S důsledky čtvrté průmyslové revoluce si musí Česko poradit samo

Autor: Jiří Malý

Svět stojí na prahu zásadních hospodářských a sociálních proměn. Vstupuje totiž do období rozsáhlé technologické změny, které se říká Průmysl 4.0 nebo také čtvrtá průmyslová revoluce. V jejím rámci dojde podle předpokladů k rozvoji umělé inteligence a inteligentních výrobních systémů, k robotizaci pracovně náročných výrob i logistiky, vzniknou takzvané chytré továrny, masivně se rozšíří 3D tisk, internet věcí, autonomní (samořízené) automobily a další inovace. Science fiction se možná stane skutečností. Co to však přinese obyvatelům jednotlivých států? Jak se to odrazí v životě lidí v České republice? Stane se čtvrtá průmyslová revoluce splněným krásným snem, nebo hrozivou noční můrou?

Zmenšení globálních výrobních řetězců

Podle dosavadních studií a analýz způsobí čtvrtá průmyslová revoluce výrazné posuny v charakteru výroby, ve struktuře výrobních nákladů i na trhu práce. Povede ke zkrácení výrobních a dodavatelských řetězců jak z organizačního, tak z geografického hlediska. Už nebude nutné vyrábět různé komponenty výrobků v různých zemích podle toho, kde je jejich produkce nejlevnější, pak je přepravovat po světě a levně z nich skládat finální výrobky v jiné zemi, nehezky označované jako montovna, a z té zase tyto levné výrobky vyvážet do zbytku světa. Roboti zhotoví výrobky i jejich komponenty levněji než nejhůře placený člověk, a to kdekoli na světě a bez lidí.

Proto se analýzy čtvrté průmyslové revoluce v první řadě věnují jejím dopadům na pracovní místa a zaměstnanost. Dřívější studie předpokládaly na jedné straně zánik pracovních míst kvůli jejich nahrazení roboty, na druhé straně pak vznik nových pracovních míst souvisejících s vývojem, zaváděním, kontrolou a údržbou robotů. Nově vzniklých pracovních míst přitom mělo být méně než těch zaniklých. Tyto studie tedy v souhrnu předpokládaly zhoršení situace na trhu práce kvůli snížení potřeby pracovních sil. Zanikat měla zejména pracovní místa ve výrobě, která jsou nízkonákladová, oceněná nízkými mzdami.

Třetina až polovina pracovních míst v ohrožení

Novější analýzy, které již pracují s reálnými výsledky robotizace ve vyspělých státech, zejména v USA, však ukazují, že robotizace způsobuje zánik pracovních míst, ale nová pracovní místa buď nepřináší, nebo je přináší v mnohem menším počtu, než se očekávalo. K tomu se přidávají tlaky na snižování úrovně mezd. Reálné dopady robotizace na trh práce jsou tedy o dost horší, než byly původní předpoklady. Navíc se rozšiřuje okruh pracovních míst, která jsou čtvrtou průmyslovou revolucí ohrožena. Nejde jen o hůře placená pracovní místa v průmyslové výrobě, ale kvůli rozvoji umělé inteligence, robotizace a digitalizace mohou ubývat pracovní místa i v dopravě, obchodu, logistice, administrativě, nebo dokonce ve finančnictví a pojišťovnictví.

Studie vyhotovené akademickými institucemi v USA a ve Velké Británii varují, že do roku 2030 může v důsledku čtvrté průmyslové revoluce ve vyspělých státech zaniknout až třetina pracovních míst. Podle studie Mezinárodní organizace práce je robotizací ohroženo 137 milionů dělnických pracovních míst v zemích jihovýchodní Asie, což představuje 56 % z jejich celkového počtu. Analýza Úřadu vlády ČR zase předpokládá, že rozvoj robotizace, digitalizace a umělé inteligence může v České republice v následujících patnácti letech způsobit čistý úbytek až 400 tisíc pracovních míst.

Přesuny výroby a lokalizace

Čtvrtá průmyslová revoluce tedy povede ke snížení podílu pracovních nákladů na celkových výrobních nákladech. Zároveň se zvýší význam dopravních nákladů, protože ty už nebudou v porovnání se superlevnou „pracovní silou“ robotů zanedbatelné. Výroba se bude proto přesouvat blíže ke spotřebitelům, bude docházet k její tzv. lokalizaci.

To bude zřejmě znamenat i přesouvání výroby z nově industrializovaných a rozvojových zemí zpět do vyspělých států. V důsledku toho se předpokládá nárůst výrobních kapacit ve vyspělých státech a naopak pokles výrobních kapacit v nově industrializovaných a rozvojových zemích s výjimkou Číny, která by měla podle analýz, které vypracovala například americká společnost Stratfor, dosáhnout efektů podobných jako vyspělé státy. Na makroekonomické úrovni to může znamenat obnovení růstu podílu vyspělých států na světovém hrubém domácím produktu a pokračování růstu podílu Číny. Naopak nově industrializované a rozvojové země s výjimkou Číny mohou čelit poklesu svého podílu na světovém hrubém domácím produktu.

Eroze Evropské unie, renesance národních států

Dalším efektem čtvrté průmyslové revoluce by mohla být skutečnost, která je trnem v oku přesvědčeným zastáncům globalizace a integrace – renesance národních států. Bohužel dlouhodobý vývoj globalizace i evropské integrace prokázal, že nadnárodní ekonomické a politické struktury neumí účinně řešit závažné problémy a krize a že negativní důsledky integračních a globalizačních procesů rády nechávají na bedrech národních států, které se však s nimi kvůli svému slábnoucímu postavení vyrovnávají stále hůře a hůře. Globalizace a integrace tak přivedla svět do paradoxního stavu. Národní státy byly oslabeny, proto jen obtížně zvládají své tradiční role při řešení ekonomických a sociálních problémů, avšak nadnárodní ekonomické a politické struktury jsou natolik rozsáhlé, komplikované a obtížně řiditelné, že jsou při řešení problémů a krizí ještě méně efektivní než národní státy. Tento paradox by mohla čtvrtá průmyslová revoluce pomoci odstranit.

V jejím důsledku by totiž mohly být v porovnání se současností méně provázány národní ekonomiky, mohl by být méně potřebný mezinárodní obchod. Proto by také mohla poklesnout potřeba dohod o volném obchodu. Mohla by se zmenšit potřeba celní unie, kterou vytvářejí členské státy EU, i jednotného vnitřního trhu EU s volným pohybem zboží, služeb, kapitálu a osob. Naopak by se mohla zvětšit důležitost národních ekonomik a národních států. Čtvrtá průmyslová revoluce tak může oslabit význam Evropské unie v podobě, jak ji dnes známe. Může proměnit Evropskou unii mnohem více než všechny dosavadní integrační kroky, problémy, krize či brexit dohromady. Může se stát, že členské země EU budou mít motivaci v mnohem větší míře než dnes nově definovat svůj vztah k evropskému integračnímu procesu. A budou si klást otázky, za jakých podmínek a jestli vůbec je výhodné být jeho součástí.

Pochybné výsledky globalizace a integrace

Celkově lze říci, že nástup čtvrté průmyslové revoluce představuje počátek procesu s tak dalekosáhlými ekonomickými, sociálními a dalšími důsledky, že je v tuto chvíli lze jen stěží odhadnout. Tyto ekonomické, sociální a další efekty čtvrté průmyslové revoluce pak mohou proměnit Evropu a svět způsobem, jaký si dnes možná ani nedovedeme představit. Jedno je však jisté. Česká republika v přicházejícím období hlubokých ekonomických a sociálních proměn nemůže počítat s pomocnou rukou ani jiných států, ani Evropské unie, ani nadnárodních firem. Jen naivní stoupenci globalizace a integrace mohou předpokládat, že zapojení do sítě nadnárodních společností a členství v Evropské unii nám pomůže vyřešit problémy, které čtvrtá průmyslová revoluce způsobí.

Ani čtvrtstoletí zapojení do globální ekonomiky a 13 let členství v Evropské unii České republice bohužel nepřineslo kýžené vyrovnání její ekonomické a životní úrovně s nejvyspělejšími státy. K tomu totiž nejsou globalizační a integrační procesy určeny, proto k takovým důsledkům nemohou vést. Proto je v České republice podíl mezd na hrubém domácím produktu 40 %, zatímco v nejvyspělejších státech je to kolem 50 %, proto zůstává úroveň mezd a příjmů obyvatelstva v České republice třikrát až čtyřikrát nižší než v nejvyspělejších zemích, proto se z České republiky odvádí do zahraničí přes 300 miliard Kč zisků ročně. Právě k tomu slouží naše zapojení do globální ekonomiky a do Evropské unie.

Výroba, pracovní místa a zisky: směr Česko

Až se začnou ve větším rozsahu stěhovat výroby a zanikat pracovní místa, jednotlivé státy a nadnárodní firmy budou mít tendenci sledovat především své vlastní zájmy a řešit vlastní problémy. Nebudou řešit problémy České republiky. S těmi si budeme muset poradit sami. Budeme potřebovat ekonomiku založenou v mnohem větší míře než dnes na českých firmách, na robotizovaných výrobách lokalizovaných v České republice, produkujících zboží ve značné míře pro české spotřebitele. To nám umožní udržet v České republice za daných podmínek co největší množství výrob, ekonomických aktivit a pracovních míst. Budeme muset umět obrátit tok peněz a zisků – už je neodvádět do zahraničí, ale udržet je doma, nebo dokonce nějaké nové do České republiky přivést. Budeme potřebovat vedení státu schopné pružně reagovat na měnící se podmínky a přijímat za chodu adekvátní řešení. A pokud to už neumíme, budeme se to muset naučit. Jen tak dokážeme zvládnout čtvrtou průmyslovou revoluci.

Zdroj: Ideologické oddělení ÚV KSČM