Geopolitika ukrajinského konfliktu návrat k základům

0
3

Autor: The Saker

Při pohledu na ohromující záběry přicházející nejen z Kyjeva, ale také z mnoha dalších měst na Ukrajině, lze získat představu, že to, co se děje, je totální chaos a že ho nikdo neřídí. To je však mylný dojem a myslím, že je vhodná doba se podívat na to, kdo jsou aktéři tohoto konfliktu a co skutečně chtějí. Teprve pak budeme schopni dát smysl tomu, co se děje, kdo tahá za nitky za oponou a co by se mohlo stát dál. Takže se podívejme na různé aktéry, na jednoho po druhém.

Nespokojení Ukrajinci

Nemůže být naprosto žádných pochyb, že velká část ukrajinské populace je hluboce nešťastná z režimu u moci, samotného Janukoviče a z toho, co se na Ukrajině dělo po mnoho let. Jak jsem napsal mnohokrát dříve, Ukrajina je v podstatě v rukou různých oligarchů, stejně jako Rusko v 90. letech, jen je to horší. Převážná část ukrajinských politiků je na prodej nejvyšší nabídce. To platí o členech parlamentu, prezidentském úřadu, regionálních guvernérech a, samozřejmě, o samotném Janukovičovi. Kolektivně tito oligarchové také vlastní média, soudy, policii, banky a vše ostatní. Jako přímý důsledek tohoto šla ukrajinská ekonomika roky do kytek a n yní je v dezolátním stavu.

Proto by nemělo nikoho překvapovat, že většina Ukrajinců je nešťastná a chce prosperitu, bezpečnost, vládu práva, podnikatelské příležitosti, prostředky pro osobní, sociální, profesní a duchovní rozvoj. V podstatě chtějí to, co chce každá lidská bytost: slušné životní podmínky. Někteří z nich považují EU za nejlepší naději pro dosažení těchto cílů, jiní považují za mnohem lepší možnost účast na ekonomické unii s Ruskem, Běloruskem a Kazachstánem. Na přesném poměru skutečně nezáleží, z jednoho prostého a přehlíženého důvodu: na Ukrajincích v tomto konfliktu naprosto nezáleží, jsou jen pouhými pěš áky používanými všemi stranami.

Hlavní ukrajinští politici:

No, teoreticky chtějí Janukovič, Timošenková, Kličko a Jacenjuk různé věci, ale ve skutečnosti mají všichni přesně tutéž agendu: dělat radost svým páníčkům, zatímco budou dělat kariéru v politice. Případ Tjagniboka je možná trochu jiný. Ten má jisté velmi skutečné šance stát se skutečně mocnou figurkou na západní Ukrajině. Je dost chytrý, aby pochopil, že ani USA, ani EU ho ve skutečnosti nechtějí, ale velí mnohem mocnější síle (jak politicky, tak silově), než jakýkoliv další ukrajinský politik. Bez ohledu na to jsou vůdci opozice nebo pro-režimní politici všichni loutkami v rukou mnohem mocnějších sil, a pokud Tjagnibok je výjimkou z tohoto pravidla, tak ani na něm nezáleží, protože jeho skutečné ambice jsou vskutku pouze lokální, omezené na západní Ukrajinu.

Když jsme rychle projeli místní, tak se nyní podíváme na ty, na kterých záleží:

Ukrajinští oligarchové:

Většina z nich věří, že dokud Ukrajina bude udržovat protiruský postoj, nechá je EU dělat uvnitř Ukrajiny jakékoliv peklo, které budou chtít. Mají pravdu. Pro ně je podepsání jinak nesmyslné dohody s EU de facto přijetím následující dohody: oni se stanou oddanými sluhy svých páníčků z EU, a výměnou je páníčkové z EU nechají pokračovat v plundrování Ukrajiny prakticky jakýmkoliv způsobem se jim zamane (podobnost s českou kolonií jistě jen čistě náhodná – p.p.)

Existuje menší skupina oligarchů, kteří stále ještě mají více co ztratit, než získat, pokud se rusko-ukrajinské vztahy poškodí a pokud Rusko zavede s Ukrajinou obchodní bariéry (což by Rusko udělat muselo, pokud by Ukrajina podepsala dohodu o volném obchodu s EU). Tito oligarchové věří, že více peněz lze získat od Ruska, než od EU, a jsou to chlápci, kteří přesvědčili Janukoviče, aby učinil svoji slavnou „otočku“ od EU směrem k Rusku. Takže došlo k roztržce uvnitř ukrajinské oligarchie, jejíž představitele lze najít na obou stranách současného boje.

EU:

EU je v hluboké systémové, ekonomické, sociální a politické krizi a naprosto zoufale potřebuje nové příležitosti, aby se zachránila před pomalým kolapsem. Pro EU je Ukrajina prvním a hlavním trhem pro prodej jejího zboží a služeb. Ukrajina je také cestou, jak zajistit, aby EU vypadala větší, mocnější a relevantnější. Někteří věří, že Ukrajina může také poskytnout levnou pracovní sílu pro EU, ale nevěřte, že toto patří k hlavním důvodům, z následujících důvodů: EU již nyní má až přespříliš přistěhovalců a již zaznamenala trvalý proud Ukrajinců (a lidí z Pobaltí), kteří opouštěli svoji zemi v naději lepší ;ho života na západě. Takže to, co EU opravdu chce, je způsob, jak mít z Ukrajiny užitek, ale bez příliš mnoha negativních následků plynoucích z nějaké dohody. A proto oněch 1,500 stran navrhované dohody s EU.

USA:

Cíle USA na Ukrajině jsou naprosto jiné, než cíle EU, a proto ono velmi skutečné napětí mezi jejich diplomaty, tak dobře vyjádřené tím „do píči s EU“ madame Nuland. Navíc, a na rozdíl od zbankrotované EU, utratily USA přes 5,000,000,000 dolarů za to, aby svých cílů na Ukrajině dosáhly. Ale jaké jsou tyto cíle skutečně?

A zde to začíná být „opravdu“ zajímavé.

Zaprvé, musíme se vrátit ke klíčovému výroku Hitlary Clinton na počátku prosince 2012:

„Dochází k re-sovětizaci regionu,“ (…) „Nebude to tak nazýváno. Bude se tomu říkat celní unie, bude se tomu říkat Euroasijská unie a to vše.“ (…) „Ale nemylme se zde. Víme, co je cílem, a pokoušíme se najít účinné způsoby, jak to zpomalit nebo tomu zabránit.“

Nyní je naprosto irelevantní se hádat, jestli měla Hitlary ve své interpretaci toho, čím se má Euroasijská unie stát, pravdu, nebo ne. Podstatné je to, že ona, a její političtí loutkáři, věří, a skutečně věří, tomu, že Putin chce obnovit Sovětský svaz. Bez ohledu na to, jak stupidní tento názor je, musíme mít neustále na paměti, že tomu týpci jako Hitlary upřímně věří.

Dále si musíme připomenout další klíčový výrok, tentokrát Zbigniew Brzezinského, který napsal:

„Bez Ukrajiny přestává být Rusko impériem, zatímco s Ukrajinou – nejdříve podplacenou a pak podrobenou – se v impérium mění automaticky…“ Podle něj je nový světový řád, pod nadvládou Spojených států, vytvářen proti Rusku a na střepech Ruska. Ukrajina je západní základnou pro zabránění obnovení Sovětského svazu.

Opět, nezáleží na tom, jestli má zloduch Zbig pravdu, nebo se mýlí. Podstatné je to, že Zbig a Hitlary nám společně poskytují klíč k současné americké politice na Ukrajině: zabránit Rusku stát se supervelmocí. Pro ně, a na rozdíl od Evropanů, to není o „ dostání Ukrajiny“, je to o „ zabránění Rusku, aby dostalo Ukrajinu“. A to je naprosto klíčové: z pohledu USA je chaos, nepokoje a dokonce plnohodnotná občanská válka na Ukrajině mnohem, mnohem výhodnější, než jakákoliv, a myslím skutečně jakákoliv, forma ekonomické nebo politické unie mezi Ruskem a Ukrajinou. Pro Američany je to hra s nulovým součtem: čím větší ztr&a acute;ty pro Rusko, tím větší vítězství a zisky pro anglo-sionistickou říši.

Rusko:

Zde musíme zcela převrátit svůj úhel pohledu a pochopit následující, bez ohledu na to, jak kontraintuitivně to může vypadat, bez ohledu na extrémní blízkost mezi ruským a ukrajinským jazykem a kulturou, bez ohledu na dlouhou společnou historii, bez ohledu na fakt, že Rusové a Ukrajinci společně porazili nacistické Německo, bez ohledu na fakt, že Ukrajina je velkým sousedem Ruska a bez ohledu na fakt, že tyto dvě země mají úzké ekonomické vazby. Rusko Ukrajinu nepotřebuje. Hitlery a Zbig jsou prostě naprosto vedle. Navíc Rusko nemá naprosto vůbec v úmyslu obnovovat Sovětský svaz, či, a to ještě méně, stát se impériem. To je naprostý nesmysl, stupidní propaganda, určená na krmení západních mas . Jsou to klišé studené války, která jsou naprosto neaplikovatelná na současnou realitu. Navíc Rusko již je superve lmocí, velmi dobře schopnou postavit se EU a USA dohromady (jak příklad války v Sýrii tak dramaticky ukázal). V podstatě zaznamenalo Rusko svůj nejvelkolepější růst právě v době, kdy byla Ukrajina okupována Polskem (14. – 17. století):

Růst Ruska během let

Proč by moderní Rusko potřebovalo Ukrajinu? Ukrajinská ekonomika je v troskách, země je promořena obrovským sociálním a politickým napětím a na Ukrajině neexistují žádné přírodní zdroje, které by Rusko mohlo chtít. Co se týká „statutu supervelmoci“, je ukrajinská armáda fraška a ruská armáda by tak zvanou „strategickou hloubku“ nabízenou Ukrajinou jen málo upotřebila: to je vojenská logika 19. – 20. století, moderní války se vedou do celé hloubky území nepřítele, pomocí zbraní dlouhého dosahu, a Rusko je dosti schopné uzavřít ukrajinský vzdušný prostor i bez nějaké formy ekonomické nebo politické unie s ní.

Ne, to, co Rusko potřebuje hlavně a především, je stabilita a prosperita na Ukrajině. Nejen, že nikoliv nepodstatná část ruské ekonomiky má vazby na Ukrajinu, ale totální kolaps tak velkého souseda musí nutně ovlivnit i ruskou ekonomiku (která je, mimochodem, velmi blízko skluzu do krize, poprvé za dlouhou dobu). Navíc miliony Rusů žijí na Ukrajině a miliony Ukrajinců žijí v Rusku. Většina ruských rodin má vazby na Ukrajinu. Takže poslední věcí, kterou Rusko chce, je občanská válka, do které by bylo téměř nevyhnutelně zataženo.

Dokonce i na Krymu je tím, co Rusko skutečně potřebuje, status quo: mír, prosperita, dobrá turistická infrastruktura pro obsluhování ruských turistů a stabilní kotevní právo pro Černomořskou flotilu. Proto Rusko nepotřebuje Krym okupovat nebo anektovat. Nicméně pokud by byl Krymský poloostrov napaden ukrajinskými neonacisty, tak nemám naprosto žádných pochyb, že by Černomořská flotila zasáhla, aby ochránila místní populaci, se kterou má mnoho rodinných vazeb. Je důležité mít na paměti, že Černomořská flotila je neskonale lépe vycvičena a vybavena, než ukrajinská armáda, a že její součástí je velmi silná námořní pěchota (jedna brigáda a jeden prapor, kdy tento pr apor je specializován na protiteroristické operace). Jednou věcí je mlátit a pálit pořádkové poldy, a dosti odlišnou věcí je mít co do činění s bojem zocelenými (Čečna, Gruzie) a vysoce vycvičenými elitními silami, po zuby vyzbrojenými tím nejmodernějším a nejlepším vojenským vybavením.

Co se týká velkého obrázku, Rusko vidí svoji budoucnost na severu a východě, vůbec ne na svém jihozápadě. Arktida, Sibiř, Dálný východ, Čína a Pacifik, to jsou směry, kam se ruští stratégové u budoucnosti Ruska dívají, nikoliv na umírající a rozpadající se EU nebo zkrachovalé a nestabilní území Ukrajiny! Takže co se pravděpodobně stane dál?

Myslím, že není pravděpodobné, že EU dosáhne svých cílů na Ukrajině, a to z velmi prostého důvodu: ukrajinští nacionalisté a tak zvaná „opozice“ (tj. vyzbrojení povstalci) jsou koupeni a placeni USA. Byrokraté EU mohou nadále navštěvovat Ukrajinu a přicházet s hlasitými kecy a výroky, protože na nich opravdu nezáleží. Takže je to skutečně USA proti Rusku, a zde musím říct, že cíle USA jsou mnohem snazší na dosažení, než ty ruské: vše, co USA potřebují, je chaos, čehož lze dosáhnout velmi snadno a je to na financování relativně levné, zatímco Rusko potřebuje stabilitu a prosperitu a to, při nejmenším, znamená poskytnutí resuscitární pomoci v podstatě zruinované ukrajinské ekonomice a nastartování jistých velmi potřebných reforem. A to nelze pravděpodobně udělat bez toho, aby to zlomilo záda ukrajinským oligarchům. Má Rusko prostředky na dosažení tohoto? Velmi o tom pochybuji. Ne za stávajících známek blížících se ekonomických problémů a ne s bezpáteřním a zkorumpovaným klaunem u moci, jakým je Janukovič. Takže pak co?

No, pokud není záchrana Ukrajiny možná, pak je jedinou zbývající možností ochrana Ruska před nevyhnutelným chaosem a nepokoji. To a zatraceně dobré zajištění, že Krym je v bezpečí. Rusko by mohlo, například, poskytnout východní Ukrajině přímou pomoc, obzvláště regionům jako Charkov, které jsou řízeny kompetentními a odhodlanými lidmi. Mimo tohoto je jedinou zbývající možností pro Rusko zalézt a počkat, jaká z životaschopných sil převezme moc v Kyjevě, nebo až se Ukrajina rozpadne na kusy.

Takže co Ukrajinci?

Myslím, že z výše uvedeného je jasné, kde u této záležitosti stojím. EU je potřebuje jako otroky, USA je potřebují jako pěšáky, a jedinou stranou, která potřebuje, aby prosperovali, je Rusko. To je prostě geostrategický fakt. Pokud jsou Ukrajinci příliš stupidní a příliš zaslepení svým fanatickým nacionalismem, aby to pochopili, pak je nechme za jejich hloupost zaplatit. Pokud jsou dostatečně chytří, aby to pochopili, pak bych radil, aby aspoň přestali s halucinacemi o nějaké invazi „jednotek Specnazu Moskalů“, které by napadly a okupovaly „nezávislou Ukrajinu“. Moskva má lepší věci na práci a má již napilno jinde.

Zdro: Zvedavec.org

The geopolitics of the Ukrainian conflict: back to basics vyšel 20. února 2014 na vineyardsaker.blogspot.co.uk. Překlad v ceně 807 Kč Zvědavec.