Kdy řekneme jasné NE?

0
41

Autor: Mgr. Ludmila Nedělková

Ludmila NedělkováOpět se blíží konec roku a já kromě toho, že se nestačím divit, jak to rychle uteklo, se snažím bilancovat a přemýšlet, jaký uplynulý rok vlastně byl.

Musím konstatovat, že je mi rok od roku smutněji. Ve svém okolí, napříč profesním a věkovým spektrem přibývá lidí, kteří jsou se životem, tedy spíše se ,,živořením“, v této zemi nesmírně nespokojeni.

Dluhy se v rodinách navyšují a dosahují pyramidových rozměrů, smyčka úroků se utahuje, strachy z exekucí a o to, že lidi přijdou o střechu nad hlavou, nebo o auto a nedostanou se do vzdáleného města za prací se stupňují. Je mnoho lidí, kteří jsou ve středním věku bez práce, neboť jsou ,,staří,, a když někteří ,, klikaři“, to štěstí mají a pracují, tak jejich příjem činí 16.000 Kč hrubého. Co je to při dnešní drahotě za mzdu? A smutné je, že předem vědí, dříve než almužnu dostanou, kam ji dají.

A tak nezbývá na obědy ve škole, na oblečení, na zájmové kroužky dětí, ale i na oslavu narozenin, kino, divadlo a další věci, které v 21. stol. by neměli patřit mezi nadstandardní výdaj, ale jako zcela běžná záležitost našeho života. A my rodiče musíme se slzami v očích poslouchat, jak nám potomci říkají, že jim spolužáci nadávají ,, socky,,.

Kam jsme se to dostali? 26 let po,,slavné sametové revoluci,,! To jsou ty naše,, krásné zítřky ,,, ve které jsme tolik věřili? To, že už opravdu nevíme kudy, kam a tak čekáme na zázrak, na světýlko ve tmě, které stále nevidíme a ani žádný Harry Potter s kouzelnou hůlkou se v parlamentu neobjevuje.

Při každých volbách volíme,, novou,, stranu s očekáváním,,,co kdyby,,. Třeba ta ,,nová,, parta politiků bude lidštější. Bude ji zajímat, že větší část národa živoří, přibývá sebevražd a to i dětských, je více mladých lidí na ulici, kteří chtějí ulehčit rodičům, aby nemuseli živit další krk. Je více nemocných seniorů, kteří si přejí zemřít, aby rodina nemusela platit drahé léky a živit je a prosí své děti, aby je po smrti nechali rozptýlit, protože pohřeb je příliš nákladný.

Lidé se válejí po ulicích, v očích mají nenávist a bolest a není se čemu divit, neboť jim ze špinavých fáčů na nohách a rukách prosakuje hnis, rány krvácejí a mokvají. Jsou to nedobrovolní bacilonosiči, o které se naše vláda nestará, neboť za zdí luxusních domů a ve vládních autech na tyto občany nevidí a mezi nás, plebejce nechodí.

A tak se my bojíme, zda při přepravě MHD a na jiných veřejných místech nechytíme nějaký mikrob, který by nás nadlouho vyřadil z pracovní činnosti a tím se i z nás stali bezdomovci. A dostáváme se do kolotoče, ve kterém se točíme, jak křečci. S hrůzou přemýšlíme, zda někde nežije nějaký příbuzný, po kterém bychom mohli dědit. A to nehovořím o výdajích, se kterými nepočítáme, jako je nečekaná návštěva u stomatologa, při bolavém zubu, kde si podstatnou, někdy celou částku hradíme ze svého.

Blíží se vánoce, svátky, které miluji od dětství a vždy jsem je měla spojené s pohodou, vůní purpury a františka, koledami, se sněhem, nákupem kaprů z kádě, vánočním stromkem, procházkami s tátou. A dnes? Prodejní řetězce vystavují umělé stromky už od začátku listopadu, reklamy nás bombardují hračkami, který každý ,,správný kluk, či holka ,, musí mít. O ceně těchto super plastových blbin raději mlčí. A jakoby nám i planeta Země dávala svou nespokojenost s námi lidmi najevo, i sníh o vánocích bude patřit do vzpomínek na vše dobré z minula, co mělo smysl.

Co říci na závěr? Snažte si Vánoce i Silvestra užít, zkuste se na chvíli zastavit a alespoň o těchto pohádkových svátcích je nepromarnit běháním po nákupních centrech, s diazepamem v kapse a sháněním za poslední peníze, ten pravý, super dárek. Vynahraďte svým dětem, to, že na ně nemáte, díky lítání za obživou čas. Řekněte jim, co pro vás znamenají, věřte mi, že to jejich dobou zraněná dušička po třebuje slyšet. Takže Šťastný a veselý a klidné prožití vánoc, přátelé, spoluobčané!