Koncept Bezpečnostní strategie ČR – článek 4

0
14

Autor: Agentura EXANPRO

Bezpečnostní hrozby pro ČR a jejich původci a podporovatelé

1. Stanovení bezpečnostních hrozeb je první ze tří praktických položek, jež činí z Bezpečnostní strategie ČR dokument účinně využitelný v praxi (viz obr. 3 v čl. 8). Druhou praktickou položkou je pojmenování státních a nestátních subjektů, které se podílejí na řešení bezpečnostních hrozeb (viz čl. 6 a 7). Třetí položkou je pak propojení bezpečnostních hrozeb a státních i nestátních subjektů s občany ČR (viz čl. 8).

2. Bezpečnostní hrozby pro Českou republiku nemohou být obecným výčtem všech možných hrozeb nebo okruhů hrozeb, jež mohou ve světě existovat, ale přesnějším uvedením reálných a v praxi uskutečnitelných hrozeb, které fakticky a aktuálně ohrožují Českou republiku, případně její blízké okolí. Tímto postupem lze stanovit priority (pořadí) a především soustředit státní instituce, síly a prostředky na nejzávažnější a konkrétní hrozby. Není žádoucí sepisovat obšírný a příliš obecný přehled všech bezpečnostních hrozeb, které si je možné představit, neboť se tím tříští výkon státních institucí, jež se poté zabývají vším a zároveň ničím. Výsledný efekt je pak minimální.

3. Mezi hlavních šest reálných bezpečnostních hrozeb, které nejvíce ohrožují Českou republiku a je nutné je řešit v prvním pořadí, patří:

  • a) Členství v Severoatlantické alianci a Evropské unii související s opakovaným porušováním mezinárodního práva, narušováním národní bezpečnosti členských zemí a eskalací napětí v zájmových geografických prostorech.

Počínání Severoatlantické aliance a Evropské unie je z hlediska odborné analýzy vnějších a vnitřních bezpečnostních hrozeb tou největší hrozbou pro Českou republiku, k čemuž se pojí i české členství v těchto organizacích (podrobněji o této hrozbě viz čl. 5 odst. 1 a 2). Uvedená bezpečnostní hrozba je ze všech hlavních hrozeb na prvním místě, protože činnost NATO a EU, a především pak Spojených států a jejich podpora ze strany členských zemí NATO a EU je výrazným pohonem pro existenci ostatních hrozeb, jakými jsou např. vojenské soupeření mezi světovými mocnostmi, mezinárodní terorismus a nelegální migrace z oblastí ozbrojených konfliktů (podpůrný dokument: „Česká politická scéna a národní bezpečnost ve vztahu k NATO a EU“).

Členské země NATO opakovaně porušují článek 1 a dezinformují o obsahu a významu článku 5 Severoatlantické smlouvy v souvislosti s bezpečnostními zárukami, které ve skutečnosti neexistují (blíže viz čl. 5 odst. 4 a 5). Kromě toho je konvenční napadení České republiky jiným státem velmi nepravděpodobné a rovněž nemožné bez zatažení ostatních států Evropy, ať už jsou, nebo nejsou v jakémkoli obranném spolku (viz odst. 7 tohoto článku). Na druhou stranu Aliance na území svých členů neřeší vážné bezpečnostní hrozby jako mezinárodní terorismus a nelegální migraci ze zemí ozbrojených konfliktů (podpůrný dokument: „Smyšlenky o NATO a úloze USA se stávají sebevražedným fetišem“).

Členské země EU pasivně přihlížejí nelegální migraci, jež je vydávána za přistěhovalectví v rámci předem plánovaného pochybného projektu přesídlování. Mnoho migrantů bez vážného důvodu překračovalo násilným způsobem vícero státních hranic evropských zemí a otevřeně napadalo příslušníky bezpečnostních sil. Tento akt je ve všech zemích považován za trestný čin (viz např. § 339 trestního zákoníku ČR o násilném překročení státní hranice). Avšak místo postihu je těmto neprověřeným a rizikovým osobám udělována mezinárodní ochrana formou azylu nebo doplňkové ochrany a ostatní členské země jsou nuceny, aby se podílely na přerozdělování migrantů v rámci rozporuplných migračních kvót. Tím je narušována národní bezpečnost svrchovaných členských zemí a porušováno ustanovení článku 4 Smlouvy o Evropské unii (viz čl. 5 odst. 5). Podobná situace je i v případě vnucování nadnárodní legislativy ohledně střelných zbraní.

  • b) Soupeření mezi světovými mocnostmi s použitím vojenských sil a prostředků.

Podpora USA ze strany členských zemí NATO a EU (i dalších zemí) v boji proti vlivu Ruské federace v několika geografických oblastech světa působí kontraproduktivně, přičemž destabilizuje celé regiony a podněcuje ke vzniku různých militantních a teroristických skupin. Podpora Spojeným státům je v tomto ohledu neoprávněná, neboť se jedná o podporu mocenských zájmů cizí mocnosti, které navíc eskalují napětí a zhoršují všeobecnou bezpečnostní situaci.

Vyvolávání konfliktů a zástupných válek produkuje velké množství zahraničních bojovníků, kteří do oblastí konfliktů přicházejí z více než 100 zemí světa včetně Evropy. Zahraniční bojovníci tím vytvářejí nebezpečný potenciál pro země svého původu, přičemž bezpečnostní orgány těchto zemí nejsou schopny dostatečně působit proti tomuto negativními jevu (mařit přesun zahraničních bojovníků k militantním organizacím, sledovat jejich návrat a bezpečnostně a právně ho řešit).

  • c) Nelegální migrace, a to především z oblastí ozbrojených konfliktů.

Nelegální migrace je problematika, která spadá do oblasti národní bezpečnosti jednotlivých zemí. V současnosti je však úmyslně zaměňována za přistěhovalectví a členské země EU jsou nátlakem nuceny ji řešit v rozporu se svou vnitřní bezpečností. Nelegální migrace je zákulisně a zároveň prostoduše podporována a není řešena v souladu s bezpečnostními a právními zásadami (podpůrný dokument: „Zásady potírání nelegální migrace“). Podpora nelegální migrace je zároveň podporou široké škály nezákonných aktivit a negativních jevů, mezi něž se řadí zejména převaděčství, pašeráctví, obchodování s lidmi, extremismus (viz odst. 6 tohoto článku), terorismus (viz níže písm. d) apod.

Mezi nelegálními migranty ze zemí ozbrojených konfliktů je značné procento těch, kteří mají vazby na militantní a jiné skupiny, přičemž migranti jsou obecně náchylnější i ochotnější, případně snáze přinuceni pro jakoukoli spolupráci s nezákonnými organizacemi nebo páchání samostatné či skupinové násilné trestné činnosti. Bezpečnostní riziko u nelegálních migrantů z destabilizovaných regionů je od počátku zvýšeno už tím, že je obtížné zjistit jejich pravou a podrobnou totožnost a především pak jejich kriminální a militantní minulost.

Nebezpečnost nelegální migrace není vztažena jen na příchod nových migrantů, ale také na volný pohyb těch migrantů, kteří se již „usídlili“ v evropských zemích. Pohyb uvnitř schengenského prostoru není nijak omezen, a tak do České republiky mohou cestovat migranti ze všech směrů, na různě dlouhou dobu a s různými cíli.

Nelegální migrace v sobě skrývá i zdravotní rizika v podobě šíření infekčních onemocnění, neboť velká část migrantů pochází ze zemí s omezenými zdravotními podmínkami a s hojným výskytem rozličných infekčních chorob. Lékařské vyšetření migrantů je prováděno jen povrchně a chvilkově, pokud vůbec. Naproti tomu vojáci evropských zemí vracející se ze zahraničních vojenských misí v Asii (např. Afghánistán) nebo Africe (např. Mali) procházejí speciálním lékařským vyšetřením. Nezanedbatelnou položkou lékařských vyšetření migrantů jsou finanční náklady a také opatření, jež by byla nutná při zjištění pozitivního lékařského nálezu.

  • d) Mezinárodní terorismus a organizovaný zločin.

Mezinárodní terorismus a organizovaný zločin představují asymetrickou (nekonvenční) hrozbu, jež má z důvodu podpory soupeření mezi světovými mocnostmi a podpory nelegální migrace institucionalizovanou podobu (podpůrný produkt: „Institucionalizovaný terorismus v podobě operací pod falešnou vlajkou“). V současném vývoji bezpečnostní situace v Evropě je naplnění hrozby terorismu neboli provedení nekonvenčního či asymetrického útoku na úrovni 50–75 %, a to pro každý kalendářní měsíc v kterékoli evropské zemi (zvláště se to však vztahuje k zemím v západní části Evropy).

Organizovaný zločin je závažný pro svou organizovanost a tím i dlouhodobost, což zesiluje dopady na různé oblasti společnosti. Organizovaný zločin má mnoho podob, ale především se jedná o obchodování s lidmi, drogovou kriminalitu, nelegální prodej zbraní, převaděčství, pašeráctví a také o organizovaný a podporovaný terorismus.

  • e) Kybernetické útoky a nezákonné sledování komunikace politiků a politicky aktivních jedinců v informačních a komunikačních systémech ze strany zahraničních mocností a státních i nestátních subjektů.

Kybernetické aktivity včetně kybernetických útoků mohou mít podtext politické, vojenské a ekonomické špionáže, jejímž cílem je získat přístup k utajovaným a chráněným informacím. Aktivity v kybernetickém prostoru mohou mít taktéž povahu operací s cílem ovlivnit, nebo dokonce narušit až znemožnit vývoj v určité oblasti. Kyberprostor může být využit pro takzvaný kyberterorismus, kdy zločinecký gang napadá početné skupiny obyvatel a státní i nestátní instituce přes informační a komunikační systémy (např. útoky s cílem způsobit selhání komunikačních, energetických, dopravních nebo finančních sítí).

Avšak s narůstáním skutečných kybernetických útoků se rovněž navyšuje počet kybernetických fabulací či vykonstruovaných obvinění, jež nepřispívají ke snaze zdůrazňovat západní demokratické hodnoty a spravedlivý boj proti nelegálním aktivitám (podpůrný dokument: „Průkazné důkazy o zpravodajské fabulaci made in USA“). Kybernetické fabulace jsou stále častěji používány jako nástroj politické moci, přičemž politici využívají toho, že v oblasti kybernetiky mohou politicky obvinit kohokoli a za cokoli bez toho, aby předložili jasné důkazy. Těží tak z toho, že je těžké odhalit skutečného pachatele a využívají jakéhosi vlastního přesvědčení o vině cizí mocnosti na základě upravených závěrů. Politici zacházejí v obviňování z kyberútoků dokonce tak daleko, že obviňují cizí mocnosti ze záměru kyberneticky napadnout ještě neuskutečněné budoucí události (např. plánované volby). Takovéto chování politiků nepřispívá k potírání skutečných kybernetických útoků a naopak zvyšuje nedůvěru vlastních občanů ve státní instituce.

Sledování komunikace politiků a politicky aktivních jedinců je významným zásahem do jejich pracovní i soukromé činnosti s cílem získat informační výhodu, kterou je možné využít v ovlivnění vývoje v určité záležitosti, anebo k diskreditaci příslušného politika či jiné osoby. Je však nutné zvýraznit, že sledování komunikace je prováděno jak ze strany „potenciálních protivníků“, tak ze strany „spojenců“, jimž dokonce v některých případech sami umožňujeme sbírání citlivých dat.

  • f) Politická propaganda ve prospěch zahraničních mocností a dezinformování o skutečném stavu věcí a úmyslech cizích subjektů.

Politická propaganda a dezinformování ve prospěch zahraničních mocností je negativním a prokazatelným jevem (podpůrný produkt: „Pochybný a nenaplněný význam Centra proti terorismu a hybridním hrozbám“). Tento jev snižuje úroveň státní politiky a taktéž prohlubuje nedůvěru občanů ve státní instituce a hlavní sdělovací prostředky. Svalování viny za tento stav nedůvěry na „potenciálního protivníka“ ještě více prohlubuje propast mezi občany a státními institucemi. Celá situace ohledně propagandy a dezinformací ztěžuje působení proti všem bezpečnostním hrozbám (podpůrný produkt: „Nekvalifikované, neoprávněné a účelové posudky na téma tzv. dezinformačních webů“).

4. Neuvedené bezpečnostní hrozby je možné zvládnout až po implementaci účinného řešení hlavních hrozeb vyjmenovaných výše. Například hrozbu v šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů nelze řešit bez zvládnutí hrozeb popsaných pod písmeny a), b) a c). Jinými slovy podpora ozbrojených konfliktů, destabilizování regionů, vojenské provokace a cizí ovlivňování charakteru národní bezpečnosti jednotlivých zemí je vytvářením podmínek pro šíření a použití zmíněných zbraní. Podobně lze postupovat u ohrožení funkčnosti kritické infrastruktury a přerušení dodávek strategických surovin. Tyto hrozby nelze řešit bez řešení ozbrojených konfliktů, které jsou pevně spjaty a vycházejí ze soupeření mezi světovými mocnostmi, kde toto soupeření úzce souvisí s kontrolou nad nerostnými surovinami a tím se získáváním výhodnějšího a mocnějšího postavení nad ostatními zeměmi ve světě. Tyto násilné aktivity navíc produkují nespočet militantních skupin, jejichž příslušníci mohou s různým záměrem cestovat po Evropě a ohrožovat kritickou infrastrukturu jednotlivých zemí.

5. Hrozby pohrom přírodního a antropogenního původu si vyžadují síly a prostředky na jejich předcházení nebo oddalování a na zvládání jejich následků. Avšak pokud jsou síly a prostředky odčerpávány na početné a dlouhodobé zahraniční aktivity s cílem podpořit tažení zahraničních mocností a na nákupy k tomu odpovídajícího vybavení, zbývá méně sil a prostředků, jež by mohly být soustředěny na boj s touto hrozbou. S tím souvisejí také oslabená struktura a nedostatečné vybavení domácích záchranných praporů.

6. Extremismus a nárůst interetnického a sociálního napětí je bezpečnostní hrozba, na jejímž budování a zesilování se podílejí vlády členských zemí Evropské unie. Tato hrozba je přímo závislá na řešení nelegální migrace, která se tak stává závažnější hrozbou. Vlády svým neřešením nelegální migrace a jejím úmyslným podporováním vytvářejí prostor pro vznik nových extremistických skupin a posilování těch stávajících. Navíc svým přístupem a vynakládanými prostředky na integraci nelegálních migrantů do společnosti napomáhají vytvářet sociální napětí, což bylo z politického i společenského hlediska předvídatelné, a tedy lépe řešitelné. Z hlediska udržitelného bezpečného prostředí je možné integrovat osoby v rámci jednoho světadílu a v přijatelné početní míře. Avšak není možné integrovat osoby z jiných světadílů se značně odlišnou kulturou, náboženstvím a v nadměrné početní míře do poměrně malých evropských zemí, aniž by to nenarušilo jejich vnitřní bezpečnost. Mnoho migrantů o integraci nestojí a stejně tak nestojí o dodržování zákonů příslušných států (podpůrný dokument: „Analytici zpravodajských služeb o nebezpečném vlivu nelegální migrace na stabilitu evropských zemí“).

Příliv nelegálních migrantů do Evropy je stále vysoký a bez úmyslu ho jakkoli řešit se bude bezpečnostní situace uvnitř Evropy neustále zhoršovat, což bude vyplývat jak z odmítavého a nevázaného přístupu nelegálních migrantů k občanům a pravidlům té které evropské země, tak z aktivit extremistických skupin a ze šíření extremistických nálad ve společnosti. Pokud chceme řešit extremismus, musíme nejprve řešit nelegální migraci. Vzhledem ke změnám situace v Evropě a reakcím evropských politiků lze hodnotit, že za posledním vývojem se skrývá určitý záměr spojený s integrací Evropy do jednoho celku s cílem ji ovládnout a usměrňovat v dalších aktivitách mimo Evropu (řešení tohoto stavu viz čl. 5).

7. Hrozba konvenčního napadení vojenskými silami a prostředky cizího státu je dlouhodobě minimální, a proto není zařazena mezi aktuálními bezpečnostními hrozbami. Pravděpodobnost vojenské agrese proti České republice je v současné době nižší než 5 %, což je podle slovního hodnocení téměř nemožné a vztahuje se navíc k ozbrojenému konfliktu mezi více státy. V případě ozbrojeného konfliktu by Česká republika nebyla prvním ani hlavním cílem, ale z pohledu spoluúčasti v mezinárodních vojenských uskupeních a/nebo své geografické polohy jen malou součástí hlavního cíle. Ohledně konvenčního napadení vždy nejprve uvažujeme sousední státy, což jsou tři členské státy NATO a jedna neutrální země. Pokud by nás měla pozemními silami napadnout jiná než sousední země, musela by nejprve přejít přes jeden či více našich sousedních států, což by si již vyžádalo odezvu a navíc by to pro agresora znamenalo velké vynaložení jeho sil a prostředků, aby úspěšně prošel přes více států a obsadil ČR. Nadto všechno platí, že útok či agrese je vždy snadnější než následná okupace a udržování dobytého území. Vzhledem k širokému souboru nutných příprav je možné hrozbu reálného konvenčního napadení rozpoznat s předstihem několika měsíců (viz působení zpravodajských služeb v čl. 7 odst. 8.3.).

Přestože je hrozba konvenčního napadení cizími ozbrojenými silami minimální, je nutné i nadále rozvíjet vlastní vojenské síly, a to ze tří základních důvodů:

  • Jakékoli napadení cizími vojenskými silami, byť by se tak mělo stát v daleké budoucnosti, má vždy komplexní charakter se všemi druhy ozbrojených sil a možnými prostředky. Pro účinné působení proti takovému napadení v jakékoli době je nutné provádět trvalou a dlouhodobou přípravu vlastních vojenských sil a rozvíjet je v souladu s nejnovějšími trendy. Přestávky v přípravě a stagnace v rozvoji ozbrojených sil se vždy negativně odrazí v situacích bojového nasazení, které odhalí skutečnou úroveň připravenosti ozbrojených sil.
  • Druhořadým, ale důležitým a stálým úkolem vojenských sil je podpora ostatních bezpečnostních složek a domácích úřadů při řešení a zvládání různých situací. Jedná se o tzv. vnitrostátní podpůrné operace (např. vojenská pomoc státním, krajským a místním úřadům, vojenská pomoc úřadům prosazujícím zákon apod.).
  • Vojenské síly mohou být využity v řádně odůvodněných zahraničních operacích spjatých s vlastní národní bezpečností v případech předcházení a potlačování vnějších bezpečnostních hrozeb, řešení vzniklých konfliktů a zmírňování jejich následků, nebo v operacích souvisejících s podporou zahraničním subjektům s cílem podílet se na udržování bezpečného evropského prostoru a dalších zájmových geografických oblastí. Ohledně zahraničních aktivit je však nutné, aby byly vykonávány v souladu s čl. 2. odst. 2, 3 a 4.

Zdroj: Agentura Exanpro