Budoucnost samosprávy

0
6

Zítřek  v samosprávném socialismu a socializujícím se světě…….

(Je možné jít touto cestou ?) 

Píše se rok 20??. Pan ing. Marek Novák je občanem České socialistické republiky, členského státu Evropské socialistické unie. Je mu 35 let, je ženatý a má dvě děti. Jeho otec Josef pracoval dlouhá léta v soukromé nadnárodní společnosti  Mexon.  Brzy potom, co  společnost nevydržela konkurenční boj, potýkala se s velkým nedostatkem zájemců o práci  a přestala být schopna plnit závazky ke státu a Evropské unii i mezinárodním finančním institucím a převzala ji samosprávná nadnárodní společnost Mondragon, odešel do důchodu. Spolu s matkou Renatou, bývalou státní úřednicí, si užívají státního průběžného důchodu spravovaného samosprávným důchodovým fondem a   žijí v družstevním pečovatelském domě Sue Rider v Praze – Michli. Markova manželka Doris je Němka, se kterou se po studiích seznámil na stáži v evropském samosprávném podniku v Dortmundu, je učitelka jazyků na Střední škole samosprávného podnikání v Praze financované, kromě státního příspěvku, z Fondu samosprávného podnikání dotovaného samosprávnými podniky.

Markovi rodiče  vzhledem k problémům otcova zaměstnavatele nebyli příliš zámožní, takže, i když se už dávno neplatilo školné, si Marek vzal na studie půjčku ze Studijního fondu samosprávného komplexu NARPLEX, čímž se stal zároveň akcionářem podniku a v době studia pracoval v dozorčím výboru podniku. Z této funkce  pobíral většinou tantiémy, které byly vítaným příspěvkem ke studentskému hospodaření i k šetření na splacení půjčky, stejně tak jako výnosy z akcií podniku. To šetření mu trochu pocuchal jeden rok, kdy dozorčí výbor nepostihl včas chyby v řízení jednoho projektu a výrobek na trhu neuspěl, takže i členové  dozorčího výboru se jako ostatní zaměstnanci, úměrně jejich odpovědnosti, museli podílet za zafinancování škody. Marek naštěstí, jako mladý člověk, nebyl na schůzi podnikové samosprávy z výboru odvolán jako řada dalších, zkušenějších.

Po úspěšném studiu Marek na základě ústavního práva na první zaměstnání nastoupil do státního podniku Elektronic s účastí samosprávného kapitálu a vzhledem ke svým zkušenostem z dozorčího výboru se stal členem Rady pracujících. V tomto zaměstnání si vydělal dost peněz nejen na splacení půjčky na studium, ale i na  složení členského podílu v novém a perspektivním samosprávném komplexu  ALFA s centrálou v ČR zabývajícím se počítačovými technologiemi, který si jako počítačový odborník již dávno vyhlídl. K zafinancování podílu do podniku tedy nemusel uzavřít výhodnou půjčku od Státního fondu samosprávného podnikání.

Brzy po nástupu do podniku byl zvolen důvěrníkem svého týmu a po roce i do Rady pracujících dílčího závodu ALFA 1, jednoho z podniků komplexu (komplex vlastnil i podniky na Slovensku, v Maďarsku i v Ruské socialistické federativní republice, členském státě Eurasijské demokratické federace).

Produkty komplexu zatím v zásadě měly úspěch nejen na českém a evropském, ale i světovém trhu a podniku se v tvrdém konkurenčním boji s kapitalistickým nadnárodním podnikem s centrálou v Koreji podařilo dosáhnout na základě aplikace vědy a díky nápadům zaměstnanců nižších výrobních nákladů, a to i přes snahu kapitalistických konkurentů  využívat levné méně kvalifikované práce  v asijských kapitalistických zemích, prodlužovat neplacenou pracovní dobu a odbourávat sociální zajištění zaměstnanců. Reakcí řady zaměstnanců  na tento asociální tlak podniku byl ovšem jejich odchod buď do družstev vytvářených s podporou socialistických zemí a samosprávných podniků nebo přímo přechod do konkurenčních nadnárodních samosprávných podniků i  státních podniků některých zemí s demokratickými levicovými vládami. Zmíněný  kapitalistický podnik se proto  v současné době, stejně jako řada jiných kapitalistických podniků po celém světě, potýká s nedostatkem pracovních sil.

V současné době Marek jako člen Rady pracujících řeší s ostatními členy problém, zda investovat do nového produktu a jak ho zafinancovat. Vedení závodu A 01, které dostalo důvěru na minulé schůzi Rady, předložilo Radě projekt, který ovšem poněkud přesahuje možnosti  závodu, slibuje ovšem výrazný zisk. Tento projekt, který vychází z orientačních ukazatelů Státní regulační komise (což je centrální státní instituce pro regulaci trhu, do které jsou po různých liniích  – parlament, podnikové samosprávy, odbory, společenské organizace, vědecké instituce – voleni členové komise, kterým pak podléhají příslušní odborníci na plánování a řízení – některá rozhodnutí komise jsou závazná, jiná jen orientační) předpokládá omezit na určitou dobu zvyšování pevných mezd a dotování sociálního fondu a v mzdové politice naopak zvýšit procento cílových odměn z podílu na zisku za splněný úkol či iniciativní podnět, což po projednání s odbory, samosprávnými důvěrníky týmů a na poradách zaměstnanců je v plném souladu s přáním zaměstnanců. (Tomu se nelze divit, charakterem své práce je většina zaměstnanců příslušníky tzv. kognitariátu, vědeckého proletariátu, pracovníci jsou do své práce „zažraní“ a odbory je musí často nutit, aby dodržovali zákonem i nařízením vedení komplexu stanovená omezení pracovní doby – která se ovšem příliš nedodržují ,protože si zaměstnanci – počítačoví odborníci – „nosí práci domů“ a někteří z nich dokonce doma pracují.)

Dále navrhlo vedení podniku, aby si podnik půjčil na investice (především do nákupu a zavedení nových technologií a licencí na vědecké poznatky i na novou kvalifikovanou pracovní sílu, včetně externích soukromě podnikajících odborníků) z centrálního investičního fondu komplexu, od samosprávné banky PROFIT a pokusil se získat státní grant od ministerstva hospodářství ČR (podle prvních jednání v poradním samosprávném orgánu ministerstva má podnik na získání grantu velkou naději). Podle vedení podniku se v případě úspěchu na trhu bez problému podaří všechny  úvěry i s úroky splatit a dosáhnout zisku, který by podle své odpovědnosti pocítili jak profesionální manažeři, tak členové samosprávných rozhodovacích orgánů a zaměstnanci. Úspěch je ovšem závislý na tom, jak rychle budou vyřešeny některé odborné problémy – ale zde už je k dispozici několik variant řešení vytvořených iniciativními zaměstnanci, včetně jednoho zájemce o členství v podniku, dosavadního zaměstnance nečlena samosprávy, který by touto cestou splatil svůj podíl.

Předběhněme události a řekněme, že projekt byl přijat, podnik uspěl, splatil úvěry a dosáhl zisku a přitom se peněženky všech  – každá podle práce a vlastnické aktivity svého držitele –pěkně naplnily. Tím se závod A 01 odlišil od závodu 03, kde podobný projekt na trhu neuspěl, bylo odvoláno vedení i Rada pracujících a aby bylo možné splatit závazky alespoň v podstatné míře, bylo všem zaměstnancům – nejvíce členům samosprávných orgánů a profesionálním manažerům – strženy příslušné sumy z podílů či zaměstnaneckých odměn. Podnik byl i tak před krachem a přežil jen díky rozhodnutí Rady komplexu zapůjčit mu k sanaci prostředky z centrálního fondu komplexu. Jiný podnik komplexu ovšem takové štěstí neměl, vyhlásil konkurs, propuštění zaměstnanci, kteří podle zákona ztratili zároveň práva plynoucí z členství v samosprávě, se po majetkovém vypořádání   s těmi částkami podílu, které si zachovali,  buď ucházeli o přijetí do jiných podniků či komplexů nebo zbývajících soukromých či státních firem a někteří z nich si na základě výpůjčky z fondu samosprávných podniků založili podnik nový. Někteří z propuštěných zaměstnanců, o které nebyl zájem v jiných podnicích, ovšem v současnosti žijí z podpory v nezaměstnanosti a získávají novou kvalifikaci v rekvalifikačních kursech státu či některých samosprávných komplexů.

Marek má samozřejmě i svůj mimopracovní život a vazby. Je členem samosprávy základní školy, kam chodí jeho děti a která je složena zčásti z učitelů, zčásti z rodičů, zástupců Obvodního výboru  Městské části Praha 10 (tj. členů zastupitelstva či komisí zastupitelstva) a vybraných přizvaných odborníků. Samospráva navrhla Obecnímu úřadu odvolání ředitele školy a připravuje mu podklady pro konkurs na toto místo.

Markův dvanáctiletý syn Jan je členem výboru žákovské samosprávy ve své třídě a členem Pionýrské samosprávné organizace, jeho nejlepší kamarád Pavel je členem Školního parlamentu, kde se nenásilným způsobem učí určitým dovednostem potřebným k orientaci ve společnosti.

Markova sestra Eva – lékařka je členkou Rady Vinohradské nemocnice, která se naopak z podnětu samosprávného Výboru lidové kontroly  postavila za ředitele nemocnice proti rozhodnutí Zastupitelstva hl. města Prahy a požaduje uspořádání referenda mezi zaměstnanci a pacienty nemocnice. Je také členkou představenstva Samosprávného zdravotního fondu spravujícího státem vybrané příspěvky na zdravotní a nemocenské pojištění. Odměny z dobrých investic tohoto fondu převážně v samosprávných podnicích vylepšují většinou rozpočet rodiny. Výjimkou byl minulý rok, kdy představenstvo umístilo peníze do podniku, který neuspěl, a výpadek musel být pokryt z garančního fondu státu a všech podniků na území ČR, což se odrazilo u členů představenstva nejen ztrátou ročních odměn, ale i nutností podílet se na pokrytí  ztráty. Letošní rok naopak slibuje významný podíl na zisku.

Její manžel Robert, profesor na gymnasiu, byl Svazem učitelů a středoškolských profesorů zvolen jedním ze zástupců  Svazu v Samosprávném poradním sboru Ministerstva školství a prosazuje již delší dobu v tomto orgánu, aby orgán dal podnět Výboru lidové kontroly k prošetření činnosti náměstka ministra školství pro ekonomické otázky za nerespektování doporučení sboru, pokud jde o efektivnost hospodaření s počítačovou technikou. Kritizuje, že ministr školství není s to respektování doporučení Sboru zajistit a ani příslušný parlamentní výbor se o tuto otázku nezajímá. Současně je členem Kontrolního  výboru Samosprávného fondu důchodového pojištění, který spravuje státem vybrané odvody na důchody, ze kterého se vyplácejí průběžné, státem garantované důchody. Ve výboru má zejména na starosti agendu související s výhodností uložení peněz fondu v samosprávných podnicích, protože právě toto uložení peněz na důchody značně zvyšuje výši důchodů. Pro krytí případných neúspěchů z tohoto investování byl vytvořen Garanční fond státu a podniků, do kterého přispívají kromě státu všechny podniky na území ČR i ESU. Samozřejmě – důchodci mají možnost vložit část svých peněz do soukromých či samosprávných penzijních fondů, ze kterých mohou čerpat penzijní připojištění.

Markův bratr Karel je voják z povolání (již před delší dobou byla znovu zavedena povinná základní vojenská služba, vojenské útvary mají většinou charakter útvarů civilní obrany, záchranářských a ženijních útvarů, některé jsou součásti společných ozbrojených sil Evropské socialistické unie, některé jsou dokonce čas od času vyčleněny pro mírové mise OSN). Slouží jako  osvětový důstojník v útvaru civilní obrany a má značné pravomoci, dokonce i právo vetovat rozkaz (pokud nejde o bojovou situaci)  vůči veliteli  útvaru v otázkách týkajících se sociálních a psychologických problémů odvedených vojáků základní služby. Úzce přitom spolupracuje se Samosprávným vojenským výborem útvaru. Bojí se občasných inspekcí Ligy pro občanská práva, případně poslanců či členů zastupitelstev, které vždy najdou nějaké nedostatky na jeho práci.

Markův otec Josef je v Pečovatelském domě pro seniory rovněž  členem Rady za klienty, má ovšem jako člen určité neshody se zástupcem Obvodního výboru Pha 10, který nevidí rád aktivity seniorů v jejich bývalých podnicích. Markův otec si totiž zachoval určitý podíl ve svém mateřském podniku, který získal těsně před důchodem i s právy, které jsou dle statutu samosprávných podniků vyhrazena pro seniory, a živě se o dění ve svém podniku zajímá a pravidelně se účastní všech porad a schůzí, samozřejmě má problémy to sladit s návštěvami a pomocí při hlídání vnoučat. Je také členem Ekologické strany a dokonce za ní kandidoval v obecních volbách.

Nejambicióznějším členem rodiny je bratr Markova švagra Lukáš, který získal řadu zkušeností z veřejného života jako člen zastupitelstva městské části i ZHMP a chystá se kandidovat do Poslanecké sněmovny, která  současně s Komorou  podnikových samospráv a Radou národů a národností je  základní složkou  tříkomorového  Parlamentu ČR. Její členové se volí jako konkrétní osoby v určitém územním obvodě většinovým hlasováním, na rozdíl od členů Komory samospráv, kteří jsou voleni samosprávami samosprávných podniků i radami pracujících v soukromých a státních podnicích (V Komoře jsou i místa obsazovaná Svazem drobných podnikatelů a Podnikatelskou unií, což je organizace zástupců vlastníků podniků nad určitou výši majetku).  Lukáš zvažuje, zda kandidovat za Stranu křesťanské samosprávy, jejímž je jako protestant členem, příp. za Odborovou ústřednu ČR. Je však ve velkém pokušení, aby kandidoval jako nezávislý kandidát, s využitím veškeré pomoci státu. Nebyl by přitom nikterak znevýhodněn – ani jeho protikandidáti z politických stran, případně společenských organizací a iniciativ,  by neměli ve sdělovacích prostředcích a propagačních formách více prostoru než on a výdaje na volby všech kandidátů jsou stanoveny zákonným limitem a kontrolovány samosprávným Výborem lidové kontroly. Doba urputných půtek o poslanecké funkce je už dávnou minulostí, protože poslanecká funkce z titulu zákona nedává poslanci možnost finančního prospěchu či intervenování (to by narazilo na odpor různých samosprávných orgánů) a každý poslanec má zaručen návrat do svého zaměstnání. Jeho poslanecké příjmy jsou stanoveny ve vazbě na průměrnou mzdu v jeho mateřském podniku či instituci a podle jeho pracovního výkonu v poslanecké funkci. Jsou  doplněny kontrovatelnými  náhradami  výdajů na poslanecké povinnosti, reprezentaci  či cestování  V případě zvolení je ovšem každý poslanec Sněmovny  odvolatelný schůzí zástupců obecních samospráv ve svém obvodě, příp. u Komory samospráv samosprávami , které ho volily, v případě etnik výborem samosprávných orgánů etnik.

Jako věřící křesťan je Lukáš  také členem Samosprávného výboru Církve československé, který jako ve všech církvích podle jednotně stanovených pravidel pro samosprávy volí, kontroluje a odvolává představitele církve.

Jeho nejlepším kamarádem je pracovník Evropského  ústavu biologického výzkumu  Petr  – člen Strany  komunistické  samosprávy, strany, která kdysi před řadou let vznikla oddělením dvou odnoží KSČM – Marxisticko-leninské strany (hlásající model známý z první formy pokusu o socialismus ) a Strany komunistické samosprávy. V této straně patří k její marxistické frakci, která v poslední době výrazně posílila a získala převahu v stranických orgánech a s jí delegovanými a zvolenými kandidáty se můžeme setkat v celé řadě samosprávných orgánů v podnicích i ve státní a veřejné správě.  Jako současný člen ústředního výboru SKS (členové tohoto orgánu jsou dle zákonných norem voleni na maximálně dvě období) byl nominován na kandidáta do Sněmovny Parlamentu za SKS, ovšem v jiném územním obvodě než Lukáš, takže si přátelé nemusí konkurovat. Ve stranické práci se poznal se svou manželkou Alenou, která v té době byla placenou pracovnicí aparátu strany, než musela podle zákonných norem po vypršení období odejít (s pochvalou a zvláštní odměnou od Městského výboru SKS) a vrátit se do svého samosprávného podniku Léčiva.

Její rodiče Ivan a Barbora  jsou členy samosprávného Agrokomplexu Slušovice – otec pracuje v Biotechnologickém institutu komplexu a  matka je členkou samosprávy jednoho z dílčích podniků komplexu. Má na starosti agendu týkající se spolupráce se soukromými zemědělskými podnikateli, kteří mají k své půdě či zařízení většinou pronajatu i další půdu nebo např. stáda dobytka či vědecké licence a počítačové systémy od Slušovic a mají tím pádem také určitý poradní hlas na jednání samosprávy, stejně  jako soukromí odborníci (vědci, počítačoví mágové, řemeslníci apod.). Tato agenda se jí však tenčí, protože většina soukromých zemědělců přechází do řad členů komplexu.

V Alenině rodině je určitý problém. Její mladší sestra Jana  si chce vzít  Michala, Roma,  který rovněž pracuje v komplexu jako mistr v komplexovém stavebním podniku. Má střední průmyslovou školu a angažuje se ve Svazu pro pomoc nepřizpůsobivým Romům (členy svazu jsou Romové i Neromové). Momentálně bydlí jeho rodina na sídlišti, kde je Romů poměrně hodně, kde se však proti minulosti poměry již značně zlepšily. Má na tom zásluhu spolupráce státu, obcí, společenských organizací i politických stran, samozřejmě i romských či smíšených organizací. Zástupci těchto partnerů  tvoří celostátně Koordinační radu pro pomoc Romům a v Michalově sídlišti místní Radu pro pomoc Romům. Potom, co se po vyhlášení České socialistické  republiky proběhla tvrdá kampaň proti kriminálním strukturám mezi Romy a byl přijat zákonem stanovený a vymahatelný Kodex občanského soužití, podařilo se postupně řadu Romů zapojit do některých samosprávných podniků a byla vytvořena dokonce i čistě romská svépomocná či podnikatelská družstva. Celý proces doprovázela vydatná osvětová  a vzdělávací činnost, občanské kontroly života na sídlišti s účastí členů Občanské milice (Romů i Neromů). Výplata sociálních dávek byla vázána přísně na dodržování Kodexu a výsledků v zaměstnání i pravidelnou školní docházku dětí – kontrola dodržování těchto zásad nebyla zdaleka jen věcí úřednického aparátu a policie, ale především dobrovolných romsko-neromských občanských výborů a občanské milice. Mezi Romy začaly působit i romské vlastenecké organizace a začala vznikat romská inteligence i demokraticky kontrolovaná skupina politiků a veřejných činitelů. Samozřejmě byly  zakázány organizace snažící se o rozněcování nacionalistických rasových vášní a konfliktů.

Celostátně získali   romští zástupci splňující jako všichni poslanci určitá kriteria vzdělání i způsobu života zastoupení v třetí komoře parlamentu – Radě národů a národností, ve které byli poslanci voleni v poměru jednotlivých národností, s právem veta pro menšinové národnosti v určitých otázkách. V současné době jsou v radě kromě Čechů, Slováků, Romů zastoupeni i některé národnosti EU, které překročily minimální hranici (nejvíce je Němců, Poláků a Maďarů, ale i zástupci dalších migrantů, kteří přišli do ČR, zejména z Ruska, Ukrajiny, Běloruska, Balkánu a také z muslimských zemí. Muslimské organizace (nebyly povoleny ty, které hlásají džihád a zavedení práva šari´a) přijaly zásadu jednotného zákonodárství ve státě a dodržování mezinárodních úmluv o lidských právech (nesouhlas s těmito zásadami je důvod pro okamžitou deportaci migranta do mateřské země, bez ohledu na důsledky, díky samosprávám není možná ilegální migrace a práce) ,včetně kontroly činnosti náboženských institucí a zavedení samosprávných orgánů v těchto institucích a požívají v tomto rámci plné náboženské a etnické svobody. Mezi muslimy se ostatně v souvislosti s jejich začleněním do samosprávných podniků a veřejného života i prohlubujícími se kontakty s majoritou projevuje naprostý odklon od fundamentalismu i určitá tendence revidovat některé zdánlivě fundamentální prvky islámu.

Denní život všech  námi v hrubém rámci načrtnutých osob probíhá v celku v pohodě v rámci vnitřních procesů sbližování vlastnických sektorů při růstu podílu samosprávných podniků a tím pádem i postavení tříd a skupin, zmírňování etnických či náboženských rozdílů a konfliktů a demokratizace a posamosprávnění politiky.

K spokojenému životu našich přátel pomáhá i  mezinárodní situace. Pro tuto situaci je charakteristická další konsolidace a prohlubování samosprávných prvků ve státech, které už dosáhly socialismu, i růst samosprávných sektorů a demokratizace v bývalých kapitalistických státech, Číně, Vietnamu, severní Koreji  i na  Kubě –   státech, které tohoto stadia ještě nedosáhly.

Určitá tendence k obnově obdobného systému jako byl protosocialismus – první pokus o socialismus, která se projevila zejména v Latinské Americe a Indii,  v některých zemích neuspěla a byla smetena novou rekapitalizací potom, co se politické struktury byrokratizovaly, podlehly korupci a odtrhly od lidových mas a zároveň začalo klesat tempo hospodářského rozvoje,  v jiných zemích však tato tendence zmutovala  do vytváření zprvu spíše družstevních, převážně zemědělských, komunitních,  ale dále i průmyslových samosprávných podniků a o ně se opírajících levicových stran a organizací prosazujících demokracii a samosprávu ve veřejném životě.  I když společenský zápas v těchto zemích ještě není rozhodnut, jsou již dostatečně blokovány tendence místní i nadnárodní buržoasie dosáhnout zvratu klasickou metodou autoritářských, zejména vojenských pučů či zahraničních intervencí, mimo jiné i díky pomoci socialistických zemí a činnosti nadnárodních samosprávných podniků ve strategických odvětvích.

Velmi pozitivní tendence se projevují v USA, kde, podobně jako v jiných kapitalistických zemích, vzaly definitivně za své neoliberální přístupy a posílily se prvky jistého neokeynesiánství. Klesající míra zisku  přinutila část velké buržoasie obrátit pozornost od surfování za lacinou nekvalifikovanou prací po světě k intenzifikaci výkonu lidského faktoru a vědě. Přinutila ji také redukovat nevýkonné a samoúčelně, v rozporu se zájmem vlastníků  se chovající manažerské a byrokratické  aparáty a uplatňovat samosprávné formy řízení a stimulace v podnicích a odměňovat stále početnější kognitariát podílem na zisku,což se rozšířilo rychle na všechny zaměstnance – v současné době už v řadě takovýchto podniků došlo k zlomu a přeměnily se v samosprávné podniky. Na jedné straně roste počet bývalých vlastníků žijících z nahromaděných financí včetně výkupu svých podílů zaměstnanci. Na druhé straně roste počet bývalých vlastníků i jejich manažerů, kteří se stali ve svých bývalých podnicích členy samospráv a výkonnými manažery. V politice státu se tam lámou tradiční politické struktury, větší efekt má boj proti prolínání politiky s organizovaným zločinem a postih organizovaného zločinu, včetně drogového průmyslu. Prosazuje se více role nových politických stran a hlavně občanských organizací, které bojují o uznání práva kandidovat své zástupce do parlamentu. Obzvláště zajímavá je demokratizace regionálních a obecních samospráv využívající  tradic individualismu a komunitarismu a posilování prvků přímé demokracie.

V důsledku tohoto vývoje přestávají být USA i Kanada a také Austrálie spolehlivou oporou kapitalismu. Jeho zálohu představuje spíše nově zformovaná globální buržoasie opírající se o Čínu a Indii a také nadnárodní buržoasní struktury soustředěné kolem militantních islámských organizací a některých muslimských států a snažící se pomocí fundamentalistického islámu ovládnout silné muslimské menšiny v jiných zemích, zejména v socialistické Evropě a demokratizujícím se Rusku, a státy střední Asie, z nichž některé se  připojily k socialisticky se orientující Eurasijské federaci . Na druhé straně ani vývoj v muslimských zemích nemůže probíhat odděleně od ostatního světa, fundamentalismus nemůže překrýt  výrazné sociální rozdíly a ztrácí vliv na střední vrstvy inteligence, která v Evropě vidí, jak se řeší problémy muslimských menšin a rozšiřuje  uplatnění pro inteligenci z těchto menšin. Proto vznikají i poměrně radikální sociálně a reformně zaměřené proudy v rámci samotného islámu, zejména odpor proti bezohlednosti práva šari´a.

Celý tento vývoj má kladné dopady zejména pokud jde o tlumení ostrosti vojenských konfliktů, omezení zbrojení, posílení demokratických mírových forem řešení problémů i racionální, přesně cílenou pomoc zaostalým zemím a oblastem. Ozbrojené zásahy mezinárodního společenství přestaly být nástrojem imperialistické politiky USA a dalších zemí a jednotky OSN s mandátem Rady bezpečnosti provádějí opravdu mírové mise, na nichž se podílejí i vojáci z ESU, včetně českých vojáků.  Institucionálně se tento proces odráží v činnosti OSN a dalších forem nadnárodní integrace v jednotlivých subregionech, ale i v  původně jednoznačně globálně kapitalistických institucích typu Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a  Světové obchodní organizace, které se demokratizují a mění svůj charakter.

Zkrátka a dobře –  samospráva se stává světově převládající tendencí na planetě.

Když se probudíme z tohoto snu, položme si otázku – je to jen prázdné snění a utopie? Nezáleží na nás všech, zda a kdy se  bude realizovat?

Zpracoval: PhDr. Josef Heller CSc