Konečně zvítězil zdravý rozum

0
154

Autor: Vladimír Mikuša

Ne, nelekejte se, žádný Alah Akbar, nebo A.A. Bartoš, natož docent Konvička, neebo kterýkoliv z redaktorů „extrémistických“ blogů, nikdo takový žádnou bombu do naši milované Poslanecké sněmovny nevložil, i když si myslím, že mnoho z vás by to docela uvítalo. To jsem jenom upravil část názvu článku publikovaného na Parlamentních listech ve znění – „Úplný výbuch: Zákaz kouření neprošel Poslaneckou sněmovnou.“ Osobně nevím, jak to mám hodnotit, ale konečně snad i v takovém spolku, jakým je „Poslanecká sněmovna“, zvítězil zdravý rozum. O co šlo?

Sněmovna dnes neschválila takzvaný protikuřácký zákon, byť v dřívějším dílčím hlasování odmítla navrhovaný úplný zákaz kouření v restauracích. Normu, která měla omezit taky prodej a podávání alkoholu, podpořilo v závěrečném hlasování 80 ze 175 přítomných poslanců. Chybělo tedy osm hlasů. Proti bylo 42 členů dolní komory Parlamentu. Pro vládní návrh hlasovalo jen 13 poslanců koaličního hnutí ANO. No a ten „výbuch“ spočíval v tom, že návrh zákona byl tzv. „vládní návrh“, tedy odsouhlasený v koalici ve vládě a předpoklad tedy byl, že všichni koaliční poslanci budou hlasovat pro jeho schválení. Jenomže z koaličního klubu ANO, hlasovalo pro schválení pouhých 13 poslanců, což pak v celkovém počtu přítomných nestačilo a zákon nebyl schválen. To samozřejmě rozzuřilo pana Sobotku, protože teď bude muset vysvětlovat v EU, jak to, že si Česká republika dovolila odporovat páníčkům z EU a nenásledovala v poslušnosti další poslušné.

Osobně nevidím žádný důvod, proč by mělo, v daném hlasování, jít o nějaký „výbuch“. Spíše si myslím, že i v takovém „spolku“ jakým je poslanecký klub ANO, se našlo 31 poslanců (15 proti, 16 zdrželo), kteří ještě zcela neztratili tzv. selský rozum a holt hlasovali v souladu s ním, bez ohledu na nějaké koaliční hrátky. Osobně mám moře výhrad k parlamentním stranám ODS a TOP09, ale v tomto případě mi nezbývá, než jim poděkovat za jejich hlasy proti. No a jak se zachovala „konstruktivní opoziční“ strana KSČM, se můžete podívat sami ZDE  Naprostá většina komunistů se zachovala jako „princezna koloběžka“ (ani nahá, ani oblečena), tím, že se se zdrželi hlasování. Světlou vyjímkou bylo 6 pro návrh zákona a tři odvážní proti. Tomu říkám opravdu konstruktivní opozice, akorát mi, v daném případě, nějak unikl ten význam slova „konstruktivní“ (tvořivý, tvůrčí, činorodý, budovatelský).

Celý ten návrh zákona o plošném zákazu kouření ve všech restauracích, vinárnách, barech, hospodách, je zcela nepřijatelný. Zkusme jít s dobou a zeptejme se, zda má či nemá majitel soukromé restaurace právo provozovat svůj podnik tak, jak uzná za vhodné (cigarety a spol. jsou stejně legální zboží jako třeba alkohol), na což zní odpověď v naší svobodné demokratické společnosti samozřejmě – nikoli, protože jde o veřejně přístupná místa, kde pak kuřáci ohrožují na zdraví nekuřáky.

No, kdysi jsem si myslel, že „veřejná místa“  jsou synonymem pro majetek spravovaný státem, tedy politickou reprezentací a jejím úřednickým aparátem. Je vhodnější jej vymezit jakožto majetek, který není spravován soukromými subjekty. Pravděpodobně jsem se mýlil. Je zřejmé, že „veřejným místem“ je cokoliv, kde se fyzicky bez donucení nachází více než jedna osoba. Třeba restaurace, bar, kavárna, můj dům, váš dům. Co to plácám, vždyť o mém domě nikdo nic neříká! Jak by někdo mohl být tak bláhový a chtít zakazovat kouření doma? Ale…

Jaký je rozdíl mezi deseti lidmi na party u mě doma a deseti lidmi na party v soukromém baru? Žádná z osob není nucena vstoupit, každá může kdykoliv odejít. Žádná z nich by neměla vstoupit či setrvávat proti vůli majitele. Proč by majiteli restaurace mělo být diktováno, jakým způsobem užívat svůj majetek a mně nikoliv? Ohrožují snad kuřáci u mě doma nekuřáky méně než v baru či v restauraci? Jakpak taková magie asi funguje?

Soukromé podniky nejsou veřejná místa. Majitel restaurace vlastní či si za smluvních podmínek najímá prostor, v němž poskytuje své služby a produkty. Rozhodl se část svého majetku dobrovolně směňovat s ostatními, realizovat zisk a vytvořit bohatství. Být produktivní. Směňuje s dodavateli, směňuje se zaměstnanci, směňuje se zákazníky. Zítra klidně může zavřít a začít daný prostor užívat jinak. Třeba pro svou vlastní spotřebu. Je jeho. On je nositelem rizik a výnosů s ním spojených.

Nekuřácké restaurace rostou jako houby po dešti, protože si je spotřebitelé přejí. Spousta lidí si nehodlá kořenit jídlo cigaretovým kouřem a podnikatelé na to reagují, ať již jen permanentně nekuřáckým odděleným prostorem.

Preference spotřebitelů v tržní ekonomice určují, co a jak se bude vyrábět. Násilí k tomu není třeba. Že „zrovna v mé oblíbené restauraci se kouří a já bych to nejradši zakázal“ nepovažuji za dostatečný důvod pro kanibalizaci na majetkových právech provozovatele, který mne nenutí s ním obchodovat.

Dalším velmi rozšířeným argumentem bojovníků proti kouření jsou slova „kouření zabíjí“. Tahle věta je dost možná nejdokonalejší manipulací našeho mediálního prostoru v dějinách moderní doby. Ano, kouření občas skutečně zabíjí. Stejně jako letadla (některé roky i přes tři tisíce obětí), nebo auta (mnohem, mnohem více, někde kolem 1,3 milionu smrtí ročně). Nějak jsem si ale na kapotě nového sousedova auta nevšiml cedule „auta zabíjejí“, zabírající povinných 65% krabičky, pardon, karoserie. A to by ještě třeba mohla být auta ozdobena obrázky rozmašírovaných miminek, nebo něčím podobně roztomilým – pokud bychom tedy přijali logiku „protikuřáckého tažení“.

V jednom americkém článku jsem si přečetl údaj, že každý rok zemře v USA předčasně 400 tisíc lidí následkem kouření. Ale málokdo ví, že i když kuřák zemře ve věku 92 let, je stále veden jako předčasně zemřelý následkem kouření a zahrnut do této statistiky. Z analýzy věku těch 400 tisíc předčasně zemřelých kuřáků (SAMMEC Smoking Attributable Mortality, Morbidity and Economic Costs) provedené Centrem pro kontrolu nemocí (Centers for Disease Control – CDC) vyplynula některá zajímavá čísla.

  • Kuřácké „oběti“ žily přibližně o dva roky déle než nekuřáci – kuřáci: 71,9, nekuřáci 70 let.
  • Z těch 400 tisíc „předčasně zemřelých“ následkem kouření zemřelo více jako 70 tisíc ve věku vyšším než 85 let.
  • Pouze 1900 z 400 tisíc, neboli 0,5 % z kuřáckých „obětí,“ zemřelo ve věku nižším než 35 let.
  • Na druhé straně u nekuřáků zemřelo 143 tisíc lidí (8 %) mladších 35 let, většinou při autonehodě nebo kvůli drogám. (forces.org)

Trochu problémem je, že i když v poslední době, díky tvrdým protikuřáckým opatřením, došlo  k podstatnému snížení spotřeby tabáku, především u mužů v západní Evropě, rakovina plic zůstává obrovským problémem. To, že kouření způsobuje rakovinu, bereme jako fakt, ale o čem se málokdy mluví, je to, že 70 % veškerého výskytu rakoviny je u nekuřáků. National Cancer Institute a National Institutes of Health uvádějí, že pouze 30 % rakovinného onemocnění lze přisoudit kouření. Podle OSN mají Japonsko a Jižní Korea největší spotřebu tabáku, ale současně jsou na první a druhé pozici v tabulce průměrné délky života. Podle literatury American Cancer Society je rakovina plic primárně otázkou vyššího věku, její symptomy se projevují kolem 65. roku. A v nejzajímavější statistice můžeme vidět, že za období let 1994 – 2014 klesla spotřeba cigaret na hlavu z 4.148 na 2.493, ale za stejné období vzrostl počet onemocnění rakovinou plic z 42,5 na 57,1 případů onemocnění na 100 tisíc obyvatel. (Údaje z USA – Smoking Kills).

Nebo je snad něco málo pravdy na konspiračním článku „Ach ten zdravý nekuřácký svět„, z nějž vybírám malou ukázku?

Evropané se poprvé seznámili s tabákem v roce 1492, když Kolumbus a jeho společník výzkumník Rodriguo de Jerez poprvé viděli kouřit kubánské domorodce. Ještě týž den si de Jerez poprvé zabafal a shledal kouření velice uvolňujícím, přesně tak, jak ho místní ujišťovali. To byla důležitá událost, protože Rodriguo de Jerez odhalil to co kubánští a domorodí Američané věděli už po staletí: že kouření doutníků a cigaret je nejen relaxační, ale kromě toho léčí kašel a další lehká onemocnění.

Rodriguo de Jerez, který si po návratu domů okázale zapálil doutník na ulici byl okamžitě zatčen a tři léta vězněn zděšenou španělskou Inkvizicí. De Jerez se vlastně stal první obětí protikuřácké lobby.

Během méně než jednoho století se kouření stalo velmi oblíbeným a v celé Evropě přijímaným společenským zvykem a z kolonií byly dováženy tisíce tun tabáku k uspokojení rostoucí poptávky. Stále víc spisovatelů velebilo tabák jako univerzální lék na různé lidské choroby. Počátkem 20. století kouřil téměř každý druhý člověk, ale výskyt rakoviny plic zůstal na nízké, téměř nepodchytitelné úrovni.

Pak ovšem 16. června 1945 došlo k děsivé kataklyzmatické události, která se nakonec stala příčinou toho proč západní vlády navždy překroutily představu o kouření.

K. Greisen vzpomíná:

„Když intenzívní světlo zesláblo, odložil jsem tmavé sklo a podíval se přímo k věži. Asi tou dobou jsem si povšiml modré barvy obklopující kouřový mrak. Pak někdo zvolal, že bychom měli sledovat postup tlakové vlny po zemi. Vypadala jako jasně osvětlená kruhová oblast těsně u země, která se pomalu rozprostírala směrem k nám. Měla žlutou barvu.“ Jednou z věcí, které mne překvapily byla stálost toho kouřového mraku. Po úvodní prudké explozi, získala spodní část mračna zdánlivě ustálený tvar a zůstala bez hnutí viset ve vzduchu. Její horní část mezitím neustále stoupala vzhůru, takže po několika minutách dosáhla výšky nejméně pěti mil. Tam se začala pomalu klikatit kvůli proměnným rychlostem větru v různých výškách. Sloup kouře na počátku vzestupu pronikl mrakem, ale zdál se být oblakem naprosto neovlivněný. Toto byl notoricky známý nukleární test „Trinity“, první špinavé jaderné zbraně, která explodovala v atmosféře.

Šestikilogramová koule plutonia, komprimovaného na nadkritickou hodnotu čočkovými náložemi výbušniny. Trinity explodovala nad Novým Mexikem silou rovnající se zhruba 20 000 tunám TNT. V několika sekundách byly nasáty do atmosféry miliardy smrtících radioaktivních částic a vyneseny až do nadmořské výšky takřka deseti kilometrů, odkud je vysokorychlostní jetstreamové proudění rozneslo široko daleko.

Předtím než Rusko, Británie a USA postavily 5. srpna 1963 atmosférické testy mimo zákon, provedlo Rusko, Británie a USA celkem 711 jaderných zkoušek v atmosféře, při čemž bylo vytvořeno 711 000 kilogramů smrtících mikroskopických radioaktivních částeček, k nimž ještě musíme přičíst původních 4200 kilogramů materiálu ze samotných zbraní, takže tu i v rámci opatrného odhadu máme celkem 715 200 kilogramů. Při více než miliónu letálních dávek na kilogram to neznamená nic jiného, než že vlády zmíněných zemí zamořily atmosféru více než 715 000 000 000 [715 miliardami] takových dávek, což je dost, aby u každého muže, ženy a dítěte na Zemi mohly 117-krát vyvolat rakovinu pokožky či plic.

Zpráva Britské rady pro lékařský výzkum z roku 1957 uvádí, že celosvětová „úmrtí na rakovinu plic se v období mezi 1945 až 1955“ více než zdvojnásobila, ačkoli nebylo nabídnuto žádné vysvětlení. V průběhu téhož desetiletí se počet úmrtí na rakovinu v bezprostřední blízkosti Hirošimy a Nagasaki ztrojnásobil. Od roku 1945 až do oficiálního ukončení atmosférických zkoušek v roce 1963, zaznamenal nárůst výskytu rakoviny plic na pacifických ostrovech pětinásobek. Poté když bylo jasné, že úplně rozhasila naše životní prostředí na 50 000 let dopředu, nastal pro „velkou vládu“ čas přikročit k důležité akci sloužící odvrácení pozornosti. Jak lidem nejlépe dokázat, že si způsobují rakovinu plic sami, to znamená moci jim říkat, že sami nesou vinu za způsobenou újmu na zdraví tak, aby z toho nikdy nemohla být obviněna nebo dokonce žalována žádná vláda? Jedinou samozřejmou látkou, kterou lidé kromě vzduchu vdechovali do plic byl tabákový kouř, a tak si na něj došlápli.  Různí lékařští „výzkumníci“ zčistajasna zjistili, že tonou v impozantních státních dotacích s cílem spustit výzkum, zaměřený na dosažení jasného konečného rezultátu: „Dokažte, že kouření způsobuje rakovinu plic!

Mě osobně přímo fascinuje, ten obrovský boj proti kouření. To jsou miliony dolarů, eur a korun vynaložených na protikuřácké kampaně. Nedává mi to smysl. Proč se například se stejnou intenzitou nebojuje proti dalším, možná i více nebezpečným produktům, které v dnešní moderní době takřka všichni užíváme? Dokonce v některých státech EU došlo, nebo postupně dochází k legalizaci tzv. měkkých drog. To nikomu tak nějak nevadí.

To, co si málo lidí uvědomuje, je skutečnost, že zákazy kouření nejsou kvůli našemu zdraví. Kdyby tomu tak bylo, nebyly by chemikálie v našich potravinách, geneticky modifikovaná semena, růstové hormony v mléčných výrobcích, odpadní látky v pitné vodě, rtuť v očkovacích sérech nebo těžké kovy v pleťové kosmetice. Proč zakazovat jen kouření? Zakažte v hospodách i alkohol (včetně piva) a tučná jídla. Nebo rovnou hospody. Zbudou tedy jen cukrárny. Ovšem cukr, zejména bílý cukr je také droga a to samé káva, která se k tomu také řadí.

Tak co se stane, když všichni přestanou kouřit? Smíří se stát, farmaceutické firmy a tabákové společnosti se ztrátami zisku, nebo se objeví další „zdravotní krize“ vhodná ke zdanění, k vytvoření léčby, něco, před čím nás budou moci chránit? Co bude příště? Výfukové plyny automobilů? Pivo, víno či whisky? Mobilní telefony? Restaurace rychlého občerstvení? Vlastnictví psů a koček? Kosmetika a parfémy?

Ne. Zákaz kouření není o zdraví. Je o ztrátě našich osobních svobod, o kontrole mas a o zisku pro ty nahoře. A my jsme to akceptovali pod vlivem intenzivní propagandy. Žijeme ve světě, kde máme svobodu, kde údajně můžeme žít, jak si myslíme, že je správné. Někteří chtějí provádět seskoky padákem, jiní milují surfování na vysokých vlnách oceánu, další slétávají ze svahu hor pokrytých sněhem, pijí alkohol, věnují se turistice, jezdí na kolech v nebezpečném terénu, zapíšou se do armády, mají děti a všechny tyto aktivity mohou někomu zkrátit život, přesto nám v nich nikdo nebrání a nedochází k diskriminaci těch, kteří se jim věnují. To stejné by mělo platit o kouření. Takže ačkoliv mnozí lidé podporují zákazy kouření a neostýchají se kuřáky kárat, označovat je ošklivými jmény a pokoušet se je konvertovat na nekuřáky, měli by si uvědomit, že příště může být zakázáno něco, co oni sami mají rádi.

P.S. Část textu použita ze zdroje:
Zvrhlá demokracie a nekuřáčtí fašisté