Je Obama ruským agentem?

0
6

Autor: Dmitry Orlov

Občas jsou případy, kdy to vypadá beznadějně, protože chybí pádné argumenty – žádná zbraň, ze které se kouří, žádné jasné znaky spiknutí, zlých úmyslů, či trestné činnosti – ale jakmile posbíráte a dáte dohromady důkaz po důkazu, získáte ucelený, průkazný obrázek reality. A je to tak i v případě kroků Obamovy vlády vůči Rusku: předstíráním nepřátelských úmyslů udělala vše, co mohla, pro podporu ruské agendy. A i když je nasnadě vidět příčinu všech Obamových neúspěchů v jeho nekompetentnosti, musíme nutně dojít k otázce: Jak jen může být tak nebývale a dokonale schopný….v tom, být neschopný? Možná, že předstíral neschopnost, aby skryl svůj skutečný záměr, což vždy byla podpora Rusku, ponechávajíce USA stranou světového dění. Podívejme se tedy nyní z tohoto úhlu na Obamovu zahraniční politiku.

Pravděpodobně největším jeho počinem za osm let ve funkci byla destrukce Libye. Pod falešnou záminkou humanitární intervence, to, co jednou bylo nejvíce prosperující a stabilní zemí v celé severní Africe, bylo zredukováno na chaos a hromadu sutin, ideální to prostředí pro islámské teroristy a tranzitní bod pro ekonomické migranty, proudící odtud to Evropské unie. To bylo příčinou toho, že se Rusko a Čína semkly a začaly spolupracovat proti USA v Radě bezpečnosti OSN. Jediným tahem tak Obama, jakožto ruský agent, zajistil důležitý komponent svého dědictví: již nikdy nebudou USA moci prostřednictvím OSN uplatňovat svoji politickou agendu.

Dále, Obama měl pod taktovkou násilné svrhnutí ustavené vlády na Ukrajině a následné dosazení proamerického loutkového režimu. Když Krym odhlasoval znovupřipojení k Rusku, Obama uvalil sankce na Ruskou federaci. Může se zdát, že tyto kroky měly za účel poškodit Rusko, ale podívejme se nyní na samotné výsledky, namísto původních úmyslů. Za prvé: Rusko znovu získalo kontrolu nad důležitou, strategickou oblastí. Za druhé: sankce a protisankce umožnily Rusku zaměřit se na podporu domácí ekonomiky, jako náhradu dovozu. To se obzvláště projevilo v zemědělství a Rusko nyní více vydělává na vývozu potravin, než na vývozu zbraní. Zatřetí: zpřetrháním ekonomických vazeb s Ukrajinou umožnilo Rusku zbavit se hlavního ekonomického rivala. Za čtvrté: více jak milion Ukrajinců se rozhodlo odejít do Ruska, ať už dočasně, nebo permanentně, což bylo pro Rusko demografickou vzpruhou a obohatilo ho o rusky hovořící, kvalifikovanou pracovní sílu. (Většinu Ukrajinců lze stěží rozeznat od typické Ruské populace). Za páté: zatímco předtím byla Ukrajina v pozici, kdy si mohla dovolit, díky plynovodům vedoucím z Ruska přes její území do Evropské unie, požadovat po Rusku různé ústupky, nyní má Rusko volné ruce a nově jedná o plynovodu s Tureckem a Německem. Rusko v podstatě slízlo všechny výhody z patové situace na Ukrajině, zatímco USA získaly nevalného, trapného spojence.

Obamovým dalším „úspěchem“ bylo pečlivé ukočírování konfliktu v Sýrii do slepé uličky. (Někteří lidé to stále nazývají občanskou válkou, i když prakticky veškeré boje probíhaly mezi celistvým syrským národem a cizími, nájemnými žoldáky). Do dnešního dne Obama vyrukoval s celou spoustou různých taktik. Naráz podporoval, vyzbrojoval, cvičil a posílal do boje rozličné teroristické skupinky, čímž postavil vzhůru nohama tradiční americkou metodu válčení „zástupnými válkami“. Vydával nesmyslná tvrzení, že syrská vláda použila chemické zbraně proti svým vlastním lidem, čímž všem okamžitě vyvstala na mysli podobná nesmyslná tvrzení o přítomnosti zbraní hromadného ničení v Iráku. Tím napomohl odůvodnit a ospravedlnit ruskou roli v syrském konfliktu. Neustále sliboval, že oddělí „umírněnou opozici“ od tvrdého jádra teroristů, ale nikdy se mu to nepovedlo, čímž poskytl Rusku neomezený prostor, aby se situací vypořádalo po svém. Vyjednal několik příměří, aby je vzápětí porušil.

Ale to není vše, čeho dosáhl. Neustálým zmiňováním se o neexistující „ruské hrozbě“, šířením poplašných zpráv o „ruské agresi“ a „ruské invazi“ (ke kterým neexistovaly žádné důkazy) a pořádáním nesmyslných vojenských cvičení ve východní Evropě, a zejména v geopoliticky pramálo důležitém Pobaltí, se Obamovi podařilo připravit NATO o poslední zbytky legitimity a udělat z něj patetickou organizaci.

Ale snad nejvýznamnějším Obamovým počinem pro ruský národ bylo, že „dohodil“ do prezidentského křesla Donalda Trumpa. Podařilo se mu to docílit skrze podporu trapně neschopné a zkorumpované Hillary Clintonové. V kampani utratila dvakrát více, než Trump, ale evidentně žádné peníze jí nemohly dostat do prezidentského křesla. Výsledkem Obamových soustředěných snah je nový, Rusku nakloněný prezident USA, ochotný k dohodám s Ruskem, ale bude tak muset činit z daleko méně výhodné vyjednávací pozice.

Jak jsem zmiňoval během posledních deseti letech, je jasné, že se USA začínají sesouvat z pozice globálního hegemona. Ale určitě bylo ku prospěchu věci, nechat Obamu „namazat“ lyže a nyní je na Donaldu Trumpovi, aby práci dokončil. A jelikož Obamovo snažení bylo přínosem obzvláště pro Rusko, navrhuji, aby mu byl udělen Řád přátelství Ruské federace, který si bude moci přidat k jeho Nobelově ceně za mír.

Originál zdroj: Information Clearing House
Český překlad: Zvědavec