Hlubší smysl odhalení masového sledování občanů USA

0
8

Zdroj: James Petras: The Deeper Meaning of Mass Spying in America 
Úterý, 25. června 2013.

Odhalení (dávno známé) skutečnosti, že Obamův režim využívá „Národní bezpečnostní agenturu“ NSA (National Security Agency) k tajnému odposlouchávaní, sledování a zaznamenávání všech typů komunikací mnoha set milionů Američanů a jiných národů, vyvolalo protesty v celém světě.

V USA, ve kterých bylo toto odhalení publikováno nejrozsáhleji, došlo pouze k omezeným protestům některých nevládních organizací pro obhajobu občanských svobod, ale nevyvolalo žádný masový odpor.   

Kongresmani, jak demokratičtí, tak i republikánští, stejně jako představitelé soudnictví, vyjádřili svůj souhlas s domácím špionážním programem, který nemá v dějinách obdobu.

Ukázalo se, že situace je horší, než se předpokládalo. Když došlo k odhalení špionážního programu, představitelé Kongresu a Senátu obhajovali všechna vniknutí do elektronických mluvených i psaných komunikací amerických občanů. Prezident Obama a generální prokurátor Holder naprosto otevřeně bránili tyto světové špionážní operace prováděné NSA, jako hlavní prostředek prevence šíření terorismu.

Otázky týkající se existence rozsáhlého aparátu tajné policie a dosažení trvalé kontroly občanské společnosti omezující občanská práva svobody projevu, v mnohém překonávají tak zvané pouhé „narušování soukromí“, jak je bagatelizují mnozí „znalci“ práva.

Většina obhájců lidských práv zaostřuje oprávněně svou pozornost na narušování práv občanů na soukromí zaručených ústavou. Nicméně, tito kritikové nejdou dost daleko, vyhýbají se základním, především politickým problémům.

Nekladou si otázku, proč se tento masivní státní policejní aparát a univerzální špionáž staly rozhodujícími institucemi vládnoucího režimu. Proč celá exekutiva, legislativa a vedení soudního systému vyšly na veřejnost s tak nehorázným popíráním všech ústavních garancí? Proč volení představitele brání univerzální sledování všech občanů? Jaký druh politiky prosazuje policejní stát? Proč je tato součást dlouhodobé, celonárodní a zahraniční politiky nezákonná a neústavní? Jak je možné, že si Bílý dům arogantně přisvojil právo na takový druh sledování amerických občanů, který vyžaduje výstavbu rozsáhlých domácích špionážních sítí a miliardové výdaje na vybudování špionážní infrastruktury v době úsporných opatření, která omezují sociální programy?

Další soubor otázek se týká využívání dat, získaných tímto špionážním systémem. Dosud většina kritiků připouštěla existenci komplexní státní špionáže, ale vyhýbala se problému, jak jsou využívána získaná data o jednotlivcích, skupinách a hnutích.

Podstatnou otázkou zůstává: K jakým represivním opatřením dochází na základě vyhodnocení získaných údajů? Nyní, kdy „tajemství“ všezahrnující státní politické špionáže vyšlo na světlo a je diskutováno publikem, bylo by potřeba odhalit, jaké tajné operace následují proti těm, kteří byli označení za riziko pro „národní bezpečnost“.

 Jakou politiku realizuje policejní stát?

Rozhodujícím důvodem pro přeměnu státu v gigantický špionážní aparát je charakter hluboce destruktivní domácí a zahraniční politiky, kterou vláda násilně prosazuje.

V žádném případě nejde o pokračování v operacích, krytých odplatou za atentát z 11. 9. 2001.

Růst počtu špionů, rozpočtů tajné policie a rozsáhlé sledování všech druhů komunikace obyvatelstva, souvisí s válkami, rozpoutávanými Američany na celé planetě.

Rozhodnutí imperialistických vládců militarizovat americkou globální politiku vyžaduje velké množství finančních prostředků, které mohou být v současné krizi získány pouze tak zvanými „úspornými opatřeními“ to je drastickým omezením výdajů na sociální služby, zdravotnictví, školství a pak využity k financování armády a vojensko průmyslového a špionážního komplexu.

Dlouhodobé a rozsáhlé imperialistické války v zahraničí vedou k omezování životní úrovně desítek milionů prostých Američanů, zákonitě doprovázeném masovou nespokojeností. Potenciál sociálního odporu zřetelně naznačilo krátkodobé působení hnutí „Okupuj Wall Street“ podporované 80% obyvatel a které muselo být proto v nejkratším termínu zásahem represivního aparátu zlikvidováno.

Program masového sledování občanů (PRISM), organizovaný státní „Národní bezpečnostní agenturou – NSA“ byl od počátku určen k identifikaci opozice, která se staví proti militaristické politice a snižování životní úrovně. Program označuje všechny, kdo nesouhlasí s vládní politikou za „bezpečnostní hrozbu“ a umožňuje použít proti těmto osobám represivní aparát, který sám rozhoduje, jakou formu represe proti nim použije.

Rozšíření prezidentových kompetencí, doprovázené rozsáhlým růstem státní špionáže si až dosud veřejnost uvědomovala pouze v souvislosti s jeho nezávislým rozhodováním (na základě zmocnění schválených Kongresem po 11. září 2001) o nasazení bezpilotních letounů k likvidaci údajných „teroristů“ (i Američanů) v Afghánistánu, Jemenu a Pákistánu (zatím), schvalováním drobných zásahů k likvidaci nepohodlných osob v zahraničí (Usama bin-Ladin) v libovolných bodech planety. Veřejnost si málo uvědomovala tlaky politických elit obklopujících Obamu, požadujících policejní zásahy proti občanům, jako prevenci lidových revolt.

V tomto kontextu je potřeba považovat politiku masové špionáže za „preventivní“ zásah imperialistické moci proti občanům. Čím je větší rozsah takové státní operace proti lidu, tím je vyšší strach a nejistota disidentů a aktivistů.

Útok na životní úroveň pracujících s cílem získat další prostředky pro vedení nekonečné série imperiálních dobyvačných válek a nikoli válka s cílem zlikvidovat tak zvaný terorismus, jsou hlavním důvodem pro masivní kybernetické útoky proti americkým občanům.

Tento postup přebírají všechny evropské imperialistické státy. Nejde pouze o narušování soukromí jednotlivce. Jde o zásadní otázku porušování kolektivních práv občanů svobodně se zapojit do opozičního hnutí k ochraně svých práv proti represivní sociální politice, prováděnou exekutivou imperialistického státu.

Rozšiřování permanentních byrokratických institucí, zaměstnávajících přes milion bezpečnostních „sběratelů dat“ je doprovázeno vytvořením instituce desítek tisíc „polních operátorů“ a inkvizitorů, rozhodujících o tom, kdo z disidentů bude označen jako „bezpečnostní riziko“ a vystaven restrikcím v souladu s politickými požadavky jejich politických bosů.

Státní policejní aparát má vlastní pravidla sebeochrany a udržování své délky existence. Má vlastní spojení a sítě a může často soutěžit o své kompetence s Pentagonem. Policejní aparát je spojen s vládci Wall Streetu a s hlavními propagandisty mediálních prostředků. Přesto jim plně nedůvěřuje a musí je sledovat.

Policejní stát představuje nástroj výkonné moci, který působí jako nosič pro posazování její arbitrážní výsadní role. Nicméně v administrativních otázkách exekutiva poskytuje policejnímu aparátu dostatek prostoru k tomu, aby mohl samostatně hodnotit chování disidentů. Vlastností aparátu je vysoký stupeň soudržnosti, vertikální disciplíny a vzájemné ochrany před vnějšími vlivy.

Skutečnost, že se mezi statisíci špionů sledujících občany, objevil pouze jediný člověk, kterým je podle kritérii aparátu zrádce Edward Snowden, je spíše výjimka potvrzující pravidlo. V těchto službách působí mnohem méně přeběhlíků, nebo zrádců, než v mafiánských organizacích Evropy a USA.

Špionážní aparát sledující americké občany se nemusí obávat nějaké trestní odpovědnosti díky svým domácím a zahraničním spojencům.

Je potřeba si uvědomit, že celé, ze dvou politických stran složené vedení Kongresu, je seznámeno s uvedenými operacemi a schválilo je a podílí se na nich. Některé vládní instituce, jako na příklad „Vnitřní finanční služba“ podávají špionážní instituci informace a označují zájmové politické skupiny a jednotlivce, na které by měla být zaměřena pozornost.

Hlavním zámořským spojencem „Národní bezpečnostní agentury – NSA“ je Izrael. (Haaretz 8. 6. 2013).

Špionážní software dodaly NSA dvě izraelské firmy (Verin a Narus), pracující pro MOSSAD, což umožnilo Izraeli možnost získávat od agentury údaje o amerických občanech, nesouhlasících s politikou Izraele.

Publicista a kritik Steve Lendman poukazuje i na skutečnost, že prostřednictvím podobných softwarů Izrael beztrestně, dlouhodobě získává utajována obchodní a průmyslová data.

Díky prezidentům 52 velkých sionistických organizací v USA, funkcionáři amerického ministerstva spravedlnosti špionážní případy, na kterých se podílejí Izraelci, neřeší.

Velmi těsné vztahy Izraelských tajných služeb s americkými brání hlubšímu vyšetřování izraelských špionážních operací, ke škodě bezpečnosti amerických občanů.

 Politické a ekonomické důsledky rozsáhlé špionáže

Veřejné odsouzení masové špionážní operace lze považovat za pozitivní krok, pokud se bude ubírat stejným směrem jako dosud. Stejně významné je ale odhalit, co se děje s lidmi, kteří byli na základě těchto údajů obvinění ze špionáže.

Nyní tedy vyšlo najevo, že stát sleduje stovky milionů Američanů. Potvrdilo se, že masové sledování je oficiální politikou současné administrativy, schválené Kongresem. Američané však znají pouze fragmenty informací o represivních opatřeních, jako následků sledování „podezřelých skupin nebo jedinců“.

Je pravděpodobné, že jednotlivé sekce špionáže pracují odděleně a samostatně. Lze tedy předpokládat, že sběratelé dat, pracují odděleně od polních operátorů, kteří sledují rizikové skupiny a jednotlivce a že získané údaje mohou být využívané pouze tajnou policií.

Klíčovými špionážními operativními pracovníky jsou ty osoby, které určují, podle přesně stanovených kritérií, který jedinec nebo skupina představují „bezpečnostní riziko“. Ti, kdo vyjadřují své kritické názory na zahraniční a vnitřní politiku, představují pouze riziko, ti, kdo se účastní veřejných demonstrací a protestních akcí, představují „vyšší“ riziko a ten, kdo cestuje do konfliktních regionů, představuje nejvyšší riziko a to i když nepřestoupil žádný zákon.

Otázka zákonnosti občanových názorů a aktivit nevstupuje do rovnice špionážního experta, stejně jako žádná otázka týkající se zákonnosti jeho postupu proti občanům. Kritéria definující bezpečnostní riziko, převažují nad ústavními pořádky a garancemi.

Z mnoha publikovaných popisů různých kauz vyplývá, že nezákonně sledování legální kritici jsou většinou zadržování, souzení a věznění. Jejich životy, stejně jako životy jejich rodin a přátel jsou zničeny. Je známo, že do stovek domů, bytů a kanceláří pořádá policie lovecké výpravy. Je známo, že členové rodiny, spolupracovníci, sousedé, klienti a zaměstnanci „podezřelých“ jsou vyšetřování pod nátlakem a zastrašování.

Především je dobře známo, že desítky milionů zákonů dbalých občanů, kritických k vnitřní a zahraniční válečné politice je tímto způsobem zastrašováno policejním státem. V této atmosféře zastrašování každá kritická konverzace, nebo slovo řečené v jakémkoliv kontextu, může být interpretováno bezejmenným špionem jako „bezpečnostní hrozba“, jméno autora pak automatický zaneseno do stále se rozšiřujícího se seznamu „potencionálních teroristů“.

Pouhá existence a rozsah policejního státu je zastrašující.

Kolik obyvatel USA a světa se nyní cítí donuceno předstírat svůj laskavý vztah ke svým teroristickým vládám jen proto, aby se chránili proti nebezpečí, že se z nicotných příčin dostanou na listiny teroristů a byli do konce svého života vystavení policejní, soudní a vězeňské brutalitě. Kolik občanů nyní, po odhalení toho, o čem se pouze domnívali, že snad existuje, vystoupí s kritikou svých imperialistických vládců, kterou se bojí doma byť i jen pošeptat své manželce nebo dětem, na veřejnosti?

Čím je rozsáhlejší represivní tajná služba, tím jsou rozsáhlejší její operace. Čím jsou tvrdší úsporná ekonomická opatření, tím mají prostí lidé větší strach a současně pocit hnusu ze svých politických elit.

Přesto, že prezident Obama a jeho demokratičtí a republikánští partneři se čím dále tím více pyšní svým policejním státem a jeho efektivními bezpečnostními funkcemi, většina Američanů si stále více uvědomuje, že strach, vyvolaný doma v Americe podporuje vedení imperialistických válek v zahraničí, že zbabělost, kterou projevují při konfrontaci s policejním státem, pouze povzbuzuje další omezování jejich životní úrovně. Kdy konečně pochopí, že odhalení rozsáhlého sledování je pouze počátkem procesu řešení? Kdy již pochopí, že ukončení policejní zvůle státu je rozhodující pro demontáž plýtvajícího impéria, po kterém bude možné vytvořit bezpečnou a prosperující Ameriku?