Jako klubko zmijí

0
687

Autor: Ladislav Šafránek

Možná příliš expresivní, nicméně výstižná charakteristika chování centrálních funkcionářů ČSSD po jejich údajně sjednocujícím sjezdu. Delegáti se ještě nestačili rozjet do svých domovů a již bylo zřejmé, že jednota se nekoná, naopak. Publicita sjezdu i následné komentáře jasně ukázaly, že ve straně jsou tři relativně stejně silné názorové proudy. Jeden je reproduktorem Miloše Zemana, druhý silně pléduje za úzkou spolupráci s Andrejem Babišem, třetí je tradicionální.

Spojuje je absence pozitivní alternativy, neschopnost voličům sdělit, co vlastně ČSSD chce. To je logické, neboť to neví ani nejvyšší vedení. Denně slyšíme a čteme, jaká stanoviska zastává či preferuje ten který člen vedení. Kupodivu zpravidla tak, že jeden z aktérů vylučuje jiného. A to i v tzv. super prioritách. ČSSD je prý stranou proevropskou s výrazným akcentem na aktivní účast České republiky v NATO a v Evropské unii, aby vzápětí jediná místopředsedkyně strany informovala veřejnost o podpoře referenda o vystoupení z EU, což by podporovala. Tak jak to tedy je, pane Hamáčku, Zimolo, Foltyno? To je zdůrazňované pevné názorové ukotvení strany?

ČSSD prohrála volby údajně proto, že její voliči „utekli“ k ANO. Co je příčinou? Noví lídři tvrdí, že strana nedokázala dostatečně vysvětlit „nepochybně geniální“ nabídku občanům. Není to naopak tím, že občané zaznamenali nejednotu strany, hamižnost a nezakrývanou touhu po moci jejích představitelů? Fatální odtrženost od členské základny, projevující se v jejím úbytku? To je ostatně zjevným doprovodem zatímního povolebního dojednávání funkční koalice za účasti soc. dem.

Ze zákulisí Lidového domu se šíří hlasy, že na vetování vlády s trestně stíhaným předsedou by se nemuselo až tak trvat, pokud budou ve vládním programu zakotveny priority soc. dem. Pět ministerstev při 15 poslancích, navíc názorově nejednotných, je nabídka, která se nemusí opakovat. A vnitro? Lpění na něm bez zdůvodnění vyvolává vážné pochybnosti. Důvod, že prý musí být kontrola nad možným zneužitím vnitra hnutím ANO, může být interpretován i jako strach ČSSD, že by se mohlo přijít na některé nešvary v doby Chovancova panování. Nejsem příznivec konspiračních teorií, a tak bych jako občan rád věděl, co se skutečně skrývá pod pokličkou hadího propletence názorových proudů, mocenských snah a nenasytnosti nejstarší politické strany u nás. Nebo ji 140 let tradice nezavazují?