Aktualizace přístupů KSČM k problematice a příčinám migrace

Již v lednu 2015 projednal VV ÚV KSČM stanovisko k terorismu Islámskému státu a vyzval ke společnému postupu mezinárodního společenství. 32. schůze VV ÚV KSČM pak projednala 13. března 2015 na své schůzi materiál „Přístupy KSČM k problematice a příčinám migrace“. Cílem materiálu bylo zabývat se problematikou migrace jako celku v kontextu EU a posoudit, jak je ČR připravena na možný příliv imigrantů a s tím souvisejícím soužitím s etnickými minoritami.

Otázkou migrace se dále zabýval VV ÚV KSČM ve svých politických stanoviscích. 15. května 2015 to bylo stanovisko „Ne byrokratickému diktátu EU“, ve kterém KSČM zásadně odmítla direktivní rozhodování o uprchlických kvótách, akcentovala princip dobrovolnosti a řešení migračních problémů v místě jejich vzniku. Osou našeho přístupu je spojení věcnosti a solidarity.

  1. září 2015 to bylo stanovisko „Za aktivní řešení krize na setkání Visegrádské čtyřky“. Vyzvala v něm vládu k prosazování jednotného postupu V4. Požadovala ochranu společné vnější hranice EU, posílení humanitární pomoci a úpravu azylové politiky EU. Odsoudila v něm mj. i kritiku postoje ČR za nehorázný a nelegitimní nátlak.

Problém migrační krize řešilo i 15. zasedání ÚV KSČM 21. června 2015, které schválilo stanovisko „KSČM odmítá šíření xenofobie, je pro rovnováhu solidarity a odpovědnosti“. V něm odsoudilo další destabilizaci zemí, odkud migranti do Evropy přicházejí, a imperiální politiku mocností označilo za hlavní příčinu. Odmítlo šíření paniky a podpořilo hodnoty solidarity. Za důležitou označilo pomoc běžencům už před branami EU, v EU pak posoudit reálnou kapacitu pomoci a rozhodnout o ní s respektem k suverenitě členských zemí EU.

Na základě pravidelně prováděného monitoringu situace v této oblasti ze strany Oddělení pro odborné zázemí, občanský sektor a mládež ÚV KSČM a zhoršování situace v oblasti migrace související se zvyšujícím se exodem uprchlíků především z oblasti Blízkého východu směrem do Evropy bylo rozhodnuto o nutnosti aktualizace přístupů.

Vzhledem k závažnosti situace v této oblasti a rozdílnosti názorů a přístupů i uvnitř KSČM považujeme rovněž za nutné zařadit tento bod na 17. zasedání ÚV KSČM, které se bude konat 12. prosince 2015, tak, aby bylo reagováno na současnou situaci.

1. Úvod

Lidé migrují již od pradávna – za potravou, za lepším životem, kvůli obchodu a také kvůli svobodě. Mezikontinentální migrace se rozšířila v době zámořských objevů. Globalizace a rozvoj dopravy překonávají další překážky ve svobodném (ale i vynuceném nebo nesvobodném) pohybu lidí. V dnešní době čelíme migraci z důvodů ekonomických (např. za prací), sociálních (stěhování za rodinou, přáteli), politických (z důvodu náboženské, politické či rasové perzekuce nebo v důsledku válečného konfliktu) a environmentální (při přírodních katastrofách či změně klimatu).

Svoboda migrovat vychází ze Všeobecné deklarace lidských práv a z ústavního zákona 2/1993 Sb. Listiny základních práv a svobod. Dle článku 14

Listiny má být svoboda pohybu a pobytu zaručena. Svoboda pohybu by tedy měla být normou. Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody.

Nikdo už dnes nemůže být připoután povinně k území či vrchnosti. Rozšiřuje se okruh zemí s bezvízovým stykem. Migrace není zločin, ale musí být regulována. Ochrana se týká především lidí, kteří byli ze svých domovů vyhnáni. Cizinec pak může být vyhoštěn jen
v případech stanovených zákonem. Zjednodušeně řečeno každý člověk má právo opustit svou zemi, pokud mu v ní hrozí nebezpečí, a má právo požívat statut uprchlíka, pokud ho získá.

Podle mezinárodního práva mají osoby v prekérní situaci právo vstoupit do jiné země a zde řešit své problémy. Z tohoto pohledu rozlišujeme vstup legální a nelegální. Prvním rozumíme vstup přes hraniční přechod, v případě druhého jde o přechod tzv. zelené hranice, v tomto případě by se tyto osoby měly co nejdříve přihlásit na úřadech a požádat o ochranu, aby se vyhnuly potížím.

V současné době jsou počty běženců v násobcích předchozích období. Je nutné si zodpovědět otázku, proč se tak najednou občané některých států vydali v tak nesmírném počtu na cestu do Evropy. Migrace posledních týdnů a měsíců se svým rozměrem stává masová. Její zvládnutí nelze podceňovat, neboť bude jistě mít i vedlejší dopady.

Mnoho běženců přichází ze zemí sužovaných válkou, politickou nestabilitou nebo jim hrozí perzekuce, tak splňují status uprchlíka podle definicí ze Ženevské konvence. Mezi těmito běženci je i velké procento ekonomických uprchlíků. Avšak rozpoznat uprchlíky z válečných oblastí a ekonomické migranty, oddělit migraci legální a ilegální, se stává velice obtížné.

Migrační trasy a zpřísněná protiimigrační opatření vedou ke zvýšení rizik pro migranty a tudíž k exponenciálnímu růstu počtu úmrtí na lodích, na středomořských trasách spojujících především Turecko a Libyi s Itálií a Řeckem. Od roku 2000 zhruba 25 000 lidí zemřelo ve vodách kolem Evropy. Do poloviny listopadu 2015 bylo zaznamenáno 3 470 úmrtí na moři od počátku roku (proti 3 500 za celý rok 2014).

Současná obrovská migrační vlna je bezesporu důsledkem zahraniční politiky zejména USA, které spolu s některými státy EU bezohledně prosazují své zájmy po celém světě. Usilují o ovládnutí nerostného bohatství zemí třetího světa a zneužívají levné pracovní síly. Krizovými zeměmi jsou země Blízkého východu, severní Afriky a řada dalších. Hromadný exodus a humanitární katastrofu způsobuje i činnost tzv. Islámského státu. Scénáře jsou už několik let stejné, ekonomická blokáda, vyvolání občanských válek a poté často přímá vojenská angažovanost.

Dalším varováním a ukázkou promyšlené akce západních mocností je konflikt na Ukrajině, kde zatím dochází k vlně uprchlíků především uvnitř samotné Ukrajiny či směrem do Ruska. Postupně se však i tato migrace přelévá do EU a i do naší republiky a může mít podobu jak legální tak i ilegální migrace.

Nejlepším řešením by mohlo být zastavení nežádoucí migrace u jejího zrodu – v zemích, kde pro nelidské podmínky k životu vzniká, zorganizovat potřebnou pomoc, aby ji nemuseli opouštět. To se však v případě zemí rozvrácených občanskou válkou a nefunkční centrální vládou jeví jako problém.
Strategické je proto zastavit národnostní a politické boje a poskytnout nejen humanitární, ale i rozvojovou pomoc v domovských zemích migrantů. Pomoci jim s budováním průmyslu, školství, ochranou bezpečnosti občanů a obnovou důvěry v jejich země. A to bez vměšování do vnitřních záležitostí těchto zemí, zastavením bezohledného drancování ze strany nadnárodních monopolů, aby došlo k trvalému snížení bídy obyvatel třetího světa. To je samozřejmě velmi dlouhodobá záležitost.

Jsme tak u kořenů nárůstu chaosu a napětí ve světě. Bohužel i mnoho našich politických představitelů podporovalo a stále podporuje politické a vojenské agrese USA, případně dalších velmocí (Velké Británie, Francie,…). Tito představitelé nás učinili spoluodpovědnými za tyto agrese i vůči jiným zemím tím, že do těchto zemí v rámci NATO vysílají naše vojska pod lakonickým názvem „mise“. Samotní migranti se pak mohou stát řízeným nástrojem boje proti Evropě s cílem oslabit ji jako politickou, hospodářskou a kulturní veličinu. EU by proto měla konečně sjednotit své názory na smysluplné řešení problému.

2. Důsledky migrace

Česká republika je součástí Evropy a trvalému přílivu imigrantů se ani v budoucnu jistě nevyhne. Význam otázky imigrace vzrůstá tím, jak počet migrantů roste a jak se bude do budoucna pro některé z nich ČR postupně měnit z čistě tranzitní země na zemi cílovou. Musíme také očekávat, že uprchlíci budou do Evropy zvát své příbuzné, kteří se budou nabalovat na současné migranty. Otázkou zůstává, jak velké procento migrantů, kteří se ocitnou na našem území, zde skutečně touží zůstat, a kolika by měla být poskytnuta určitá pomoc.
Současná migrační vlna, která postihuje Evropu, má masový a globální charakter, a to jak z hlediska příčin, průběhu a také cílů a důsledků. Je odrazem střetů zájmů velkých globálních hráčů, tedy USA, Ruska, Číny a EU. Spojené státy americké ve snaze udržet svou světovou hegemonii, svou vedoucí pozici mezi centry světového kapitálu, jdou cestou prosazování destrukce a chaosu, a to jim umožní lépe využit svou vlastní vojenskou sílu.
Řízená imigrace může být pro naši zemi i přínosem, pokud budeme schopni migranty z kulturně odlišných zemí začlenit do společnosti. Na druhou stranu svoji zemi tak často opouští lidé, kteří mají nejvíce úspor a vzdělání, a ti tam budou jednou chybět. Logickým závěrem tedy je, že současná migrace v takto velikém rozsahu není pozitivní převážně pro nikoho. Ani pro evropské státy, ani pro původní státy migrantů, ani v určitém smyslu pro samotné migranty.

Války a bída vedou k tomu, že již dlouhodobě jsou ve světě bez domova na miliony lidí. V roce 1997 to bylo podle statistik OSN na 40 milionů, v roce 2014 už přes 60 milionů. S tím narůstá počet lidí, kteří by chtěli do EU, která má relativně silný sociální systém. V roce 2010 hledalo v EU azyl na 230 000 osob (75 000 ho dostalo). Speciálně do EU v roce 2014 přicházely každodenně 3000 nových uprchlíků a na konci roku počet žadatelů o azyl dosáhl 570 000 osob (získalo ho 180 000).

Od 1. ledna do poloviny listopadu letošního roku se pak pokusilo dosáhnout břehů Evropy přes Středozemní moře podle údajů Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) 820 318 lidí. Z celkového počtu uprchlíků bylo 52 % ze Sýrie, z Afganistanu 19 % a 6 % uprchlíků přišlo z Iráku. Za letošní rok se odhady počtu běženců do EU odhadují kolem 1,5 milionu. Obavy že se taková kvanta nemusí zvládnout, jsou tedy logické a vedou k úvahám, zda a jak inovovat regulaci migrace.

Ti, co přece jen chtějí žít a pracovat v jiné zemi, by měli respektovat místní zákony a pravidla, měli mít úctu k jejím občanům a jejím zvyklostem. Zásada je to prostá a logická a bez ní by byl v přijímacích zemích brzy stejný chaos a bezvládí jako v zemích, ze kterých migranti prchají a na vzniku kterého jsme se, jak je výše uvedeno, také jako země podíleli a podílíme. Někteří z migrantů zde mohou páchat trestnou činnost a násilí. Rizikem je i náboženský fundamentalismus, spojený s nárůstem tzv. Islámského státu a jeho teroristických praktik. Občané cítí nejvyšší ohrožení právě z této strany.

Přes území naší republiky může probíhat i komunikace osob podporujících terorismus. Riziko teroristického útoku proti území nebo zájmům ČR může souviset se zahraniční politickou orientací státu. Ve veřejné výroční zprávě BIS byly např. zaznamenány aktivity
i facebookové diskusní skupiny pod názvem Sharia4Czech a projevy džihádistické propagandy. Konflikt může na druhé straně vyvolávat i otevřeně antiislamistická propaganda domácích nejen krajně pravicových uskupení. V takové atmosféře nelze vyloučit výskyt autoradikalizace jedinců náchylných k nekritickému přejímání nenávistných sdělení.

Je proto nezbytné, aby byl na hranicích Schengenu prováděn řádný příjem migrantů a ověřování jejich důvodů k migraci. Je okamžitě nutné také řešit jak umístění uprchlíků v azylovém procesu, tak i zadržené imigranty, kteří o azyl v ČR nemají zájem. Je evidentní, že se jedná o problém, který je nový a na naše poměry ekonomicky, logisticky a bezpečnostně náročný. Znamená to řešit řádně a s časovou rezervou již současnou vlnu, abychom se mimo jiné vyhnuli katastrofickému scénáři, který již delší dobu probíhá v jižní a západní Evropě. V minulosti ČR již zažila nápor běženců, nejvýrazněji v souvislosti s balkánskou krizí a rozpadem bývalé Jugoslávie. Počty klientů azylových zařízení na našem území kulminovaly v roce 2001 (až 18 000). Dosud současná čísla nedosahují těchto hodnot a zařízení mají jistou kapacitní rezervu. Přesto je třeba počítat s větším náporem a mít k dispozici potřebné kapacity zařízení, ve kterých budou uprchlíci umístěni, včetně personálního a zdravotnického zajištění. Počítat i s kvalitnější péčí o tyto pracovníky. Nemusí jít jen o současné stovky imigrantů, na které jsme údajně připraveni, ale o násobky těchto hodnot, v krizovém scénáři se jedná až o statisíce.

 migrace

Současná bezpečnostní situace s sebou nese nutnost zintenzivnit a prohloubit úroveň kontrol účelu pobytu cizinců, ne však pro cizince ponižujícím nepřátelským způsobem. Nedostatečná je personální situace v bezpečnostních složkách i armádě. Ve vztahu k rizikům migrace ČR dosud nemá žádnou vlastní dlouhodobou koncepci zdravotnictví, armády, policie.

Vláda by proto měla urychleně připravit koncepci aktivní imigrační politiky ČR v oblasti legislativy, ubytování, sociální pomoci, integrace dospělých i dětí v místě bydliště, ale i jejich vzdělávání, výuky českého jazyka, pracovních příležitostí, lékařské péče (základní prohlídky, očkování, infekční oddělení …).

Souběžně s tím je nezbytné posílit i ochranu našich obyvatel před těmi uprchlíky, kteří jsou agresívní a násilím si budou chtít prosazovat své zájmy. Nejde samozřejmě jen o represivní opatření. Důležité bude i docílení postupné změny iracionálních postojů české veřejnosti, která je zasažena panikou a ve velké míře je proti přijímání uprchlíků, aniž by znala vždy dostatečně věcná fakta.

Lze konstatovat, že migrační vlna do Evropy bude základem podstatného nárůstu požadavků na podporu represivního aparátu ve všech zemích EU. Bude základem pro vzestup pravicově populistických či silně konzervativních stran případně stran rovnou fašizoidních a fašistických. To se dnes děje i v kdysi klidné oblasti severní Evropy (ve Švédsku Svenska demokraterna, v Dánsku Folks Parti, ve Finsku Perussuomalaiset).

  1. Opatření přijatá k migraci v České republice

 Rizikem pro bezpečnost Evropy jsou podle premiéra Bohuslava Sobotky teroristé, nikoliv uprchlíci. Lidem, kteří utíkají před válkou, se podle něj musí pomoci. Sobotka zopakoval, že migrační vlnu je potřeba regulovat už na vnějších hranicích EU. O tom 24. 11. 2015 ve Sněmovně mluvil také ministr financí Andrej Babiš. Podle něj je jasné, že Islámský stát zneužívá migrační vlnu. Proto je potřeba dělat selekci uprchlíků na území Turecka. Předseda ODS Petr Fiala následně vyzval českou vládu, aby se přidala k Polsku, které po nedávných teroristických útocích v Paříži uvedlo, že je potřeba přehodnotit dohodu o přerozdělení uprchlíků podle kvót mezi země Evropské unie. Andrej Babiš znovu zmínil možnost soudu na kvóty, ale to premiér Sobotka odmítl jako neefektivní postup.

Ministerstvo vnitra ČR připravilo v červnu a září 2015 pro 30. mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR k tématu „Nelegální migrace na území EU“ materiál, ve kterém mimo jiné jmenuje opatření, přijatá v ČR.

 Jde především o:

  • Program na pomoc uprchlíkům v regionech původu schválený vládou v lednu 2015, na který vláda uvolňuje 100 mil. Kč ročně. Pro rok 2015 je prioritou převážně region Blízkého východu v souvislosti s humanitární krizí v Sýrii. (Jedná se však o méně než 0, 01 % rozpočtu, i kdyby to tak udělali všichni na světě, je to zcela nedostatečné, i když jde o přínos pro ty, co pomoc dostanou.)
  • Zapojení České republiky do společných evropských programů rozvoje a ochrany ve třetích zemích (RDPP). V roce 2014 se ČR zapojila do realizace RDPP pro Blízký východ – Jordánsko, Libanon a Irák finančním příspěvkem 10 mil. Kč (ten bude v roce 2015 navýšen o dalších 5 mil. Kč). V rámci výše uvedeného Programu na pomoc uprchlíkům se ČR také připojí k novému RDPP pro severní Afriku, finančním příspěvkem 10 mil. Kč.
  • Dobrovolné zapojování do přesídlovacích aktivit (od roku 2008), a to prostřednictvím své Koncepce národního přesídlovacího programu. V roce 2015 přesídlí do ČR  15 syrských rodin se zraněnými/nemocnými dětmi z Jordánska (celkem 70 osob).
  • Stipendijní program vlády pro 20 syrských uprchlíků z Jordánska na českých veřejných vysokých školách v letech 2015-2021.
  • Dlouhodobé úsilí o sociální a ekonomickou stabilizaci potenciálních zdrojových zemí  v rámci zahraniční rozvojové spolupráce (350 mil. Kč v roce 2014), včetně projektů cílených na oblast migrace a bezpečnosti (6 mil. Kč v roce 2014).
  • Průběžnou humanitární pomoc uprchlíkům a vnitřně vysídleným osobám v důsledku konfliktů a velkých katastrof (v letech 2010-14 celkem 180 mil. Kč). V roce 2015 i v letech následujících se předpokládá pokračování této pomoci v zemích a regionech postižených konflikty (Irák, Jemen, Jižní Súdán, Sýrie, Ukrajina) z humanitárního rozpočtu Ministerstva zahraničních věcí ČR (kolem 40 mil. Kč ročně).
  • Humanitární program MEDEVAC. V rámci tohoto programu vysílá pravidelně ČR do regionů, které se potýkají s velkými migračními vlnami, lékařské týmy pro léčbu nemocných uprchlíků na místě (převážně). Prioritou pro rok 2015 je také region Blízkého východu. Pro rok 2015 uvolnila vláda na tento program 50 mil. Kč.

 Nad rámec uvedených opatření vláda zvažuje další akce – např. případné posílení zapojení prostřednictvím výrazného navýšení počtu českých expertů, kteří budou k dispozici pro společné mise EU – až na 120, včetně dlouhodobého vyslání expertů do společných operací Frontexu a EASO, dlouhodobé poskytnutí letounu CASA s posádkou pro společné operace Frontexu nebo operace v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP), identifikaci a nákup dalšího vhodného technického vybavení pro účely společných unijních misí. Mohutnější zapojení do misí SBOP, zejména v oblasti jižního Středomoří či v Nigeru.

V tomto materiálu vláda uvádí i počty legálních a nelegálních migrantů na území ČR za 1. pololetí roku 2015. Jejich počet postupně narůstal. Ovšem za reálné situace, která nastala v srpnu a září, již žádné statistiky neplatí, neboť jsou už ve chvíli svého zveřejnění překonány. Navíc žádná statistika nedokáže zahrnout lidské osudy, které se za anonymními statistickými čísly skrývají.

Je třeba si uvědomit, že migrační vlna nezačala včera, ale byla nastartována před 3 až 4 lety. Reakce EU a tím pádem i naší vlády je opožděná. Činí se kroky až pro řešení důsledků a promarnil se čas, kdy bylo možné se lépe připravit a zabránit některým nežádoucím jevům. Mezinárodní organizace pro migraci ve svých zprávách uvádí, že v letech 2000 až 2014 zahynulo při pokusu dostat se do Evropy 22 400 lidí. Jen v minulém roce zemřelo, jak již bylo zmíněno, 3 500 lidí. Tato čísla zůstávala dlouhou dobu pro média tabu nebo se podceňovala.

Za systémové řešení problému ze strany vlády se však nedá považovat současná novinka – „privatizace“ migračního procesu, kdy se zřizují různé státem podporované spolky a výbory pro rádoby řešení migrace, nebo kdy po vyčerpání kapacit státem vlastněných ubytovacích zařízení se bude platit za pronájem bytů v soukromém vlastnictví. Odpovídající pomoc se ještě řádně nerozběhla, a už se zneužívá.

V nedávné době poslalo Ministerstvo vnitra ČR Chorvatsku materiální humanitární pomoc pro uprchlíky, která je ze skladu Hasičského záchranného sboru ČR. Chorvatsko požadovalo 10 ks vybavených stanů, které by měly sloužit jako ubytování pro uprchlíky. Podle ministra vnitra Milana Chovance je Česká republika okamžitě připravena touto či jinou formou pomoci i ostatním státům v případě, že nás o ni požádají. Ministerstvo vnitra ČR je obdobnou formou připraveno pomoci i Slovinsku a Makedonii. Na základě žádosti maďarské strany rozhodl ministr vnitra Milana Chovance také o vyslání 50 policistů, kteří budou na území Maďarska vykonávat společné hlídky s maďarskými kolegy. Na místě by měli být nasazeni do 15. prosince 2015. Maďarsko požádalo o vyslání českých policistů na základě tzv. Prümského rozhodnutí o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti přeshraniční trestné činnosti a terorismu. Ministr zároveň zdůraznil, že Česko trvá na svém odmítavém postoji ke kvótám.

V sobotu 10. října 2015 rozšířila Česká republika kontrolní opatření na hranicích s Rakouskem. Policie tak získá větší přehled o případné nelegální migraci, kdy by v rámci převaděčství mohly být využívány i méně významné hraniční přechody. Na opatření se bude podílet také Celní správa ČR. Od 13. září policisté provádějí namátkové kontroly na 14 hraničních přechodech s Rakouskem. Od soboty dojde k přechodnému rozšíření na 20 hraničních přechodů, tedy i na zbývající hraniční přechody 3. kategorie na státní hranici s Rakouskem.

Na Ministerstvu vnitra ČR se v pondělí 19. října 2015, sešli počtvrté členové Pracovní skupiny pro přípravu a realizaci přesídlení a relokace. Cílem skupiny, zřízené premiérem Bohuslavem Sobotkou, je zajistit hladký průběh výběru, přemístění a integrace uprchlíků, které se na základě sjednávané celoevropské dohody zavázala vláda ČR v následujících dvou letech přijmout. Členové pracovní skupiny projednali aktuální situaci v oblasti relokace, realizace přesídlovacího programu ČR z Jordánska v rámci evropského přesídlovacího schématu či nový koncept tzv. státního integračního programu pro osoby s udělenou mezinárodní ochranou.

Na základě žádosti členů této pracovní skupiny připravilo Ministerstvo vnitra ČR informaci pro zaměstnavatele, kteří by chtěli zaměstnat uprchlíky. Součástí informace je například, jak poznat status cizince, za jakých podmínek lze uprchlíka zaměstnat, kde najít informace o povinnostech zaměstnavatele i o uznávání zahraničního vzdělávání cizinců včetně kontaktů, kam se zaměstnavatelé mohou obrátit s žádostí o radu. Na činnosti pracovní skupiny se pod vedením Ministerstva vnitra podílejí zástupci ministerstev financí, práce a sociálních věcí a průmyslu a obchodu, Úřad vlády, Asociace krajů, Svazu měst a obcí, odborů, zaměstnavatelů, Ekumenické rady církví a České biskupské konference.

S migrační vlnou velkého rozsahu souvisí mimo jiné opatření složek integrovaného záchranného systému, možnost znovuzavedení hraničních kontrol, které schválila vláda v rámci projednání zabezpečení ochrany státních hranic. Jedná se ale o krátkodobá řešení. Na jejichž dlouhodobé zajištění nemá policie adekvátní síly a prostředky.

Nově zpracované krizové plány k migrační vlně velkého rozsahu, ve kterých se mj. předpokládá znovuzavedení kontrol na vnitřních hranicích, generují nové požadavky na lidské a finanční zdroje. Tento plán počítá se silami 3 655 policistů, 1 513 vojáků Armády České republiky a náklady ve výši 221 511 501,- Kč na časové období 30 dnů.

Dalším významným faktorem bezpečnosti ČR je potřeba dodržet a zajistit standardy při ochraně hranic České republiky na mezinárodních letištích. Provozovatelé letišť rozšiřují počty odbavovacích stanovišť, na což je nutné adekvátně reagovat zvýšeným počtem sil k odbavování cestujících.

Nové úkoly přibudou cizinecké policii. V následujících třech letech vzniknou nová pracoviště – Národní situační centrum ochrany hranic, Národní kontrolní autorita, Národní centrum pro kontrolu dokladů. Tato opatření přinášejí nároky na počty policistů (Národní situační centrum ochrany hranic – 16, zajištění pohraniční kontroly na mezinárodních letištích – 38, efektivní pobytová kontrola ve vnitrozemí – 381, prověrky cizinců žádajících o pobyt na území České republiky – 200, zajištění zařízení pro zajištění cizinců – 85).

Argumenty pro rozvoj:

  1. výrazný nárůst migrace do střední a západní Evropy, Českou republiku nevyjímaje,
  2. riziko znovuzavedení kontrol na státních hranicích v důsledku migrační vlny velkého rozsahu, teroristického útoku či rozšíření ozbrojeného konfliktu z Ukrajiny,
  3. riziko solidárního přístupu EU k žadatelům o mezinárodní ochranu,
  4. plnění mezinárodních závazků v oblasti cestovních dokladů, bezpečnostních standardů na vnější hranici (mezinárodních letištích) a informačních systémů,
  5. rozsah prověrek cizinců (podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů) pro potřeby rozhodování o udělení víza či povolení k pobytu.

migrace2

V případě vstupu většího množství migrantů je možné vést tzv. osekané řízení, kdy státy mají právo tyto migranty soustředit v předem daných zařízeních a vést s nimi řízení.

V této souvislosti zatím není vyřešeno ubytování těchto imigrantů. Stávající zařízení mají nedostatečnou ubytovací kapacitu anebo jsou zaměřena na jiné účely, navíc pro každý druh migrace je potřebné jiné vybavení i ochrana.

V pátek 16. října 2015 zaslal ministr vnitra Milan Chovanec dopis veřejné ochránkyni práv Anně Šabatové, ve kterém ji informoval o aktuální situaci v zařízeních pro zajištění cizinců, tzv. detencích. Milan Chovanec tak mimo jiné reagoval na dopis Anny Šabatové z minulého týdne a vyjádřil se k jeho jednotlivým bodům a návrhům. Uvedl v něm, že vzhledem k vývoji migrační situace na území České republiky a s ohledem na počet zajištěných osob byla situace v zařízeních mimořádná a je tedy zřejmé, že v tomto krizovém režimu došlo k určité změně či dočasnému omezení standardů umístěných osob. Je však přesvědčen, že podmínky byly vždy humánní a navíc se podařilo vybudovat další kapacity, které umožňují rozmístění osob do více objektů a přizpůsobení tak ubytování i služeb pro konkrétní specifické potřeby jednotlivých skupin.

 Kapacity detenčních zařízení k půlnoci z 26. na 27. listopadu 2015:

  • Bělá pod Bezdězem:
  • míst celkem: 700
  • míst obsazeno: 11
  • Drahonice:
  • míst celkem: 240
  • míst obsazeno: 71
  • Vyšní Lhoty:
  • míst celkem: 452
  • míst obsazeno: 55

Počty zajištěných osob:

  • od začátku opatření, tj. od 17. června 2015, policie do půlnoci z 26. na 27. listopadu 2015 zajistila celkem: 3 259 osob

 Legislativa ČR, která souvisí s migrací a řeší ji, je v podstatě dostatečná. Zákon o pobytu cizinců na území ČR č. 326/1999 Sb. i zákon o azylu č. 325/1999 Sb. odpovídají pravidlům EU, jsou velmi podrobné a realizovatelné i za současné situace. Azylové právo se však týká pouze těch, kteří se o něj sami přihlásí.

Vláda připravila rozsáhlou novelu zákonů azylového, o pobytu cizinců na území ČR, o dočasné ochraně cizinců a další související zákony (tisk č. 463/0). Cílem návrhu je zajištění transpozice směrnice EP a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany a směrnice EP a Rady 2013/33/EU ze dne 26. června 2013, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu. Tyto novely by měly být, jak plyne z jejich cíle, v souladu s mezinárodním právem, směrnicemi a doporučeními, což však podle mínění některých soudců Ústavního soudu ČR nejsou. Potřebným opatřením by bylo i zajištění potřebného počtu odborných pracovníků.

S harmonizací evropského práva a jeho dodržováním v rámci novel těchto zákonů souvisí i institut vyhoštění. Český právní řád zná dva druhy vyhoštění, trestní a správní. Trestní vyhoštění se týká cizinců, kteří na našem území spáchali nějaký trestný čin a byli za něj odsouzeni, správní pak těch cizinců, kteří se nedopustili žádného trestného činu, ale jsou na našem území nelegálně (často se jedná o cizince, kteří zde pobývali legálně, ale z nějakého důvodu byl jejich pobyt znelegálněn).

Paradoxně daleko větších práv požívají ti cizinci, kteří jsou trestně vyhoštěni – mají obhájce, jsou o svých právech a stavu svého případu informováni. Ti, kteří čelí v českých podmínkách správnímu vyhoštění, jsou zadrženi a umístěni do detenčního ústavu, nejsou informováni o tom, co se s nimi děje a bude dít. Podle Evropského soudu pro lidská práva by délka detence neměla být delší než je nezbytně nutné, to však české úřady často porušují. Česká realita tak dává větší práva trestně vyhoštěným než správně vyhoštěným. Z toho plyne i otázka, nakolik je pro české občany důležité, jak se stát chová k cizincům, neboť lidská důstojnost by měla být zachována pro všechny.

 4. Informace Evropské unie o činnosti jejich institucí v uprchlické krizi

 Podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 je uprchlík chápán jako osoba, která se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních, nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám, nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám odmítá ochranu své vlasti.

Klíčovými mezinárodními dokumenty v otázce ochrany uprchlíků jsou již zmíněná Úmluva z roku 1951 a Protokol týkající se právního postavení uprchlíků z roku 1967. Jednou z nejdůležitějších světových organizací na pomoc uprchlíkům je Úřad Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky (UNHCR). Jejím hlavním účelem je především zabezpečení základních práv uprchlíků.

Současné migrační toky neboli uprchlická krize jsou největší vlnou vysídlení od druhé světové války. Jak již bylo zmíněno od 1. ledna do poloviny listopadu letošního roku se pokusilo dosáhnout břehů Evropy přes Středozemní moře podle údajů Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) 820 318 lidí. Evropa však není zdaleka nejpostiženější oblastí, tou jsou nejčastěji státy, které sousedí se zeměmi, ze kterých lidé prchají. Podle údajů UNHCR tvoří letošní většinu příchozích příslušníci jihoasijských a afrických zemí. Více než polovina lidí přichází ze Sýrie a dále pak Afganistanu, Iráku nebo Eritrey. Nejvíce uprchlíků se do Evropy dostává právě přes Středozemní moře a dále pokračují nejčastěji přes Řecko – cca 674 000 uprchlíků, nebo Itálii – 143 500 uprchlíků.

Základní hodnoty Evropské unie jsou silně spjaty s ochranou lidských práv, a proto se již dlouhodobě angažuje v poskytování bezpečí uprchlíkům. Cílem evropských orgánů je harmonizovat azylovou politiku členských zemí a využívají k tomu řadu směrnic, programů, smluv a dalších opatření. Nařízení stanovují, které členské země odpovídají za zpracování jednotlivých žádostí o azyl. Směrnice definují povinnosti ohledně zajištění ubytování, vzdělání, zdravotní péče apod.

I přes existenci směrnic a nařízení jsou mezi jednotlivými členskými zeměmi stále velké rozdíly v přístupu k ochraně, šancím a míře přiznávání právního postavení uprchlíka stejně jako v podmínkách přijímání. To se silně projevuje v současné tzv. uprchlické krizi, kde by EU potřebovala jednat rychle, ale naráží právě na neucelený azylový systém a nesjednocený pohled všech členských států.

Uprchlíci se mohou dělit na tzv. vnitřní nebo vnější, kdy vnitřní uprchlíci neopouštějí hranice svého státu, ale jsou vysídleni ze svých domovů například do uprchlických táborů. Další dělení uprchlíků je založeno na důvodech, které je vedou k opuštění jejich vlasti. Zde rozlišujeme uprchlíky politické (represivní politický režim), válečné (válečné konflikty), ekonomické (špatná hospodářská situace jejich země) a v posledních letech i tzv. ekologické uprchlíky (klimatické změny, devastace a nedostatek přírodních zdrojů apod.).

Evropská rada a Komise stanovily hlavní prvky evropské reakce na migrační výzvy jak na vnitřní, tak na mezinárodní úrovni. Vnitřní činností se rozumí aktivita na území EU, kde zajišťuje především řízení a přerozdělování migrační vlny a dohaduje společné kroky s členskými státy. Vnější činností se EU snaží předcházet přílivu migrujících osob, a to díky působení ve státech odkud přicházejí.

Vnější činnost EU

Prioritou vnější činnosti EU jsou opatření, která mají bezprostřední dopad. Aktuálně se tedy soustřeďují na oblast humanitární pomoci a záchrany osob, které se těmto nebezpečným cestám vystavují. Dále se snaží chránit hranice aktivní návratovou politikou nelegálních migrantů, k čemuž vydala Akční plán EU v oblasti navracení. Aktivity Unie se také soustřeďují na boj proti organizovanému zločinu, převaděčství migrantů a obchodování s lidmi, k čemuž také vydala Akční plán EU proti pašování migrantů.

V dubnu letošního roku Evropská komise vydala desetibodový akční plán jak čelit bezprecedentnímu nárůstu nelegální migrace. Ve svém plánu se EU zavázala navýšit prostředky pro operace EU Triton a Poseidon, které pomáhají při vyhledávaní lodí a záchraně uprchlíků. Prostředky budou rovněž využity na rozšíření operační oblasti, aby lodě mohly zasahovat i dále od evropských pobřeží. Plán nepočítá pouze s finančními opatřeními při záchraně uprchlíků, ale rovněž se snaží předejít tragédiím pomocí systematického vyhledávání a ničení nezpůsobilých lodí na pobřeží, které by mohly být zneužívané pro obchod s lidmi. Akční plán zavádí také nový „Návratový program“ koordinovaný z Itálie, Řecka a Malty, jenž by měl urychlit návrat azylantů, kterým byl přístup do EU zamítnut. Akční plán se v závěru zaměřuje na země, ze kterých do Evropy přichází nejvíce uprchlíků. EU by se s těmito státy měla snažit navázat kontakty, které by ve výsledku mohly zmírnit příliv uprchlíků, což se zdá v dlouhodobém horizontu jako vhodné řešení. Plán také počítá s rozmístěním evropských imigračních úředníků do klíčových oblastí (Niger, Tunisko, Maroko, Egypt, Turecko), kde by mohli získat důležité informace ohledně migračních toků a posílit tak v těchto oblastech roli delegací EU.

V neposlední řadě je prioritou vnější činnosti EU řešení základních příčin uprchlické krize, a to zejména konfliktu, politického násilí, nedodržování lidských práv a chudoby v zemích původu. Cílem Evropské unie je posilovat politický dialog, spolupráci a výměnu znalostí a zkušeností s partnerskými zeměmi, organizacemi občanské společnosti a místními orgány za účelem podpory mobility osob jakožto pozitivní součásti lidského rozvoje. Spolupráce spojená s přístupem založeným na právech, včetně lidských práv, přispěje k řešení těchto výzev, včetně migrace a situace ohrožených migrantů. Problémem jsou však zásady, na kterých jsou politiky EU založeny.

V mnoha zemích již tyto aktivity EU pomáhají místnímu obyvatelstvu. Například v reakci na krizi v Sýrii byl zřízen regionální svěřenecký fond EU se základním kapitálem 1,8 mld. eur za účelem zajištění soudržné a posílené reakce na regionální úrovni. Kromě podpory sousedním zemím poskytujícím útočiště uprchlíkům je pomoc rovněž zaměřena na humanitární, stabilizační a rozvojové úsilí uvnitř Sýrie, včetně obnovení místní správy
a poskytování základních služeb. Dále zde EU již od počátků konfliktů podporuje diplomatické iniciativy s cílem nalézt politické řešení. V září 2015 projednala Evropská komise další finanční pomoc nejvíce postiženým zemím.

 Vnitřní činnost EU

Evropská unie se snaží o společnou azylovou politiku. V rámci Amsterodamské smlouvy (1997) byl zaveden Společný evropský azylový systém (SEAS), který harmonizuje minimální standardy pro všechny členské země při posuzování žádosti o azyl. Součástí SEAS je tzv. Dublinské nařízení (2003), podle kterého posouzení žádosti o azyl přísluší tomu státu, jehož státní hranici žadatel neoprávněně překročil přicházeje ze třetího státu. Zároveň však umožňuje i přesouvání migrantů v rámci zemí EU. Samotné Dublinské nařízení již počítá i se systémovým selháním. Praxe ukázala že nefunguje komunikační systém mezi jednotlivými státy, samotné jeho pozastavení znamená i selhání některých prvků tohoto systému.

Avšak z toho důvodu se státy jižní Evropy (Itálie, Řecko), do kterých uprchlíci míří nejčastěji, nacházejí pod velkým tlakem. Na tyto a další problematické situace musela Evropská unie v posledních měsících reagovat tvorbou nových opatření, jako je přerozdělování uprchlíků a vytváření společného systému jejich registrace.

V září 2015 projednala evropská komise navýšení rozpočtové pomoci nejvíce postiženým zemím – v roce 2015 ještě 100 milionů eur nad rámec již čerpaných 73 milionů a na rok 2016 600 milionů eur.

Součástí Akčního plánu Komise jsou také opatření týkající se formálních záležitostí při přijímání žadatelů o azyl. Jedná se například o rozmístění týmů z Evropské azylové agentury (EASO) v Itálii a Řecku na pomoc při zpracování žádostí o azyl. Plán dále stanovuje podmínky pro státy, které by měly zajišťovat odebírání otisku prstů všem žadatelům o azyl. Odebírání otisku prstů je již dáno nařízením o EURODAC, které je součástí Společného evropského azylového systému od roku 2003. Avšak například Itálie byla několikrát obviněna z porušování zmíněného ustanovení, a proto se tento bod znovu objevuje i v akčním plánu. Komise rovněž v plánu uvedla, že státy by měly uvažovat nad možností přemístění uprchlíků, aby zmírnily tlak na státy jako je Itálie, Řecko a Malta. K tomu by měly sloužit schválené kvóty.

V květnu letošního roku navrhla Komise Evropský program pro migraci, jenž mimo jiné obsahoval přerozdělení 40 000 osob z Řecka a Itálie na základě klíče, který sama vytvoří. Cílem komise bylo poskytnout pomoc alespoň části z potřebných vysídlených osob. Na začátku září však tento návrh Komise pozměnila přidáním dalších 120 000 osob, tentokrát z Itálie, Řecka a Maďarska, které se nacházejí pod největším náporem migračních toků. Evropský parlament následně tento návrh podpořil, ale Rada ministrů vnitra se dohodla pouze na původním návrhu přerozdělení 40 000 osob. Díky potřebě akutního jednání o problematice uprchlíků se EP dohodl na tzv. zrychleném procesu (kterého je možné využít ve výjimečných případech jako je tento), kde nevyužil obvyklé lhůty k úpravám návrhů a znovu postoupil zbylé kvóty (120 000) Radě.

Po kolech vyjednávání Rady byla po nemožnosti dosažení konsenzu poprvé použita k dosažení rozhodnutí v této oblasti demokratická forma hlasování dle kvalifikované většiny. Ze 120 000 míst pro běžence jich má být nakonec 50 400 řádně zaregistrovaných z Řecka a 15 600 z Itálie. Maďarsko stáhlo své požadavky, tím pádem vznikla z původního počtu rezerva 54 000 míst pro členské státy v nouzi (mohou požádat o nouzové přemístění běženců). Do ČR by mělo přijít 1 591 uprchlíků.

Polská vláda chce přehodnotit dohodu EU o dělbě uprchlíků. Nedávné teroristické útoky v Paříži podle nové polské premiérky Beaty Szydlové (vzešla z říjnových voleb, konzervativní strana Právo a spravedlnost) ukázaly potřebu přehodnotit dohodu o přerozdělení uprchlíků podle kvót mezi země Evropské unie. S touto dohodou v září souhlasila předchozí varšavská vláda Ewy Kopaczové. Dle premiérky Szydlové není Polsko připraveno na to, aby přijalo navržené množství uprchlíků, a proto bude přesvědčovat partnery v EU, aby usedli k vyjednávacímu stolu a znovu se nad kvótami zamysleli. Ještě před Szydlovou také kritizoval nový polský ministr vnitra Mariusz Blaszczak v rozhlase rozhodnutí předchozího kabinetu Ewy Kopaczové přijmout v Polsku několik tisíc uprchlíků. Rozhodnutí předchozí vlády přijmout 7000 uprchlíků byla dle něj chyba.

Kancléřka Angela Merkelová odmítla zavést horní hranici počtu uprchlíků, které by bylo Německo ochotné přijmout v příštím roce. Prohlásila to na stranickém sjezdu bavorské Křesťansko-sociální unie (CSU), která strop pro přijímání uprchlíků vyžaduje. Zdůraznila, že chce dosáhnout snížení počtu uprchlíků prostřednictvím mezinárodního řešení. Kancléřka v té souvislosti zmínila mimo jiné ochranu vnějších hranic EU a dohodu o legální migraci s Tureckem. Vládní CSU v posledních měsících naléhá na kancléřku, aby přitvrdila svou politiku vůči uprchlíkům. Merkelová patří mezi hlavní zastánce celoevropského řešení, které zahrnuje i Bruselem stanovené uprchlické kvóty pro jednotlivé členské státy. Bavorské ministerstvo vnitra 20. 11. 2015 oznámilo, že v Německu bylo letos zaregistrováno už více než 900 000 migrantů. Spolková vláda přitom ještě nedávno odhadovala, že do země letos vstoupí dohromady kolem 800 000 uprchlíků. Merklová uprchlickou krizi přirovnala k hospodářským problémům eurozóny. Podle ní se ukázalo, že se EU dostatečně neintegrovala. V současnosti leží hlavní tíha uprchlické krize na třech zemích: Německu, Rakousku a Švédsku. Do Německa letos přišlo už přes 900 tisíc žadatelů o azyl.

Oliver Platzer, mluvčí bavorského ministerstva vnitra uvedl, že pokud nápor běženců zůstane tak silný jako dosud, přijde jich do konce roku do Spolkové republiky nikoli 1,5 miliónu, jak předpovídaly nejvyšší odhady, ale dva milióny. Jen od počátku letošního září do poloviny listopadu zaregistrovala spolková a bavorská policie celkem 456 000 přistěhovalců. K tomu je zapotřebí přičíst ty, kteří bez povšimnutí překračují zelenou hranici. Denně tak celkem do Německa pronikne čtyři až deset tisíc utečenců. Oficiální registrační systémy vykazují výrazně nižší čísla – jednak kvůli tomu, že evidence se zpožďuje, jednak mnozí běženci se odmítají zaregistrovat. Centrální systém EASY vykazoval počátkem listopadu podle spolkového ministerstva vnitra za letošek 770 166 migrantů. Do konce října obdržel Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky (BAMF) 362 153 žádostí o azyl.

S ostrou kritikou EU pak přišel makedonský prezident Ďorďe Ivanov a vyslechl si ji od něj přímo předseda Evropské rady Donald Tusk. Makedonií už letos prošlo na cestě po takzvané balkánské stezce do západní Evropy asi půl milionu migrantů. Podle Ivanova evropská osmadvacítka jeho zemi neposkytuje dostatečnou finanční podporu a nesdílí s ní ani potřebné informace. Napětí v politicky nestabilní balkánské zemi proto podle prezidenta narůstá.

Švédsko oznámilo ústy svého premiéra, že se obrátí na Evropskou unii s žádostí o přerozdělení části uprchlíků, kteří přišli na jeho území, mezi další země EU. Zároveň označil chování vlád některých východních zemí Evropské unie během migrační krize za sobecké. Švédsko patří spolu s Německem ke státům, které přijímají nejvíce běženců. Stockholm nicméně neupřesnil, kolik migrantů by chtěl do jiných zemí poslat.

Podle francouzského premiéra Manuela Vallse nemůže Evropa nadále přijímat tolik migrantů jako dosud. Silně kritizoval německou kancléřku Angelu Merkelovou. Valls naznačil, že byl překvapen jejím rozhodnutím uvolnit azylová pravidla pro syrské uprchlíky. Bez pochybností jsou Vallsovy výzvy ke zlepšení kontrol na vnější hranici EU. To je podle něj rozhodující pro budoucnost EU. Podle něj musí EU najít taková řešení, aby uprchlíci před občanskou válkou v Sýrii mohli být zaopatřeni už v sousedních zemích, jinak Evropa riskuje zpochybnění své schopnosti účinně kontrolovat své hranice.

Dle předsedy Evropského parlamentu Martina Schulze by Evropané neměli kvůli atentátům v Paříži měnit svůj postoj k migrační krizi a nechat se přesvědčit o tom, že se mají preventivně s podezřením dívat na všechny syrské uprchlíky. Zdůraznil také, že EU může uprchlickou vlnu zvládnout jen tehdy, když budou její členové solidární. Podle něj proto není možné přijímat dotace z unijních strukturálních fondů a zároveň odmítat kvóty.

Na summitu EU v říjnu 2015 bylo dohodnuto poslat k břehům Řecka a Itálie více pohraničníků a expertů. Znamenalo by to např. více pravomocí Frontexu. O kvótách mluví už jen Švédsko a Německo, nejintenzivněji zasažené země. Přerozdělování migrantů ze zemí, kde se zaregistrovali a žádají o azyl, jen na základě dobrovolnosti.

Dále byla projednána Dohoda s Tureckem. Se Sýrií sousedící Turecko patří mezi země s největším počtem válečných uprchlíků. V říjnu se dohodlo s EU na finanční pomoci, která by měla kompenzovat turecké náklady na uprchlickou krizi. EU by podle diplomatických zdrojů měla Turkům přispět třemi miliardami eur (81 miliard Kč), aby přes Turecko neproudilo tolik uprchlíků do Evropy. Turecko se dohodlo s Evropskou unií na této peněžní injekci, která mu má pomoci zvládat příval uprchlíků. Částka je součástí širšího akčního plánu. Ten by měl umožnit snadnější přístup Turků k schengenským vízům a obnovení a urychlení rozhovorů o přístupu Turecka k EU. Dohodu vyjednala Ankara s Evropskou komisí a summit EU ji podpořil. Společný plán by měl pomoci Evropě zvládnout masivní migrační krizi, kdy právě přes Turecko míří do EU největší množství převážně syrských uprchlíků. Dle Tuska vyjednávání s tureckými představiteli (také v Ankaře a v New Yorku) v posledních několika týdnech směřovala k jedinému cíli: omezit migrační vlnu, která přes Turecko míří do EU. Akční plán je podle Tuska významným posunem. Smysl však prý bude mít jen v případě, že příliv uprchlíků skutečně efektivně omezí.

Dle předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera má být cílem akčního plánu to, aby uprchlíci ze Sýrie zůstávali v Turecku. Už nyní tato země hostí přes dva miliony uprchlíků, hlavně právě ze Sýrie, ale také z Afganistanu a Iráku.

Český premiér Bohuslav Sobotka považuje akční plán pro spolupráci s Tureckem za nejdůležitější bod celého summitu. Kdy se přesně ale ukáže jeho případný efekt, odhadnout nemohl. Doufá ale, že konkrétní kroky Turecka budou vidět už v příštích měsících a reálně by tak mohla být míra migrace v oblasti ovlivněna už na jaře. Sobotka upozornil, že garantem naplňování akčního plánu na naší straně bude Evropská komise. Souhlas s balíkem opatření jak na straně EU, tak na straně Turecka, by měl podle Sobotky znamenat přiblížení země Evropě a strategickou a úzkou spolupráci, která ovlivní situaci v celé oblasti. EU nabízí Turecku obnovení přístupových rozhovorů, zrychlit se má debata o uvolnění vízového režimu. Na turecké straně se naopak očekává uzavření readmisních dohod tak, aby bylo možné uprchlíky vracet do Turecka. Dá se podle Sobotky také očekávat zařazení Turecka na vznikající celoevropský seznam bezpečných zemí.

Podle německé kancléřky Angely Merkelové bude součástí dohody i zlepšení postavení uprchlíků v Turecku tak, aby nebyli nuceni hledat lepší podmínky v Evropě. Časový plán, kdy by ke zlepšení podmínek mělo dojít, ale podle Merkelové dohodnut nebyl. O uznání Turecka za bezpečnou zemi se podle kancléřky během summitu téměř nehovořilo. Poskytnutí finanční pomoci Turecku ve výši tří miliard eur označila kancléřka za podíl na nákladech. Ankara totiž podle ní na pomoc uprchlíkům na svém území vydala už zhruba sedm miliard eur (189,6 miliardy Kč). Merkelová v neděli navštíví Turecko. Setká se s prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem i premiérem Ahmetem Davutogluem.

Visegrádská skupina se v listopadu 2015 na Vallettském summitu o migraci rozhodla k posílení svých solidárních aktivit k řešení migrační krize. Ve společné deklaraci se zavázala k navýšení společného finančního příspěvku do Svěřeneckého fondu pro Afriku
o 400 000 eur. Samozřejmě je tu otázka kontroly těchto prostředků, ale jde o efektivní řešení.

V současné době se na evropské půdě vedle již běžících programů a plánů rozbíhají a projednávají stále další. EU se snaží situaci aktivně řešit jak na svém území, tak i problémům předcházet v zahraničí. Vytváření společných politik a konsenzu takového množství států není jednoduché a Evropská unie musí v tomto úsilí pokračovat dál.

  1. Situace z pohledu evropské levice

 Obecně lze říct, že komunistické a partnerské strany KSČM ve státech EU se staví k problematice migrace výrazně odlišně. Strany ze států Visegrádské čtyřky, Komunistická strana Slovenska a Maďarská dělnická strana mají postoj spíše rezervovaný, kdežto např. německá Die Linke, Komunistická strana Francie, Komunistická strana Rakouska a další vyzývají k solidaritě a požadují po domácích autoritách vstřícný přístup a pomoc migrantům. Kyperský AKEL (ačkoliv se nejedná o stát EU 15) zašel asi nejdál pořádáním festivalu na podporu uprchlíků a předáním humanitární sbírky.

Dle Evropské levice platí, že „Migration is not crime“, že i ekonomičtí migranti, s výjimkou těch selektivních, většinou trpí kvůli neexistenci jasných regularizačních kritérií, která je nutí žít mimo zákon.

Cena za uzavření vnějších hranic EU v roce 1995 se odhaduje na 1,6 mld. EUR od roku 2005. Od roku 2005 jsou tato opatření spravována agenturou Frontex s neustále se zvyšujícím rozpočtem (89 197 000 EUR v roce 2015). Tato agentura je pravidelně kritizována za kontroverze doprovázející její akce, s obzvláštním důrazem na absenci oddělení se zodpovědností za porušování základních lidských práv. Z práva na azyl se stává mechanismus na kontrolu migračních proudů.

Dle Evropské levice je neodkladnou nezbytností opustit bezpečnostní přístup, kterým se řídí politika kontroly hranic, a nahradit jej přístupem, který respektuje základní lidská práva. Hlídačský přístup Frontexu musí být jednou pro vždy opuštěn, a to rozpuštěním agentury nebo zásadní změnou její role. A je nutné začít s rozsáhlými námořními záchrannými operacemi, které by též předcházely haváriím lodí. Také je urgentně zapotřebí skoncovat se zvykem „přemísťování” hraničních kontrol do zemí, které nedodržují základní lidská práva.

Rovněž Evropská levice zdůrazňuje, že migrace je často odpovědí na instinkt přežití stavu nouze, kterou nemůže žádné posílení hranic utlumit. Úmrtí způsobené současnou migrací by mohla být radikálně snížena masovým vydáváním humanitárních víz lidem prchajícím z politicky nestabilních zemí nebo sužovaných válkou. S ohledem na migranty, kteří nespadají pod definici Ženevské konvence, je nutné umožnit dostupný přístup do EU co nejrychleji, ve spolupráci s tranzitními státy a zeměmi, aby lidé ani nezvažovali spoléhání se na zločinecké sítě. V dlouhodobém horizontu je třeba vést diskuzi o zavedení oblastí volného pohybu, vztahu mezi cílovou zemí a zemí původu a o metodách, které zajistí jak právo na pohyb, tak ochrání sociální model cílové země.

Evropská levice požaduje, aby žádosti o azyl byly vyřizovány spravedlivě a individuálně. To zahrnuje i zavrhnutí seznamu „bezpečných zemí původu”, jelikož lidé z těchto zemí nemají takřka žádnou šanci, že azyl dostanou. Také je potřeba zavést zásadní opatření, která by migrantům zajistila důstojné přijetí, což zahrnuje i stálou přítomnost přijímacích center, která mohou být otevřena v případě nutnosti. Zároveň Evropská komise musí aktivovat směrnici z roku 2001 „Dočasná ochrana”, která ještě není v platnosti, přestože by zajišťovala uprchlíkům ochranu za jediné podmínky – že pocházejí ze země, kde je závažná humanitární krize.

Dle Evropské levice by bylo dobré založit rozmísťování migrantů na osobních preferencích, ať už z důvodů rodinných nebo pracovních, a zavést solidární finanční systém na podporu zemí s nejvyššími počty žadatelů. Mělo by se umožnit žadatelům o azyl vznést svoji žádost v jakékoliv zemi EU dle jejich volby. Ačkoliv je klíčové zachovat specifickou povahu práva na azyl, tak je také neméně důležité zajistit základní práva všem migrantům s důrazem na ty v neobvyklých situacích. Za tímto účelem by Úmluva OSN o ochraně migrujících pracovníků a členů jejich rodin mohla poskytnout dobrý základ pro alternativní migrační politiku. Tento text byl přijat Valným shromážděním OSN a ratifikován 47 státy, z nichž žádný není průmyslovou zemí, a popisuje krok za krokem každý aspekt cesty migranta jako pokus uplatnit lidská práva zakotvená v mezinárodním právu.

Z pohledu Evropské levice by měly evropské země a i země mimo EU vytvořit jasná kritéria, jak zacházet s imigranty, kteří nejsou uznáváni jako uprchlíci, s cílem ukončení právního vzduchoprázdna, ve kterém žijí. Potřeba je uplatňovat diplomatický přístup, který by silně zdůrazňoval dialog, mír a demokracii. Respektovat svrchovanost dotyčných zemí, vůli jejich lidu a mezinárodní právo. Imigrantům by mělo být umožněno získat občanství a uznání rovných a plných politických práv jejich založením na místě pobytu. Především vlády musí převzít odpovědnost za vytvoření harmonických vztahů mezi nově příchozími a starousedlíky.

Německá Die Linke ve svém prohlášení „Uprchlíci vítejte, boj neonacistům“ uvádí, že nikdy od 2. světové války nebylo tolik lidí na útěku, dnes je to více než 60 milionů. Většina z nich zůstává v blízkosti svých zemí původu, kde žijí ve špatných podmínkách. Někteří riskují své životy na cestě do EU. Prchají před válkou, občanskou válkou, rasistickým pronásledováním, diskriminací, chudobou a hladem. Mnozí také pocházejí ze zemí, které stále zažívají důsledky války, jako je Srbsko, Kosovo, Bosna a Hercegovina, Makedonie. Válka vytváří příčiny uprchlické krize.

Za mnohé z těchto válek nesou země EU přinejmenším spoluodpovědnost, ať už jde o země bývalé Jugoslávie, Afghánistán nebo Irák. Německo a EU udržovaly nejlepší ekonomické vztahy s hlavními zeměmi původu uprchlíků, jako je Sýrie, Irák nebo Írán. Za své v mezinárodním srovnání velké bohatství vděčí i Německo zbídačení širokých vrstev obyvatelstva v těchto zemích. Německo je proto také odpovědné za uprchlictví a vyhánění.

Die Linke chce humánní uprchlickou politiku, která uprchlíky neodmítá a otevírá cestu k jejich rychlejšímu zapojení do společnosti. „Sekuritizace“ migrace potlačuje její humanitární rozměr. Levice je proti utužení azylového práva a za ukončení neonacistického podněcování. Xenofobní mimoparlamentní hnutí PEGIDA je chápáno jako pravicový extrém a je proti němu levicí organizována protikampaň. Stranickým protipólem Die Linke je konzervativně nacionální „Alternative für Deutschland“, která má s PEGIDu blízký vztah.

Podle Die Linke německá federální vláda vyzývá k novému zpřísnění azylového práva – zrušení měsíčního příspěvku ve výši 140 euro v hotovosti, zřízení speciálního tábora pro uprchlíky ze zemí bývalé Jugoslávie a rychlejší deportace, rozšíření seznamu tzv. bezpečných zemí původu. To znamená, že federální vláda vytváří obraz dobrých a špatných, pravdivých a nepravdivých uprchlíků. Nikdo neopouští svůj domov bez důvodu.

Komunistická strana Rakouska kritizovala německou vládu za uzavření hranic. Podle jejich stanoviska rakouská hranice má zůstat otevřená potřebným a není možné je nutit vstupovat do života ohrožujících situací. Celý arabský svět byl záměrně politicky a ekonomicky destabilizován agresivní politikou USA s aktivní podporou EU a za tichého souhlasu údajně neutrálního Rakouska. Akvizice a zabezpečení ropných vrtů bylo důležitým cílem. Libye, Irák, Sýrie i další země byly politicky vydírány. Ptá se, proč Evropa neprotestovala proti americké politice bombardování a nenavrhla diplomatické řešení, ale naopak USA pomohla. Evropským představitelům muselo být od začátku jasné, co to
z dlouhodobého hlediska Evropě přinese. Solidarita a podpora je nutná! Příliv uprchlíků v důsledku této politiky nelze zastavit, bez ohledu na to, kolik rasistů ze všech politických stran o to usiluje. Evropě včetně Rakouska nezbývá v důsledku její zbabělé strategie jiná možnost, než aby uvolnila značné množství prostředků a ubytovacích kapacit pro zvládnutí situace. USA jsou daleko a nyní si myjí ruce nad těžkostmi, které zasáhly zejména západní Evropu. Rasistický dav sám o sobě poskytuje nepřeberné pole pro manipulaci a vymývání mozků.

Francouzská komunistická strana se přidala k výzvě požadující po pařížské radnici, aby se postarala o uprchlíky, kteří se ve městě ocitli v bezútěšné situaci. Výzva požaduje řešení situace otevřením center, kde bude poskytnuto ubytování, strava a humanitární pomoc. Starosta Paříže by měl přijmout delegaci zástupců uprchlíků a začít řešit jejich situaci.

Kyperská Pokroková strana pracujícího lidu (AKEL) zašla v solidaritě s uprchlíky nejdál. Jeho oddělení imigrační politiky uspořádalo spolu s organizacemi zastupujícími lidové hnutí PEO, EDON, POGO a EKA 30. 9. festival solidarity s uprchlíky. Na festivalu byly uprchlíkům rozdány humanitární dary, které byly shromážděny během sbírky. Ta bude nadále pokračovat. Tímto festivalem AKEL vyjadřuje v praxi solidaritu s uprchlíky, kteří jsou podle jejich stanoviska obětí imperialismu a neoliberálních politik kapitalistického systému. Za opravdovou výzvu považuje řešení situace uprchlíků v době, kdy nejen pokračující války vyhánějí lidi z jejich domovů, ale kdy také světová ekonomická krize posílila fenomén rasismu a xenofobie.

Komunistické odbory v Řecku uspořádaly 23. 9. demonstraci na podporu uprchlíků a imigrantů. Na transparentech se objevil portrét Aylana, kurdského dítěte, které se utopilo spolu s matkou a bratrem při plavbě z Turecka do Řecka. V závěru demonstrace byla spálena vlajka EU. Demonstranti požadovali okamžitý odvoz uprchlíků z ostrovů do cílových zemí pod dohledem EU a OSN; vytvoření přijímacích center, která budou poskytovat potraviny, lékařskou péči, tlumočnické služby a právní pomoc; navýšení personálu a infrastruktury v oblasti záchrany, registrace, zjišťování totožnosti, ubytování, stravování a péče o migranty i pro jejich dopravu na hranice Řecka; okamžité financování pomoci migrantům ze strany EU a OSN; zrušení dublinských pravidel a Schengenského systému.

Komunistická strana Slovenska (KSS) požaduje, aby celá zodpovědnost za řešení této, podle ní uměle vyvolané utečenecké krize, byla položena na ty krajiny, jejichž vlády a parlamenty ji způsobily. Ony mají přijímat utečence, ony mají řešit jejich umístění, zaměstnání, sociální zabezpečení. Stejně jako jejich perspektivu ne ve dvou dnech či dvou měsících, ale na desetiletí dopředu. Hlavními viníky jsou podle KSS bývalé koloniální mocnosti a dalšími bezprostředními viníky pak USA a jejich spojenci, především ze zemí EU, kteří se před tím zařazovali mezi mocnosti. Oni společně narušili země jako Irák, Libyi, Afganistan, Tunisko, Sýrii, a to „vytvářením“ umělých konfliktů v těchto zemích a potom řešením těchto konfliktů ozbrojenou cestou. KSS je proti kvótám. KSS ale netvrdí, že je třeba odmítnout poskytnutí pomoci lidem, kteří jsou v nouzi. Tedy dnes utečencům. Je to však podle ní dočasné řešení toho, co se v tuto chvíli děje. Je třeba hledat takové řešení, kde se po poskytnutí „první pomoci“ skutečným utečencům a skutečně postiženým, budou vytvořeny podmínky na návrat těchto lidí do zemí, odkud pocházejí, a na jejich pokojný a mírový život v důstojných podmínkách.

Stanovisko Maďarské dělnické strany (Munkáspárt – Maďarsko) k problematice imigrantů konstatuje, že krize byla vyvolána evropskými a americkými kruhy velkokapitálu, které na Blízkém východě a v Asii odstranily fungující státy a jejich systémy. Krize by měla být řešena tam, kde vznikla, tj. v zemích, ve kterých byla vyvolána. Je to úkolem EU, aby napomohla odstranění příčin krize. Podle jejich názoru je utečenecká vlna na základě některých znaků řízenou a organizovanou akcí. Jejím cílem je oslabit EU. Hranice je nutno bránit a není možné každého pustit do Evropy. Problémy utečenců nacházejících na maďarském území je pak třeba řešit v rámci možností humánním způsobem.

Frakce GUE/NGL v Evropském parlamentu přijala hlavní zásady alternativní migrační politiky založené na lidských právech a solidaritě a stanovila priority, které musí obsahovat návrh rozpočtu EU, pokud by jeho návrh nebyl v souladu s těmito prioritami je připravena frakce takovýto rozpočet odmítnout. K návrhu frakce GUE/NGL však nepřipojila své podpisy česká delegace, složená z poslanců zvolených za KSČM, která souhlasí s většinou bodů a smyslem iniciativy „No Fortress Europe“, odmítající opevněnou Evropu jako zónu kolektivního egoismu, ale zveřejnila své připomínky a priority.

V předloženém textu české delegaci chybí především jasné ustanovení, které by jednoznačně pojmenovalo příčiny a původ dnešní problematické situace. Záměrná destabilizace a rozklad některých zemí ve Středomoří, zejména v Libyi, Sýrii a dalších zemí, jako je Somálsko a Súdán, vedly podle jejich stanoviska k dnešním předvídatelným důsledkům. V rámci GUE/NGL slyšením s tématem „Konflikty menšin v Evropě“ již v roce 2010 varovali před budoucím neudržitelným problémem s migrací.

Jediným řešením z pohledu členů Evropského parlamentu zvolených za KSČM je stabilizace dotčených zemí tak, aby jejich občané neměli důvod prchat. Veškeré finanční prostředky EU určené pro rozvojovou pomoc by měly být primárně využity na stabilizaci těchto zemí. Zároveň nesouhlasí se snižováním výdajů z rozpočtu EU zaměřených na ochranu vnějších hranic, zcela naopak se domnívají, že Frontex sehrává významnou roli při ochraně EU a nelze mu snižovat rozpočet nebo ho úplně zrušit.

Zdůrazňují ve svém prohlášení, že každý členský stát EU by měl mít zachovanou kompetenci určovat si vlastní migrační politiku, která bude přizpůsobena jeho absorpčním a ekonomických možnostem a schopnostem. Česká republika se podle nich v žádném případě nezříká sdílené odpovědnosti za tento problém, zcela naopak. V zemích se silným sociálním státem je méně nenávisti a zášti vůči uprchlíkům.

Pro levici je důležité jak se k migrační vlně staví odboráři. Světová odborová federace, jejíž mnozí členové jsou právě ze zemí třetího světa, hodnotí migrační krizi jako důsledek kapitalismu. Jsou kritičtí vůči represivním mechanismům a požadují, aby EU převzala odpovědnost. Sdílí solidaritu s národy, které jsou oběťmi imperialistické politiky, válek a intervencí. Pomoc by měla podle nich směřovat primárně do těchto oblastí. České odbory se věnují hlavně otázce konkurence migrantů na trhu práce, kterou by měly snížit pevné standardy ochrany práce.

Česká republika vždy projevovala značnou solidaritu ve vztahu k migrantům a žadatelům o azyl pocházejícím zejména ze zemí bývalého Sovětského svazu. Na našem území podle oficiálních statistik v dnešní době žije přes 130 000 občanů ukrajinské národnosti, ve skutečnosti je však toto číslo mnohem vyšší.

Poslanci EP za KSČM požadují podrobné vyhodnocení fungování a účinnosti tzv. Dublinského systému. Jeho zlepšení je zásadní (např. 42 denní lhůta). Stejně tak zdůrazňují nutnost podpory všech humanitárních opatření a opatření, která musí být přijata proti kriminalitě a zdravotním rizikům, jakož i rizikům šíření infekčních nemocí zejména v zemích tranzitu, které jsou těmto rizikům vystaveny jako první. Závěrem konstatují,
že ochrana Schengenského prostoru a hranic není pouze záležitostí států ležících na vnějších hranicích, ale všech členských států EU.

  1. Přístupy KSČM k problematice a příčinám migrace

 KSČM na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny PČR dne 1. 10. 2015 požadovala, aby Poslanecká sněmovna vyslovila velké znepokojení nad tím, že se nepodařilo ani po zasedání předsedů vlád Visegrádské skupiny zabránit v evropských institucích rozhodnutí o kvótách, které deformují základní pilíře výstavby integrující se Evropy. Dohoda, která byla učiněna v Praze a která byla v rámci předsednictví České republiky ve Visegrádské čtyřce uzavřena, nebyla dodržena jak ze strany Polska, tak zejména ze strany České republiky na následujícím jednání předsedů vlád po neúspěšném jednání ministrů vnitra zemí Evropské unie.

Návrh KSČM směřoval k tomu, aby Poslanecká sněmovna PČR požádala vládu, aby všemi dostupnými právními a diplomatickými prostředky zabránila uplatňování povinných kvót na přidělení migrantů do České republiky. Debata o kvótách je zástupná, zavádějící a samotné byrokratické rozhodování o nich je negativním precedentem pro rozhodování v EU.

KSČM požaduje, aby představitelé České republiky při jednání v orgánech Evropské unie trvali na plnění úkolů při ochraně vnější hranice podle Schengenské smlouvy a vláda pracovala na zajištění státní hranice České republiky, pokud selže ochrana vnějších hranic Evropské unie, a předložila Poslanecké sněmovně PČR zprávu o připravenosti systémů sociálních, zdravotních a školských na vstup nezjištěného množství osob bez znalosti českého jazyka a nezapojených do pojištění.

Požadujeme, aby vláda ČR na půdě mezinárodních institucí, zejména OSN, Evropské unie, OBSE, ale i NATO usilovala o řešení příčin vzniku migrační vlny a tedy přispěla k mírovému urovnání bojů v Sýrii, ale i v celé oblasti Blízkého a Středního východu včetně sporů v Severní Africe. KSČM považuje za zásadní, aby EU, a tedy i ČR, přijala odpovědnost za regulaci migrace a nepřenášela ji na okolní země sousedící s EU.

Evropská migrační a azylová politika nebyla stavěna na řešení úkolů spojených se současnou migrační krizí. Je přitom jasné, že problém vidí jinak země cílové, s vysokou ekonomickou úrovní, a jinak země, jejichž úroveň je až třetinová. KSČM je proto přesvědčena, že ČR by měla podporovat revizi společného evropského azylového systému EU v tom smyslu, aby země na vnější hranici EU nebyly nepřiměřeně vystaveny velkému počtu uprchlíků a současně, aby pronásledované osoby měly zajištěno bezpečí a poskytnutí mezinárodní ochrany nejlépe v té zemi EU, kde mají vazby důležité pro úspěšnou a rychlou integraci.

Podporujeme, aby ČR byla ochotná hledat bilaterálně i v rámci EU řešení směrem k efektivnímu poskytování mezinárodní ochrany pronásledovaným osobám, které povede k vyváženosti počtu přijímaných uprchlíků ve všech zemích EU s důrazem na respekt k jejich rodinným vazbám a se zachováním možnosti ovlivnit výběr a vyjádřit eventuálně nesouhlas s přemístěním. To předpokládá, že žádosti o azyl budou vyřizovány individuálně a spravedlivě, bez diskriminačních postupů, nikoliv jako nástroj represe.

KSČM považuje za zásadní zachovat ochranu individuálních lidských práv uprchlíků, dle čl. 31 Ženevské úmluvy. Uprchlíci jsou v ČR již při podání žádosti o azyl rutinně až na 120 dní vězněni ve speciálních detenčních zařízeních pro migranty, a to včetně rodin s dětmi, traumatizovaných osob a obětí mučení.

Problém je doba zadržení uprchlíků bez dokumentů. Je udělován záznam do speciální databáze, který jim až na několik let znemožňuje žádat o jakýkoli typ víza v ČR nebo jiné zemi EU. Evropská komise by měla aktivovat směrnici z roku 2001 „Dočasná ochrana“, která stále ještě není v platnosti.

Dle českého Zákona o azylu by měly být žádosti o mezinárodní ochranu roz­hodovány do 90 dní. V praxi je však lhůta překračována několikanásobně. Žadatelům není během prvního roku, resp. šesti měsíců dle návrhu novely zákona od podání žádosti, umožněno pracovat. Dostávají se tak do ekono­mické závislosti, která brání soběstačnému životu a integraci. Žadatelé také mají zcela minimální možnost učit se češtinu či se účastnit jiných vzdělá­vacích aktivit.

Jsme přesvědčeni, že ČR by měla také akceptovat rodinné poměry migrantů a spojení práva dlouhodobého pobytu s možností žít se svými nejbližšími, přičemž toto právo by mělo být omezeno jen z velmi závažných důvodů, jako je např. ochrana před kriminalitou. Prověřování opravdovosti rodinných vztahů je pochopitelné, ale musí být prováděno citlivě a bez paušálního podezírání. Jsme přesvědčeni, že ČR též nesmí bránit slučování rodin z důvodů finančních či integračních, např. kvůli neznalosti jazyka.

ČR neplní své závazky v oblasti humanitární pomo­ci a rozvojové spolupráce. Při vstupu do EU česká vláda slíbila poskytovat na rozvojovou spolupráci 0,33 % HDP do roku 2015. Dle odhadu za rok 2014 však dává třikrát méně. ČR by se měla také aktivně podílet na řešení hu­manitárních krizí vyšším využitím možnosti přímého přesídlení uprchlí­ků z ohrožených oblastí. Zatímco v uprchlických táborech v Sýrii a v sou­sedních zemích žije přibližně 9 milionů uprchlíků, česká vláda k 9. 7. 2015 rozhodla přijmout v průběhu 2 let 400 uprchlíků ze zemí mimo EU a 1100 uprchlíků, kteří již jsou v EU.

Integrace imigrantů je dynamický proces vytváření vhodných systémových podmínek přijímající společnosti pro ekonomickou, společenskou, kulturní a politickou účast migrantů. Protismyslné jsou obstrukční administrativní překážky k legálnímu životu v ČR ve snaze komplikovat migrantům usazení. Často je upřednostňována kontrola pobytová nad kontrolou dodržování zaměstnaneckých práv. Integrační politika musí řešit všechny migranty bez ohledu na jejich pobytový status.

V oblasti pra­covního práva by měly mít stejné postavení jako občané ČR, ne být ve zvýšené míře vykořisťováni a zhoršovat tak podmínky na trhu práce pro ostatní. Naopak se věnovat regulaci snah zneužívat nejistou situaci migrantů v práci. KSČM poukazuje na to, že práci migrantů není možné chápat jako jakékoliv jiné zboží a hodnotit ji pouze z hlediska přínosu pro trh.

Migranti ze zemí mimo EU, kteří v ČR žijí a pracují, avšak nemají dosud tr­valý pobyt, jsou povinni stejně jako občané ČR odvádět pojistné na sociální pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Ztratí-li zaměstnání, mohou ztratit povolení k pobytu, neboť neplní jeho účel, tj. nepracu­jí. O dávky státní sociální podpory mohou žádat, pokud splní podmínku pobytu na území ČR. O dávky v systému pomoci v hmotné nouzi kromě mimořádné okamžité pomoci mohou žádat až po získání trvalého pobytu.

Důležitá je otázka začlenění migrantů do všech stupňů vzdělávacího systému. Hlavní překážkou začlenění migrantů do vzdělávacího systému je nezna­lost češtiny či nekompatibilita vzdělávacích systémů země původu a ČR. Na úrovni základního vzdělávání mají všichni migranti právo na bezplatnou přípravu pro začlenění se do výuky, která zahrnuje i český jazyk.

Další je problém, jak umožnit migrantům s dlouhodobým pobytem účast na správě věcí veřejných v obcích, ve kterých žijí. Podporuje pocit sounáležitosti se státem, společnos­tí, místními iniciativami a umožňuje aktivně ovlivňovat dění ve společnosti. Snižuje to riziko vzniku uzavřených ghett složených jen z komunit migrantů.

Náměty a doporučení

  •  Požadovat od vlády ČR a jejím prostřednictvím od EU, aby světové velmoci se více podílely na řešení příčin migrační krize, kterou většina občanů ČR nezavinila. Břemeno nákladů na stabilizaci zemí původu a na pomoc utečencům v záchytných zemích by měly nést daleko více ony.
  • Požadovat od EU odpovědnost za regulaci migrace na její území
    s kontrolou množství a složení přicházejících, při respektu k suverenitě členských států – v tomto duchu revidovat Dublinské nařízení a systém byrokratických kvót.
  • Trvat na plnění úkolů EU při ochraně své vnější hranice podle Schengenské smlouvy, předcházet zločinnému převaděčství a obchodu s lidmi a posílit schopnost záchranných operací.
  • Odmítat sklony ke xenofobnímu populismu, čelit nárůstu rasismu a zejména aktivně bránit jeho nezákonným projevům. Prosazovat solidaritu s oběťmi imperialistických agresí a intervencí.
  • Zachovat a hájit ženevské konvence o právech uprchlíků. Podporovat taková opatření a zákony, které budou bránit individuální lidská práva uprchlíků
    a garantovat jejich důstojnost a jejich právo na azyl.
  • Ti, co se rozhodli anebo rozhodnou u nás žít a pracovat, musí dodržovat naše zákony a pravidla, respektovat naše zvyklosti.
  • Podporovat zrychlení a zefektivnění azylového řízení s lidmi, kteří už v EU jsou, tak, aby byly chráněny zájmy našeho státu a našich občan
  • Dořešit statut lidí, kteří k nám nemíří, ale které nechce ani cílová země, a které není kam vracet.
  • Požadovat zpracování komplexní, transparentní a sociálně spravedlivé migrační, imigrační a také integrační politiku ČR na celostátní, krajské i místní úrovni.
  • Prosazovat zlepšení a zrychlení vymahatelnosti práva v oblasti migrace, zejména stabilizací personálního složení všech složek bezpečnostního systému a složek podílejících se na humanizaci migrace a integraci do společnosti.
  • Diskutovat alternativní humánní přístup k migrační politice s ostatní levicí v Evropě, koordinovat své přístupy a budovat evropskou azylovou politiku zdola s respektem k potřebám sociálně nejslabších občanů zemí EU.