A opět zvoní……

0
9

Autor: Mgr.Nedělkova Ludmila

studentZnovu nastal čas, kterého se my rodiče bojíme více, než naše dětičky. Začal nám nový školní rok. A zase se rozběhne kolotoč martýrií, které my, krotitelé našich potomků, jen stěží ovlivníme. A znovu pocítíme pocit bezmoci, ztráty sebeúcty, při hovorech o chování a prospěchu našich potomků s učiteli. Cirkusu okolo psaní domácích úloh a vykonávání dalších nezbytných a nenáviděných povinností, kterými pedagogové trestají nás, nikoli své svěřence.

Hovořím, předpokládám za všechny, co máme dítka školou povinná. I když, kdyby tyto řádky četla má náctiletá dcera, ihned by se ohradila, že ona jde na střední školu a ta je v dnešní době nepovinná, tudíž jí nemusí vlastně vůbec studovat. Pravda, leč velmi smutná. Ale to nebylo jediné, co mi v souvislosti se vzděláním  v poslední době otevřelo pusu dokořán.

Od kamarádky jsem dostala kvizy, protože ví, jak ráda luštím a procvičuji si mozkové závity. Já se neprozřetelně zeptala své dcerunky na podle mého názoru naprosté triviálnosti. Ó, jaké zklamání jsem zažila, a to si nemyslím, že by byla vysloveně hloupá! V zoufalství, nad podprůměrností znalostí mého potomka jsem se pokusila stejné otázky zadat jejím kamarádkám. Výsledek byl, jak přes kopírák. Obvolala jsem dítka našich přátel, ale opět naprosté temno.

A pozor! Dotazy byly typu: Kdo byl a co napsal Ivan Olbracht? Kdo napsal Slezské písně? Kdo byla a co napsala Eliška Krásnohorská? Kdo byl Paganniny? Jmenuj hlavní město Maďarska, Rumunska a Albánie? Funkce štítné žlázy?

Připadají vám otázky těžké? Pro žáka 9.třídy? Já nechci tvrdit, že my jsme byli v 8.třídě, když jsme opouštěli brány základní školy géniové, ale proti dnešním náctiletým, jsme měli opravdu ukončené a ucelené základní, všeobecné vzdělání. I velmi průměrný žák za nás byl na tom vědomostně mnohem lépe, než dnešní žák 8.a 9.třídy.

Pak jsem se nad problémem zamyslela a rekapitulovala svou školní docházku. A došla jsem k závěru. Pokud srovnám čas, věnovaný učivu, je tu mezi námi značný nepoměr. My se zkrátka učit museli, uměli a poctivě si vše do hlavy natrvalo natloukli. Jiná alternativa zkrátka nebyla. Dle našich rodičů, i kdyby nás o půlnoci probudili, museli bychom jim látku odříkat. A nám se tak většina toho, co jsme se našprtali, v mozku uhnízdilo.

V čem tedy vězí, že jsou naše děti na tom s vědomostmi tak, jak jsou? Je to v naší nedůslednosti? Vždyť my přeci také chodíme za dětmi, jak černé svědomí a ptáme se, zda se učili?

Ale není to nic platné. Vyfotí si tahák do mobilu, ani práci s opsáním si nedají, dostanou výbornou a po zbytek čtvrtletí mají vystaráno. Hlavně pohoda a klid! Buď klidná a vyrovnaná! Slova mého syna.

A co se vzděláním dál? Buď to dopadne, nebo ne. Vždyť v dnešní době nezaměstnanosti, je přeci stejně fuk, jaké máš vzdělání. Tak náctiletí odpovídají. Smutné, že? Je mi líto,že v zemi Komenského došlo k degradaci základního, středoškolského a vysokoškolského vzdělání. K tomuto tématu se již brzy vrátím.