Analýza Strany práv občanů – ZEMANOVCI (SPOZ)

1. Vznik SPOZ

V Praze se dne 13. října 2009 konalo Celorepublikové shromáždění členů a sympatizantů sdružení Přátel Miloše Zemana, na kterém bylo více jak dvěma třetinami přítomných účastníků rozhodnuto o založení SPOZ. Miloš Zeman připustil, že by mohl být předsedou nové politické strany a zároveň stanul v čele přípravného výboru SPOZ. V přípravném výboru strany zasedali vedle Miloše Zemana také čtyři někdejší ministři jeho vlády – Miroslav Grégr, Jan Fencl, Eduard Zeman a Jaromír Schling.

Ustavující sjezd SPOZ se konal ve dnech 6. a 7. března 2010 v Praze. Předsedou SPOZ se dle předchozích očekávání stal Miloš Zeman, místopředsedy strany pak Vladimír Hönig a Radek Augustin. Významným výsledkem sjezdu bylo schválení Stanov strany a zejména schválení úpravy názvu strany na Strana práv občanů ZEMANOVCI. Z hlediska programových priorit označil Zeman za základní cíl strany rozšíření práv voličů, např. v podobě zavedení přímé volby starostů i hejtmanů, přijetí zákona o obecném referendu a zavedení principu panašování – výběru konkrétních kandidátů napříč kandidátkami – nejen při volbách komunálních, ale taktéž při volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a do jednotlivých krajských zastupitelstev. Dále SPOZ ve svém programu k volbám do Poslanecké sněmovny PČR roku 2010 navrhovala obnovení daňové progrese a vyvedení ČR z krize podporou firemních investic namísto zvýšení spotřební poptávky (tzn. kupříkladu upřednostnění výstavby pečovatelských domů pro seniory před vyplacením třináctého důchodu, které prosazovala ČSSD).

Do činnosti subjektu se průběžně zapojily osoby v minulosti spojené s ČSSD, které nebyli spokojení s činností ČSSD pod vedením oponenta M. Zemana – J. Paroubka. Tomu vyčítali představitelé SPOZ kromě jiného přístup k velké koalici s ODS, kterou Paroubek po volbách do Poslanecké sněmovny PČR 2006 v určitý moment období prosazoval coby nejschůdnější řešení, zatímco Zeman ji opakovaně označoval za „zradu na voličích“. Členem SPOZ se v lednu 2010 stal poslanec Kosta Dimitrov, zvolený za ČSSD. Tím se SPOZ stala parlamentním subjektem s jedním poslancem. V únoru 2010 SPOZ podle několika sociologických výzkumů přesáhla v některých krajích pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do Poslanecké sněmovny PČR (Vysočina, Olomouc,…)

2. Sněmovní volby 2010

SPOZ se v roce 2010 aktivně účastnila voleb do Poslanecké sněmovny PČR. Kandidovala se svými sestavenými kandidátkami ve všech krajích České republiky, s programem nejvíce prezentovaným hlavním lídrem Milošem Zemanem. SPOZ ve svém předvolebním programu předložila několiv návrhů umožňujících zejména změnu volebních pravidel v ČR pro jednotlivé volby. Tato změna zahrno sedm bodů, a to:

  • snížení procenta preferenčních hlasů z pěti na tři tak, aby občané těmito preferenčními hlasy (tzv. kroužkováním) mohli výrazně upravit pořadí na jednotlivých kandidátkách
  • zavedení možnosti současného výběru z více kandidátek (tzv. panašování) tak, aby občan při výběru osobností nebyl vázán na jedinou politickou stranu
  • zvýšení počtu sněmovních volebních obvodů z dnešních čtrnácti na třicet pět tak, aby občan při snížení počtu kandidátů ve volebním kraji měl reálnou možnost všechny kandidáty skutečně poznat
  • přímou volbu starostů a primátorů
  • přímou volbu hejtmanů
  • přímou volbu prezidenta republiky
  • přijetí zákona o obecném referendu včetně rozšíření možností místních a krajských referend

V parlamentních volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2010 se ovšem SPOZ, i přes relativně pozitivní preference v předvolebních průzkumech, do Poslanecké sněmovny PČR nedostala. Strana získala celkem 4,33 %, tj. 226 527 hlasů. Pro srovnání KSČM obdržela 589 765 hlasů představujících 11,27 % a ČSSD obdržela 1 155 267 hlasů, což znamenalo 22,08 %.

Silné zázemí si SPOZ vybudovala především v Ústeckém kraji; tamější kandidátku do sněmovních voleb vedl sám předseda SPOZ Miloš Zeman. Ten, po své neúspěšné kandidatuře, rezignoval na post předsedy strany a následně na podzimním mimořádném sjezdu (viz. níže) byl zvolen čestným předsedou SPOZ.

Jedním ze dvou největších sponzorů strany byl před sněmovními volbami český zástupce ruské ropné společnosti Lukoil Martin Nejedlý. Firma Lukoil Aviation Czech získala v roce 2007 bez výběrového řízení smlouvu na dodávání leteckého benzinu pro státem vlastněné letiště Praha Ruzyně. Zájmy ruské ropné firmy zastupuje v České republice soukromá lobbistická firma Slávia Consulting Miroslava Šloufa. Miloš Zeman zdůraznil, že peníze pocházejí od Nejedlého jako od soukromé osoby, nikoli z titulu jeho angažmá pro společnost Lukoil, a že darované finanční prostředky netvoří příliš významnou část příjmů SPOZ.

Představitelé SPOZ vyjádřili nesouhlas s programovým prohlášením po volbách vzniklé Nečasovy vlády, které vyčítali rezignaci na realizaci aktivních opatření k podpoře ekonomického růstu, jak se vyjádřil např. místopředseda Vladimír Hönig. S kursem nespokojené strany SPOZ vyzvala k vytvoření politické protiváhy vládní koalice a s touto rétorikou se zúčastnila v roce 2010 podzimních komunálních voleb, stejně jako souběžně pořádaných voleb do Senátu Parlamentu České republiky, v nichž postavila vlastní kandidáty v 18 z celkového počtu 27 volebních obvodů. O senátorský mandát se ucházeli například zpěvák Milan Drobný, exministr Eduard Zeman či manažer Tomáš Finger. Žádný kandidát SPOZ se do Senátu nedostal, v komunálních zastupitelstvech přes dílčí případy nebyla SPOZ příliš úspěšná.

Po neúspěchu SPOZ v parlamentních volbách se na podzim téhož roku konal mimořádný sjezd SPOZ. Mimořádný sjezd SPOZ se konal v sobotu 13. listopadu 2010 v Praze. Na sjezdu se volil nový předseda strany, protože Miloš Zeman na post předsedy po prohraných volbách do Poslanecké sněmovny PČR v květnu 2010 rezignoval. Delegáty na předsedu strany byly dva členové SPOZ, a to Vratislav Mynář, předseda krajského výboru ve Zlíně a Tomáš Finger, místopředseda krajského výboru v Praze. Mynář ve volbě zvítězil v poměru 3/4 : 1/4 hlasů. Miloš Zeman byl zvolen čestným předsedou. Na sjezdu byli dále zvoleni čtyři místopředsedové: Zdeněk Štengl – místopředseda pro Čechy, Radek Augustin – místopředseda pro Moravu, Martin Nejedlý – místopředseda pro ekonomiku a Josef Baxa – místopředseda pro organizaci.

3. Prezidentská kampaň a krajské volby

I přesto, že SPOZ kandidovala ve všech krajích České republiky, a byly ji predikovány volební výsledky na základě, kterých by úspěšně mohla proniknout do většiny krajských zastupitelstev, překročila pětiprocentní limit v krajských volbách pouze ve Zlínském (7,2 procenta) a v Pardubickém kraji (5,3 procenta), přestože se do volební kampaně naplno zapojil i čestný předseda Miloš Zeman. Do druhého kola senátních voleb se nepodařilo prorazit ani jednomu z kandidátů, které SPOZ do voleb nominovala. Slabé výsledky SPOZ ve volbách do krajských zastupitelstev a do Senátu stranické vedení nepříjemně překvapily (Mynář vyjádřil těžké zklamání).

Přesto, že SPOZ uspěl jen ve dvou krajích, v obou krajích se stal součástí vládnoucí koalice. V Pardubickém kraji vznikla koalice složená z ČSSD, SPOZ a lidovecké Koalice pro Pardubický kraj. Ve Zlínském kraji se utvořila koalice z ČSSD, KSČM a SPOZ. Výsledná existence koalice v Pardubickém kraji, ve kterém se představitelé SPOZ a ČSSD rozhodli zvolit jako koaličního partnera lidovce namísto KSČM, je jasným signálem nejistoty KSČM stát se součástí případné středo-levé koalice po předčasných volbách a možné vyšachování komunistů právě ze strany KDU-ČSL, pakliže překoná pětiprocentní hranici pro vstup do Poslanecké sněmovny PČR.

V lednu 2013 byl ustanoven nový senátorský klub, který vytvořili senátoři SPOZ KSČM a Severočech J. Doubrava (dříve KSČM), který má zatím nejnižší možný počet členů – 5 (Dryml, Palas, Doubrava, Bayerová, Homolka).

4. Role SPOZ po zvoleni Zemana prezidentem

Vítězství Miloše Zemana v prezidentských volbách způsobilo významné posílení SPOZ. Díky popularitě M. Zemana jednak došlo k přílivu nových členů a zároveň díky jeho nově nabyté funkci prezidenta se zvýšil vliv představitelů SPOZ. Významné podpoře se dostalo novému prezidentovi při inauguraci, kdy do Prahy přijelo speciálními autobusy z regionů několik set členů a příznivců SPOZ. Zároveň byl předseda SPOZ Mynář jmenován hradním kancléřem.

Po zvolení M. Zemana prezidentem se dne 23. března 2013 konal v Praze IV. sjezd SPOZ. Na sjezd dorazilo celkem 222 delegátů, mezi nimi bývalý sociálně demokratičtí ministři – Kužvarta, Grégr, Fencl či Schling – a zakladatel úspěšného JZD Slušovice Čuba, který je nyní krajským radním ve Zlínském kraji za SPOZ či Miroslav Šlouf. Přítomen byl i např. jako host exministr vnitra a budoucí ministr Martin Pecina, který deklaroval ochotu pomoci SPOZ ve volbách. Novým předsedou SPOZ byl zvolen dosavadní první místopředseda Zdeněk Štengl. Získal 150 z 211 platných hlasů. Byl jediným kandidátem. Štengl nahradil Vratislava Mynáře, který funkci neobhajoval, protože se stal hradním kancléřem. Prvním místopředsedou zvolili delegáti šéfa české pobočky ruského ropného gigantu Lukoil Martina Nejedlého, který byl dosud zástupcem předsedy pro ekonomiku. Získal 163 z možných 206 hlasů. Volilo ho tak o 13 delegátů více než nového předsedu strany Zdeňka Štengla. Křeslo řadových zástupců šéfa strany obhájil místopředseda pro Moravu Radek Augustin. Novým místopředsedou se pak stal spolu s šéfkou plzeňské krajské organizace Ditou Portovou ještě volební manažer Vladimír Kruliš. Předsedou republikové kontrolní komise strany byl zvolen s podporou Mynáře Martin Šulc. Stejně jako Zdeněk Štengl a Martin Nejedlý neměl protikandidáta.

Předseda SPOZ Štengl se přihlásil k Zemanovým myšlenkám, podpoře investic, vstup do Sněmovny a neusilování o přímou účast ve vládě. SPOZ tak ustoupil ze svých původních plánů, kdy v euforii po vyhraných prezidentských volbách odhadoval Štenglův předchůdce, dnes Zemanův hradní kancléř Vratislav Mynář, že by SPOZ mohla získat deset a více procent a podílet se s vítěznou ČSSD na vládě. Tyto plány pak byly vzkříšeny po pádu vlády P. Nečase v létě 2013.

Výsledkem IV. sjezdu je obsah reálné činnosti SPOZ přinejlepším velmi blízký představám prezidenta Zemana, spíše však lze SPOZ označit za Zemanovou převodovou páku. Příkladem může být nové logo SPOZ, kdy strana na novém logu zdůraznila své spojení s prezidentem. Jejímu znaku nyní dominuje velký nápis „Zemanovci“.

25. června 2013 SPOZ oznámila slovy předsedy Štengla a místopředsedy Vladimíra Kruliše, že v létě zahájí sběr podpisů pod petici požadující vznik zákona o prokázání původu příjmů a majetku. Chtějí, aby nelegálně nabytý majetek mohl být zabaven. Došlo tím k efektivními vykradení politického programu KSČM, která přijetí tohoto zákona opakovaně prosazuje!

Na počátku léta předsednictvo SPOZ plně podpořilo kroky prezidenta Miloše Zemana k vyřešení vládní krize jmenováním Jiřího Rusnoka premiérem, s tím, že jeho vláda „může garantovat nezávislost vyšetřování kauz sahajících až do nejvyšších pater politiky. Zároveň je garantem sestavení kvalitního státního rozpočtu a profesionálního výkonu vládních činností,“ uvedl Kruliš. SPOZ se zároveň ohradila proti výrokům předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky, že sestavovaný kabinet je vládou Zemanovců, přesto jedním z prvních, kdo nabídku ministerského postu přijal, byla M. Pecina. Novým šéfem Úřadu vlády se stal místopředseda SPOZ Radek Augustin. SPOZ chce získat na kandidátky pro předčasné sněmovní volby co nejvíce členů úřednické vlády Jiřího Rusnoka. Premiér Rusnok za sebe takovou možnost odmítl, zatímco šéf české diplomacie Jan Kohout, ministr financí Jan Fischer či ministr školství Dalibor Štys kandidovat za SPOZ nechtějí, jiní ministři by nabídku přijali, jako například ministr vnitra Martin Pecina, nebo ji zvážili.

5. Celkové hodnocení SPOZ z pohledu KSČM

SPOZ vznikla jako účelový projekt Miloše Zemana před volbami do Poslanecké sněmovny ČR v roce 2010, s cílem proniknout do Sněmovny pomocí populistické rétoriky a programu kritického vůči stávajícímu politickému volebnímu systému. Tento záměr se sice M. Zemanovi nezdařil, přesto lze ze zpětného hlediska předvolební činnost SPOZ považovat za úspěšnou, a to ze dvou důvodů:

  1. Miloš Zeman kolem sebe zorganizoval jemu věrnou reálnou politickou stranu, schopnou finančně existovat samotně – vzhledem k napojení jejích vrcholných představitelů na prostředí byznysu.
  2. Miloš Zeman se po několik měsíců intenzivně objevoval v médiích, což vytvořilo předstupeň pro rozjezd jeho prezidentské kampaně, kterou úspěšně vyhrál o 3 roky později.

Po sněmovních volbách v roce 2010 došlo k restrukturalizaci osob na vedoucích postech a k přípravě dvou velkých kampaní – kampaně za zvolení Miloše Zemana prezidentem a kampaně SPOZ pro volby do krajských zastupitelstev. Výsledky krajských voleb, přestože celkově dobré pro SPOZ nebyly, otevřely SPOZ cestu do vládních koalic ve dvou krajích – v koalici s ČSSD a KSČM/lidovci. Tyto koalice uzavřela ČSSD i jako testovací pro odpověď na otázku, s kterými subjekty uzavřít po případně vyhraných volbách a případném vstupu SPOZ a návratu KDU-ČSL do Poslanecké sněmovny PČR vládnoucí koalici.

Prezidentskou kampaň lze jednoznačně hodnotit jako pro SPOZ úspěšnou. Miloš Zeman se za finanční, materiální, personální a organizační podpory pomoci SPOZ stal prezidentem. Logicky posty kolem Hradu obsadili lidé blízcí Zemanovi – např. předseda SPOZ Mynář se stal hradním kancléřem – čímž se výrazně proměnila role SPOZ a vykonturoval se její skutečný charakter.

SPOZ po prezidentských volbách není samostatnou politickou stranou, jejíž členy spojuje konsenzus na společné ideové orientaci přetavené v reálný politický program, ale naopak konsenzus v nekritické podpoře současného prezidenta M Zemana, kde programová orientace na levici slouží pouze k získání dostatečného počtu protestních hlasů občanů znechucených z vlád pravicových koalic. Mnohem více než jako levicovou politickou stranu nalevo od ČSSD lze SPOZ označit za organizaci, v níž dochází k propojování lidí s cílem naplnění a prosazení vlastních podnikatelských zájmů. Ve vzájemné symbióze se nachází tato skupina ve vztahu k prezidentovi, kde on ji na jedné straně používá k prosazení své vůle na poli exekutivním a po předčasných volbách dostane-li se SPOZ i na poli legislativním, oni naopak využívají jeho popularity u voličů a moci plynoucí z prezidentského mandátu k prosazení svých vlastních zájmů. Dokladem výše zmíněného tvrzení je postavení členů SPOZ v sestavené Rusnokově vládě.

V tuto chvíli představuje SPOZ pro KSČM největší nebezpečí na domácí politické scéně, a to ze dvou důvodů.

  1. Stejní voliči. Svou populistickou rétorikou se mnoha voličům může zdát, že SPOZ stojí na stejné úrovni či více nalevo než ČSSD a napravo od KSČM. Tím představuje SPOZ pro KSČM většího konkurenta v získávání voličských hlasů než ČSSD. SPOZ tak útočí na téměř identickou skupinu voličů – tu tvoří zejména lidé s nižšími příjmy, nespokojení se stavem české politiky, lidé s nižším sociálním statusem, mnohdy se nacházející i v tíživé sociálně-ekonomické situaci. Tito lidé odmítají etablované systémové strany, které se již podíleli na vládnutí a naopak zejména v posledních krajských volbách se tito frustrovaní voliči přiklonili k výrazné podpoře KSČM. V tuto chvíli reálně hrozí odliv části potencionálních voličů KSČM ve pospěch SPOZ. Tuto možnou hrozbu potvrzují i aktuální sociologické průzkumy, které ukazují na větší tuhost voličského jádra ČSSD než KSČM – mnohem více občanů, kteří volili ČSSD v roce 2010, deklarovalo ochotu volit ji i v roce 2013, než voličů KSČM v roce 2010 ochotných ji dát svůj hlas v předčasných volbách v letošním roce. Tato viklavost nálady komunistických voličů je dána právě médii a osobností M. Zemana vytvořeného silného konkurenčního subjektu naší strany – SPOZ.
  2. Stejné koaliční partnerství. V případě prohry pravicových sil, nepostoupení dalších subjektů (zejména SPOZ, KDU-ČSL, SZ, Babiš, Okamura) a vítězství ČSSD by jediným partnerem, s kterým by ČSSD patrně mohla utvořit otevřenou koalici, nebo alespoň spolupráci pro tichou podporu své menšinové vlády, byla KSČM. Z toho důvodu je pro KSČM nejvýhodnější co nejbližší termín konání předčasných voleb. Důvodem je zatím nepříliš rozjetá předvolební kampaň především KDU-ČSL, hnutí ANO 2011 miliardáře A. Babiše a Úsvit T. Okanuty. Posledně dvě jmenované stejně jako SPOZ mohou KSČM odlákat hlasy. Bohužel SPOZ již svou „předvolební kampaň“ rozjela v podobě vítězství M. Zemana v prezidentských volbách a nyní Rusnokovy vlády. Čím déle bude tato vláda vládnout, stanou-li se z jejích členů lídři na krajských kandidátkách do Poslanecké sněmovna PČR SPOZ, a čím později se budou předčasné volby konat, tím větší má SPOZ spolu s KDU-ČSL a dalšími již jmenovanými šanci dostat se do Poslanecké sněmovny PČR, a tím se manévrovací prostor ČSSD pro hledání koaličních partnerů zvětší. Hrozí tak, že v konečném důsledky bude KSČM ze strany ČSSD vytlačena upřednostněním koaliční spolupráce s KDU-ČSL a SPOZ. Poslední průzkumy volebních preferencí přitom dávají KDU-ČSL a SPOZ nemalé naděje.

KSČM nesmí brát existenci SPOZ na lehkou váhu, je třeba ve SPOZ vidět přímé ohrožení postavení KSČM na tuzemské politické mapě!

Zpracovalo oddělení pro odborné zázemí, občanský sektor a mládež ÚV KSČM