15. březen 1939

0
24

Vložil: Admin:

Dnes, (15. března 2017) uplynulo 78 let od obsazení Československé republiky hitlerovským fašistickým Německem. Nějak se na ten datum a událost zapomnělo. Nevšiml jsem si, že by v některých mainsteamových médiích byla alespoň trochu delší zmínka o této, pro náš národ tragické události. Holt je jiná doba, dnes jsme s Německem dokonce tací kamarádi, že náš herecký ministr obrany Stropnický s klidným srdcem předá polovinu „naši armády“ do podřízenosti nového BundesWehrmachtu. Připomeňme si tedy takový stručný výčet událostí, jak za sebou následovaly:

Když 29. září 1938 podepsali zástupci Německa, Itálie, Velké Británie a Francie Mnichovskou dohodu, zdálo se, že zachránili evropský mír. Adolf Hitler se zavázal, že poskytne Československu, které bylo přejmenováno na Česko-Slovensko, záruky, což však zůstalo pouze na papíře. Československá zahraniční politika se dostala pod německý vliv. Německo neustále činilo nátlak na okleštěnou republiku a kladlo si nepřijatelné požadavky. Německo po Česko-Slovensku např. požadovalo, aby vydalo alikvotní podíl čs. zlata a deviz, který připadal na krytí oběživa v Sudetech. Československá strana souhlasila za podmínky, že Německo převezme i alikvotní část československého státního dluhu, což německá říšská vláda (Reichsregierung) odmítla. Pod značným nátlakem nakonec byli nuceni zástupci Národní banky československé podepsat smlouvu s německou Říšskou bankou, podle níž ČSR uvolňuje 481 miliónů korun, z toho 465,8 mil. ve zlatě a zbytek v devizách, pro krytí oběživa v uloupeném pohraničí. Československý pokus o vyhlášení neutrality byl na Hitlerův příkaz zmařen. Česko-Slovensko bylo nuceno „prodat“ Německu válečný materiál za 648 041 624 předválečných Kč, který nebyl nikdy uhrazen. Též bylo nuceno Německu postoupit plány některých zbraňových systémů, např. dalekonosných kanónů vyráběných ve Škodě Plzeň. Kromě toho Německo dále podněcovalo české Němce k vyvolávání provokací, které měly ukázat světu, že Němci v Česko-Slovensku nepožívají všech práv.

Počátkem roku 1939 začaly prosakovat zprávy o tom, že Němci chtějí obsadit i zbytek Česko-Slovenska. Již v průběhu měsíce února 1939 byla zahájena série protičeských provokací, které byly vyvolány českými Němci, žijících ve velkých českých a moravských městech. Začalo to provokativním hajlováním, při němž často zaznívalo „Heil März!“ jako narážka na to, že v březnu již bude okleštěné Česko-Slovensko německé. V Praze byly vyprovokovány srážky, končící policejním zásahem. Dne 12. března se při příležitosti německého Dne hrdinů objevily na několika místech v Praze vlajky s hákovými kříži. 13. března vydala berlínská tisková kancelář lživou zprávu, že pražská Národní strana připravuje s marxistickými komunistickými živly ozbrojený puč.

Téhož dne zaútočila skupina asi 600 Němců na četnickou stanici ve Stonařově a došlo k lynčování četníků. Také se uskutečnil pochod asi šesti tisíc brněnských Němců směrem k Pohořelicím, kde došlo k zapálení české celnice a rozehnání jejího osazenstva. Navíc zpravodajská služba hlásila, že se k českým hranicím blíží silné kolony německých vojsk. Znepokojeni touto situací požádali českoslovenští představitelé Německo o vysvětlení a žádali o přijetí u ministra zahraničí nebo Adolfa Hitlera.

Začátkem října obsadilo Polsko těšínské Záolží a další část území mu byla později přislíbena. Rovněž Maďarsko usilovalo o znovuzískání svých někdejších území, jak bylo částečně ujednáno první vídeňské arbitráži z 2. listopadu 1938.

Mnichovská dohoda z roku 1938 Německu přinesla značné územní zisky. Přesto nebyl Hitler s dosaženým ziskem spokojen. Již o deset dní později předložil Wilhelmu Keitelovi tajný soupis dotazů ohledně vojenských možností k obsazení zbytkového českého území, ačkoli zprvu v několika projevech popřel snahu o získání českých území a v Mnichově dal záruku budoucí podoby hranic zbytku československého státu. 21. října vydal příkaz k přípravě vojenského „vyřízení záležitosti se zbytkem Česka“.

Vyhlášení slovenské samostatnosti a okupace Podkarpatské Rusi

Od února 1939 bylo vytvořeno sedm vojenských jednotek, které byly připraveny ke vpochodování. Očekávané volání Slováků o německou pomoc se neuskutečnilo. Po obsazení autonomního Slovenska 9. března 1939 českou armádou se Adolf Hitler snažil donutit dosavadního slovenského ministerského předsedu Jozefa Tisa, který 13. března přijel do Berlína, podepsat předchystané vyhlášení slovenské nezávislosti. V opačném případě mělo být území Slovenska rozděleno mezi Polsko a Maďarsko.

Říšský ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop referoval o blížící se maďarské armádě ke slovenským hranicím. Jozef Tiso se však zdráhal učinit takové rozhodnutí sám, a proto mu bylo povoleno poradit se s členy slovenského parlamentu. Následujícího dne, 14. března, zasedal slovenský parlament a jednohlasně se usnesl na vyhlášení nezávislosti Slovenska. Téhož dne byl také parlamentem v Bratislavě přečten manifest nezávislosti první Slovenské republiky.

V německém tisku se objevila řada článků o násilných útocích proti Němcům a Slovákům v Česko-Slovensku. Jako konečný termín útoku německé armády byl Hitlerem stanoven 15. března v 6 hodin ráno. Hermann Göring byl 13. března dopisem od Hitlera ze své dovolené v San Remu povolán zpět do Berlína, kam se dostavil odpoledne 14. března.

Dne 14. března po misi slovenského předáka Jozefa Tisa do Berlína byl vyhlášen Slovenským sněmem samostatný Slovenský stát. Na Podkarpatské Rusi potlačovaly československé ozbrojené složky pokus Karpatské Síče o puč. Téhož dne však na Podkarpatskou Rus vtrhly maďarské jednotky, které ji postupně do 18. března obsadily, i když poslední boje utichly až 21. března. Československá vojska a bezpečnostní složky dostaly rozkaz ke stažení, přičemž ještě sváděly s maďarskými jednotkami tuhé ústupové boje. V Praze byli 14. března propuštěni z vězení čelní představitelé českého fašistického hnutí Vlajka. Ve 13. hodin došla na Pražský hrad zpráva, že Hitler souhlasí s návrhem prezidenta Emila Háchy o uskutečnění jeho návštěvy v Berlíně.

14. března v 16 hodin odjel prezident Emil Hácha zvláštním vlakem z Prahy do Berlína, spolu s ním odcestoval i ministr zahraničních věcí dr. Chvalkovský. O hodinu později odstartovalo z Ruzyňského letiště letadlo s plk. Františkem Moravcem a deseti zpravodajskými důstojníky hlavního štábu čs. armády, kteří odváželi nejdůležitější věci z tajného archívu. Už v 17:30 vstoupily na československé území první německé jednotky; jednalo se o 8. pěší divizi doprovázenou motorizovaným oddílem SS.

Nedlouho na to se toto uskupení střetlo s odloučenou 13. rotou III. praporu 8. pěšího pluku „Slezský“ ubytovaných v provizorních kasárnách v Místku. Došlo k boji, při němž příslušníci wehrmachtu použili i minomety a protitanková děla. Po krátké době vyšší německý velitel nařídil svým jednotkám zastavit palbu, neboť německé velení se obávalo eskalace konfliktu, což by odporovalo deklarovanému mírovému charakteru okupace. Čeští vojáci boj zastavili na rozkaz vrchního velení následující den. V tomto jediném ozbrojeném vystoupení čs. armády proti okupaci bylo raněno 6 českých vojáků, na německé straně byli kromě raněných i mrtví.

V 18:40 Leibstandarte SS Adolf Hitler obsadila Moravskou Ostravu a bezpečnostní policie ihned zahájila zatýkání „spiklenců“ a komunistických radních. Důvodem přednostního obsazení této oblasti byl její průmyslový význam a německá obava z eventuálního polského vpádu. Provokace a výtržnosti českých Němců také pokračovaly v Praze, Jihlavě, Olomouci a Brně, kde dokonce po puči obsadili brněnští Němci krátce po půlnoci na 15. březen důležité budovy ve městě.

hacha-berlin15. března prezident Hácha společně s ministrem zahraničí dorazili do Nového říšského kancléřství (Neue Reichskanzlei) s plánem dojednat nový poměr mezi zbytkem Česko-Slovenska a Německem, přičemž doufali, že vzorem se stane postoj Německa k nově vzniklému Slovenskému státu. Rozhovory měly proběhnout na základě české žádosti. Česká delegace byla přijata se všemi protokolárními poctami mezi jednou a druhou hodinou noční. Hácha poděkoval Hitlerovi, vedle něhož seděli Hermann Göring a generál Keitel za pozvání. Distancoval se od Masaryka a Beneše, požádal však o uznání práva na samostatnou existenci pro svůj národ, přičemž již měl zprávy o tom, že některé německé jednotky vstoupily na severní Moravu. Hitler ve své odpovědi oznámil, že 15. března v šest hodin ráno německá armáda vpochoduje do Čech. Zároveň varoval před odporem ze strany armády či obyvatelstva. Pokud se akce německé armády odehraje v uspokojivém režimu, měla být odměněna velkorysou svébytností, autonomií a zaručenou svobodou.

Po dvou hodinách jednání opustili Hácha a Chvalkovský Hitlerovu pracovnu a pokusili se navázat telefonické spojení s Prahou. Poté následovaly rozhovory s Ribbentropem a Göringem, při kterém Göring pohrozil nálety na Prahu s ničivými následky. Přitom utrpěl Hácha srdeční příhodu, ze které se opět zotavil po injekci přivolaného Hitlerova osobního lékaře dr. Theo Morella. Telefonicky se podařilo Háchovi a Chvalkovskému instruovat vládu o německých podmínkách. Krátce před čtvrtou hodinou podepsal Hácha Prohlášení německé a česko-slovenské vlády, kde se mimo jiné praví: „Čs. prezident prohlásil, že … klade osud českého národa a země s plnou důvěrou do rukou vůdce Německé říše.“, což byla Němci přeformulovaná zdvořilostní fráze „… osud českého národa je položen do rukou říšského kancléře“, kterou Hácha použil na začátku rozhovorů. Jako právník byl Hácha navíc přesvědčen, že právní hodnota podepisovaného dokumentu je tzv. nulitní, neboť jako prezident nemá ústavní právo vzdát se územní svrchovanosti. Ve skutečnosti to ale znamenalo dočasný konec suverenity zbytku československého státu, s čímž Hitler vyjádřil uspokojení, neboť tím získal dokument, kterým později přesvědčil zahraničí o neagresivním převzetí Čech a Moravy.

Ve 3:15 hodin bylo zahájeno zasedání pražské vlády a ve 3:35 byl odeslán všem armádním sborům rozkaz se zákazem klást jakýkoliv odpor. Ve 4:30 začal pražský rozhlas vysílat zprávu o chystaném vstupu německých vojsk na území Čech a Moravy. Obyvatelstvo má zachovat klid, jít jako obvykle do práce a vyčkávat dalších zpráv. Ještě předtím, než vydal generál Jan Syrový pokyn ke kapitulaci, přikázal úřadující náčelník hlavního štábu generál Fiala z vlastní iniciativy zničit tajné spisy. Obdobně se bez pokynu shora zachovala i některá velitelství útvarů. Většina důstojnického sboru očekávala okupaci ukázněně, došlo pouze k několika symbolickým projevům odporu.

Ráno 15. března byl sychravý den s padajícím mokrým sněhem. Oficiálně ten den začalo německé obsazování Čech a Moravy (ačkoli na Ostravsku byly hranice překročeny německými vojenskými jednotkami již 14. března večer, aby se předešlo obsazení území polskou armádou). Operaci s krycím názvem Březnový vír velel gen. Walther von Brauchitsch. K překročení hranic došlo oficiálně přesně v 6 hodin ráno. Důvodem pro obsazení zbytků Čech a Moravy byla v německé interpretaci snaha …zajistit životy a majetek všech obyvatel země bez rozdílu…, neboť Česko-Slovensko se podle Hitlera … nacházelo v rozkladu… a … panoval zde nesnesitelný teror proti německým soukmenovcům….

Kromě armádních jednotek dorazily na území Čech a Moravy i německé bezpečnostní složky gestapo a sicherheitsdienstu. Oddílům gestapa velel dr. Werner Best, oddílům SD Heinz Jost. Jejich operační oddíly, které se zformovaly jíž 13. března dorazily do Prahy a Brna společně s vojenskými jednotkami a začaly plnit přidělené úkoly. Z pražského velitelství operační oddíly vyrazily do Českých Budějovic, Pardubic, Plzně a Kolína, z brněnského velitelství do Ostravy, Zlína a Olomouce. Zabavovaly písemnosti českých orgánů a policejních ředitelství, které většinou nebyly zničeny. Z těchto dokumentů poté získávaly informace o potencionálních protivnících. Kromě toho tyto oddíly prováděly zatýkání německých exulantů. Tyto akce v dalších dnech vyvrcholily při Aktion Gitter.

Do ulic Prahy i jiných měst byla nasazena pořádková policie. Po 7. hodině už jedna z předsunutých německých jednotek obsadila mělnickou vysílačku, odkud se poté ozvalo německé vysílání. V 8:35 dorazily motorizované jednotky wehrmachtu do Vysočan. V 9:00 byla obsazena letiště ve Kbelích a Letňanech. Zvláštní komando abwehru obsadilo budovu hlavního štábu v Dejvicích se snahou získat písemnosti. Jejich zbytky však tou dobou dohořívaly. V té době zablokovali Němci přístup k Pražskému hradu, úplně ho obsadili v 11 hodin. V 10:30 byla obsazena kasárna v Čáslavi, ve 12 hodin bylo okupováno Uherské Hradiště. Mezi 12. a 13. hodinou obsazovaly pozemní jednotky letiště v Čechách a na Moravě (jako poslední bylo obsazeno přerovské letiště ve 13 hodin).

Před polednem byla celá Praha obsazena. Na Hradčanech Němci rozmístili děla a namířili je na město. Před veřejné budovy, hotely a na důležité dopravní uzly byly umístěny německé ozbrojené hlídky s puškami nebo kulomety. Lidé na ulicích se nepřestali srocovat a hrozili Němcům zaťatými pěstmi. Stejná situace, jako v Praze, panovala i v dalších českých městech i na vesnicích, kudy projížděly kolony okupačních vojsk. Lidé se hroutili nebo plakali, jiní se nechali strhnout bezmocným vztekem, další nadávali německým vojákům. Radost měli jen příslušníci německé menšiny, kteří žili v hojném počtu zejména v Praze, Jihlavě, Brně a Olomouci. Tito jásali a zdravili německá vojska pozdravem „Heil Hitler!“ Ve 14 hodin pochodoval protestní průvod asi 500 Pražanů na Václavské náměstí, ale byl rozehnán policií. O půl hodiny později zasahovala policie spolu s pěti příslušníky SS proti davu Pražanů na Národní třídě. Odpoledně došlo k zlepšení počasí a na některých letištích začaly přistávat první německé vojenské letouny; vesměs se jednalo o spojovací letadla, bombardéry Dornier se ve Kbelích objevily až 16. března.

Kromě ojedinělých případů sabotáže, při nichž došlo k probodání pneumatik německých nákladních aut, nedošlo k žádnému odporu, protože akce proti německé armádě měly být souzeny podle stanného práva. Lidé se omezili na nošení českých trikolór, na zpěv národní hymny či na házení sněhových koulí po projíždějících vojenských vozidlech. V den okupace bylo spácháno velké množství sebevražd, které nebyly nikdy šetřeny. Mnoho lidí, zejména Židů, se uchýlilo na velvyslanectví demokratických států. Pražské policejní ředitelství vydalo na příkaz německých okupačních úřadů nařízení o zákazu nočního vycházení od 21 do 6 hodin. Odpadla večerní představení kin a divadel, schůze a veřejná shromáždění byly pod nejpřísnějšími tresty zakázány.

hitler-hradV 17 hodin vyjel z České Lípy do Prahy Adolf Hitler. Autokolonu provázely obrněné vozy. V čele kolony jel Karl Hermann Frank. V 19:15 hodin přijela kolona na Pražský hrad, hradní stráž vystřídali esesáci. Zvláštní vlak s Emilem Háchou se vrátil do Prahy až v 19:30 hodin s úmyslným zpožděním. Z nádraží zamířil Hácha na Pražský hrad, kde zasedala vláda. Do útrob Hradu vešel na rozdíl od Hitlera bočním vchodem. V průběhu jednání podala Beranova vláda demisi, kterou však Hácha nepřijal. Adolf Hitler, ač vegetarián a abstinent, jedl na Pražském hradě pražskou šunku a vypil sklenici plzeňského piva. V Praze i jinde v Čechách a na Moravě začala první noc okupace.

Ve čtvrtek 16. března vydal Hitler na Pražském hradě Výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Čeští Němci se tímto stali občany Německa. Češi se stali občany nového Protektorátu. Česko-slovenská vláda byla přejmenována v nezměněném složení na vládu protektorátní, která byla navenek zbavena odpovědnosti za obranu, mezinárodní záležitosti, komunikační a celní služby. Češi byli podřízeni svým vlastním zákonům, pokud tyto zákony nebyly v rozporu s německými. Říšský protektor se sídlem v Praze zajišťoval, že česká vláda jedná v souladu s německými zájmy. Mohl vetovat české zákony a propouštět české ministry. Pravomoci vyhrazené říšskému protektorovi zaručovaly, že veškeré rozhodnutí českých představitelů bude podřízeno libovůli nacistických pánů v Berlíně.

Poznámka Admina: Nezdá se vám, vážení čtenáří, že ten poslední odstavec, zejména poslední věta, tak nějak připomíná stávající stav naši republiky v EU? Jenom zatím si název města Berlín, potřebujeme zaměnit za Brusel. Ale i to jen zatím!

Zdroj: Wikipedia