Američané se nestahují ze Sýrie, ale naopak do Sýrie

0
1704

Autor: Kolektiv Exanpro

Specifická analýza a předpověď

Navzdory ohlášenému stahování amerických sil ze Sýrie, kde navíc vojenské síly USA působí bez legitimního oprávnění – tedy v rozporu s mezinárodním právem, pokračuje zásobování amerických vojáků v Sýrii materiálem všech vojenských tříd včetně stavebního a opevňovacího materiálu – třída IV (Američané rozlišují deset materiálových tříd pro vojenské potřeby a zásobování). Stejně tak počet amerických vojáků rozmístěných v Sýrii se k lednu 2019 nesnížil, ale naopak navýšil.

Problematika stahování amerických sil ze Sýrie je rozebrána v těchto zpravodajských produktech:

Změnit politický režim v Sýrii se Spojeným státům skrze podporované sunnitské povstalce nepodařilo, o to více se nyní snaží ovlivňovat a zpomalovat konečnou fázi ozbrojeného konfliktu v Sýrii. Je zde však ještě jeden skrytý a pro Američany významný cíl.

V první polovině ledna 2019 vjel na území Sýrie konvoj, jenž se skládal z více než 100 nákladních vozidel (podle některých zdrojů v terénu dosáhl počet vozidel v konvoji údajně až 250 kusů). Konvoj vyrazil z Iráku, kde byla vozidla naložena americkou jednotkou logistické podpory. Syrskou hranici konvoj přejížděl na severu Sýrie a jeho jednotlivé části směřovaly do guvernorátů Hasaka, Rakka a Aleppo, tedy do celého severosyrského pohraničí, kde je rozmístěno nejméně 15 polních základen a stanovišť ozbrojených sil USA.

Kamionová přeprava vojenského nákladu organizovaná Američany v dlouhých konvojích není nic neobvyklého. Podobné dlouhé konvoje už léta zásobují americké vojáky v Afghánistánu (a s nimi také ostatní zahraniční vojáky). Tam jsou konvoje vypravovány z Pákistánu a hranice přejíždějí na dvou místech: přes severní přechod Torchám (Torkham) mezi pákistánským Péšávarem a afghánským Džalálábádem, a přes jižní přechod Čaman / Spin Boldak, který leží na trase mezi městy Kvéta a Kandahár. Většina materiálu je nakládána v přístavním městě Karáčí.

Další konvoje z Iráku do Sýrie, avšak v menším formátu jsou organizovány na dvou dalších trasách, a to do prostoru města Hadžin (guvernorát Dajr az-Zaur) a do prostoru města Al-Tanf (guvernorát Homs).

Kromě vojenského materiálu se do Sýrie přesunulo dalších asi 1 000 příslušníků ozbrojených sil USA a několik stovek kontraktorů ze soukromých bezpečnostních agentur. Z toho 600 vojáků, mezi nimiž jsou příslušníci speciálních sil, bylo rozmístěno v prostoru řeky Eufrat v severní části Sýrie a 100 příslušníků námořní pěchoty (síla jedné roty) posílilo personál na základně u města Al-Tanf, kde je nyní více než 300 vojáků (síla přibližně jednoho praporu). Základna u Al-Tanf je dále budována (zdokonalována) a nic nenaznačuje, že by ji Američané měli v nejbližší době opustit.

Také personál USA v severosyrském městě Manbidž byl posílen o přibližně 100 amerických vojáků. Ti do města dorazili dva dny po té, co se ve městě odehrál sebevražedný útok na jejich kolegy. Útok byl proveden 16. ledna 2019 a zmíněné posílení bylo pravděpodobně reakcí na tento útok, přičemž vojáci se mohli do města přemístit z jiného místa v Sýrii (podrobněji k útoku a možnému zákulisí viz produkt 11094).

Na území Sýrie se nyní nachází zhruba 5 000 amerických vojáků a více než 1 500 bezpečnostních kontraktorů. Američtí činitelé se snaží tento stav uměle snížit a již přes rok tvrdí, že v Sýrii působí řádově 2 000 jejich vojáků (blíže vysvětleno v produktu 11092). Stejně tak značně podhodnocují počet nových vojenských sil, které dorazily do Sýrie na konci roku 2018 a začátku roku 2019.

Ohledně nově příchozích sil Američané tvrdí, že mají za úkol zajistit plynulé stahování amerických vojáků. To by mohla být pravda, pokud by byli stávající američtí vojáci alespoň na jednom místě v přímém dotyku s protivníkem neboli v postavení na bojové linii. Pro jejich vyvázání by pak bylo potřeba jiné jednotky, která by kryla jejich odchod (případně ústup) z bojové linie. V takové situaci ale Američané nejsou a stávající jednotky dokážou odejít bez další podpory. Navíc by se to neshodovalo s tvrzením, že odcházejí po porážce „Islámského státu“ (IS) – postavení jednotek v přímém dotyku s protivníkem znamená, že protivník nebyl dosud poražen a má stále schopnost vést boj.

Proklamovanému cíli (zajistit plynulé stahování vojenských sil) nenasvědčuje ani výše uvedená logistická podpora. Do Sýrie je přivážen stavební a opevňovací materiál a velké množství beden s ručními zbraněmi a municí. V případě ručních zbraní a munice se jedná o položky, jejichž část má být předána vybraným skupinám v Sýrii. Patří k nim povstalecké skupiny a Kurdové, kteří dříve od Američanů záměrně nic nedostávali (blíže viz produkt 11092). Avšak vzhledem k tomu, že některé skupiny povstalců (opozičních sil) fungovaly také jako zprostředkovatelské skupiny pro transfer výzbroje k IS a jiné skupiny si prodejem této výzbroje různým islamistům přivydělávaly, je pravděpodobné, že část ručních zbraní a munice skončí u zbývajících bojovníků IS.

Vývoj v Sýrii se nevyvíjí podle potřeb Spojených států a aktuálním cílem Američanů je ponechat si v Sýrii schopnost provádět a podporovat bojové akce. K tomu potřebují, aby v Sýrii zůstaly oblasti, které nebudou stabilizovány. To je také spojeno s tím, že si američtí zástupci nepřejí konec ozbrojeného konfliktu v Sýrii, což by znamenalo vítězství syrského režimu v čele s Bašárem Asadem a vítězství Rusů nad Američany v zástupné válce o důležitý geografický prostor. Američanům tak nezbývá nic jiného, než se snažit co nejvíce zpomalovat konečnou fázi ozbrojeného konfliktu v Sýrii.

Svůj skrytý záměr budou dále halit do prezentovaného, ale falešného cíle, tedy že usilují o zničení zbytků IS na území Sýrie. Faleš je už v tom, že americké síly nejsou vůbec potřebné k tomu, aby byl IS v Sýrii poražen a úplně zničen. S tím si lehce poradí syrská armáda s ruskou podporou. Problém je v tom, že syrská armáda a ruské vzdušné síly se snaží vyvarovat toho, aby přímo ohrozily americké vojáky. S tím Američané počítají a využívají toho k ovlivňování dalšího vývoje konečné fáze bojů v Sýrii. Proto je celý postup na severu a východě Sýrie zpomalen. Avšak není úplně zastaven a i toto Američané vědí a hodnotí přijatelné riziko pro své vojáky, které existuje ze čtyř stran (blíže viz produkt 11092).

Navýšení počtu amerických sil v Sýrii včetně speciálních sil je však více spojeno s ještě jiným skrytým a významným cílem. Američané tvrdí, že jim potrvá ještě několik týdnů, než dobudou zbývající území pod kontrolou IS. Kromě toho ale na veřejnost úmyslně prosákly informace, že nové americké speciální síly přišly do Sýrie eliminovat vůdce IS Abú Bakra al-Baghdádího, jenž je po několika prohlášeních o jeho zabití stále naživu. Jsou tu však dvě nejasnosti: Jak Američané vědí, že Baghdádí se stále nachází se zbytkem bojovníků IS v Sýrii? A proč je takováto akce na zemi prováděna až nyní na počátku roku 2019, když Američané na území Sýrie a Iráku již dříve podnikli vícero operací s vysazením speciálních sil? Na Baghdádího byly dříve směrovány jen údery vzdušných sil, proč je to tedy nyní úkolem speciálních sil?

Z pohledu několikaletého sledování činnosti amerických sil ve vztahu k IS existuje vážné podezření, že se vzhledem k blížícímu konci IS na území Sýrie nejedná o eliminační operaci (případně zadržovací operaci), ale o operaci záchrannou spojenou s vyvedením vybraných osob (tzv. organizačního či vedoucího jádra) z ohroženého prostoru a jejich transport do nových prostorů působení IS (jiné země Asie nebo Afriky) v rámci naplňování zahraniční politiky USA. Podrobněji k problematice vedoucího/organizačního jádra „Islámského státu“ viz produkt 12027.

Americká administrativa bude plnění svých cílů zahraniční politiky na Blízkém východě i nadále zakrývat do činnosti mezinárodní koalice, která vede údajný boj proti terorismu. V koalici různými způsoby a v různé míře působí více než 70 zemí, ale Spojené státy jsou přirozeně nejaktivnější a určující zemí: určují kde, kdy, jak a kým budou vedeny jednotlivé operace na území Iráku a Sýrie.

Poznámka: Vztah Američanů k vůdci IS a aktivity směřované proti IS jsou předmětem samostatného dokumentu (v plánu produkce pod pracovním názvem „Vůdce ISIS Abú Bakr al-Baghdádí předmětem soupeření zpravodajských služeb, ale vždy s jiným cílem“).

Zdroj textu a obrázku: Exanpro