Důvěra v EU dosahuje rekordně nízké úrovně.

0
6

Zdroj – Guardian.uk
Ian Traynor, Europe editor
The Guardian, Wednesday 24 April 2013 20.30 BST

Důvěra veřejnosti v EU v šesti největších zemích EU, klesla na historicky nejnižší úroveň, což vyvolává zásadní otázky ohledně legitimity její demokracie. Jak je vidět z nejnovější údajů, nachází se EU, již po dobu více jak tří let, v nejhorší krizi. Údaje z Eurobarometru, vyplývající z průzkumu veřejného mínění, byly analyzovány Evropskou radou pro zahraniční vztahy (EFCR) a ukazují závratný pokles důvěry v EU v zemích jako je Španělsko, Německo a Itálie, tedy v zemích, které jsou historicky velmi pro evropské.

 

Krize v EU

Procento obyvatel největších zemí EU, které nedůvěřují Evropské unii jako instituci.

Modré sloupce: údaje z května 2007

Červené sloupce: údaje z listopadu 2012

 

Šest zkoumaných zemí – Německo, Francie, Británie, Itálie, Španělsko a Polsko, jsou v EU největší a společně tvoří více než dva ze tří občanů EU, neboli kolem 350 milionů z 500 milionů obyvatel EU.

Výsledky publikované výhradně v „Guardian“ v Británii, ve spolupráci s dalšími předními deníky v dalších pěti zemích, představují noční můru pro Evropu „s jejími vůdci„, ať už v bohatém severu, nebo na finanční výpomoc odkázaném chudém jihu, což svědčí o mnohem větší krizi politické a legitimitě demokracie.

Škody jsou tak velké, že nezáleží na tom, jestli jste občanem z věřitelské, nebo dluhové země, nebo z UK, každý je na tom hůře,“ řekl José Ignacio Torreblanca, vedoucí kanceláře EFCR v Madridu. „Občané si nyní myslí, že jak krize eura postupuje, je jejich národní demokracie čím déle více a více ničena.

Vedoucí představitelé EU, přestože jsou si vědomi tohoto problému, naprosto v rozporu s tím, přichází s dalšími koherentními politickými návrhy pro řešení nesouladu mezi sdružováním hospodářských a fiskálních moci a demokratickým mandátem nezbytně nutným pro podporu tak radikálních politických změn.

José Manuel Barroso, předseda Evropské komise, řekl Tuesdaythis week: „Evropský sen byl pod hrozbou z oživení populismu a nacionalismu v celé EU. V době, kdy tolik Evropanů čelí nezaměstnanosti, nejistotě a rostoucí nerovnosti, jako určitý druh evropské únavy  je těžké pochopit, kdo co dělá, kdo o tom a o čem rozhoduje, kdo koho a co ovládá? A kam vlastně směřujeme?

K nejdramatičtějšímu poklesu došlo ve Španělsku, kde kolaps bankovnictví a trhu s bydlením v souladu s vysokou nezaměstnanosti produkuje 72% tendencí nedůvěry v EU a pouze 20% jen částečné důvěry.

Porovnáme-li výsledky průzkumu důvěry a nedůvěry v EU z loňského roku s úrovni před finanční krizi v roce 2007, vidíme ohromný pád podpory EU, kdy výsledky se dostaly na úroveň běžnou ve Velké Británii, ale méně byly viděny na kontinentu.

Ve Španělsku, v průběhu pětiletého období klesla důvěra v EU z 65% na 20% , zatímco nedůvěra se vyšplhala z 23% na 72%.

V pěti ze šesti zemí, včetně Velké Británie, nedůvěra zvítězila nad důvěrou výrazným způsobem. Zatímco v roce 2007 – s výjimkou Velké Británie – to bylo obráceně.

Před pěti lety, 56% Němců mělo tendenci věřit EU, zatímco 59% prokazovalo spíše nedůvěru. Ve Francii, nedůvěra vzrostla z 41% na 56%. V Itálii, kde důvěra veřejnosti v Evropu je tradičně vyšší než v národní politické strany, nedůvěra EU se téměř zdvojnásobila, z 28%  na 53%.

I v Polsku, které nadšeně vstoupilo do EU před cca deseti lety a je největším příjemcem dotací z Bruselu v řádu desítek miliard eur, klesla podpora EU z 68% na 48%, i když zůstává jedinou zemí, kde dle výsledků průzkumu více lidí věří než nedůvěřuje Evropské unii.

V Británii, kde Eurobarometr pravidelně vykazuje většinový euroskepticismus, nedůvěra vzrostla z 49% na 69%, což je nejvyšší úroveň, s výjimkou mimořádných výsledků ve Španělsku.

Studie pro Úřad vlády z Evropského sociálního průzkumu, jako výsledek řady univerzitních výzkumníků v celé EU, zjistila, že rostoucí nezaměstnanost, úzkost a nejistota, adekvátně snižuje jakoukoliv víru v politiku.

Z této studie vplývá, že celková úroveň politické důvěry a spokojenosti s demokracií poklesla ve velké části Evropy, ale značné rozdíly jsou mezi jednotlivými zeměmi. Významný pokles byl ve Velké Británii, Belgii, Dánsku a Finsku, zvláště patrný pak ve Francii, Irsku, Slovinsku a Španělsku, a skutečně alarmující výsledky byly dosaženy v případě Řecka.

Finanční krize ne jenom nahlodala objektivní ekonomické podmínky mnoha občanů, ale také vytvořila rozšířené obavy o budoucnosti země i mezi těmi, kteří nezažili přímé utrpení a škody.

Tváří v tvář této erozi politické podpory a bombardování tradiční politiky, názory populistických nováčků, jako je například hnutí Beppe Grillo’s Five Star v Itálii je nutno brát s velkými rozpaky.

V pondělí Barroso řekl, že úsporná opatření použita, zejména pod tlakem z Berlína, dosáhla na hranice politické a sociální akceptace“  a jsou neudržitelná ve své současné podobě. V úterý, se však komise v Bruselu snažila vetovat zpět jeho poznámky

V rámci eurozóny  klíčovou reakci na krizi, na rozdíl od záchrany, bylo zahájeno systematické předávání rozpočtových a fiskálních pravomocí z národních vlád a parlamentů do Bruselu, stejně tak, jako na záchranu zemí bude dohlížet „trojka“ technokratů a ekonomů z Komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu. To ale jsou již federalizační kroky v dlouhém procesu integrace eurozóny, které by mohly vést k transformaci z měnové Unie na politickou Unii.

EU zasáhla domovy, jeví se jako strážce rozpočtů, pracovního trhu, důchodů atd. To je bezprecedentní a riskantní„, řekl Torreblanca. Pokud je to takto stanoveno, vznikne začarovaný kruh mezi anti EU populismem a technokracii, tak jak to vidíme v současné době.

Barroso tento týden ve dvou projevech velmi silně argumentoval tím, že federalizace EU je jedinou odpovědi na vyřešení stávající krize v Evropě a obnovení finanční důvěry. Německá kancléřka Angela Merkelová oprášila rozšířené obavy z nové „německé hegemonie“ v Evropě a také poznamenala, že i německá vláda musela předat mnoho kompetencí do Bruselu.

Merkelová v rozpravě s polským premiérem Donaldem Tuskem přiznala, že stále ještě nebyla nalezena odpověď na otázku, zda jsme ve skutečnosti připraveni ke sjednocení na společných ekonomických parametrech uvnitř prostoru s jednotnou měnou.“Pokud chceme mít společnou měnu ve společné Evropě, musíme být připraveni vzdát se některých našich těžce vydobytých zvyků … To znamená, že musíme být připraveni přijmout fakt, že Evropa bude mít konečné slovo v určité věci. V opačném případě, společnou Evropu nemůžeme vybudovat … do jisté míry musíme skákat přes naše vlastní stíny. Jsem na to připravena.

Ale Tusk vydal neobvykle ostré varování, že německé předpisy by mohly přinést zvýšení nacionalismu a populismu v celé EU a vyústit do odporu, který se zdá být již v plném proudu.

Nemůžeme vyváznout z dilema, že nový model suverenity získáte tím, že bude potlačena suverenita jednotlivých států. V EU nedominují velké země, jako je například Německo, řekl jízlivě. Pod povrchem strach z Německa bude všude. Ve Waršavě, v Aténách, ve Stckholmu. Bude to všude bez výjimky.

Aart de Geus, vedoucí nadace Bertelsmann Stiftung, (německý thinktank), také varoval, že rozhodnutí vzdát se více klíčových národních pravomocí do Bruselu může selhat. „Veřejná podpora EU od roku 2007 neustále klesá. Takže jít na federalismus je velice riskantní, protože může dojít k prudké reakci a rozpoutání ještě většího populismu.

Překlad – admin