Co nám dal IX. sjezd KSČM?

0
102

Autor: Prokop Haken

Nejstarším delegátem IX. sjezdu KSČM (14. – 15. 5. 2016) byl RSDr. František Kovanda (1928), který se IX. sjezdu strany účastnil už podruhé: tím prvním byl IX. sjezd KSČ 25. – 29. 5. 1949. Já jsem se neúčastnil ani jednoho z IX. sjezdů strany (v době konání prvního z nich nebyli na světě ještě ani mí rodiče), nicméně srovnání protokolu sjezdu z r. 1949 a informací, které mám o sjezdu nedávném, mě nutí k zamyšlení, zda lze tvrdit, že „KSČM je pořád stejná jako za Gottwalda“ (jak tvrdí pravicoví křiklouni) a čím byl IX. sjezd KSČM prospěšný pro pracující lidi, jejichž zájmy má strana hájit.

Úvodem musím podotknout, že strana sama nemá jasno v tom, čí zájmy hájí (natož, proti komu), což odráží v proklamacích o „hájení zájmů občanů“, přičemž občany jsou i pánové Babiš, Kellner, Bakala, Schwarzenberg či Kalousek.

Na konferenci u příležitosti 95. výročí založení KSČ uvedl 23. 4. 2016 předseda KSČM JUDr. Vojtěch Filip, že „my jsme ti, kteří hájí třídu pracujících; my jsme skutečnými nástupci KSČ.“ Navenek se k tomu ovšem vedoucí představitelé strany a její poslanci příliš nehlásí a mnozí dokonce prohlašují, že KSČM je novou stranou vzniklou v r. 1990, která s KSČ nemá nic společného. Měli by dodat, že kromě tří čtvrtin ze své více než čtyřicetitisícové členské základny.

Protokol IX. sjezdu KSČ (bez M) dokazuje, že Gottwaldova KSČ nebyla žádnou teroristickou klikou odtrženou od lidu, ale že v únoru 1948 a v prvních letech po něm měla obrovskou podporu, kterou si získala poctivým úsilím a úspěchy v boji proti fašismu a za obnovu a výstavbu poválečné lidově demokratické republiky. (A tak, jako tehdy opřena o masy zvítězila, později odtržena od mas prohrála…) Na sjezdu v květnu 1949 vystoupili kromě uvolněných funkcionářů strany zástupci horníků, hutníků, dělníků elektráren, leteckých závodů, textiláků a dělníků mnoha dalších průmyslových odvětví, obuvníků, sklářů, dopraváků, zemědělců…, zkrátka prostých pracujících lidí, které byste nejen na IX. sjezdu KSČM, ale i v dnešní KSČM jako celku museli hledat pod lupou (odhlédnete-li od penzistů z těchto oborů).

Letošní sjezd KSČM nenavazoval na ty nejlepší tradice českého dělnického hnutí, ale spíše na ty nejhorší. Nebyl manifestací jednomyslné jednoty, ale naopak zřetelného rozkolu, ve kterém měli navrch vládci strany, které k moci a dobře placeným funkcím vynesly události po listopadu 1989 a nelze od nich tedy čekat, že by proti restaurovanému kapitalismu odhodlaně bojovali. Zastáncům dosavadního kurzu se podařilo nedemokraticky omezit diskusi tak, aby zdaleka nebyla dokončena před volbami a nemohla zaznít řada kritických příspěvků (na dvě desítky řečníků se nedostalo). To posílilo pozice dosavadního vedení, ale i tak obdržel kandidát levicové opozice PhDr. Josef Skála, CSc. 150 z 363 hlasů, tedy 42,1 %. To není špatný výsledek, uvážíme-li, že členové strany byli dlouho před sjezdem manipulováni neobjektivní kampaní, vyzdvihující údajné úspěchy a zásluhy dosavadních vůdců, zatímco kritici a protikandidáti prostor neměli. Musíme také vzít v úvahu, že velkou část delegátů tvořili uvolnění pracovníci aparátu, na Filipově vedení hmotně zainteresovaní, pro které znovuzvolení dlouholetého předsedy bylo zárukou dalšího poklidného vegetování na svých pozicích. Mnohé jiné delegáty sice strana neživí, ale chtějí si udržet dobré vztahy s placenými aparátčíky, protože odlišný názor bývá jimi ztotožňován s nepřátelstvím. Dovedu si představit, jak asi vypadalo „tajné hlasování“, když delegáti seděli v řadách vedle sebe a koukali se jeden druhému přes rameno, co zatrhává ve volebních lístcích.

PhDr. Josef Skála, CSc. byl nakonec zvolen místopředsedou strany pro ideologii. Nedomnívám se, že by to znamenalo velké vítězství marxistů a posun strany doleva. Skála už jednou krátce místopředsedou strany byl a žádná jeho snaha o návrat politiky „čelem k masám“ nebyla patrná. Místopředsedou pro stranickou práci, propagaci a volby se stal Ing. Jiří Dolejš, otevřený odpůrce předlistopadové KSČ a politiky Klementa Gottwalda, tedy toho, co především získává KSČM volební hlasy a nové členy, ačkoli už má dnes v teorii i praxi s Gottwaldovou KSČ společná snad jen první dvě slova názvu a některé členy. Znovuzvolený 1. místopředseda Petr Šimůnek naopak nepatří k tržně orientovanému a ČSSR odmítajícímu křídlu strany. Jeho pozice „druhého muže strany“ zůstává však ryze formální. Není náhodné, že zatímco novináři soustředí pozornost na poslankyni a předsedkyni pražské KSČM Martu Semelovou nebo na bývalého generálního tajemníka, po vyloučení z KSČ bezpartijního Miloše Jakeše (a na ně směřují i útoky politických protivníků), Petra Šimůnka si nikdo nevšimne, protože téměř nikdo ani neví, jak vypadá.

Ohledně stanov a programu strany nezměnil IX. sjezd nic. Zachoval tak hluboce neaktuální, poraženecký „Kladenský program“ z r. 1992 i žvásty ze stanov o socialismu jako „společnosti politicky a hospodářsky pluralitní“, což je úplným protikladem marxistického socialismu. Vedoucí představitelé se zajíkali blahem nad stabilní volební podporou strany, nechtějíce vidět, že KSČM tuto podporu získává jako protestní hlasy a díky nostalgii po ČSSR (ta však nebude trvat věčně, lidé mladší 40 let dnes toto období prakticky nepamatují), nikoli zásluhou práce ve prospěch svých voličů. Nevěnovali pozornost tragickému vymírání členské základny, kdy v některých okresech či obvodech má strana více členů ve věku přes 90 let než do 40 let, kdy např. v Praze je průměrný věk člena strany 76,4 let (k 31. 12. 2015), pouhých 90 členů strany v Praze je ve věku do 40 let a za celý rok 2015 zde bylo přijato pouze 20 nových členů. Z vlastních zkušeností přitom vím, že většina nových členů je situací ve straně tak znechucena, že členství záhy ukončí anebo zůstane pasivní.

Kritické hlasy na sjezdu nedokázaly směřování strany změnit. Přesto mnohé stojí za pozornost a usnadní nám pochopit, proč KSČM není schopna ani ochotna zásadně zlepšit postavení českých pracujících ani přes poměrně obstojné volební výsledky.

Mgr. Marta Semelová, předsedkyně KV KSČM Praha, poslankyně:

„Nejsme vidět, přešlapujeme na místě, iniciativu přebírají jiní, ujíždí nám vlak, nereagujeme včas na aktuální problémy, a pokud ano, tak nemastně neslaně, jen abychom někoho nenaštvali. Jenomže ono to nejde zavděčit se všem. Lavírování, bezzásadovost, zpohodlnění, zpanštění a sebeuspokojení nás vede do politické propasti.

Stačí se podívat na stav členské základny. Ti, kteří k nám přicházejí, zdaleka nepokryjí úbytek členů. Občané nemají důvod k nám vstupovat, nejsme pro ně alternativou. Náš program, který se nijak zvlášť neliší od programu ČSSD, a opatrná vyjadřování nám mladou krev nepřivedou. A pokud se nám už něco podaří, nedokážeme to patřičně prodat, bezprostředně dostat mezi lidi.

Bohužel k této situaci přispívají či jsou nuceny přispívat (nevím) i Haló noviny. (…) Zajímalo by mě, kdo a v jakém zájmu je ve skutečnosti řídí, a možná nejenom HaNo. ÚV sice dal jasné veto spolupráci s jistou agenturou, ale je tato spolupráce opravdu ukončena?“

(Celý projev na Marta Semelová)

Známé rčení o házení perel sviním ve mně vyvolává projev kandidátky na místopředsedkyni, Mgr. Věry Klontza-Jaklové, Ph.D.:

„Strategické směřování a hlavní úkoly strany (…) by podepsala prakticky každá buržoazní strana. (…) Veškeré materiály stojí na subjektivních domněnkách a na základě taktiky nevyvolat žádný konflikt s vládnoucí elitou. (…) Snadné řešení v kapse nemám. Požaduje oběti nejenom od vedení strany, ale od každého člena, odboráře, sympatizanta, ale na jejím konci, který nemusí být nutně historicky daleko, je důstojný život a spravedlnost. Mlčení a opatrnické politikaření představuje bezpečí krátkodobé a pro omezenou skupinu funkcionářů a poslanců, ale ve své podstatě si vyžádá mnohem větší oběti od pracujících, mládeže, seniorů, zkrátka těch, které Marx označil za lid. (…)

Otázka socialismus nebo barbarství byla nastolena. Nebezpečí všeobecné války je za dveřmi, válčí se na 20 místech ve světě, lidé nejenom v ČR pracují jako v 19. století, stovky tisíců dětí jsou v ústavech, protože jejich rodiče nemají na bydlení, upadá úroveň vzdělávání, vědy, posiluje krajní pravice a nás vedení přesvědčuje, že ještě není čas, abychom „nebláznili“ (…) a řešíme, která firma od nás dostane milióny, aby vyvěsila billboardy a objednala lízátka.“

(Celý projev na Věra Klontza-Jaklová)

Z podnětných kritických hlasů na sjezdu budu citovat ještě kandidáta na předsedu KSČM JUDr. Ivana Hrůzu (který se kandidatury vzdal ve prospěch Josefa Skály):

„Pryč s opatrnickou politikou, označujme věci a společenský pohyb tak, jak to odpovídá naší ideologii a přesvědčení. Vraťme se ke komunistické taktice a pevnému třídnímu ukotvení k dělnické třídě a těm, o nichž tak často říkáme, že jejich zájmy hájíme. Máme právo, ale i povinnost obhajovat minulost, hlásit se k tradicím a využívat zkušenosti předcházejících generací komunistů doma i v zahraničí. Postavme se důrazněji proti antikomunismu a účelovému výkladu dějin. Pro budoucnost komunistického hnutí je nezbytné konečně vypracovat analýzu období socialismu a určit příčiny, které vedly k společensko-politickému a majetkovému převratu.

Potřebujeme jednotu slov a činů. Jsme-li z důvodů známých proti NATO, pak ten, kdo před časem podpořil v Poslanecké sněmovně jeho rozšíření, jako např. s. Alexander Černý a Jiří Dolejš udělali vážnou politickou chybu. (…) Nás nemůže zničit antikomunismus, porazit se můžeme pouze sami.“

(Celý projev na Ivan Hrůza)

Závěrem bych rád upozornil ještě na ohlas na IX. sjezd KSČM z pera exčlena KSČM a člena ČSSD akademického sochaře Štěpána Kotrby:

„Poslední čtyři roky života této strany byly poznamenány stařeckou senilitou, politickou neviditelností a naprostou neschopností v úsilí oslovit jiné než kdysi oslovené a přesvědčit jiné než dávno přesvědčené. Strana se (…) stala sektou vzájemně se podporujících důchodců za udržení posledních zbytků životních jistot. (…)

Včera se provalilo, že v rozporu se stranickým usnesením z prosince 2014 o ukončení spolupráce KSČM s lobbistkou Mrencovou, obžalovanou a odsouzenou za úplatkářství, která zcela bezostyšně pásla řadu novinářů a zákulisními intrikami zastrašovala funkcionáře a ovlivňovala politiku strany, předseda Filip s její dceřinou firmou pokračuje ve spolupráci i nadále. Do Haló novin ještě nedávno psával za některé poslance články jeden mladý nadějný člen ODS, Mrencovou placený… Psal dobře, byl to profesionál. Ani kolegové oněch poslanců nevěděli, kdo je skutečným autorem textů, jejichž vytváření platila strana… Už 28. 6. 2014 došlo na zasedání ÚV KSČM k tomu, že dvanáct ze třinácti vystupujících tuto agenturu kritizovalo. Ačkoliv straníkům Filip dlouho tvrdí, že s Producentským centrem PROFIL Mariánské Lázně nemá KSČM ani její agentura Futura žádnou smlouvu, vyšlo najevo, že smlouvu dodnes má dceřiná firma Futura Art s Marketingovým centrem PROFIL Jaroslavy Jenerálové, ve kterém, stejně jako v Producentském centru, figuruje Mrencové syn Miloš Skácel. Vazba obou firem na Mrencovou je zřejmá. Ta, o níž se vtipkovalo, že zkratka KSČM znamená Komunistická strana čarodějnice Mrencové, ovšem dostala letos v dubnu 24 měsíců podmíněně s odkladem na dva roky, takže ovlivňovat média ve prospěch Vojtěcha Filipa musí někdo jiný… (…)

Politické i odborné vzdělávání funkcionářů a pracovníků aparátu KSČM, kandidátů KSČM do různých zastupitelských orgánů neprobíhá. Nevzdělanost je matka hlouposti. Už dnes není KSČM schopná obsadit kandidátky v mnoha obcích a městech, i když by ji lidé, z ostatních stran zklamaní, volili. Z komunální politiky se vytrácí. Krajskou politiku dělá vždy jen pár desítek stárnoucích a unavených obětavců. Do šesti let se při pokračování nastoupené setrvačné cesty stane KSČM neakceschopnou a vzápětí mimoparlamentní. (…)

Pro komunisty musí být smutné (a pro mnohé bolestné) poznání, že boj proti kapitalismu už nemůže být a nebude veden za pomoci KSČM, natož v čele s ní, ale možná bude veden proti ní. (…)

Antikomunistům slouží takto neschopná partaj jako levný terč. Všem ostatním partajím vyhovuje. Kanalizuje nespokojené, brání vzniku jiné radikální a akceschopnější strany, stejně jako neschopní Sládkovi republikáni bránili svou existencí radikalizaci neonacistů po roce 1989. (…) Radikální levice už 25 let stále potřebuje radikální změnu. Ne staré psy, které už novým kouskům naučit nelze, protože si libují v pohodlném, i když zatuchlém pelechu. Postupně totiž dozrává čas pro novou strategickou iniciativu levice nejen v Česku, ale v celé Evropě. Je třeba se na to připravit. Což se starými psy nelze.“

(Celý článek na http://www.parlamentnilisty.cz/arena/mon…esi-435539)

S uvedenými citacemi naprosto souhlasím a považuji za varující, že člen ČSSD kritizuje KSČM zleva a že mu jako komunista musím dát zapravdu. Po IX. sjezdu vyšel v Haló novinách oslavný článek s nadpisem „Nejsme béčko sociální demokracie“. Jsem přesvědčen, že písmena „ne“ sem nepatřila.

Zdroj článku: Levá perspektiva