MUDr. David Rath: Závěrečná řeč – 1.část

0
9

David RathSoud s bývalým středočeským hejtmanem a bývalým poslancem Poslanecké sněmovny Davidem Rathem se chýlí ke konci. Z jeho dosavadního průběhu a vystupování a jednání hlavních aktérů je vcelku jasné, kam směřuje finále. Mnozí mají pochybnosti o spravedlnosti procesu a vůbec nejde o to, zda věří ve vinu či nevinu MUDr. Ratha. Za pomoci řady sdělovacích prostředků byl verdikt vynesen již dávno. Řada skutečností, které jsou přinejmenším sporné, je mediálně potlačována. Rozhodli jsme se publikovat závěrečnou řeč Davida Ratha. Dnes přinášíme záznam její první části, jak byla přednesena v pondělí 13. července.

Závěrečná řeč – MUDr. David Rath

Důvody proč nemám být odsouzen:

1. Nebylo prokázáno, že jsem přebíral finanční prostředky s vědomím, že jsou za veřejné soutěže a od zástupců soutěžitelů, nebyl předložen důkaz, že jsme věděl ,že uvnitř krabice jsou peníze.

2. Nebylo prokázáno, že bych cokoli činil, či se nějakého jednání zdržel ve prospěch kohokoli ze soutěžitelů. Naopak bylo prokázáno, že jsem své pozice hejtmana nezneužil ve prospěch či neprospěch kohokoli ze soutěžitelů.

3. Bylo prokázáno, že nikomu nevznikla škoda v souvislosti se souzenými veřejnými zakázkami

4. Bylo prokázáno, že souzené zakázky byly realizovány za ceny obvyklé

5. Bylo prokázáno, že souzené soutěže probíhaly podle zákona o veřejných zakázkách a nediskriminačně, vždy bylo více soutěžitelů, kritéria splňovaly desítky (stovky) společností a hodnotícím kritériem byla nejnižší cena

6. Bylo prokázáno, že veřejné soutěže stran ceny i soutěžních kritérií byly několikrát kontrolovány odborníky na kraji i ROPu, ti s nimi vyslovili svůj souhlas. Bylo prokázáno, že tento systém kontroly veřejných zakázek byl zaveden s mojí aktivní podporou, na můj popud a za období mého výkonu funkce hejtmana

7.Bylo prokázáno, že předmětem soutěží byly důležité, potřebné a veřejně prospěšné akce

8. Bylo prokázáno, že ty zakázky co byly realizovány, skončily předáním předmětu v dobré kvalitě a ke spokojenosti objednatele

9.Bylo prokázáno, že pro výherce soutěží (dodavatele) skončily zakázky často ekonomickou ztrátou, nebo nevelkým ziskem, který se pohyboval při dolní hranici obvyklého zisku.

10.Bylo prokázáno, že pokud by vítězové soutěží zaplatili obžalobou tvrzené úplatky, tak by skočily s mnohamilionovou ztrátou. A souzené zakázky by pro ně byly významně ztrátové a to až tak, že by mohly ohrozit jejich existenci.

Důvody proč musím být odsouzen:

1. poptávka po exemplárním případu, kterou vytvořili někteří politici ve spolupráci s vybranými státními zástupci, policisty a některými médii

2. osobní zainteresovanost příslušníků nové justice, kteří jsou s případem spjati svojí kariérou a neodsouzení pro ně může znamenat osobní problém, nebo to tak sami cítí

3. osobní angažovanost některých politiků počínaje prezidentem republiky Zemanem, exministriní spravedlnosti Benešovou, exministrem a europoslancem Pospíšilem a exministrem Kubicem. Tito všichni se v případu minimálně přes média angažovali a vyjadřovali jasné soudy před vynesením rozsudku

4. problémy a škody spojené s tím, že mi byl zamezen výkon mandátu poslance vazbou a s tím spojené zpochybnění mnoha zákonů projednaných sněmovnou

5.škody v řádech miliard způsobené firmám, které jsou součástí tohoto procesu a jejichž představitelé byli již nepravomocně odsouzeni

Úvod:

Jednání u soudu připomíná jednání parlamentu v menším měřítku. I zde je konečné rozhodnutí hlasování. Stejné je i to, že sebepřesvědčivější argumenty a důkazy prokazující nevinu zde neovlivní výsledek hlasování. Nejde totiž o rozhodování pečlivě vážící každé pro a proti, ale jde o rozhodování na podkladě dojmu a osobních sympatií či v mém případě antipatií a zde i na tušené společenské objednávce a snaze se zalíbit ,,hlavnímu proudu,,.

Britský politik to kdysi popsal: ,, slyšel jsem ve sněmovně mnoho projevů, které dojaly, ba i rozplakaly poslance, ale ani jediný, který by změnil výsledek hlasování.,,

Stejné je to zde. Již 3 roky je jasno a rozhodnuto, jen se musí projít a naplnit formálnost řízení, aby jej někdo, díky procedurálním chybám, nezrušil.

Tento proces je zvláštní tím, že od počátku není prokazována vina důkazy, důkazy jsou nahrazeny vírou žalobce, že se věci odehrály tak jak tvrdí a naopak obhajoba musí sama na důkazech vyvracet, že se věci odehrály zcela jinak.

Argumenty a důkazy vyvracející obžalobu zde však nechtějí být slyšeny a viděny a nechtějí, nebo nesmějí být brány v potaz. Tedy snažení obhajoby se zdá od počátku zcela marné.

Nyní se zdá, že je marné předkládat souhrn argumentů vyvracejících obžalobu, ale třeba se někde, někdo jednou najde, kdo je nebude odmítat slyšet a nebude odmítat se zamyslet nad jejich váhou. Po roce a půl se to třeba stalo i s posuzováním adekvátnosti vazby a najednou bylo jasné, že délka vazby je přehnaná.

Pokud by tehdy obhajoba nevedla svůj marný boj za spravedlnost, tak dnes bych zde stále stál v řetězech, neboť tento soud by mě z vazby nikdy nepustil, neboť to bylo součástí prvotního plánu – zavřít a už nepustit.

Stejně tak jak součástí prvního plánu bylo rychlé odsouzení v ústeckém kraji. Měl jsem být odsouzen již na podzim 2012 za přijetí úplatku v souvislosti s Buštěhradským zámkem. Teprve co se ukázala místní nepříslušnost a kauza se předala do místně příslušných Středních Čech, tak se rozšířila o zdravotnické zakázky a na čas se zdálo, že bude řešena standardně, ovšem po přesunu hlavních iniciátorů na významné pozice v Praze na Vrchním státním zastupitelství a policii se věci zase začaly vracet k původnímu plánu.

Držet mě ve vazbě mělo za cíl mě umlčet a oslabit, zkomplikovat obhajobu, aby ,,nám,, – rozuměj – Nové justici, nebořil pracně vybudovanou a mediálně atraktivní konstrukci. Na začátku byl vytvořen obraz trestného činu a do této formy se přizpůsobovaly důkazy a když nejsou, tak se to dovodí, tedy domyslí, ve skutečnosti vymyslí. Jde tedy o fabulaci na podkladě víry vytvořené i na základě dlouhodobé mediální masáže. Je to takový uzavřený kruh. Složky nové justice si vyberou a vytvoří případ, vybrané pasáže pouští do médií až vyvolají hysterii a veřejnou poptávku po ,,výsledcích své práce,,. Tuto poptávku se snaží uspokojovat a zásobují média dalšími zajímavostmi a všichni, kdo by chtěli vybočit z vytvořeného obrazu jsou vnímáni negativně. To ovlivňuje politiky, kteří chtějí surfovat na mediálních vlnách a při tom je i zesilují vlastními výroky. To samozřejmě má dopad i na soudní systém, který nepracuje ve vzduchoprázdnu. Tak se vytvoří společenská poptávka po exemplárním případu, kdy je předem všem jasno o vině i trestu.

Tento případ je právě charakteristický tím, že represivní složky, zcela záměrně a plánovitě zveřejňovaly různě vytržené části odposlechů, aby manipulovaly veřejným míněním a ovlivňovaly soudce ještě dřív, než začal vlastní soud. Prostě, aby bylo všem jasné jak to bylo a o vině nikdo nepochyboval. K čemu důkazy, když všichni od začátku ví, jak to bylo.

V Čechách nic nového. Kundera v Nesnesitelné lehkosti bytí píše (str.142):

,,Žádný z nich tehdy netušil, že je v profesorově bytě tajné odposlouchávací zařízení a že jsou dávno sledováni na každém kroku. Procházka vždycky bavil své přátele hyperbolami a nehoráznostmi. Teď se ty nehoráznosti ozývaly na pokračování v rozhlasu. Tajná policie existuje všude na světě. Ale, že vysílá své pásky v rádiu veřejně, to snad existuje jen v Čechách. To nemá obdoby.

Str. 145 – Když soukromý rozhovor u vína je vysílán veřejně v rozhlase, co to znamená jiného, než, že se svět změnil v koncentrační tábor.

Z tohoto je vidět, že jsme rozšířili možnosti šíření nahrávek na mnoho dalších médií, nejen rozhlas, ale metody zůstaly stejné. Soud demokratické a svobodné země by toto neměl nechat bez povšimnutí. Z toho jak svět vidí a hodnotí jeden z největších českých moderních spisovatelů a ze zkušeností posledních let, kdy jsou média účelově zásobována pikantními úryvky z policejních odposlechů, je zřejmé, že jsme se od konce šedesátých let nikam neposunuli. To považuji za velmi depresivní zjištění.

To co se stalo symbolem celého případu je krabice s vínem, kde byly místo vína nalezeny peníze.

Krabice vína.

Odposlech ze 14.5.2012 č.l. 3169 – místo – dům Kottových, osoby se loučí a hovoří současně:

Kott: tak si to hezky užij

Rath: Co myslíš?

Pancová: Takže. My se uvidíme, my se uvidíme v pátek

Kott: Víno ne?

Rath: Víno.

Kott: no

Pancová: My se uvidíme v pátek

Rath: nesmím ho vypít moc najednou, to víš, to by mi večer zas bylo špatně

Pancová: my se uvidíme v pátek a domluvíme se na tu sobotu

Rath: znáš to, obžerství a nestřídmost je hřích

Pancová: a domluvíme se na tu sobotu, měl bys zkusit kaši

Rath: stejně jako hamižnost, na sobotu se domluvíme

Pancová: jo? Když tak klidně pro tebe přijedu, to není vůbec žádnej problém

Rath: na to francouzské se těším

Pancová: To se ti nedivím

Rath: hele tak jo, tak v sobotu

Pancová: v pátek, vždyť se uvidíme v pátek

Rozloučení a odchod ze dveří…

Tak tuto část někdo z přepisů vystřihnul a dostala se tam až po půlročním intenzivním naléhání obhajoby. Střih byl proveden tak, že nebylo patrné, že schází nějaká část, tedy předcházející věty navazovaly na konečná slova bez toho, aby bylo vyznačeno, že je něco vystřiženo.

Jistě byla vystřižena část bezvýznamná, kdy jen dostávám od dr. Kotta krabici s vínem, která je jen stěžejním důkazem, dá se říci, že jediným důkazem obžaloby.

Jistě část bezvýznamná, když od počátku tvrdím, že jsem dostal krabici s vínem.

Jistě část bezvýznamná, když toto mé tvrzení dokládá a nad vší pochybnost dokazuje právě tato část odposlechu. Teď jsem si dovolil použít častá slova pana státního zástupce (nad vší pochybnost), který takto často hodnotil své citace z odposlechů, které většinou zdaleka nebyly takto jasné a jednoduše hodnotitelné.

Jistě část bezvýznamná, když média dokazovala všem jaký jsem lhář, když tvrdím, že jsem dostal víno a nic takového v odposleších zachyceno nebylo.

Jistě část bezvýznamná, když jí nedostaly vazební soudy a Poslanecká sněmovna.

Je to obžaloba, ale vlastně už i tento soud v předchozím rozsudku, kteří tvrdí, že odposlechy pravdivě a věrně zachycují tok událostí. Ovšem zdá se, že jen ty části odposlechů, které se nějak dají použít k odsouzení. Ty co dokazují opak, nestojí nejspíš asi ani za pozornost.

Tak nejprve někdo, z orgánů tuto pasáž vystřihl, dodnes nevíme, kdo a co bylo jeho motivem. Jen podle hesla ,,qui bono,, se můžeme domnívat. Svoji úlohu to splnilo – posloužilo to k mému znevěrohodnění před veřejností (média), před Poslaneckou sněmovnou (vydání) a vazebními soudy (dlouhodobá vazby). Nikdo nepochyboval o tom, že jsem dostal vědomě krabici s penězi a pouze se vymlouvám, že jsem myslel, že dostávám krabici s vínem. Po mnoha měsících se ukázalo, že má slova o tom, že jsem dostal krabici s vínem, mají oporu i v zachycených odposleších. To už však málokoho zajímalo a zajímá. Dojem byl vytvořen.

Předložené výňatky z odposlechů, které jsou ve spisu, jsou tedy prokazatelně postiženy jasnou manipulací a pokud jí někdo v přípravném řízení prokazatelně udělal jednou, kde je jakákoli záruka, že takových zásahů není více. Nikdo to nezkoumal. Prostě soud věří, že je tam vše tak jak to zaznělo a v chronologii jak to zaznělo. Neexistuje pro toto žádný jiný důkaz než tvrzení obžaloby, které se jasně ukázalo, na tomto vystřiženém úseku, jako nepravdivé. Pokud by soud měřil stejným metrem obžalobě jako obžalovaným, tak by z tohoto případu manipulace dovodil, že nelze takto prostříhaným a poskládaným výňatkům z rozhovorů věřit a postavit na nich zničení životů mnoha kvalitních lidí.

Při dnešní technice je naprosto jednoduché provést jakékoli zásahy, tedy měnit časy, kdy něco bylo vyřčeno, měnit posloupnost vyřčených vět a měnit posloupnost toho co kdo kdy řekl. Dokonce není problém měnit pozici slov či vět.

Tak třeba za slova: čekej mě tehdy a tehdy vyřčená před osobou A, někdo vloží odpověď osoby B … jasně, jasně – a je to podáno jako důkaz, že osoba B o věci věděla, když řekla … jasně, jasně…. – po prokázané manipulaci s odposlechem zde neexistuje jediný důkaz, že se tak nedělo na řadě dalších míst a slova … jasně, jasně… nezazněla úplně někdy jindy a v jiné souvislosti.

Naopak existuje znalecký posudek z oboru fonoskopie (ing. Z. Švenda) z 13.8.2013, který jsme předložili, který dokládá, že nelze věrohodně prokázat datumy a časy jednotlivých pasáží odposlechů.

Cituji závěr:

1. U žádného záznamu nelze jednoznačně určit, kdy byl pořízen

2. Nelze určit, která nahrávka předcházela jiné nahrávce (nelze určit v jakém pořadí byly pořízeny). Důkaz tímto posudkem soud neprovedl. Proč asi? Protože tento soud od začátku dává opakovaně najevo, že má ve všem jasno. Dává to najevo i tím, že doslova ,,utíral,, jakékoli důkazní návrhy a námitky kteréhokoli z obhájců.

Po manipulaci s odposlechy by zde však nestranný soud měl mít pochybnost o věrohodnosti předkládaných odposlechů a měl by chtít jasné důkazy. Soud ví, že nejsou a přesto pochybnost nemá…. Proč si komplikovat život, vždyť žijeme v zemi Josefa Švejka a všichni tak chápeme slova soudce polního senátu: ,,už ho pověste, ledvinky se mají jíst teplé….,,. Konečně netrpělivé reakce některých médií ve smyslu – tak už ho konečně odsuďte a nezdržujte, které vehementně podporuje pan žalobce, ale i tento soud, o ničem jiné nesvědčí. Ono se toho zas tolik nezměnilo…., bohužel.

Pokud ve své řeči budu citovat části odposlechů, tak činím s tím, že mám dojem, že jim důvěřuje soud, já nikoli a citacemi nepotvrzuji jejich pravdivost, pouze k věci připojím to co si k předmětným událostem pamatuji já osobně.

Tedy výše citovanou částí odposlechu prokazuji, že jsem dostal od Kottových při odchodu z jejich domu 14.5. 2012 krabici na 6 lahví vína o které mi řekli, že je v ní víno. Krabice byla v igelitové tašce.

Co říká ke krabici ing. Salačová (spolupracující obviněná) na str. 6144 spisu :

Otázka (ot): Pro koho byla provize 24 milionů určena?

Odpověď (odp): měla být předána Pancové, já nevěděla co je v té krabici. Věděla jsem, že se předává krabice, ale myslela jsme, že je to krabice s vínem.

Na str. 6132 je uvedeno, že ing. Salačová vypověděla –,, předmětnou krabici jsem ani pořádně neviděla a tudíž nevím, co v ní bylo

Pravdivost výpovědí ing. Salačové již uznal tento soud v nepravomocném rozhodnutí a uznal její výpověď jako pravdivou a úplnou, tudíž ing. Salačová nevěděla co je v krabici u jejíhož předání měla být, já to také nevěděl.

Též ing. Drážďanský popírá, že by předával v krabici úplatek.

Krabice byla dostatečně těžká, aby odpovídala krabici s několika lahvemi vína – důkaz policejní pokus vážení krabice naplněné penězi a krabice naplněná 6 lahvemi vína.

V krabici nic necinkalo – odkazuji na důkaz policejní pokus, kdy krabice s 6 lahvemi vína s papírovou mřížkou mezi lahvemi, ani při velmi hrubém třesení necinká.

Tudíž neměl jsem jediný důvod nevěřit Kottovým, že v krabici není víno.

Pan státní zástupce zde ironizoval má slova, že jsem v době osobní prohlídky nějaký čas krabici nesledoval a nevím tudíž co se s ní dělo a zda jí třeba někdo nevyměnil. Pan státní zástupce to podal tak, že obviňuji polici z takového skutku.

Předně když někdo vystříhává klíčové části odposlechů, tak klidně může vyměnit i krabici. Konečně do domu Kottových měla policie přístup před domovní prohlídkou (instalace odposlechů), i po celou dobu této prohlídky, kdy se policisté pohybovali volně po celém domě, jak jsme viděli ze záznamu z domovní prohlídky. Ke sklepu Kottových to je přitom od garáže pár kroků.

Navíc vůbec nevíme co se dělo v domě Kottových po celé 4 hodiny před mým příjezdem 14.5., neboť poslední odposlech z jejich domu končí v 15.50 a začíná až 19.24.

Žádal jsem o přehrání celého tohoto časového úseku, abychom věděli co se v domě dělo. Soud tento důkaz neprovedl. Přitom obžaloba tvrdí, že si Kottovi měli přinést domů v krabici 14 milionů a pokud to tak je, tak by mělo být slyšet, co s nimi dělají. To nikde slyšet není, jen se v odposleších objevuje náhodné slovo o páskách, bez předchozí konverzace a bez následné konverzace. Tuto část jsem přitom neslyšel při přehrávání celého časového úseku, který nám soud poskytl. Bohužel důkaz přehráním celého času od příjezdu Kottových domů po můj příjezd, však soud zamítl provést.

Pan státní zástupce, až při jednání soudu předložil druhou videonahrávku z jiného úhlu, kterou chce doložit, že s krabicí položenou na zemi nikdo nemanipuloval. Tato nahrávka v sobě nemá časomíru, tedy ji nelze srovnat s první nahrávkou, tedy zda se ve stejný čas odehrává na obou totéž. Dále tato nahrávka byla technicky upravována. Myslím si, že každý z nás viděl v životě alespoň jeden film. Koho by napadlo, že je jak mozaika poskládán ze sestřihů kratičkých sekvencí, vždyť příběh plyne logicky, bez střihů, navazuje…, přesto, kdo viděl nějaké natáčení tak ví, že je to jen dokonalá iluze. Doby, kdy v celuloidovém filmu byly patrné střihy je dávno pryč. Dnes nepoznáte nic.

Tedy to co předložil pan státní zástupce jako důkaz, že se s krabicí nemanipulovalo je důkaz nic neprokazující. Nelze jej srovnat s původní nahrávkou díky absenci časomíry, je upravován a krabice na záznamu také není po celou dobu.

Jen pro dokreslení, že tento soud nepřistupoval stejně k návrhům obžaloby a obhajoby připomínám, že okamžitě, když pan státní zástupce přinesl novou nahrávku, tak soud okamžitě přistoupil k jejímu přehrání. Když s důkazními návrhy vystoupil kdokoli z obhájců, třeba žádosti o přehrání odposlechu někomu ze svědků, tak byl buď odmítnut, nebo odkázán na konec řízení, kde bude rozhodováno o doplnění důkazů. Okamžitá reakce na nový důkaz státního zástupce ze strany soudu jen dokresluje, že se soud někdy choval spíš jako pobočka státního zastupitelství a ne jako nezávislý arbitr měřící oběma stranám stejně.

Ale zpět ke krabici. Pan státní zástupce tvrdí, že není možné, abych si nevšiml, že by někdo s krabicí manipuloval, během mé osobní prohlídky. To samozřejmě možné je a je to i normální jev na, kterém mnoho drobných zlodějů (kapsářů), ale i iluzionistů zakládají svoji živnost. Odvedete pozornost a vyjmete i velký předmět třeba z kapsy aniž by si toho dotyční vůbec všiml.

Diví se tomu jen ten, kdo to nikdy nezažil. Mně jednou chlapík v restauraci sebral aktovku, kterou jsem měl přímo položenou těsně u mé levé nohy a vůbec jsem si toho nevšiml.

Aby mě bylo dobře rozuměno, já jsem nikdy netvrdil, že vím, nebo že jsem viděl, že by někdo krabici vyměňoval či s ní manipuloval. Já jen tvrdím, že nemohu potvrdit, že se tak nedělo a z vlastní zkušenosti vím, že to možné je a zde na to byl dostatečný časový prostor.

Připomínám výpověď ing. Salačové, která řekla, že peníze pro ing. Drážďanského pocházely z její výplaty a popřela, že by šlo o prostředky od pana Kančeva. Ten měl o peníze poslané ing. Salačovou přijít. Budu zde citovat z výpovědí ing.Salačové, kde toto tvrdí. Tedy pokud byl v krabici svazek bankovek vybraných panem Kančevem, tak ve světle výpovědi ing. Salačové není jasné, jak se tam dostal, určitě ne v souvislosti se zakázkou na Buštěhradský zámek, kde ing. Salačová popřela, že by se na úplatku podílela a že by peníze na provizi za Bušťěhradský zámek pocházely od Kančeva.

8.8.2013 (str. 31 protokolu) na otázku státního zástupce (…že jste získala finanční prostředky na provizi na zámek Buštěhrad prostřednictvím falešných faktur s Konstruktivou Branko. Dělala jste něco podobného s firmou pana Kančeva?

Odpověď ing. Salačové: akorát to bylo asi řádově za 5 milionů, on mi s nimi utekl, nikdy mi je nedal, ty peníze….

Otázka, na kterou obžaloba neodpověděla, je : Jak se peníze vybrané panem Kančevem tedy dostaly do krabice, která byla nalezena při mém odchodu z domu Kottových?

Opět zde jen připomínám, že ve výběru z odposlechů z domu Kottových 14.5. vysvětlení nenalezneme. Nic zde není. Celý záznam odposlechu soud odmítl provést. Pokud by dr. Kott s penězi po příchodu domů nějak manipuloval, tak by to muselo být v odposleších zachyceno. Není možné přerovnávat 14 milionů a nevydat u toho ani sebemenší zvuk. Nic takového však v odposleších není. Obžaloba ani tento rozpor nijak nevysvětluje.

Pan státní zástupce dále tvrdí, že jsem věděl, že jsou v krabici peníze a dokládá to odposlechem ze 14.5.2012 – 50 Důvěra R 11 2012-05-14 19.24 mp3 a to částí přepsanou na str. 3165 spisu.

Tak předně část, o kterou se státní zástupce opírá je část, která je naprosto nesrozumitelná začíná v druhé polovině stránky přepisu slovy osoby č. 1. Davídku… a nesrozumitelná pasáž končí slovy osoby č.1 – Ti řeknu k tomu další věci…

Sám pan státní zástupce říká, že přepis není důkaz, přesto všichni pracujeme jen s přepisy, neboť vlastní nahrávky jsou až na výjimky nesrozumitelné a bez přepisu bychom nikdo ani netušili oč se v nich jedná.

Zde se pracuje opět s iluzí, tedy s faktem, že mozek předřazuje při vnímání optické podněty před sluchovými. Tedy když pustím nesrozumitelnou nahrávku a neřeknu předem co na ní je, tak posluchač odpoví, že nic neslyšel, nebo, že nerozuměl. Když posluchači předem řeknu co tam má slyšet, nebo mu k tomu dám psaný text, aby jej při poslechu četl, tak na otázku co tam slyšel odpoví obsahem ,který si při poslechu přečetl a je přesvědčen, že to slyšel. Člověk prostě není stroj a mnohé co se mu zdá jasné a čemu věří tak ve skutečnosti vůbec není. Tím, že soud poslouchal nahrávky s přepisy v ruce znemožnil objektivní posouzení obsahu nahrávek a pracuje jen s přepisy, tedy s věcí, která není důkazem. Ohromné množství nahrávek a přepisů pak téměř znemožňuje se k věcem jednoduše a opakovaně vracet a ověřovat si, zda přepis odpovídá nahrávce. Navíc soud se k věcem nevracel s tím, že on hodnotí důkazy. Pokud by je hodnotil objektivně, tak musí 70 -80% nahrávek označit za nepoužitelné pro nesrozumitelnost a nepracovat s nim. To by však nemohl nikoho odsoudit a to není cílem.

Tato část odposlechu, na kterou se žaloba odvolává, je příklad objektivně zcela nesrozumitelné části.

Ale přesto, kdyby někdo tvrdil, že jí krásně slyší, tak jsem se k této pasáži již vyjádřil při přehrávání odposlechů a vysvětlil jsem, že mě dr. Pancová vracela půjčku (přepis uvádí pětitisícovka), důkazem je fakt, že tyto peníze u mě byly nalezeny v peněžence (5000 -1x, 2000 -2x, 1000 -3x) – uvedeno jako výsledek mé osobní prohlídky provedené policí při zadržení a dále důkaz provedený tímto soudem – zápis dne 14.5. v diáři nalezeném při domovní prohlídce v Rudné, kde je napsáno Davi – půjčka 9 tisíc, dále str. 736 spisu – fotka obsahu krabice po otevření – jsou vidět svazky 1000 a 2000 Kč – další důkaz, že rozhovor nebyl o obsahu krabice, ale o vracení půjčky

Je to ing.Salačová, která tvrdí, že mě dr. Pancová říkala Davi…..

Pan státní zástupce tvrdil, že mé konstatování o půjčce je nepravdivé, ale opět ničím své tvrzení nedoložil. Tedy tvrdí něco, pro co nemá důkaz, naopak jsou důkazy o opaku, tedy o pravdivosti mého popisu předmětné události.

Tento rozhovor se má, dle obžaloby, odehrávat nad penězi. Pokud by tomu tak bylo, pak by musela být nahrána i nějaká manipulace, ta však zaznamenána není. Jde o rozhovor s dr. Pancovou, dle obžaloby manipulující s krabicí a penězi, ale její otisky, ani mé nejsou ani na krabici, ani na penězích, ani na páskách, ani na lepící pásce… Každý si dovede představit, co je úchopů proces otevírání a zavírání čtyřchlopňové krabice od vína, co je úchopů a dotyků s odvíjením lepící pásky a jejím umístěním a zalepení předmětu. Těžko si lze představit, že tyto desítky dotyků nenechají po sobě otisky.

Tuto část tedy uzavírám konstatováním, že u Kottových jsem dostal krabici a byl jsem přesvědčen, že je uvnitř víno v souladu s tím, co mi říkali při rozloučení. Krabici jsem neotevíral a nenahlížel do ní. Jak se do ní dostalo 7 milionů nevím. S dr. Pancovou jsem řešil nevelkou půjčku, kterou mi vrátila.

I další údajné přebírání úplatků obžaloba dokládá pouze výseky přepisů odposlechů a vůbec ničím dalším.

Kladno.

Údajné převzetí úplatků za Domov důchodců a Niederleho pavilon v Kladně z 2.4.2012- tato část je opět nesrozumitelná. V přepisu je:

Pancová: Davide rozumíš náš styl kefe

Rath: Jo díky

Kott: to je DéDé pavilon. Prosím Tě, voni tam, von tam musel něco seškrtat.

Rath: jasný

Kott: Něco málo, ale vopravdu

Rath: jasně, jasně, a s těma si mluvil nějak

Protože tato část je na záznamu nesrozumitelná nedokážeme ani srovnat, zda je správně a pravdivě přepsána a zda nezaznělo něco odlišného.

Při provádění důkazů přehrávání jsme se k tomuto vyjádřil a jen zopakuji, že mě dr. Kott i dr. Pancová ukazovali či dávali různé písemné materiály vztahující se k různým akcím v nemocnicích. Po takové době si logicky nemůžu přesně pamatovat co a kdy, ale vím, že mi dr. Kott i dr. Pancová ukazovali různé tabulky k probíhajícím projektům i s čísly co bude pořizováno a za jaké ceny. Jsem přesvědčen, že je to i tento případ.

Jiný důkaz, než nesrozumitelných několik slov v souzvuku hlasů, které i po přepsání do přepisu jehož pravdivost nelze ověřit, nevypovídají nic o žádném úplatku. I kdyby ten rozhovor proběhl tak jak je přepsáno, tak nedokazuje žádné převzetí úplatku. Jiný důkaz obžaloba nepředložila.

Obžaloba jako důkazy pak předkládá z kontextu vytrhané přepisy hovorů Kottových, kde se mají, dle obžaloby bavit o mě. Jednak z nich vůbec nevyplývá, že by mělo jít o mě, dále hovory mohou být vykládány mnohoznačně a nikde zde nenaleznete srozumitelné vyjádření o úplatku pro mě s tím, že by bylo patrné, že o věci vím a souhlasím s ní.

Musím konstatovat, že za vybavení domova důchodců a Niederleho pavilonu v Kladně jsme žádný úplatek neobdržel.

Kolín a Kutná Hora.

Údajné převzetí úplatku za Kolínskou a Kutnohorskou nemocnici obžaloba dokládá přepisem odposlechu z 16.2.2012 – 20.29. Zde je opět kvalita nahrávky nedobrá, ale objektivně o něco lepší než ta předchozí. Co je v přepisu?

Začíná střihem, kdy nevíme co bylo před tím:

Rath: strašněj život, strašněj život, tak co jak se máš?

Kott: dobře. Tady ti dávám dárečky

Rath: dárečky, dárečky, vánoce byly

Kott: Vánoce byly, todleto to

Rath: ano

Kott: to kolínská enko, je to v eurech jo

Zvláště poslední tři věty nejsou opět takřka slyšet a nelze tedy říci, zda přepis skutečně doslovně odráží obsah hovoru tak jak zazněl.

Opět jsem se k této části již vyjádřil v okamžiku, kdy byl prováděn důkaz přehrávání odposlechů. Opět musím konstatovat, že jsme s dr. Kottem absolvoval stovky různých rozhovorů na jejich detailní obsah si nemohu pamatovat. Nicméně pamatují si, díky neobvyklosti, že měli doma vánoční výzdobu i v únoru – pan státní zástupce to ironizoval, že ,,v únoru,,. I mě to přišlo divné, proto jsem to taky ironizoval s těmi dárečky a vánocemi. To, že mluvím pravdu dokládám důkazem odposlechem z 29.2. 2012 20.00 hod (09 Důvěra R 11 2012-02-29 20.OO mp3)

Pancová: informuje osobu č.2. (Kott) o zítřejším úklidu vánočních ozdob (v přepisu je jen souhrn rozhovoru) ve vlastním odposlechu je doslova slyšet :,, uklidím ty vánoční věci…,,

Tato část naštěstí neunikala tomu kdo vystřihával odposlechy a zůstala tam, tak víme, že i koncem února měly Kottovi doma vánoční výzdobu. Můžeme to ironizovat, ale těžko mi můžete klást za vinu, že se o tom bavím a dokládat tím, že hovor o vánočních dárcích je vlastně hovorem o úplatku. Hovor o dárcích a vánocích je hovorem o přehnané vánoční výzdobě v obýváků Kottových koncem února.

Těď si představte situaci, kdy tato část by v odposleších byla také vystřižena, jako mnohé další a nikdo by mě neuvěřil, že v únoru se bavíme o vánocích…. Krásný důkaz toho, jak se dá s vystřiháváním různých pasáží vyvolávat zcela mylné dojmy a závěry.

Tedy z mé strany šlo o ironii, dr. Kott mi předával složku různých materiálů jež se týkala nemocnic, součástí složky byly katalogy s nabídkami cen v eurech.

Tak toto je jediný rozhovor, který mám vést za celou dobu sledování, kde má zaznít Kolín a Kutná Hora. Opět špatně srozumitelné, obsahově vůbec nehovořící o úplatku či provizi či něčem podobném.

Nic jiného obžaloba v souvislosti s údajným převzetím úplatku za tyto zakázky nepředložila.

Já musím konstatovat, že vylučuji, že bych přijal v souvislosti s vybavením Kolínského pavilonu a nemocnice v Kutné hoře jakýkoli úplatek. A pokud si dobře vzpomínám, tak i k těmto pasážím se vyjadřoval dr. Kott a popřel, že by mi nějaký úplatek dával.

Mladá Boleslav:

Obžaloba tvrdí, že jsem měl přijmout úplatek za vybavení části nemocnice v Mladé Boleslavi, konkrétně 3,1 mil u mě v Hostivici a toto dokládá tím, že je zadokumentováno, že ke mně přijel dr. Kott.

Zde obžaloba se ani nesnaží tvrdit, že někde zachytila něco, co by velmi volnou interepretací – tedy desinterpretací ztotožnila jako můj souhlas či mé vědomí o tom, že přebírám peníze. Prostě jako důkaz stačí, že dr. Kott jel za mnou do ordinace. Není jakkoli zachyceno, že by mi něco dával, nebo něco mi v tomto smyslu říkal, či já něco říkal.

Údajný zbylý 1 milion korun z této zakázky jsem měl podle obžaloby dostat 3.5. a to obžaloba dokládá

přepisem odposlechu ze dne 3.5.2012 z 21.01 z přepisu:

Rath: ty máš pro mě nějaký ty věci

Kott: ehm

Rath: Díky. No,  jo to musíme tu bestii nakrmit. Co je tady, to je další věc, v podstatě furt já furt musím hlídat, aby voni, tam je těch lidí kteří prostě najednou teď cejtěj, tak jsou volby, že jo,  ještě uhlídat, aby ti to neukradli druhou stranou

Kott: a teď je sněmovna, jo..

Tak toto má být důkaz toho, že s plným svým vědomím přebírám úplatek za vybavení Mladé Boleslavi. Ani jednou tam nezazní nic o nemocnici, o Mladé Boleslavi, o soutěži, nic o vybavení, nic o provizi či tak podobně.

Pokud by šlo o přejímání úplatku pro mě, tak bych se sám zde označoval za bestii, což netvrdí ani obžaloba.

Už když jsem se k této věci vyjadřoval, tak jsem konstatoval, že jsme se s dr. Pancovou a Kottem často bavili o volbách a jejich financování. Opět si na to množství hovorů nemohu detailně pamatovat, ale tento úsek je nejspíše o financování volební kampaně a nemá nic společného s veřejnými zakázkami.

Opět i v tomto případě obžaloba nic jiného, kde by měla jakkoli zadokumentováno, že já vím, že přebírám úplatek za vybavení nem. Mladá Boleslav, nepředložila a tyto části přepisů odposlechů nedokazují a nehovoří vůbec o Mladoboleslavské nemocnici. Obžaloba vzala prostě nějaký rozhovor a prohlásila ho, bez jakéhokoli důkazu, za přebírání úplatku za konkrétní zakázku.

Opět mohu jen konstatovat, že jsem v souvislosti se zakázkou na Mladoboleslavskou nemocnici nepřevzal žádné finanční prostředky.

K výše jmenovaným zakázkám obžaloba dokládá ještě další části odposlechů, zde však já !!!! nefiguruji, účasten jsem těch hovorů nebyl a těžko se tedy k nim mohu vyjádřit a komentovat co myslel dr. Kott či dr. Pancová tím či oním. To, že se někdo o někom baví, v řadě případů ani ne adresně, ani přibližně adresně, ještě neznamená, že to skutečně tak je a tak to proběhlo. I mezi partnery mohou být různé motivace deformovat informace a upravovat je určitým způsobem. Zvláště, když se jedná o citlivé věci. Není nic neobvyklého, že zvláště partneři si řeknou: ,,…. to je pro něho, to musím dát tomu…,, a věc pak nikomu nedají, či s ní naloží úplně jinak a říkají to jen proto, aby jim partner tzv: ,,neviděl do karet.,, Obžaloba neprokázala, že v těchto případech nešlo o manipulativní tvrzení či nepravdu a neprokázala, že tím – oním… člověkem jsem skutečně já.

Věrohodnost těchto řečí vedených často chaoticky a ,,páté přes deváté,, je přepsané konstatování dr. Pancové na listu č. 2798 kde se má Pancová bavit s ing:Salčovou o mě a říká jí :,, ale jako von ví, já vám říkám my vopravdu heleďte, von je u nás 2x 3x týdně…,,

Sledováním osob a věcí bylo prokázáno, že nejsem a nikdy jsem nebyl u Kottových 2x 3x týdně. Takže otazné je, zda jsem … von…. Taky netuším, proč byla tato zjevná nepravda vyřčena, pokud vyřčena byla. Obdobných zavádějících a nepravdivých konstatování nalezneme v přepisech mnoho.

Dalším příkladem může být rozhovor ing. Salačové ,která říká dr. Pancové a ing. Drážďanskému – zvýrazňuje svůj vliv na město Buštěhrad tím, že zajistila výběrové řízení pro firmu Stavitelství Kladno. Sama zde pak vypověděla, že k ničemu takovému nedošlo a z odposlechu bychom přitom si byli jisti, že skutečně vítězství firmy zařídila.

Shrnuto, obžaloba nepředložila jediný důkaz prokazující, že bych vědomě přebíral finanční prostředky a byl si vědom souvislosti s nějakou veřejnou zakázkou.

Naopak jsou důkazy svědčící o tom, že jsem přebíral krabici s vědomím, že je v ní víno.

Za co měly být poskytnuty úplatky.

Podle obžaloby, ale vlastně i rozhodnutí tohoto soudu v první části obviněných, měly být poskytnuty za to, že jsem jako hejtman předkládal a schvaloval materiály do rady kraje.

Toto obžaloba dokládá tím, že jsem byl hejtman, dělal program na jednání rady kraje a povětšinou řídil jednání rady kraje a valné hromady nemocnic.

Toto je zákonná povinnost hejtmana, tedy tím, že jsem plnil své povinnosti ze zákona, jsem se měl dopouštět trestné činnosti.

Obžaloba nepředložila jediný důkaz toho, že bych přestoupil své zákonné kompetence, či je nějak zneužil, nebo někoho uvedl v omyl či na někoho činil jakýkoli nátlak s cílem zajistit vybranému soutěžiteli nějakou výhodu.

Naopak bylo provedeno mnoho důkazů svědčících o tom, že jsem na nikoho z rady nátlak nevykonával, jednání probíhala zcela demokraticky, materiály do rady dostávali všichni s předstihem, probíhala k nim volná diskuse a svobodné hlasování (viz výpovědi členů rady, mimo jiné ing. Petera, dr. Chládek, prof. Seidl).

To potvrdili všichni vyslechnutí členové rady včetně profesora Seidla, o jehož výpověď se obžaloba snaží opírat.

I prof. Seidl vypověděl HL 10.10.2013 před tímto soudem- cituji:

Součástí materiálů do rady na vybavení nemocnic byla i zadávací dokumentace VŘ, členové rady ji měli k dispozici.

K materiálům o výběrových řízeních na vybavení Kladno D a Niedreleho pavilonu, Kolín N a Mladá Boleslav – hlasoval jsem pro

Zda měl k těmto materiálům výhrady – na radě jsem připomínky neměl

prof. Seidl – radní měli velké zkušenosti … všichni byli kompetentními osobami… odborná úroveň členů rady byla dobrá… na radě se k materiálů vedla diskuse, nebyla limitována, každý si tam mohl říci svůj názor, o návrzích se hlasovalo.

Nevzpomíná si, zda předkládal materiály o investicích do nemocnic zastupitelstvu, pokud je to uvedeno tak ano.

Zastupitelstvo je nadřízeno radě.

K listu spisu č. 13501 – základní materiál do rady ohledně Buštěhradského zámku – pokud je tam napsána náměstkyně Moravčíková, tak tento materiál předkládala.

Nutno konstatovat, že prakticky identicky o průběhu jednání rady vypovídali i všichni ostatní vyslechnutí členové rady, tedy, že dostávali veškeré materiály, byli vzděláním i zkušenostmi plně kompetentní a kvalifikovaní je posoudit, probíhala demokratická a nelimitovaná diskuse a po ní následovalo hlasování. Na nikoho z nich jsem žádný nátlak nevykonával. Tudíž jsem své pravomoci nikterak nezneužil.

Schválení radou nestačilo, všechny zásadní materiály o investicích muselo ještě schválit i zastupitelstvo a na jednání zastupitelstva předkládal materiály o investicích do nemocnic příslušný náměstek hejtmana.

Na stránkách spisu: 13501, 13427,13470 jsou základní materiály do rady ohledně Buštěhradského zámku, které předkládala radě ing. Moravčíková

Ze stenozáznamu ze zasedání zastupitelstva kraje ze dne 18.1.2010 plyne, že projednání tohoto bodu, diskusi i hlasování řídil Dr. Chládek, včetně předložení tohoto materiálu (navrhuji provést důkaz tímto stenozáznamem)

Na stránkách spisu č. 19119, 19284,20114,20298,21356 a 21 562 – jsou materiály do rady kraje, jež se týkají předkládání zde projednávaných zdravotnických zakázek a z těchto materiálů vyplývá, že předkladateli byli: Georgiev, Růžička, Lemon – ti to ve svých výpovědích potvrdili

I svědek prof. Seidl potvrdil, že krajský úřad řídí ředitel krajského úřadu, že tak činil a pod něho spadají vedoucí jednotlivých odborů a oddělení, které připravovaly materiály pro radu kraje.

Vyslechnutí zaměstnanci krajského úřadu všichni shodně vypověděli, včetně vedoucí odboru investic ing.Novotné, že jsem jim jako hejtman do jejich práce nijak nezasahoval a nevykonával jakýkoli nátlak při přípravě materiálů do rady co se týče jejich obsahu.

Obžaloba tato fakta pomíjí či bagatelizuje a ironizuje moje konstatování, že jsem z pozice hejtmana neřídil krajský úřad a neřídil přípravu materiálů do rady kraje, které všechny připravoval úřad včetně všech investičních akcí. Což je přitom fakt potvrzený výpověďmi zaměstnanců Krajského úřadu (ing. Vytiska, ing. Borecký, ing. Novotná, mgr. Georgiev, dr. Růžička…).

Dále obžaloba tvrdí, že jsem některé materiály určené pro projednání v radě kraje, nezařadil na program jednání rady. To se však netýkalo ani jediného zde řešeného materiálu (zakázky). Rada každý týden projednávala zhruba 100 bodů a občas se skutečně stalo, že jsem některé materiály vrátil k dopracování či opravě. Jsou i založeny ve spisu a je z nich patrné, že jsem vždy na ně napsal, co mi na nich vadí – zdůvodnil jsem proč se mají opravit a ani jeden se netýká zde projednávaných zakázek.

Za tři roky šlo z tisíců předložených materiálů o jednotlivé případy a nechápu co na těchto případech, které s řešenými zakázkami vůbec nesouvisí, chce obžaloba dokázat.

Jen v oblasti veřejných zakázek ve stavebnictví realizoval kraj mezi lety 2009 a 2012 158 takovýchto akcí, do toho nejsou započítány akciové společnosti kraje, tedy s nimi by bylo číslo vyšší. Každá zakázka je schvalována několikrát. Nejprve jako záměr do plánu investic. Pak přidělení finančních prostředků z rozpočtu kraje. Výběr projektu, schválení projektu, schválení vypsání veřejné zakázky a schválení výsledku výběrového řízení. Tedy minimálně pět rozhodnutí rady kraje k jedné zakázce, k tomu minimálně dvakrát projednání zastupitelstvem – schválení plánu investic a schválení položky v rozpočtu na financování. Takže těchto 158 investičních akcí znamená nejméně 790x to projednat a odhlasovat v radě. Porovnejte si jen tento zlomek materiálů rady kraje s počtem ,které obžaloba založila do spisu, že jsme je vrátil k dopracování. Jsou snad dva, nebo tři a zdůrazňuji, netýkají se vůbec souzených kaus.

Podle obžaloby jsem tedy měl dostat úplatek za to, že jsem materiály nechal dát do programu rady, neboť byly zcela v pořádku, nejspíše jsem v řadě případů i řídil jednání rady, když k těmto materiálům diskutoval předkladatel a další radní a řídil jsem hlasování, přičemž obžaloba ani nedokládá, jak jsem v uvedených případech hlasoval a zda jsem vůbec hlasoval a zda jsem byl konkrétních projednávání přítomen.

Tedy pro rekapitulaci žaloba nedokládá, zda jsem na té radě byl osobně přítomen a jak jsem hlasoval. Důkazy o tomto faktu zde provedeny nebyly.

Po schválení rady pak příslušný materiál předložil příslušný náměstek hejtmana do zastupitelstva, kde se opět diskutovalo a hlasovalo a následně po schválení radou a zastupitelstvem podepsal příslušné dokumenty, smlouvy atp. pověřený člen rady, u investic prakticky vždy náměstek Hrabě. Ten potvrdil, že tak činil svobodně, bez nátlaku kohokoli včetně mě.

Je naprosto nesmyslné, aby někdo dával úplatek za to, že veřejný funkcionář plní svoji zákonnou povinnost, kterou plnit musí (nemá zde osobní svobodnou vůli udělat nic jiného), plní ji zcela automaticky, standardně, každotýdenně a jde o jeden z mnoha úkonů v celé pyramidě schvalování počínající u příslušného referenta kraje či zaměstnance nemocnice přes vedoucí oddělení, odborů, náměstky, ředitele, členy představenstva, radní, zastupitele až k podepisujícímu členu rady.

Obžaloba nepředložila jediný důkaz, že by proces tvorby a schvalování materiálů do rady, zastupitelstva kraje byl mnou jakkoli ovlivněn, nebo že bych do něho nějak zasáhl. Přes to tvrdí, že jsem dostal úplatek. Tedy by to byl úplatek za nic – nikomu jsem nic nesliboval, pro nikoho jsem nic neudělal, ty údajně uplácející jsem ani neznal, nejspíš ani s nimi nikdy nemluvil a přesto mě měli dát úplatek.

Z materiálu Transparency International – definice korupce :,, znamená takové jednání představitelů veřejné správy, jimiž se nezákonně obohacují prostřednictvím zneužívání pravomocí, které jim byly svěřeny.

Je prokázáno mnoha svědky, že jsem pravomoc hejtmana nezneužil.

Zdroj: Vaše Věc