Co by na to řekl J. A. Komenský?

0
23

Autor: Ludmila Nedělkova

Ludmila NedělkovaVrátím se k době nedávno minulé. Bylo 30. 6. a já jela velmi brzy ráno jednak odvézt synka do školky, což bylo velmi emotivní, neboť tam šel poslední den a loučení s kamarády a velmi hodnými paní učitelkami nebralo konce.

Další důvod mého časného vykročení do ulic byl odběr krve, který mi má obvodní lékařka naplánovala, když s hrůzou zjistila, že mě naposledy viděla v roce 2005. Nejprve hartusila cosi o nezodpovědnosti, že mně není dvacet a prevence je důležitá, pak mi začala měnit spoustu údajů v kartě, neboť jedenáct let je opravdu dlouhá doba a změn jsem měla požehnaně. Nakonec mě poslala snad na všechna vyšetření, co existují, k mé velké nelibosti.

Vrátím se k tématu, bylo právě 9 hod. ráno a se mnou na zastávce autobusu postávali žáci všech věkových kategorií, slavnostně oblečení a v rukou drželi své celoroční snažení v podobě jednoho tiskopisu A4. Hlučné projevy a komentování, zda byla „úča“ spravedlivá, nebo ne a zasedla se na toho, či onoho, co na to řekne doma matka a „fotr“ , že to zase budou stát prázdniny pěkně za „prd“ a další a další výjevy, bylo slyšet ze všech stran. „Ty vole, to zas bude doma keců, to bude voprus, já tam snad radši ani nepudu,“  zaznělo přímo za mnou.

Konečně přijel autobus a většina studentů nastoupila. Nadále komentovali velmi hlučně situaci. Měla jsem to „štěstí“ , že si „experti“ stojící na stanici za mnou, sedli blízko. Nejprve přemýšleli nahlas o tom, zda se dá na počítači „vyrobit“ jiné, lepší „výzo“. Musím uznat, že když hovořili o programech na PC, skoro jsem jim nerozuměla. Opravdu žasnu nad počítačovou gramotností mladých lidí, však tam také tráví mládí.

Pak jeden z nich řekl, že musí zavolat „fotrovi“ , že na to čeká. A já žasla podruhé, z velkého borce, se na chvíli stal normální, příjemný kluk, slušně mluvící. Vysvětlil rodiči, že má pět trojek, že je mu to líto a že se to pokusí nějak příští rok opravit. Trojka byla z češtiny, angliny, dějáku, příroďáku a zemáku. Češtinu a angličtinu jsem chápala, každý nemusí mít na jazyky vlohy, ale to ostatní se dá přeci naučit! Evidentně měl jeho otec stejný názor, což jsem pochopila podle hovoru, kdy na závěr, po ukončení opět frajersky pronesl „fotra nejvíc nakrkla ta trojka z předmětů, který se dají našprtat. Ale jinak mi přišel, že je v laxu, ty vole , doufám, že to matka taky tak v pohodě schroupne„.

Naštěstí tu bylo metro a já vystupovala. „Chtělo by to občas otevřít učebnici, hochu a nemusel bys podobnou situaci řešit!“ napadlo mě, když jsem „velkého tvrďáka“ míjela. Avšak tuto dobře míněnou radu jsem si raději nechala pro sebe.

Zdroj náhledového obrázku: Blesk.cz