Ibsen stále skandální?

0
16

Autor: Vladimír Novák

Pražské Divadlo na Vinohradech zařadilo do svého repertoáru také slavné psychologické drama Nepřítel lidu od severského klasika Henrika Ibsena. Dílo nyní nově uvádí také uherskohradišťské Slovácké divadlo, kde se režie ujal Zdeněk Dušek.

V době svého vzniku (1882) byl námět považován za skandální, zvláště vyššími společenskými vrstvami. Přesto davy lidí se shromažďovaly před divadly, aby tuto hru zhlédly. Za skandální může být titul považován i v současnosti, protože nepozbyl na výpovědní aktuálnosti. Mnozí se v něm mohou spatřit, obzvláště politici. Děj o idealistickém jedinci, jenž marně hájí pravdu proti většině a je nakonec deprimován a odchází z lázeňského města, se i s odstupem 120 let mnohdy v různých podobách v reálných životech opakuje. A vždy jsou ve hře jen peníze…

Příběh o lži a dravosti

Ibsenova skvěle a velmi moderně napsaná hra, odehrávající se v druhé polovině 19. století, odhaluje nepřístojnosti, založené na motivu objevení závadné, tedy zdraví škodlivé vody a okolností s tím spjatých. Ibsen tu tedy rozvíjí téma o nakládání s pravdou. Ošemetnost nakládání s něčím tak křehkým, jako je pravda, se ovšem ani v současnosti bohužel příliš nezměnila – naopak. Rozdílné, až rozporuplné »pravdy«, schopné zpochybnit téměř cokoliv, jsou stále živým tématem – a nejen v politice. Dravost společenské smečky vůči jedinci je jev přetrvávající, když dav dokáže překřičet morálku a pravdu, když jedinec se často přimkne k názoru toho, kdo umí svůj postoj hlasitěji vykřičet, tedy vlastně manipulovat ostatními. Podobně tyto skutečnosti odhaloval náš dramatik světové pověsti Karel Čapek.

Ibsen - Nepřítel lidu

Vinohradské pojetí

Pražské uvedení ve vinohradském divadle v režii Juraje Deáka vede a staví herce do různých poloh: využívá gestikulací, neobvyklých scénických prostředků, včetně nenápadného vtažení diváka do děje. Inscenace tedy není statická. Převedení dramatu do současné doby však nabízí pochybnosti, zda je to šťastné řešení, zda minulost lze porovnat s přítomností.

Ibsen - Nepřítel lidu

Vysoce lze hodnotit například výstup dvou hlavních protagonistů, doktora a starosty. V závěru druhého dějství a během celého čtvrté jednání je divák vtažen do lázeňského prostředí a vlastně se stává spoluaktérem jednání. Režie vkládá i aktuální repliky typu »jak to, že politici berou větší plat, než my, doktoři« nebo některé vulgarismy. Ty ovšem patří ke kontextu hry. Reálně se drama dotýká naší současnosti (například odvolání pražského radního Stropnického z vedení zastupitelsva pro jeho radikální postoje vůči developerům).

Ibsen - Nepřítel lidu

Brilantní výkon – hlasově, mimicky, gesty a pohybem – podal v roli hlavního hrdiny MUDr. Tomáše Stockmanna herec Igor Bareš. Naopak jeho choť Kateřina v podání Simony Postlerové se správně drží v pozadí a nepřehrává. Roli lékařova bratra Petra převzal Ivan Řezáč, rovnocenným partner Barešův. Ovšem postava šéfredaktora Hovstada (Václav Jílek) je pojata poněkud zbytečně razantně, hlasově však ve vyzrálé poloze. Společně s mladým Billingem (Marek Lambora) vyplňují některá divácky »hluchá místa«. Nakladatel Aslaksen v podání Oldřicha Vlacha by naopak potřeboval poněkud zvýšit hlas. Jeho civilní projev však tento nedostatek vyrovnal. Ovšem výkon Petra Kostky (Morten Kill, otec paní Stockmanové) neměl chyb. Stařeckou chůzi s holí, jeho uraženost i jízlivost herec předvedl realisticky. Standardní výkon v postavě Petry, dcery manželů Stockmanových nabídla Markéta Frősslová, epizodní roli kapitána obchodní lodi Horstera zahrál umírněným způsobem Jiří Plachý.Ostatní role jsou v průběhu hry o pěti dějstvích jsou vedeny v duchu děje.