Kdy ponesou vrchní žalobci odpovědnost za svoje nezákonné postupy?

0
11

Autor: Dušan Šrámek

sramek-150x150Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, že telefonické a prostorové odposlechy byly v kauze Davida Ratha pořízeny nelegálně, je druhým velkým debaklem špiček státního zastupitelství v poslední době. Debaklem natolik vážným, že už je na místě se ptát, kdy ponesou příslušní soudci a státní zástupci, kteří porušovali zákon, osobní odpovědnost.

Už není možné se tvářit, že se nic neděje. Nelze donekonečna využívat mediálního a politického krytí. Vrchní soud nehodnotil vinu či nevinu Davida Ratha a dalších obžalovaných. Hodnotil zákonnost použitých procesních prostředků a výsledek je tristní.

Pokud státní zástupci, kteří mají dohlížet na dodržování zákona, sami porušují zákon, nemají ve svých funkcích co pohledávat. Pokud navíc tento stav považují za standardní praxi, je nejvyšší čas ji uvést do souladu s právem. A pokud tyto nebezpečné praktiky obhajuje vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, měla by rezignovat.

Slabiny „nových pořádků“

Když nastoupili do svých funkcí nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová a olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan, bylo to všeobecně považováno za změnu k lepšímu. Klima ve společnosti bylo ovlivněno rozsáhlou a i díky „protikorupčním“ (dnes mlčícím) iniciativám uměle vyburcovanou atmosférou honu na politiky a podnikatele, stylem padni komu padni. Zavládla euforie, že zločinci budou konečně odhaleni a po zásluze potrestáni.

Nikdo nezpochybňuje důsledné účtování s těmi, kdo skutečně porušují zákony. V právním státě však ve všech případech platí, že člověk podezřelý z trestného činu má právo na zákonný proces, přičemž platí presumpce neviny.

Skutečnost posledních několika let, tedy po nástupu tzv. „nové justice“, však ukazuje, že k mediálně projektovanému ideálu mají nové pořádky daleko. Vrchní státní zastupitelství a některé policejní špičky (zejména z bývalého ÚOOZ Roberta Šlachty) si cíleně vybírají kauzy, které jsou pak často za pomoci nelegálních úniků masivně medializovány. Přitom je často vytvářen mediální obraz předem odsouzeného zločince, který má minimální možnost se v přípravném řízení bránit.

V posledních letech je neblahým zvykem, že tyto mediální úniky mají exkluzivní odběratele zejména v tisku vlastněném Andrejem Babišem, jehož holding expandoval zejména díky výborným klientelistickým vazbám na politiky, kterým teď nemůže přijít na jméno.

První velkou ránu utrpěli státní zástupci letošním rozhodnutím Ústavního soudu, který přikázal, že v přípravném řízení by měl i v případě změny státního zastupitelství rozhodovat místně příslušný soud v souladu s trestním řádem. Je to klíčový nález, který nabourává praxi, kdy se státní zástupci v některých mediálně sledovaných kauzách obraceli třeba v případě rozhodování o vazbě na jiné soudy, než kde se údajná trestná činnost stala.

Zastavení tohoto útoku na právo na zákonného soudce přitom neznamená nic jiného, než trvání na dodržování zákona. Byla porušována základní práva obviněných a někteří žalobci si spoluprací se spřízněnými soudci velmi usnadňovali situaci.

Protiústavnost svévole výběru soudu ze strany státních zastupitelství konstatoval i Nejvyšší soud. Jak si například vysvětlit, že o vazbách pro tři bývalé poslance v kauze tzv. „trafik“ rozhodoval ostravský soud, navíc ještě soudce, o jehož vstřícnosti olomoučtí žalobci nepochybovali, ačkoli se údajný trestný čin měl odehrát v Praze?

Závažné porušení zákonných pravidel

Aktuální rozhodnutí Vrchního soudu v Praze poukázalo na další závažný nešvar, o kterém se v justičních kuloárech také dlouho mluví, ale kvůli mediálnímu monopolu špiček státního zastupitelství příliš nepíše.

V silně mediálně exponované kauze Davida Ratha byly podle závěrů vrchního soudu odposlechy pořízeny nezákonně. Případ se tak znovu vrací na začátek. Vrchní soud žádný další důkazní materiál nezpochybnil, což tedy v žádném případě neznamená, že jsou dosud nepravomocně odsouzení lidé v této kauze očištěni, nebo že existují důkazy o jejich nevině. Státní zástupci ovšem nebudou moci u soudu použít odposlechy jako důkaz. Co tak závažného vedlo k rozhodnutí vrchního soudu, který vyvolal v propojených justičních, policejních a mediálních kruzích doslova poprask?

Podle rozhodnutí vrchního soudu se Okresní soud v Ústí nad Labem dopustil závažných procesních pochybení a nerespektoval zákonem daná pravidla. Okresní soud (mimochodem místně nepříslušný, ale „shodou okolností“ s vlivem Lenky Bradáčové) pouze nekriticky převzal názory žalobců, a fakticky rezignoval na svoji rozhodovací činnost.

I pro právního laika je naprosto neuvěřitelné, že polovina příkazů k povolení odposlechů neobsahuje ani zmínku o tom, že je vedeno trestní řízení pro konkrétní trestný čin, jakožto obligatorní podmínky pro možnost vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

Proti rozhodnutí vrchního soudu okamžitě ostře vystoupila Lenka Bradáčová, pro kterou se tato kauza stala mediální jízdenkou k postu vrchní státní zástupkyně v Praze. Označila jej za „přepjatě formalistické“ s tím, že jde o porušení standardní praxe. Pokud je však standardní, že někteří státní zástupci a na ně napojení soudci praktikují nezákonné postupy, svědčí to o alarmujících poměrech, které nemají nic společného s právním státem.

Mediálně líbivý boj proti korupci nelze vést nepovolenými prostředky. Navíc v selektivně vybraných kauzách a za pomoci nelegálních masivních mediálních úniků, a to zejména v médiích vlastněných rozpínavým oligarchou.

Ministr spravedlnosti má ve své pravomoci zahájit kárné řízení s těmi soudci a státními zástupci, kteří porušují zákony. Co ale udělal ministr Pelikán nominovaný hnutím ANO? Nenapadl tuto nepřijatelnou praxi a nerespektování pravidel, ale naopak samotné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Chce podat stížnost pro porušení zákona k Nevyššímu soudu na návrh pražského vrchního státního zastupitelství.

To ovšem potvrzuje spekulace o úzké návaznosti hnutí ANO na špičky státního zastupitelství, které mu vydláždily cestu k moci. Skandální razie na úřadu vlády dosud nebyla adekvátně obhájena a důkazně podložena.

Pokud Babišův ministr spravedlnosti táhne za jeden provaz s vlivnými žalobci, kteří porušují zákony, svědčí to o velmi neblahém stavu naší společnosti. A je dobře, že se mu konečně někdo vzepřel. I když musí vědět, že na sebe poštve hněv těch, kterým tento stav vyhovuje.

Zdroj: Česká justice