Co když si prezident podává ruku se zloději?

0
159

Autor: Štěpán Neurwith

Štěpán Neurwith
O korupci a rozkrádání všeho co mělo a má cenu se už v České republice hovoří od dob VELKÉ PRIVATIZACE. Jak to začalo, tak to stále pokračuje, konce tato zlodějna nemá. Prezident Zeman o tom hovořil ve své inaugurační řeči na půdě poslanecké sněmovny. A výsledek? NULA, OHROMNÁ VELKÁ NULA.

Nic se nezměnilo, vše jede ve stejných kolejích, kde se – možná – čas od času přehodí nějaká výhybka. Kolik kauz bylo odloženo, protože v existujícím právním systému musí policisté zbohatlíkům nejprve dokázat, jakým způsobem peníze získali, a teprve až poté je mohou stíhat za praní špinavých peněz?

Logicky uvažující člověk by předpokládal, že to budou muset v první řadě prokázat zbohatlíci, jak k velkým penězům přišli.

Ne! Ne! Ne! Takto ne, smějí se darebáci všem slušným a poctivým lidem do tváře. V České republice přece neexistuje zákon o NUTNOSTI PROKÁZAT PŮVOD NABYTÉHO MAJETKU!!! Proč ho obě komory Parlamentu České republiky nedokázaly za čtvrt století přijmout a uvést v platnost? Nu, přece proto, že neexistuje nadpoloviční většina, která by demokratickým hlasováním zákon prosadila! A co z toho lze logicky odvodit? Nu jen více méně to, že ta většina, která je proti, má pádný důvod zákon negovat.

V tomto kontextu je úsměvné, jak prezident podává ruku těm, o nichž mnozí vědí, že jejich majetek nepochází z legálně nabytých peněz. Je k nim laskavý, oslovuje je křestními jmény, žertuje. Zřejmě proto, že policii se nepodařilo prokázat, jakým zločinem peníze získali. Má prezident dobrý pocit z toho, že tiskne dlaně ušpiněné zlodějnou? Zřejmě se spokojí tím, že nic těmto pánům nebylo prokázáno. Je to uzavřený kruh.

Pan ministr Babiš podává – prý – trestní oznámení (i na členy vlády), hřímá ve sněmovně, dokazuje a ukazuje na konkrétní lidi, jenže – skutek utek. Je to perfektně zahrané divadlo? Stejné jako to, když se důchodcům slibuje zvýšení žebračenky, ale nakonec jim stát přidá jen to, co ani žebračenkou nazvat nelze. Je to plivnutí do tváře, je to hození lejna pod nohy těm, kdo tento stát budovali mnohdy i za cenu ztráty zdraví.

Šílená hra o existenci národa a státu. Psí hlas do nebe neletí. To platilo a zřejmě platit bude. Nedávno začala televize promítat Vávrovu trilogii. Jan Hus platí životem, že se postavil mocné církvi, která neváhala bohatnout přímo nekřesťansky. Změnilo se něco? Ve filmu Jan Žižka pracuje scénář na zobrazení věrolomnosti šlechty, tedy tehdejší elity, která sleduje jen a jen svůj vlastní prospěch. Změnilo se něco?

V bitvě u Lipan a později v bitvě na Bílé hoře se odehrála tragédie, kterou naplnili opět ti, kdo by měli hájit národ a stát PROTI VŠEM. Nastala doba čtyřsetletého TEMNA. Dnes se nad Českou republikou obloha opět začíná zatemňovat. A do toho přicházejí imigranti, vlastně zdroj peněz, příležitost pro ty „chytřejší“, kteří už vymýšlejí systém, jak část peněz, které jsou určeny tragickému exodu, odklonit jiným směrem.

Kam to dospěje? Kam dovedou stát a národ ti, kteří by měli sloužit a dobře sloužit v zájmu všech lidí, ne jen těch vyvolených a NEDOTKNUTELNÝCH?

VERITATEM DIES APERIT – Čas zjevuje pravdu. Seneca.

Zdroj: Rukojmí.cz