Chránit šmejdy není třeba

0
13

Autoři: Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora

Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora Stavba domu je horší než porod ježka. Můj drahý manžílek Pikora proto tuhle protivnou záležitost nechal na mně: „S lidmi, kteří neumí hodiny a kalendář, se bavit nebudu, s těmi se nedá dohodnout!“

Něco na tom je. Při stavbě opravdu snad žádný zedník či řemeslník nedorazil včas. Někteří přišli i úplně jiný den, bez omluvy, jako by se nechumelilo. Když potom zase odešli, řemeslník následující po nich se pravidelně zděsil, jaký že výtvor jeho předchůdce stvořil. Nejprve jsme z toho byli hodně nesví. Jenomže pak jsme si na to zvykli, protože se ukázalo, že nadávat na práci svého předchůdce bylo běžným koloritem, i kdyby jeho dílo snad bylo ze zlata. Stavba domu nakonec sice dopadla hlavně kvůli ostré kontrole a neústupnosti z našich požadavků dobře, ale i tak bylo o nervy ono nekonečné prošení a vyhrožování, aby se někdo uráčil pracovat a splnit, co slíbil.

Ani dostavbou domu ovšem lapálie neskončily. Pikora odmítá na domě cokoli dělat – že prý je ekonom a že jako ekonom bude dělat to, čemu rozumí a co mu jde od ruky a ne to, čemu nerozumí. Že nebude hodinu zkoumat, na co profík jen koukne. Že se mu ekonomicky vyplatí hodinu pracovat ve svém oboru a pak zaplatit pět minut profíka. Prostě ekonom. Celkem se mu nedivím. Neb slovy ekonoma: Kdyby všichni dělali to, co umí nejlépe, a na to, co neumí, si zaplatili nějakého jiného borce, celá ekonomika by se posunula dopředu, protože všichni by dělali jen to, v čem jsou efektivní. V ekonomii to má i svůj složitě se tvářící název: Říká se tomu komparativní výhody a roste díky nim produktivita práce.

Jenomže teorie je věc jedna a realita jiná. Ono to totiž často vůbec nejde, protože řemeslníci jednoduše nejsou k sehnání. A už vůbec nejsou dobří. Sehnat dobrého řemeslníka je jako hledat jehlu v kupce sena.

A bude hůř. Když Pikora dosud něco nechtěl dělat, zavolal hodinového manžela Pepu. A Pepa se začal činit, protože uměl vše. Teď to nepůjde. Pepa prý totiž „kradl řemeslníkům práci“. A tak Asociace malých a středních podnikatelů chystá novelu zákona. Ta hodinovým manželům zakáže dělat to, co umí, ale na co nemají papír. (On jaksi ne každý šikovný chlapík disponuje papírem se štemplem, že umí nabarvit plot a vyměnit žárovku.) Asociace říká, že prý kdo má živnost takzvanou volnou, nemůže dělat činnost, která vyžaduje živnost takzvanou řemeslnou nebo vázanou – tedy třeba práce elektrikářské, instalatérské, natěračské, malířské a další. Hodinový manžel Pepa tedy napříště už nejen že nebude smět nabílit vám plot a vyměnit žárovku, ale ani vymalovat pokoj a utáhnout kapající kohoutek.

Asociace argumentuje na první pohled velmi logicky – ohání se kvalitou, bezpečností a cenou. Amatér bez papíru „přeci“ nemůže vyměnit žárovku dostatečně kvalitně. Jeho práce může být pro zákazníka i nebezpečná, protože až bude zákazník výměně žárovky přihlížet, mohl by dostat i elektrickou šlupku, že? A asi bude i drahý, protože bude mít neprofesionálně vysokou spotřebu materiálu, rozumějme, při výměně jedné žárovky jich deset rozbije.

Tak tomu říkám kvalitní vymývání mozků. Takže když se doma budete v elektrice hrabat sami, je to v cajku; když vás to náhodou zabije, je to pořád v pohodě, protože nikomu práci neberete. Když si ale zlomíte nohu, nebude se vám chtít balancovat s jednou nohou v sádře na štaflích, a tudíž si na výměnu žárovky pozvete souseda, kterému zaplatíte dvacku, je to velký průšvih, protože někomu práci kradete. (A bacha, abyste přitom ještě nezapomněli na účtenku pro elektronickou evidenci tržeb!)

Mimochodem – kde vlastně máte jistotu, že „profík“ se štemplem bude kvalitní? Vždyť říkám, že už dnes se řemeslníci navzájem běžně pomlouvají, jak jsou údajně nekvalitní. A cena? Vy věříte tomu, že když stávajícím „profíkům“ přibude kvůli likvidaci hodinových manželů práce, ale ubyde čas, zlevní svoje služby? Celá tahle prohnilá argumentace je jen dílem lobbistů a dalších jim podobných gangsterů, kteří nás přes různé asociace, profesní komory a odbory manipulují. Kdepak, argumenty asociace nemají chránit zákazníka, oni mu naopak škodí, je to pouhé sprosté ochranářství, které ekonomice škodí.

Když na jejich hru přistoupíme a začneme vše regulovat, bude ještě mnohem hůř než dnes. Objem práce zůstane. Počet lidí schopných ji udělat se zmenší. Logickým a jediným možným výsledkem bude, že řemeslníci budou dražší, budeme na ně čekat ještě déle a kvalita jejich práce se nezvýší (dost možná se i zhorší). Proč? Protože proč by se snažili, když zmizí jejich konkurence? Vy jako zákazníci si pak budete brát z práce dovolenou (protože večer přeci řemeslníci nepracují), budete na ně celý den doma čekat a modlit se, jestli se opravdu dneska uráčí přijít. A když nakonec s půldenním zpožděním opravdu dorazí, s jásotem je uvítáte, místo abyste s nimi vyrazili dveře, protože budu vaší jedinou nadějí.

Moje švagrová před pár dny čekala celý jeden týden na vyvezení jímky. Když se bez omluvy týden po domluveném termínu příslušný vůz dostavil, radostně jej vítala, protože široko daleko za něj nedokázala sehnat náhradu, a tak jej ani nemohla naštvaně poslat pryč. Jóó takový žumpajzník, to je dnes velký pán. Jak přibývá kanalizace, lidí v jeho oboru ubývá, takže on má žně.

Jen se ozvěte se vy, kteří máte s řemeslníky obecně dobrou zkušenost! Kdo z vás má pocit, že jim vždy platíte přiměřeně, že se nemusíte jejich služeb nikdy doprošovat a že na ně nemusíte čekat nehorázně dlouho? Já znám asi dva nebo tři spolehlivé, na které si nemohu stěžovat – a pak desítky těch, kteří neumí hodiny a kalendář. Dámy a pánové zákonodárci, ať vás ani nenapadne dovolit k nám takové sprosté manýry zavést. Nenechme se jako společnost stále vydírat dalšími a dalšími zájmovými skupinami, konec konců už tak jich je dost. Ostatně dobří řemeslníci se hodinových manželů bát nemusí. Nikdo si revizní zprávu na plynový kotel od hodinového manžela napsat nenechá. A šmejdy není třeba chránit.

Zdroj: Blog autorky