Interpelace Lea Luzara na ministryni spravedlnosti Marii Benešovou ve věci Walderode restituce.

0
24

Vložil: Admin

Leo Luzar: Dokdy budou probíhat restituce v kauze Walderode?

Leo Luzar: „Vážená paní ministryně, dovolím si vás požádat o drobnou osvětu jako neprávník, týkající se restitucí a probírané kauzy Walderode, která v české společnosti docela rezonuje. Otázka, která se nabízí a kterou mi občané kladou, je, dokdy vlastně tyto restituce ještě budou probíhat. Máme třicet let od revoluce a majetkové nepoměry a poměry jsou neustále na stole. Soudy se vlečou a svědci umírají, archivy se vyprazdňují, mizí dokumenty, které by mohli dokladovat. A cítím odvahu soudů se dokonce ponořit do toho, že by mohly prozkoumávat tehdejší rozhodnutí tehdejších soudů zodpovědných za vykonání Benešových dekretů a snažit se je pozměňovat.

Ptám se jako laik. Benešovy dekrety chápeme jako terminus technicus. Předpokládám, že je provázel nějaký prováděcí předpis, nějaký seznam, popř. záležitosti týkající se majetku, kde by byly vyčleněni ti, kteří mají o ten majetek přijít. Takže takovéto seznamy byly a na základě nich se potom postupovalo. Připadá mi, že z těchto jednotlivostí se z těch Benešových dekretů vytahují věci a říkají – to vlastně do nich nepatří, a z druhé strany se neustále tvrdí, že Benešovy dekrety jsou nepřekročitelné. A já si myslím, že již překročeny byly. A zajímalo by mě stanovisko Ministerstva spravedlnosti, popř. analýza, zda došlo k překročení Benešových dekretů v konkrétních jednotlivých případech, třeba tohoto rodu již v roce 2008 – dostali malou část lesa vydanou, byť byla zabavena podle Benešových dekretů, dnešní případ je už jenom reminiscence dalších soudních sporů, které v tomto případě běží.“

A na závěr chci poukázat na jednu věc. Byly vydány majetky, které byly zabaveny podle Benešových dekretů, ale nestihly se do roku 1948 odejmout. Toto je přesně opačný případ, do roku 1948 si nestihl ten majetek převzít, a přesto dostal.“

Marie Benešová: „Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážený pane poslanče, především předesílám, že gestorem základních restitučních předpisů, a to byl zákon mimosoudních rehabilitacích a zákon o zmírnění následků některých majetkových křivd, tak to nebylo Ministerstvo spravedlnosti, ale Ministerstvo financí. Ministerstvo spravedlnosti bylo gestorem a realizuje agendu zákona o soudní rehabilitaci. Zde se však jedná o odškodnění osob, které byly v době nesvobody postiženy postupem při rozhodování tehdejších orgánů činných v trestním řízení.

Podle ustanovení § 2 zákona 119/1990 Sb. tato norma dopadá na trestní rozhodnutí vydaná v době od 25.2.1948 do 1.1.1990 a týkajících se skutků spáchaných po 5.5.1945.

Ministerstva spravedlnosti se problematika restitucí týká zprostředkovaně, tím, že o restitučních žalobách rozhodují soudy. Soudy ovšem při rozhodování těchto sporů, stejně jako jakékoliv další spory, postupují nezávisle, jsou vázány zákonem a normami vyšší právní síly podle zákona 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Ministerstvo spravedlnosti sleduje a hodnotí postup okresních, krajských, vrchních soudů v řízení rozhodování pouze, a to předesílám, z hlediska dodržování zásad důstojnosti jednání, soudcovské etiky a zda v řízení nedochází k zbytečným průtahům. To by mohla být ta vaše jedna námitka, jak jsem pochopila.

Ministerstvo nemá pravomoc přezkoumávat věcnou stránku vydaných soudních rozhodnutí, ani je měnit nebo rušit. Tam se musí využít řádné a případně mimořádné opravné prostředky a musí se tedy dotyčný obrátit na ty vyšší soudy tak, jak je v poučení uvedeno.

V případě pravomocného rozhodnutí a rozsudku je možné využít dovolání, případně žaloby na obnovu řízení, ale tam by musely být nějaké další nové důkazy. Nebo pro zmatečnost. Rovněž přichází v úvahu pak ústavní stížnost.

Já si jenom pamatuji ještě ze své praxe na Nejvyšším státním zastupitelství, že zesnulý ústavní soudce pan doktor Cepl takovouto stížnost rozhodoval a nepřiznal ten majetek. Bohužel teď se setkáváme s opačnými rozhodnutími. Takže je potřeba důsledně využívat tyto prostředky a samozřejmě jsme případně nápomocni radou a odkazem na příslušný soud.“

Leo Luzar: „Já jenom krátké doplnění. Byl bych velice rád, paní ministryně, pokud by Ministerstvo spravedlnosti provedlo analýzu, zda došlo k prolomení Benešových dekretů, nebo nedošlo. Protože to je alfa omega toho rozhodnutí o restitucích, které tady Sněmovna historicky přijala, že prostě nebudou tyto dekrety prolomeny. Pokud k tomu má dojít, nebo dochází, nebo došlo, stálo by za to připravit zákon, který by tomu zabránil. To znamená, zákon, který tato Sněmovna může přijmout, aby k té činnosti nedocházelo, aby soudy, které se musí řídit zákonem, postupovaly tak, jak tato Sněmovna v 90. letech určila. To znamená, neprolomitelnost Benešových dekretů.

A druhá věc, ten případ, který jsem zmínil, je možná k zamyšlení. Byl vydán majetek, protože v roce 1948, v tom rozhodném období, stát nestačil převzít ten majetek, který podle Benešových dekretů měl být zabaven, přijal ho až po 1948, a byl vydán, protože nebyl zabaven dřív. Toto je konkrétní případ toho, kdy… (Předsedající upozorňuje na čas.) Pardon, takže jsem to nestihl dokončit. Aspoň tu první část otázky.“

Marie Benešová: Já to chci jenom doplnit. Pokud jde o tu analýzu, nemám zprávy, že by taková analýza byla k dispozici. Nicméně se podívám do archivů, jestli něco takového bylo vypracováno a případně vám podám zprávu.

Zdroj: Mediální úsek ÚV KSČM