Armáda pro obranu země, nebo je to jinak?

0
230

Autor: Petr Žáček

Závěr roku 2015 byl mimo jiné poznamenán zvýšenou pozorností otázkám obrany země, a to z různých úhlů pohledu. Přes mediální podporu armádě různými průzkumy z jedné strany a maximální neochotou značné části populace k aktivní podpoře obrany země ze strany druhé. Je vhodné se zamyslet nad realitou. Jaký je skutečný stav obrany země a Armády ČR, nadneseně titulované jako ozbrojené síly státu, v situaci, kdy AČR je finančně, početně a technicky poddimenzovaná a není plně schopná bránit Českou republiku. Ministr obrany a Náčelník Generálního štábu AČR zveřejnili na velitelském shromáždění 24. 11. 2015 hlavní priority (úkoly) pro armádu v roce 2016 a do dalšího období, které lze dohledat na webu Ministerstva obrany ČR.

Uvedené priority představují nesourodý výčet úkolů bez pořadí důležitosti, není v nich respektována posloupnost politických, ekonomických a vojenských zákonitostí. Proto je na místě připomenout následující skutečnosti.

V souladu s ústavní povinností a zákony ČR měl být na prvním místě uveden hlavní úkol ozbrojených sil pro příští rok a do další budoucnosti. Tou je obrana území ČR, v této etapě třeba i v rámci koaličních schopností, což odpovídá závazkům ČR podle alianční smlouvy čl. 3, s parafrází – „obrana země především vlastními silami“. Z výčtu priorit jednoznačně nevyplývá, zda ČR a Armáda ČR je ochotna a schopna ozbrojeným způsobem přednostně chránit území a občany naší země. Naprosto absentuje pojmenování potencionálního nepřítele, což je elementárním požadavkem na jakoukoliv obrannou strategii, a z toho odvozených dalších úkolů. Je to terorismus, Rusko, Čína, nebo někdo jiný?

Podrobný rozpis úkolů k zajištění úkolů Aliance NATO v zahraničí by měl být až sekundární nebo terciální v pořadí úkolů obrany státu a měl by vycházet z možností země a předvídavosti dalšího vývoje geopolitické situace. Politické zadání je v tomto smyslu málo konkrétní. Teprve až dá vedení (vláda, velení armády, GŠ AČR) odpovědi na tyto základní otázky:

  • je obrana země priorita číslo jedna,
  • proti komu a před čím konkrétně bude armáda zajišťovat bezpečnost a obranu státu,
  • jaká opatření budou přijata k efektivitě spolupráce armády s Integrovaným záchranným systémem ČR, může MO odpovědně stanovit důležitost a pořadí jednotlivých úkolů, možná v tomto pořadí:

1. K zabezpečení obrany státu a v případě působení v zahraničí výlučně s mandátem OSN zkvalitnit systém řízení a velení. Vytvořit podmínky pro efektivní výstavbu a rozvoj armádních součástí, včetně plánování a zabezpečení zbrojním a dalším materiálem všeho druhu. (Včetně elementárních potřeb profesionálního vojáka, například výstrojními součástkami).

2. K tomu je nutno mít k dispozici finanční krytí, které, při jistém navýšení rozpočtu v kapitole MO, je nutné využít především k úkolům obrany státu z hlediska materiálových akvizic a výdajů na vojáky, včetně aktivních záloh. Takzvané přímé nákupy pečlivě zvažovat a vyloučit korupční machinace (nové druhy techniky a zbraní).

3. Kvalitní péče o vojáka a jeho výcvik nejsou možné bez naplnění výše uvedených podmínek. Je to i podmínkou pro vyšší účinnost náborů, doplnění stavů útvarů na tabulkové počty, ale i odborné přípravy ve vojenských školách. Jenom připravený profesionál, doplněný v mobilizaci o připravené zálohy, je schopen plnit úkoly obrany země v reálně potřebném čase. Novelizace branného zákona a zákon o službě vojáků v záloze by mohly alespoň z části odstraňovat dlouholetou nekoncepčnost ve výstavbě ozbrojených sil ČR. Lze uvítat novelu zákona o ozbrojených silách k efektivnějšímu nasazení vojáků při živelných pohromách. Je ale otázkou, zda a jak dojde k praktické realizaci.

Existence bezpečnostních hrozeb ve světě je realitou, mění se charakter vedení boje. Boj s terorismem vyžaduje odbornou a akceschopnou součinnost a koordinaci všech ozbrojených složek, včetně eliminace nelegální migrace.

Z výčtu úkolů vyplývá, že obrat v pojetí obrany státu se zatím nemění, prioritou v úkolech na další období jsou zahraniční mise a tomu odpovídají avizované nákupy techniky a zbraní. To, že se resort obrany „aktivizuje“ není změna postoje k obraně státu, ale situace v zahraničně bezpečnostní oblasti. Vážně myšlené změny v armádě do budoucna lze podpořit i při vědomí, že každá armáda má vedle obrany teritoria i funkci vnitřní.

Doposud (1990-2015) proklamovaný trend výstavby armády vede k vytvoření armády ČR jako expedičního ozbrojeného sboru, určeného pro operace mimo území ČR. Spolu s možností využít (dle novely branného zákona) i zálohy armády ČR v zahraničních misích pak vytváříme něco, co naprosto nechceme a s čím žádný rozumný člověk, alespoň trochu znalý dějin této země, nemůže nikdy souhlasit. Pevně věřím, že tohoto jsou si plně vědomy i naše zákonodárné orgány v čele
s poslanci parlamentu za KSČM.

Zdroj: OV-KSČM Domažlice