Naše kandidátka pro volby do Senátu ČR

Ludmila Nedělkova – naše kandidátka pro volby do Senátu PS ČR

 

Ludmila NedělkovaVážení občané, vážení voliči,

dovolte, abych se představila. Narodila jsem se v r. 1969 v Praze a žiji tu stále. Vystudovala jsem sice na SZŠ obor všeobecná zdravotní sestra, ale tomuto poslání jsem se nevěnovala. Po maturitě jsem úspěšně absolvovala přijímací řízení na filosofickou fakultu a začala studovat bulharistiku, makedonštinu, překladatelství a tlumočení spolu s etnografií, folkoristikou a dalšími podobory. Měla jsem velké štěstí na výborné profesory, kteří nás mnoho naučili. Už v době studií jsem získala své první zkušenosti s publikováním. Mé prvotiny byly součástí bakalářské a státní zkoušky.

Ve své práci jsem neustále mezi lidmi, zajímám se o jejich radosti i starosti. Každá etapa mého života mi umožnila poznat o trochu víc, s jakými sociálními problémy se naše současná společnost potýká. Ani mé početné rodině se problémy nevyhnuly.

Proto jsem se také rozhodla vstoupit do politiky. Abych nebyla jen kritikem, ale pokusila se s pomocí Vás, voličů, prosadit některé změny, aby se lidem v městech a obcích žilo lépe. Budu-li zvolena Senátu Parlamentu ČR, bude mě zajímat nejenom „velká politika“, ale zejména problémy lidí – snaha pomáhat v řešení všeho, co nám ztrpčuje život. Bude to práce především ve Váš prospěch.

Mým životním krédem je: „Chovej se k lidem tak, jak bys chtěl,
aby se oni chovali k tobě!“

Moje záliby

K mým zálibám patří turistika. Ráda se vydávám na výlety do přírody nebo za památkami naší minulosti – a to pěšky i na kole. Velmi ráda si zazpívám, plavu. Jsem člověk aktivní. Velmi ráda píšu, psaní je mým největším koníčkem. V současné době projevilo jedno nakladatelství zájem o mou knižní prvotinu, a to o dětskou knihu pohádek. Občas můžete v Haló novinách najít mé fejetony, politické úvahy a bajky pro naše nejmenší. Jako matka tří dětí dobře vím, jak důležité je vyprávět a číst potomkům od útlého věku – nejen pohádky. Mé děti na krásných českých pohádkách vyrostly a já k těm klasickým občas nějakou novou přidám.

Důstojný život, ne přežívání. Tak zní mé heslo pro kampaň. Jak napovídá, v případě zvolení do Senátu bude mou prioritou sociální sféra, která se úzce dotýká nejen mě, ale každého občana. Rozhodně nejsem spokojena s šíří sociálního zajištění, ani se systémovými opatřeními vlády – podobně jako řada spoluobčanů.

Stát velice často přesouvá zajištění sociálních služeb na soukromé subjekty (např. dětské skupiny místo mateřských škol) nebo na dobročinnost spoluobčanů. To sice může pomoci, ale problémy se takto řešit nemohou.

Z pohledu matky se mi příčí, aby děti v 21. století nemohly chodit ve škole na obědy, jelikož je rodiče nemohou hradit. Kde je důstojnost, jak se cítí matky dětí a ony samy v kolektivu ostatních? Dále budu podporovat rozšíření kapacit předškolních zařízení, neboť spousta matek musí ukončit kvůli finanční situaci v rodině mateřskou dovolenou dříve a na zaplacení chůvy nemá prostředky.

Problematiky školství se týká i další bod – naprosté odmítání školného na státních školách. Pro majetné je to maličkost, ale pro ty, co si budou muset vzít půjčky, to znamená zadlužení ještě na řadu let po skončení studia. Absolvent vysoké školy pak navíc obtížně najde uplatnění na trhu práce, pokud nemá praxi.

Budu velmi podporovat rozšíření programů zaměstnanosti, a to s ohledem na vzdělání a věk uchazečů, neboť vím z vlastní zkušenosti, jak těžké to mají třeba lidé nad 50 let (i po několika rekvalifikacích) se svým uplatněním. Práce je základní sociální jistotou a musí být za slušnou a důstojnou mzdu. Mou podporu budou mít i malí a střední podnikatelé.

Pokud jde o důstojný život, nestačí k němu jen práce, ale i naplnění volného času. Naše země nabízí množství kulturních zážitků. Jsou ale dostupné všem lidem? Zeptejte se ve svém okolí, kolik peněz rodinám zbývá na zájmové a kulturní vyžití.

A důstojný život si za svou práci a péči zaslouží zejména senioři. Nepochybně budu prosazovat další zvýšení důchodů. Ve stáří totiž člověk potřebuje dostatek prostředků, aby si zajistil služby, které sám už nezvládá. Budu prosazovat dostupnost služeb pro naše seniory.

Prioritou mé práce bude podpora sociálně spravedlivého státu, což beru jako základ spokojenosti všech občanů.

 

Budete hlasovat pro naši kandidátku do Senátu ČR?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

 

Pár fotografií z oslavy 1.máje 2016 –
Křižíkova Fontána v Praze Holešovicích

( pro zvětšení klik na fotku)

 

 

hr

Mám velmi ráda dětskou bezelstnost.

Musím se vždy smát, když vidím svého šestiletého syna, pokaždé, když ráno po příchodu do školky se začervená, při pozdravu holčiček ze třídy. „Proč mě tak nahlas zdraví? Je mi to trapný před klukama!“ oznámí rozhořčeně synek, dá mi pusu a běží stavět tu nejvyšší věž z kostek, co lze postavit. To ani nemluvím o výrazech v obličeji, když paní učitelka (která se rozhodně musí poslouchat) zavelí, aby při dopolední vycházce šli kluci se spolužačkami za ruku. „A proč nemůžeš jít s kamarádem?“ ptám se a tuším odpověď. „No protože blbneme a pořád si povídáme a paní učitelka se na nás pak zlobí“…. padlo vysvětlení.

Jó a budeme mít závěrečnou besídku a rozloučení nás, budoucích prvňáčků se školkou.“ zaznělo jednoho dne od juniora. „Mami, máš připravit nějaké pohoštění, je už teplo, tak třeba meloun“ měl syn jasno v mém zaúkolování. ,, Tak to se těším!,, řekla jsem upřímně, neboť besídky vždy stojí za to a děti se snaží, vystoupení jsou podařená a potlesk na závěr nebere konce i nadšení a pýcha rodičů. ,, Budeme hrát Červenou Karkulku , já a Anička s Pepinkou budeme holubové.,, oznámil synek při večeři. ,,Tam je nějaký holub?,, zeptal se muž. ,, Jé, no jasně! Ten je moc důležitý, vždyť řekne myslivcovi o to, že vlk sežral babičku a Karkulku!,, vysvětlil náš chlapeček a zakroutil otráveně hlavou. ,, Jó a chci se zeptat, Štěpánovi prý rodiče koupili brášku v hračkářství, já bych ho chtěl taky, pronesl potomek a přežvykoval večeři.

My jsme se na sebe s mužem podívali, a aniž bychom se domluvili, oba součastně jsme ho pohladili po hlavičce. ,, Ale, vždyť ty bráchu máš !,, snažila jsem se domluvit mu. To, jo, ale je dospělý a se mnou si vůbec nehraje, zazněla logická odpověď. Po dlouhé přemlouvání, že si našeho bráchu necháme, nebudeme ho měnit za zvířátko ani hračku, nebo kolo, že není tak špatný a bere ho do kina a ZOO se ozvalo : ,, Tak jó, nó, ale ať se přijde podívat na besídku, aby ho viděli kluci, možná mi ho budou závidět!,,. My s drahou polovičkou jsme si zhluboka oddychli a spolu s ,,velkým bratrem,, se šli podívat na našeho milého holoubka, záchranáře. Všem se představení opět velmi líbilo.

hr

Sportem ku zdraví!

Vždy jsem se přátelé tomuto heslu z hlouby duše smála, ale až nyní jsem na vlastní kůži a to doslova pocítila, že jsem dobře dělala při pochybování. Byl jeden z prvních, krásných, slunečních, jarních dnů. Sobota, jak malovaná a já měla navaříno, napečíno, uklizeno a v tom zazvonil zvonek a kdosi stál za dveřmi.

Byli to naši kamarádi s ,, fantastickým,, nápadem ,, jít na kola,,! ,, Vždyť je tam dnes vedro! Pojďte se raději projít.,, zněl můj návrh, jako bych něco nemilého tušila. ,, Ale my už jsme tu s kolama a pojedeme do lesoparku, tam je stín, neboj!,, argumentoval kamarád Petr. ,, Jó mamí, na koléch!,, zatleskal rukama můj synek a bylo rozhodnuto.

Šli jsme tedy do sklepa pro kola a já začala mít zvláštní pocit kolem žaludku. ,, Mám blbej pocit.,, dodala jsem ještě, ale má slova zanikla v jásotu lidí kolem mě a nasedání na bicikly. Cesta k lesoparku byla klidná, nikde, nikdo a já se začala uklidňovat, přesto jsem ze syna, který jel přede mnou nespustila oči. ,, Hele už se blížíme k přehradě, tam to bude příjemnější.,, zahulákal Petr, ale jeho slova jsem sotva slyšela, protože nápad ,, jít za stínem,, do lesoparku mělo ten den asi vícero lidí. A pak se to stalo! Sotva jsme vjeli mezi stromy, jakási matka, jejíž dítko nebylo, ač velmi malé střeženo, tak bedlivě, jako hlídám já to své a vběhlo mi přímo do cesty. Zapomněla jsem na pud sebezáchovy, strhla řidítka nastranu a spadla do příkopu plného kamenů a větví.

Pak už vše vím jen matně. Všichni se kolem mě seběhli, matka dítěte mi děkovala, že jsem ho nesrazila, můj muž mě zvedal ze země, syn plakal, kamarádi se překřikovali, co že mě bolí, jak se cítím a pak už jen všichni hulákali, že krvácím a zkoumali odkud. Ran bylo pochopitelně více. Odřená lýtka, lokty, předloktí, kolena, ale nejhůře dopadl palec u pravé ruky (jak na potvoru). Nehet visel na vlásku, natržené nehtové lůžko, kůže z přední strany prstu visela také. Velmi nehezký pohled a velká bolest. Závěrem. Odvoz do nemocnice na plastiku, malý operační sál, tetanovka, tři vnitřní stehy šlachy, čtyři stehy kůže a dlaha na měsíc. Sportu zdar, zdar, zdar! No nazdar!

hr

To by se paní Rettigová divila!

Také vám připadá, milí přátelé, že na všech televizních programech stále někdo vaří? Páni šéf kuchaři se předhání, kdo má lepší a exotičtější gastronomický kousek a je to hotové show, co nám předvádějí při práci s nožem, flambování pokrmů, nebo při prostém servírování jídla na talíř. K tomu vždy přidávají své osobní zážitky z vaření v zahraničí a nezapomenou podotknout, komu ,,všemu,, že to kuchtili a kolik chvály a hvězdiček si vysloužili.

Samozřejmě každý, z těchto ,,kuchařských celebrit,, , známých z obrazovky má svou vlastní ,, vyhlášenou,, restauraci, kam se dostat je hotové umění a tomu odpovídá i závratná útrata za ,, prvotřídní,, gurmánský zážitek.

A tak se nám střídají na monitorech ,, Kluci v akci,,, ,, Ano, šéfe.,,, ,, Vaření s Babicou,, a další pořady jako ,, Vaření s Kašpárkem,, atd., atd. Každý z mistrů kuchařů má i svůj osobitý slovník a rétoriku. Někdo hovoří odborně a složitě a hází názvy přísad, které snad na našem trhu ani nejsou, jiný mluví, jak sedlák, prostě a jednoduše a další je hrubý, vulgární se slovníkem, že raději na jeho pořad nenecháme dívat děti. A další používá formulace, až se nestačíme divit. Např. :,, Přidat kopr mě vysloveně baví, pyré nechám vychladnout, až se na nás směje, krájím bez křeče maso a to pak udělám vysloveně na pohodu, dám tam brambory a nastane hitparáda, je to nadýchané, jak sníh v lednu.,, apod.

A nezlobte se, také se musím pozastavit nad množstvím jídla, které je servírováno. Jednou jsem se s tím měla tu čest seznámit na vlastní kůži, když k nám přijel strýc ze zahraničí, platil a pozval nás do jedné z lepších restaurací. Měli jsme velký hlad, na jídlo se těšili, ale to, co na nás na talíři čekalo a sice tři brambory, tenký plátek lososa, snítka kopru, vše polité omáčkou a dvě chery rajčata, to nám vzalo dech. Stejně hladoví jsme se vypotáceli ven a zašli na pořádné jídlo do blízké hospody, kde jsme se konečně najedli.

Takže závěrem. Pánové, méně složitých receptů z ingrediencí, které ani neznáme a myslete na to, že se lidé chtějí hodně a dobře najíst za málo peněz. Takže dobrou chuť, přátelé!