Babiš – zachránce české ekonomiky?

0
3

Andrej BabišTak se nám pomaloučku začíná rýsovat nová vláda, prozatím alespoň návrhy a boj o nejdůležitější pozice. Babiš, ač ve skutečnosti vítěz voleb, přece jenom uznal že ČSSD má o 3 poslance více, tedy uznává, že funkce premiéra patří ČSSD, tedy jejímu představiteli Sobotkovi. I když Babiš před volbami a těsně po volbách všude prohlašoval, jak ANO do vlády nepůjde, nyní již změnil názor a žádá funkci ministra financí.

Je tam sice malý zádrhel s jeho lustračním osvědčením, ale i na to se našlo řešení. Funkci ministra financí obsadí odborník z jeho hnutí a pro něj se vytvoří nová funkce – vicepremiér vlády pro ekonomiku. Tam už prý čistý „lustrák“ nepotřebuje. (To je taková česká specialita: čím vyšší funkce, tím méně důvěryhodnosti potřebuje dotyčný doložit.) Sám šéf ANO k tomu řekl: „Z hlediska mého, vicepremiér pro ekonomiku si myslím, že by mi seděl asi lépe než ministr financí. Je to podobné tomu řízení, jaké aplikuji v Agrofertu, že to řídím sektorově.“ Pocit, že stát je takový Agrofert, ho tedy stále neopouští. Sobotka pouští z rukou nejsilnější ekonomický nástroj. Ale upřímně: zbývá mu něco jiného? Asi těžko. Chce přece vládnout. A Babiš jistě ví, jak s financemi naložit.   

Mě osobně na tom zaráží jedna věc a to je chování našich demokratických studentů, umělců a dalších rozhořčených pamětníků totality. Když v krajských volbách v Jihočeském kraji uspěla KSČM a v rámci koalice jmenovala radní pro školství, propukla v jižních Čechách málem revoluce. Psaly se petice, posílaly se delegace a organizovaly demonstrace. Držela se hladovka málem k umření. Uvědomělí pražští novináři varovně hrozili, že to nesmí zůstat jen tak, protože by to mohl být začátek konce demokracie. Co by se totiž ve školách pod „rudou“ radní učilo za historii?

Teď má být jmenován ministrem financí, nebo místopředsedou vlády bývalý tzv. normalizační kádr, bývalý člen KSČ a možná spolupracovník StB. A já nikde nevidím ty spravedlivé občany, studenty, umělce, kteří se hrozí nad pošlapáváním odkazu takřka božského prvního prezidenta Václava Havla. Kde se nachází ta sjednocená kulturní fronta, která nás neustále straší s nástupem komunistů k moci? Nikde není a nemůže být. Jak by také mohla, když hlavního vyjednávače ANO dělá jeden z nich – ředitel divadla Na Vinohradech – Martin Stropnický.

No po pravdě řečeno, od této skupiny zavilých antikomunistů, nikdo nic jiného nemohl očekávat. Jestliže ale někdo očekával od ČSSD, že začne v praxi naplňovat své předvolební sliby, zejména jejich proklamovaný boj s korupci, dostalo se mu poučení – od ČSSD nikdy nečekej něco jiného, než boj o postavení, funkce, prostě koryta. Na jednu stranu proklamace jak zatočí s korupci, na druhou stranu okamžitý ústupek Babišovi při obsazování nejdůležitějšího postu – ministerstva financí. Korupce přeci není jen v tom, že někoho někdo chytne s taškou se sedmi mega. Jestliže miliardový magnát majitel holdingu s převážnou zemědělskou a potravinářskou produkci obsadí místo ve vládě, kde má přístup k těm nejcitlivějším ekonomickým informacím s obrovskou konkurenční výhodou proti bývalým, stávajícím a příštím konkurentům, jak toto nazvat jinak, než obr korupci? Avšak dámám a pánům z ČSSD to nijak zvlášť nevadí.

Jak je vidět stále v Česku platí pravidlo: Když ukradneš 10.000.- dostaneš 2 roky. Ukradneš 10 milionů, dostaneš 12 let, ukradneš 50 milionů (Novák ODS) dostaneš 5 let. Ukradneš miliardu, jsi ten správný podnikatel a obchodník, vhodný do vládní (nebo jiné) funkce. (Pokud v tom někdo vidí p. Babiše, jde o čistě náhodnou podobnost).