Jací jsme byli, jací jsme!

0
44

Autor: Zdeněk Hrabica

Za sebe se stydí dnes již bývalý náměstek předsedy vlády České republiky a ministr financí Babiš, stydí se expremiér Fischer, europoslanec Telička, europoslanec Štětina, stydí se exministr a europoslanec Füle, jsou jich snad desetitisíce v široširé čarokrásné České republice.

Na obrysy této republiky od Aše po Jablunkov nechává ak. soch. David Černý čurat své sochy na pražské Kampě – dva kinetické nahé chlápky!

I oni se snad při tomto platonickém aktu na veřejnosti a všichni další, živoucí – stydí, že ve své době byli členy KSČ nebo KSS. Někteří dokonce byli v očistných prověrkových komisích po 21. srpnu 1968 a jiné, ne sebe, odhodlaně vylučovali z komunistické strany.

Zdá se, že od Prahy a dále již vzplanul krutý předvolební třídní boj, nikdo si nebere servítky; odhodlaně – jakoby chlapácky – vyjel nedávno předseda vlády Bohuslav Sobotka na svého náměstka Andreje Babiše. Odpověděl na jeho útok dělovou ranou, že by Sobotka chtěl po volbách vládnout i s komunisty. Sobotka nelenil: Vždyť já jednoho komunistu již ve své vládě mám, je to právě Andrej Babiš, který byl v normalizační KSČ. A o kterém se rozvířilo dokonce podezření, že byl spolupracovníkem StB.

Takové špinavé prádlo perou i lidé, kteří se zasloužili v duchu tzv. Bohumínského usnesení o zákaz, aby ČSSD spolupracovala s KSČM a sbratřili se s těmi, kteří odhodili členské legitimace KSČ a střemhlav se i s nimi chopili neviditelné pracky trhu.

To, že se nyní po převratu, který si nazvali sametovou revolucí, stydí za své členství v komunistické straně, je jenom jejich úlitba peklu, z něhož povstali, v jehož jménu lustrovali. Nenáviděli a bili kolem sebe hlava nehlava.

Nad urousané stoly svého vládnutí si zavěsili dokonce i portrét TGM a jeho výrok „Nebát se a nekrást“. Nic nenamítali, když si jiný, s Masarykem nesrovnatelný, zcizil a přisvojil výrok Mahatmá Gándhího, že „pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“.

Od počátku však nestoudně zvedají své prašivé hlavy. A bubnují hřmotně na poplach, hlavně proti nenáviděnému Rusku, zatímco láskou k SSSR se ještě včera zaštiťovali.

Kde a kdy bude těmto farizejům u stříbropěnné Vltavy definitivní konec?

Netroufám si to odhadnout, právě jsem se s jedním takovým na ulici potkal. Domnívá se, že stav je trvalý…

Každá korunka – ale i euro – jsou dobré…

Zdroj: Literatura-Umění-Kultura