Invaze do Československa: svědectví z první ruky

0
7

Zdroj: Hlas Ruska

RETRO-PRAGUE SPRING-TANK19. srpna roku 1968 bylo v Kremlu přijato rozhodnutí o silovém potlačení Pražského jara. V Rusku dosud o těchto událostech mluví opatrně jako o invazi, zatímco v Čechách a na Slovensku jim neřeknou jinak než okupace.

Toto řekl Hlasu Ruska očitý svědek těch událostí Vladlen Krivošejev. V srpnu roku 1968 byl v Praze jako stálý zpravodaj sovětského listu Izvěstija.

V noci z 20. na 21. srpna jsem seděl ve zpravodajském středisku, měl jsem urychleně dokončit článek o tom, jak se plní sovětské objednávky v československých podnicích. Najednou ale zazvonil telefon. Volal zástupce šéfredaktora Rudého práva Zdeněk Hoření, se kterým jsme se přátelili. „Poslechni, vaši už jsou tady“. Neuvěřil jsem mu. Měl jsem za to, že hrozba vstupu vojsk je naprosto absurdní. On ale zavolal znovu: „Jen si poslechni ten rachot“. Otevřel jsem okno, v nebi to hučí. To každých 30 vteřin letěly směrem k Ruzyni ruské Iljušiny. Zapnul jsem rozhlas a uslyšel vzrušený hlas hlasatele Pražského rozhlasu: „Všichni, kdo nespíte, vzbuďte ty, kdo spí. Je tu důležitá vládní zpráva. Vojska SSSR a Varšavské smlouvy, která porušila spojeneckou smlouvu, přešla hranici Československa“. A ráno jsem uviděl pod oknem zpravodajského střediska tank. Stál přímo na tramvajových kolejích. Ještě jsem si pomyslel: „Proč stojí na kolejích, bude přece překážet dopravě“. V ulicích se začali scházet Pražané a bouřlivě se rozhořčovali. Na okupaci ale tehdy nikdo nepomyslel. Sovětským vojákům, kteří se čas od času objevovali v otvorech tanků, kde bylo zřejmě v ten srpnový den nesnesitelné horko, se snažili vysvětlovat: je tu mírový život, proč jste sem přijeli. I já jsem se dal do hovoru s našimi tankisty. A byl jsem překvapen. Jeden si myslel, že jsou v Německu. Druhý řekl, že přijeli bránit Čechy před fašisty, kteří co nevidět obsadí Československo. Opakovali zkrátka všechny ty propagandistické nehoráznosti. A v očích našich chlapců jsem četl údiv. Viděli krásné město, hezky oblečené lidi, výklady plné zboží a potravin, které tehdy v Sovětském svazu nebyly…

V době invaze už Vladlen Krivošejev tři roky pracoval v Československu, připravoval pro rubriku Zkušenosti našich přátel články o ekonomické reformě, tedy o pokusu spojit tržní mechanismy s plánovanou ekonomikou. Jeho příspěvky vycházely, i když se autor netajil nadšením nad tím, co kolem sebe viděl. Ale po vstupu vojsk přišla směrnice – Krivošejeva odvolat. Bývalý stálý zpravodaj v Praze dostal v podstatě tak zvaný „vlčí lístek“, byl dlouho bez práce a pak s velkými obtížemi přece jen našel práci v cestovní kanceláři. Události ze srpna roku 1968 prudce změnily jeho osud, donutily ho, aby mnohé přešetřil. Takto sám vysvětluje příčinu událostí z roku 1968:

Vojenští jestřábi ze SSSR chtěli, aby byla v Československu rozmístěna vojska. Čtyřikrát o to žádali prezidenta Novotného. Ten ale pokaždé odpovídal: vojenskou základnu nepotřebujeme, když bude třeba, budou vojska v Československu během dvou tří hodin. A to se vlastně také stalo. Politiky v Kremlu i sovětské lidi přesvědčovali o tom, že československé změny znamenají, že se tu zříkají socialismu, že zemi hrozí invaze vojsk SRN. A v této souvislost musíme přiznat, že reformy Pražského jara se mohly stát nebezpečným příkladem pro sovětský systém, který nechtěli reformovat.

Jaké pocity měl sovětský novinář, který se nacházel po vstupu vojsk v Praze? Přiznává se, že se styděl vycházet ven, kromě toho to bylo dokonce nebezpečné. Na dveřích zpravodajského střediska namaloval někdo šibenici. Když se to stalo, začali ho čeští přátele doslova chránit. Vladlen Krivošejev vzpomíná:

V těch dnech začalo mně, silného mladého člověka poprvé bolet srdce.