Genadij Zjuganov – občanům Ruska

0
8

Otevřený dopis Genadije Zjuganova občanům Ruska: Ukončete antisovětismus, odzbrojte nepřátele Ruska!  27. 02. 2015

Genadij ZjuganovTeď je jasné, že pokus dostat Rusko do vleku americké globalizace selhal. Nevyvíjí se jediná Evropa od Lisabonu po Vladivostok. Už se nediskutuje o benevolentním partnerství. USA a Evropská unie stále více zpochybňují právo Ruské federace na státní svrchovanost. Polsko se opět stává „koridorem“, jímž se k našim hranicím plíží hrozby. Poslední Mnichovská konference byla poznamenána zvlášť vysokou agresivitou a hrubostí jestřábů z NATO.

Stejně jako před sedmi desetiletími je fašismus využíván jako zbraň proti naší zemi. Nicméně během II. světové války Sovětský svaz a buržoazní demokracie se dokázaly spojit v boji proti „hnědému moru“. Dnes se hlavní západní státy otevřeně dovolávají nacizmu v honbě za svými geopolitickými cíli. S jejich schválením vyhánějí semena fašismu své jedovaté výstřely na zemi, kde byla před tisíci roky založena Kyjevská Rus a kde začaly společné dějiny Rusů, Ukrajinců a Bělorusů.

Dnes jsou miliony ukrajinských občanů zamořeny rusofobní a antisovětskou propagandou. Ohavná vlna vandalismu se prohnala ukrajinskými městy. Prvním terčem krutých banderovských tlup je zakladatel sovětského státu. Ničení památníků Lenina, symbolů ruských dějin a kultury, už nelze vnímat jako „hnutí zdola“, protože je otevřeně požehnáno vládními činiteli.

Tyto orgie odrážejí samu podstatu toho, co se na Ukrajině děje. Nedávno to shrnula bývalá ministryně školství Saakašviliho Gruzie, teď aktivní členka kyjevské junty. Její formulace je: našim společným nepřítelem je sovětský člověk. Je to logické, protože to byla sovětská společnost, kdo si dokázal vyvinout silnou imunitu vůči zběsilému nacionalismu a fašismu. Je tu kvap tuto imunitu vymazat.

Antisovětismus a rusofobie poskytovaly od samého počátku ideologii k boji nejen proti sovětskému politickému systému, ale i proti Rusku jako takovému. Západ viděl Sovětský svaz jako dvojí hrozbu. Na jedné straně se bál socialismu jako alternativy vůči kapitalistickému světovému řádu. Na druhé straně byl zděšený, že největší zem na planetě propaguje nový svět. Po celá staletí se děsil její rozlohy a moci a lákán jejím skrytým bohatstvím, na němž němečtí rytíři spočinuli svýma chamtivýma očima mezi prvními.

SSSR dokázal plně využít možností, jež nabízela příroda a celé generace předků. Sovětskou moc nebylo možné zaškrcovat ekonomickými sankcemi. Ani hitlerovské hordy ji nedokázaly uchvátit silou zbraní. Byla ale podrývána zevnitř vytvořením páté kolony protisovětských disidentů a obyčejných zrádců. Moudrý Alexandr Zinovjev, který byl v jednom okamžiku sám disident, přiznal, že skutečným cílem těch, kteří bojovali proti komunismu, bylo Rusko.

Zuřivý antisovětismus vedl ke krvavým událostem v říjnu 1993. Pro Jelcinův gang byly Sověty lidových poslanců poslední překážkou na cestě k lupičské privatizaci a rozkradení lidového majetku. Hořící Dům Sovětů v Moskvě byl zvěstovatelem masakru chatyňského typu v Oděse a trestních akcí v Donbasu.

Současná vážná krize v Rusku byla naplánovaná v laboratořích CIA. Nevypukla by ale bez tichého souhlasu doma zplozených „zápaďáků“, kteří zorganizovali tři vlny rusofobie a antisovětismu. První zničila SSSR a staletou jednotu národů pod křídly Ruska. Druhá zablokovala integrační procesy a pohřbila pokusy obnovit bývalou moc. Třetí vedla k bratrovražedné válce na Ukrajině a k otevřenému vydírání Ruské federace Západem, jenž začal nabývat přesvědčení, že nakonec naši zem zahnal ke zdi. Banderovský nacionalismus, podporovaný z USA, už vede boj proti nám všem v Novorosijsku. Jestli se tam novodobí führerové nesetkají s patřičným odmítnutím, bude mít NATO brzy základny u Charkova. Co to znamená pro ruské občany je myslím jasné i Navalnym, Němcovům a dalším proamerickým poskokům.

Navzdory tragickým poučením se antisovětčíci všeho druhu cítí dobře v dnešním Rusku, když vedou údery na jeho ekonomiku, vědu a vzdělání a na historickou majestátnost naší vlasti. V tisku, na plátnech kin a v televizi se pravidelně objevují odporné věci, jež pomlouvají vymoženosti sovětské éry, včetně Velkého vítězství.

Je těžké přijmout situaci, když vládní stanice vydávají peníze na propagaci názorů agresivních Rusofobů a antisovětistů. Největší státní televizní společnost prosazuje a vysílá historický seriál, jenž tvrdí, že je autentickým dokumentem. Krutá nenávist jeho autora, Nikolaje Svanidzeho, ke všemu sovětskému a ruskému vylučuje jakoukoli objektivitu v hodnocení událostí. Sám Svanidze, když se objeví v televizních diskusích, se vždy ukazuje jako prohrávající, protože ho podporuje naprostá menšina diváků. Když společnost názory pseudohistorika opakovaně odmítla, není důvod ho vnucovat našim krajanům, zvlášť když je placený penězi daňových poplatníků.

Celou zemí by měly hrdě znít jiné hlasy. Hlasy těch, kterým je drahá hrdinská minulost a kteří si uchovávají vzpomínky na hrdinské činy minulosti. Oficiální představitelé ale tyto hlasy neslyší vždy. V předvečer 70. výročí vítězství sovětského lidu ve Velké vlastenecké válce nenašel stát peníze ani na film o Panfilovičově hrdinském činu. Peníze byly shromážděny dary od prostých lidí.

Historické a kulturní památky nejsou terčem jen na Ukrajině, ale i v Rusku. Existuje spousta příkladů – od zničení Leninova památníku na Finském nádraží v St. Petersburgu v dubnu 2009 k posledním aktům vandalství v Novosibirsku. Vše začalo mnohem dříve, v „divokých devadesátých“. A dnes to pokračuje nejen proto, že se to nesetkalo s rezolutní reakcí úřadů. Ve skutečnosti sami někteří z nich vyvolali odstranění památníků, přejmenování ulic a občasné odkrývání hrobů.

Úctyhodně vypadající pánové zas a znovu navrhují zničení Leninova mauzolea a celé pohřebiště u kremelské zdi. A to vědí velmi dobře, že tu jsou pohřbeni nejlepší synové naší země ve 20. století, skuteční hrdinové sovětské moci. Takže to dělají vědomě. Je to jejich životní volba. Volají po odhalení ideologické spřízněnosti ruských protisovětů a banderovských tlup.

Antisovětismus je agresivní, vytrvalý, vychytralý a proto nakažlivý. Jeho bacil nabádal vládu, aby přikryla zdi Leninova mauzolea během oslav na Rudém náměstí. Leninovo mauzoleum, jež bylo svědkem velkých událostí, bylo ukryto před očima občanů dokonce i ve svatý den 70. výročí přehlídky ze 7. listopadu 1941. To je něco, k čemu nesmí dojít při 70. výročí Velkého vítězství 9. května 2015. Právě na úpatí Mauzolea byly vrženy vlajky poražených hitlerovských hord. Jeho ukrytí v den velkého vítězství je urážkou všech veteránů, živých i mrtvých. Ponižuje všechny z nás, kdo jsme následníky vítězných hrdinů.

Vláda už připravila a schválila program k připomenutí stého výročí narození Solženicyna. I jeho vrstevníci-spisovatelé mají o něm smíšené pocity. Obvinili ho, že „usiluje o osobní úspěch se všemi provokativními úskoky s tím spojenými“. Ano, západní propaganda změnila Solženicyna v protisovětskou ikonu. Je to ale dostatečný důvod k tomu, aby bylo preferováno jeho jubileum před 200. výročím narození Ivana Turgeněva nebo před 100. výročím narození Konstantina Simonova, 150. výročím malíře Serova nebo 100. výročím narození velkého skladatele Sviridova? Je Solženicynovo přispění k ruské kultuře skutečně větší než jejich?

Jen oslavováním velkých jmen se dají očekávat nové kulturní úspěchy. Místo toho jsou ruští klasici odstraňováni ze školních osnov. Kolektivizace, což byla vždy vlastnost našeho lidu a nejednou jej zachránila v těžkých dobách, je prohlašována za politováníhodný přežitek minulosti. Skutečné hodnoty jsou vyměňovány za náhražkové západní liberální hodnoty. Velký spisovatel Michail Šolochov, který předvídal toto nebezpečí už v roce 1978, napsal Leonidu Brežněvovi: „Jedním z hlavních terčů ideologické ofenzívy dneška je ruská kultura, která je historickým základem a hlavním bohatstvím socialistické kultury naší země. Snižováním úlohy ruské kultury v historickém duchovním procesu, překrucováním jejích ušlechtilých humanistických zásad, popíráním jejího pokrokového a původního charakteru se nepřátelé socialismu snaží očernit ruský lid jako hlavní mezinárodní sílu sovětského mnohonárodnostníhoního státu a zobrazit jej jako duchovně nemohoucí a neschopný myšlenkové tvořivosti.“

Vrazi socialismu, o kterých psal Šolochov, dokonali své dílo. Odsunuli naši zemi na cestu úpadku a rozkladu. Nespokojují se ale s tím, co udělali. Masky jsou odhozeny. Oni nepotřebují imperiální, socialistické nebo kapitalistické Rusko. K uhájení našich práv pro budoucnost musíme zastavit napadání a očerňování minulosti naší země. Po výstavách, zasvěcených dynastiím Rurikovců a Romanovců by měla být rovněž zorganizována výstava o sovětské éře. Je nutno vynést na světlo naše kulturní úspěchy. Navrhujeme vydat stosvazkovou kolekci ruských klasiků, jež by měla být v každé knihovně a v každé škole. Měli bychom připomínat takové světlé události jako desetiletí svátků přátelství mezi národy.

Podle současných sociologů nebesky vysoké hodnocení by nemělo vyvolávat pocity, že „všechno funguje“. Zásoba lidové důvěry byla vybudována, když Rusko získalo zpět Krym a Sevastopol. A není divu, protože zdravá část naší společnosti má stále většinu. Je připravena podpořit pohyby, jež odpovídají národním zájmům a míří k posilování a oživení Vlasti. Dokud ale hniloba antisovětismu bude nadále pohlcovat „strukturu vertikální moci“, bude jakákoli užitečná iniciativa rozbíjena a diskreditována.

Antisovětismus je praporem zrádců a kapitulantů. Žene naši zem do propasti. Ti, kteří dnes inspirují a objednávají antisovětismus, jsou stejné zahraniční politické síly jako ti z dob studené války proti Sovětskému svazu. Vládnoucí třída imperialistického Západu nikdy nezapomene, že jí naše zem stála přes půl století v cestě k ovládnutí světa. Naše socialistická minulost nebude nikdy odpuštěna. Západ se bude snažit pomstít za naši industrializaci, jež vytvořila velkou moc. Za vítězství v květnu 1945 a za historický let Jurije Gagarina do vesmíru. Za dosažení jaderné rovnováhy a za pomoc národům Asie, Afriky a Latinské Ameriky, které odhodily koloniální jho.

My komunisté nepopíráme, že ne všechno v sovětských dějinách bylo hladké. To ve skutečném životě není nikdy. Zvlášť v životě průkopníků, budovatelů nové společnosti. Ale KSRF naléhá na všechny občany Ruska, aby si připomínali, uchovávali a chránili před útoky naši společnou hrdinskou minulost. Před námi je sté výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Rusko má všechny důvody ji oceňovat stejně vysoce, jako je oslavováno jubileum velké francouzské revoluce ve Francii. To by mělo být uznáno teď, v předvečer 70. výročí vítězství sovětského lidu nad nacistickým Německem a militaristickým Japonskem. Nebyla náhoda, že Stalin je popsal jako vítězství Sovětského státu a socialistického systému. Tento systém se zrodil v říjnu 1917.

V řadách ruské komunistické strany je prostor k diskusi, jsou tu rozdílné názory na stejné problémy, ale není tu nikdo, kdo by se připravoval na to, aby ztratil svou zemi, své dějiny a svou důstojnost. Všichni sdílíme lásku k naší zemi, smysl pro spravedlnost a vládu lidu. Bojujeme za socialismus a chápeme, že není možný bez národního území, bez dědictví, jež Rusové a další národy vytvářeli po staletí života ve společném domově. Připomínáme si Puškinova slova: „Neúcta k předkům je prvním příznakem nemorálnosti.“

Dnes je Rusko napadáno na mnoha frontách. Slouží k tomu všechno, od ekonomického a diplomatického nátlaku po vojenské hrozby. Ofenzíva na ideologickém a informačním poli je stále významnější. Žihadlo rusofobů chrlí jed antisovětismu. Ti se nás snaží vyrvat z kořenů a zbavit nás naší heroické minulosti, jež nás inspiruje k boji za lepší budoucnost. Vytouženým cílem západní propagandy je zničit velké vymoženosti socialistické éry. Místo toho se snaží vštěpovat pocit hanby nad našimi předky a dosáhnout toho, aby se jich mladí lidé co nejdříve zřekli.

Aby se Rusko dostalo z krize, aby se pro ně otevřely nové perspektivy, je nezbytné si být vědomi jednotnosti našich dějin. Uznávaje toto, president Putin nás logicky vybízí, abychom si vzali z našeho dědictví to nejlepší. Patriarcha Kirill zdůrazňuje přispění sovětského lidu k rozvoji naší země. Jakmile si uvědomíme takové významné pravdy, měli bychom neodkladně konat. Měli bychom začít s mocenskými institucemi a představiteli. Viry antisovětismu by tam měly být rezolutně a definitivně zničeny.

V listopadu 1941, v okamžiku strašného nebezpečí, Stalin vyzval lid, aby následoval příkladu vlasteneckých hrdinů všech dob. Skutečný vlastenec dnes nemá právo zříci se jakýchkoli úspěchů našich tisíciletých dějin. V boji za Rusko jsou s námi v jednom šiku druzi z Kyjevské Rusi a pluky moskevského státu, zemská hotovost a Suvorovovi válečníci, vojáci od Borodina a hrdinové Rudých gard, bojovníci, kteří zahnali zahraniční nájezdníky v létech 1918−1922 i stateční vojáci z Velké vlastenecké války.

Jsem si jistý, že ruský lid směle uplatní své právo na budoucnost a na pravdu o minulosti. Bude bojovat bez ohledu na postavení vládnoucí elity. Naši lidé mnoha národností uplatní právo svých dětí a vnuků žít v zemi, která nepotřebuje být poučována z druhé strany oceánu. V zemi, jež není sycena světovou oligarchií. V zemi, jež, spoléhaje na své velké dějiny, si sama určí svou budoucnost. Nepochybuji, že ruská mládež chce žít v zemi průkopníků a hrdinů, a ne v zemi zrádců a narkomanů.

Tváří v tvář nebezpečí zvenčí přichází čas, abychom si všichni přiznali, že antisovětismus je formou rusofobie, a ten, kdo válčí o sovětské dějiny, je zapřisáhlým nepřítelem Ruska. Jediným vhodným místem pro antisovětismus je popelnice pro ničivé, zatuchlé a škodlivé myšlenky. Ty by neměly otravovat náš každodenní život. Ruská společnost potřebuje dýchat čistý a svěží vzduch. Země potřebuje zdravou atmosféru hrdosti na činy předků, víru v budoucnost, zdravou atmoséru tvořivosti a pokroku.