Šminky a stíny davoské žvanírny

Autor: Josef Skála

03_skala2Davos hostil Světové ekonomické fórum koncem ledna. Pod heslem »Zlepšit stav světa«, které mu Klaus Schwab, jeho zakladatel, dal do vínku už skoro před půl stoletím. Letos se mu vysmál i brazilský publicista Pepe Escobar. Náklady Davosu, napsal, »se rovnají celému HDP subsaharské země«. Jen »alpský festival žvanění« to však byl i tentokrát. Joseph Stiglitz je laureátem Nobelovy ceny. Šéfoval Clintonovým ekonomickým poradcům. Byl i hlavním ekonomem Světové banky. Davos nevynechal už od poloviny 90. let. »Tak deprimovaný jako letos jsem z něj ještě neodjížděl,« svěřil se před pár dny. Protože »svět je zmítán téměř neřešitelnými problémy«. Stále »rostoucí nerovností, hlavně ve vyspělých zemích«. I »řadou rizik, jimž vystavuje digitální revoluce soukromí, bezpečnost, pracovní místa i demokracii«.

I Stiglitze proto »deprimuje propast mezi projevy, ujišťujícími o důležitosti hodnot« – a »strachem těch, kdo je pronášejí, z odporu proti globalizaci«. To, že »jediný z amerických korporátních titánů« v Davosu ani necekne, že »systém, z nějž mají kolosální prospěch«,»selhává i vůči velkým částem populace Evropy a USA«. Protože »příjem většiny amerických domácností klesá« i teď, kdy HDP roste. A »průměrný věk dožití se krátí dokonce i u těch, co mají střední školu«. Zato »elity« si»pomlaskávají nad Trumpovou daňovou reformou«. Ta totiž »daruje velkým firmám stovky miliard dolarů«. Zato »většině střední třídy daně naopak zvýší«. I její »postavení se zhoršuje už asi třicet let«. »Ekonomika, v níž by bohatství prosakovalo shora dolů… (»trickle-down«), nefunguje«. Davoské smetánce, píše i exporadce Bílého domu,»chybí upřímnost postavy z filmu Wall Street, hrané Michaelem Douglasem«. Ta totiž, že »chamtivost je prima«, hlásala bez všech okolků.

Martin Wolf píše do Financial Times, deníku těch »za vodou«. Čerstvou »Zprávu o globální nerovnosti« glosuje i větami, jaké by z »levice«, zahmyzené štítivým vztahem k socialismu, nevymačkal ani heverem: Teprve »revoluce 20. století« – hlavně »v Sovětském svazu a v Číně« – »si vynutily nerovnost dramaticky snížit«. »Skandálních rozměrů« nabývá znovu až teď. Německý Die Welt si zase všímá tutlaného rance dluhů. Na rozdíl od statistik, nabízených podhradí, totiž zahrnuje i na 12 500 000 000 000 (dvanáct a půl tisíce miliard) EUR v podobě různých garancí a záruk, vymahatelných »na první požádání«. Příznačně míří i křivky burzovních indexů. Dow Jones poklesl o víc než desetinu během posledních dvou týdnů. Právě v den, kdy davoské fórum končilo, to bylo o 4,6 procenta – nejvíc za 24 hodin v celých dějinách.

Kdyby ti, kdo za členství v davoském fóru platí i 245 000 dolarů, chtěli opravdu »zlepšit stav světa« – píše Pepe Escobar -, »museli by žádat, aby se banky zpovídaly lidem«. »Vyhodit škrty na smetiště dějin.« »Zrovnoprávnit podmínky kapitálu a práce«. Jenže »právě to nestane«. »Davos ne a ne odpovědět hlavně na jednu otázku: proč je snazší představit si i totální destrukci lidstva, ať už jadernými zbraněmi či klimatickou pohromou, než pracovat na změně vztahů utvářených kapitalismem.«

Moudrá slova. Právě to nejobtížnější je však ze všeho nejdůležitější.

Zdroj: Mediální úsek ÚV KSČM