Může mít občanský postoj jen politolog?

0
9

Autor: Eva Hrindová

Eva Hrindová Je to nešvar posledních let. Vyjevíte-li svůj názor na cokoliv, okamžitě začne být zkoumáno, zdá máte na vyjádření názoru dostatečné vzdělání. Nelíbí se vám nějaká stavba ve veřejném prostoru? Máte smůlu, pokud nejste architekt.

Co na tom, že ona stavba hyzdí nebo krášlí prostor, kterého jste součástí a jste s ní denně konfrontováni. Jste tupý občan, který bez diplomu architekta nemá právo na názor. Umění tak může hodnotit jen vystudovaný teoretik umění, hudbu aktivní hudebník a vrcholem všeho – o ženských problémech smí hovořit jen ten, kdo studoval gender studia. Něco jiného samozřejmě je, pokud souzníte s arbitry všeho možného – od morálky až po umění či feminismus. Pak klidně tvrdé nároky na vzdělání nemusíte splňovat.

Toto sektářské chování, kdy pár vyvolených určuje témata a to, jak o nich smýšlet, se už ale rozšířilo i do oblastí, kde nemá a nesmí mít místo. Mediální elita chce rozhodovat i o tom, které občanské postoje jsou správné. Nositele různých postojů pak nálepkuje, zesměšňuje a mediální šikanou odrazuje všechny, kdo by podobné postoje chtěli sdílet.

Co vlastně občanský postoj je? Je to váš názor na veřejné dění a je zcela v kategorii, kdy ho nemusíte nijak obhajovat. Samozřejmě, že je lepší, pokud svůj postoj umíte věcně vysvětlit, ale nikdo nemá právo vás odsuzovat za to, že nějaké postoje máte. Osobní postoj se nehodnotí podle nějakých věcných kritérií. Nedá se vyvrátit nebo někomu vnutit. Každý k němu dospěje sám a má pro něj své důvody – mnohdy iracionální.

Já mám třeba postoj, že nechci v České republice islám a považuji islám za hnusnou a krutou ideologii, která ponižuje ženy a mužům, ženám a dětem vymývá mozky. A odmítám se nechat chytat na slovíčkách a přetahovat se s někým o přesné znění různých překladů koránu. Upřímně – ani korán nechci číst. Proč taky – nejsem orientalista a nehodlám dělat kariéru v Akademii věd na výkladech koránu. Nejsem ani historik, který má v malíčku každou drobnou potyčku mezi islámem a jinou vírou. Nejsem ani teolog, který si po nocích bádá o hnusné minulosti křesťanství nebo jiných náboženství, abych jim náhodou nenadržovala proti islámu. Je mi to jedno. Bytostně cítím, že islám není svobodný, ale totalitní a sektářský.

Nemusíte nic studovat – stačí vidět zahalené ženy cupitající za muži. Není to dostatečně výmluvné? To je realita, kterou dnes můžete vidět v každém evropském městě a pomalu i u nás. A teroristické útoky vedené frustrovanými příznivci islámu se také nedají ničím okecat. Co chcete víc? Myslíte, že když budete číst korán pořád dokola a k tomu po nocích studovat historická pojednání, tak že se něco na tom změní? Ne. Pořád tu ty zahalené ženy budou a násilní muži taktéž.

Sofistikované filosoficko-historické debaty jen problém znepřehledňují. Jen oddalují řešení. Proto se nebojme mít své postoje. My sami jsme zodpovědni za své životy a nikdo nám nebude říkat, z čeho můžeme mít strach nebo co máme podporovat.

Jistě – politici, publicisté a analytici ať zkoumají a studují a nechť občany výsledky svého zkoumáni zahrnují. Sami se rozhodneme, komu budeme věřit. Máme oči a uši a žijeme reálné životy v reálném prostoru. Rozhodneme se sami. Protože pořád jsme hrdí a svobodní občané. A pokud máte pocit, že své postoje musíte každému obhajovat a vysvětlovat, připomínám vám pár jednoduchých zásad asertivity.

  1. Máme právo sami posuzovat své vlastní chování a city a být za ně zodpovědní.
  2. Máme právo nenabízet žádné omluvy a výmluvy ospravedlňující naše chování.
  3. Máme právo posoudit, zda a nakolik jsme zodpovědní za řešení problémů druhých lidí.
  4. Máme právo změnit svůj názor.
  5. Máme právo říci: „Já nevím.“
  6. Máme právo být nezávislí na dobré vůli ostatních.
  7. Máme právo dělat chyby a být za ně zodpovědní.
  8. Máme právo dělat nelogická rozhodnutí.
  9. Máme právo říci: „Nerozumím.“
  10. Máme právo říci: „Je mi to jedno.“

Tak se nebojme a své postoje si nenechejme nikým vzít – máme na ně právo!

Zdroj: Blog autorky