Naše strategie je jasná

0
1094

Autor: Herwig Lerouge – Belgie

ptbPři místních volbách konaných dne 14. října učinila PTB (Belgická strana práce) v Belgii průlom. Strana zaznamenala další pokrok v regionech Brusel a Valonsko, dostala se do zastupitelstev ve většině velkých měst ve Flandrech. Zvláště pozoruhodné jsou výsledky v Bruselu, hlavním městě Evropy, s 11,6%; Antverpy, druhé největší přístavní město v Evropě, s 8,7%; dvě nejvýznamnější města Valonska, Lutych s 16,3% a Charleroi s 15,7%; a Gent, druhé největší město ve Flandrech, s 7,1%.

Počet místních zvolených zastupitelů se zvýšil z 50 na 157.

Strana nastolila problémy, které by se bez nás nesetkaly s odezvou. Kvalitní sociální bydlení.Bezplatná městská hromadná doprava a její ekologický význam. Téma správy se snížením platů starostů ve významných městech na polovinu.

Posílili jsme jak v počtu členů, sekcí a hlavně z hlediska myšlenek a aktivismu. Strana vzrostla z 2 885 členů v roce 2008 na téměř 14 000 členů, což je téměř pětinásobný nárůst. Strana nyní má mnohem více sekcí a základních organizací, i v továrnách. Vedení regionů a okresů bylo obnoveno a zapojili se mladší soudruzi.

V těchto těžkých časech nám dává tento pokrok důvod k optimismu, protože jsme toho dosáhli na základě revoluční strategie, vypracované za podmínek nerevolučního a dokonce reakčního období.

Páteří naší strany je naše komplexní marxistická základna.

Jsme dialektičtí a historičtí materialisté. Myslíme si, že zásadní společenské změny lze dosáhnout pouze třídním bojem. Může to být jen dílo dělnické třídy samé. Třídní boj je politický boj, boj o moc ve společnosti. Spočívá v tom nepřijmout existující, ale vytvořit nový stát a společnost a rozpustit staré. Naše strategie je jasná.

Kapitalismus obrátil svět vzhůru nohama. Vše je ohrožováno, ať jde o individuální práva, sociální práva, lidová práva, právo na společné dědictví. Chceme-li lidem nabídnout budoucnost, musíme rozvíjet politiku ve dvou osách. Na jedné straně ambiciózní sociální, demokratické a ekologické programy investic pro uspokojení potřeb lidí a životního prostředí. Na druhé straně rozsáhlá společenská přeměna. Boj za hluboké sociální, demokratické a ekologické reformy musí souviset s bojem za společnost bez vykořisťování člověka člověkem a bez ničení přírody.

Každý boj za jakékoliv zlepšení v sociální a demokratické oblasti může mít dvě různé cesty: buď posiluje systém a diktaturu monopolů, nebo dokáže pozdvihnout velké skupiny lidí a dát jim novou vizi a energii. Přibližujeme se době, kdy stále více lidí přemění svůj hněv v akci a kdy budou organizovat nová hnutí odporu. Potřeby lidí a planety budou výchozím bodem těchto hnutí odporu. Bude narůstat mínění, že takový přístup je v tisíci a jednom směru v konfliktu se současnou kapitalistickou společností a že musí vzniknout jiná společnost. Musíme toto mínění živit, poskytovat argumenty v jeho prospěch, podporovat, rozvíjet a organizovat.

Cílem společenské akce nemůže být pokus stabilizovat stávající systém a zachránit tak kapitalismus. Chceme se posunout k socialistické společnosti, nabídnout systémovou odpověď na různé krize a nakonec ukončit vykořisťování lidí a drancování naší planety. To je možné pouze tehdy, pokud je ekonomika plánovaná podle logiky, která se ve společnosti zaměřuje na potřeby lidí a planety, místo na zisky. Aby bylo možné uspokojit potřeby lidu, je nezbytné, aby dělnické třídě patřily všechny banky, pojišťovny, průmyslové koncerny, průmysl služeb, obchod a komunikace. K tomu musí dělnická třída využít moci a vybudovat vlastní státní aparát se svými vlastními zákony a institucemi.

To se stalo věcí nejvyšší naléhavosti v 21. století. Třídní boj, reformy a zásadní změna.

Historie nás učí, že přechod od jedné společnosti ke druhé je možný pouze v případě, jsou-li splněny dvě podmínky.

Za prvé, situace musí být zralá. To je případ, kdy je buržoazie vážně rozdělena a již není schopna vládnout jako dříve, kdy významná část populace již nemůže tolerovat její vládu, kdy lidé nemohou žít jako dříve a masivně se rozhodují konat.

Ale je tu ještě druhá podmínka. Dělnická třída musí být také připravena a dostatečně organizovaná: v lidových výborech, odborových organizacích, sousedských radách, masových organizacích. A musí být dostatečně uvědomělá, aby bylo možné uskutečnit přechod k socialismu. Zralost dělnické třídy a síla masové akce závisí do značné míry na kapacitě jejího předvoje, komunistické strany.

V dnešní Evropě jsme od takového stavu ještě daleko.

Naším úkolem je urychlit proces přípravy dělnické třídy pro tuto situaci. Nejprve posilováním naší strany. Strana sdružuje všechny lidi usilující o socialistickou společnost, společnost bez vykořisťování člověka člověkem. PTB je v první řadě stranou dělnické třídy, která je jedinou základní silou v zápasu za sociální reformy a za změnu ve společnosti. Naší prioritou zůstává budování silných organizací na pracovišti. Zde pracujeme s odbory. Naším základním přístupem je jejich posílení. Ony jsou hlavními masovými organizacemi dělnické třídy. Sdružují celou dělnickou třídu jako třídu, u nás zcela jistě. V období, kdy je rozdělení a fragmentace ústřední strategií kapitálu, musí být tento úkol hodnocen nejvýše. Mnoho protikapitalistických sil působí v odborových organizacích, jsou zde však i ti, kteří hlásají smíření se systémem a kapitálem. Ale kdykoli kritizujeme, děláme to s pozitivním přístupem a na základě postojů mas. Vyzýváme k plnému rozvoji demokracie, čímž pomáháme nabídnout řešení. Kladně podporujeme dobré postoje odborů.

Snažíme se efektivně přeměnit požadavky pracujících lidí v zápas, organizaci a uvědomění, shromáždit nejlepší zkušenosti a zobecnit je.

Naše výzva nezní: „Vyřešíme to za vás“, ale „Vezměte svůj život do svých rukou. Organizujte, mobilizujte, staňte se uvědomělými!“ Samotní lidé ve svých kancelářích a školách, bydlištích a na pracovištích se musí naučit mobilizovat a být aktivní za větší nebo menší změny. Boj za dosažení těchto změn je sám o sobě „školou“, která odhaluje sílu kolektivních akcí a která učí, jak dát politickou orientaci. Uvědomujeme lidi. Chápání fungování společnosti, její historie a budoucnosti se neobjevuje spontánně. Organizujeme: kolektivní sociální akce je důležitou příležitostí, kde se lidé mohou setkávat, organizovat a postupovat vpřed.

Síla strany není definována jen svou ideologickou jednotou, ale také kolektivní útočnou silou všech svých členů. Můžete si zlomit prst, ale ne celou pěst. Proto používáme principy, jako je jednota vůle a jednání, zásady většiny a menšiny a zásada, že praktické závěry jsou závazné pro všechny. Základním organizačním principem strany je demokratický centralismus. Historie sociálně-demokratické strany nás učí, že existuje skutečné nebezpečí, že proběhne posunu moci k poslancům strany na úkor demokraticky zvolených struktur strany. Když poslanci začnou sami definovat politickou orientaci, aktivita strany se stále více omezí na parlamentní práci, místo aby hrála osvobozující roli v lidových sousedstvích a na pracovištích. To stále víc vede k volební logice, kde nikdy není přijat takový postoj, který odporuje panujícím myšlenkám, protože by to mohlo stát hlasy. Politika PTB se rozhoduje v různých demokraticky zvolených strukturách strany. Naši poslanci a další zvolení zástupci jsou členové strany, kteří nekandidovali, aby získali pozici, materiální prospěch nebo snadné peníze. Žijí a pracují s průměrným dělnickým platem.

Ale co se nejvíce změnilo, je náš přístup k otázce taktiky za posledních deset let.
Vysvětlil jsem podstatu naší strategie. Musíme však najít nejvhodnější způsob a metody, jak tímto směrem pokročit. Zaplavit lidi „velkými pravdami“ nebo „naším úplným programem“ nám nepomůže ani o krok vpřed. Chceme zvládnout umění, jak se dostat mysl lidí do pohybu. To nastává, když lidé získávají zkušenosti podporou nějaké věci, když se začnou organizovat a začnou bojovat. Z tohoto důvodu je nezbytné vzít v úvahu existující rovnováhu sil a úroveň vědomí mas.

Taktika není cílem. Taktika slouží strategii.

Naše strana nyní chce brát do úvahy, že jsme v obranné fázi. Dělnická třída byla zatlačena do defenzivy a neustále podstupuje útoky na svou životní úroveň, dosavadní úspěchy, životní a pracovní podmínky. Celá společnost, média a vládnoucí ideologie tlačí směrem k individualismu, „každý sám za sebe“ na úkor kolektivu. To má velký dopad na vědomí a rovnováhu sil. Naše taktika musí poskytnout na tuto situaci lepší odpověď. Strana bude předvojem pouze tehdy, pokud bude moci získat srdce a mysl mas. To vyžaduje přizpůsobit metody.

Taktika je umění. Taktika má svá vlastní pravidla. Každý může zlepšit své schopnosti a vycvičit se v tom.

Vytvořili jsme kontrolní seznam s třiceti taktickými doporučeními. Tady některá jsou.
Vždy se opíráme o střízlivou a objektivní analýzu rovnováhy sil. Když bereme svá přání za samozřejmost a lidé je nevidí naplňovat, upadnou do pesimismu a temnoty.

Pokud není rovnováha sil příznivá, neznamená to, že se musíme vzdát a vzdychnout, že „nic není možné udělat“. Musíme změnit poměr sil opřením se o masy, o naše spojence v odborových organizacích a v pokrokových kruzích.

Příklad: stávka proti propouštění ve Volkswagenu začala špatně, když veškerá pozornost byla věnována příplatku poskytnutému těm, kteří chtěli opustit společnost. Namísto dalšího prosazování maximálního požadavku na „udržení všech pracovních míst“ stáhla se stranická skupina na požadavek, že „3000 pracovních míst je minimum“. To umožnilo vytvořit argumenty pro realistický cíl. Zcela neočekávaným způsobem hlasování ukázalo, že důležitá menšina (46%) hlasovala proti návratu do práce a požadovala zachování 3 000 pracovních míst.

Pro rozvoj správné politiky a taktiky se opíráme o demokracii ve straně. Naši členové mají mnoho kontaktů s lidmi. Máme mnoho členů, kteří jsou členy odborových organizací, často s velkými zkušenostmi, kteří stále řeší otázky taktiky. Musíme brát jejich názory vážně.

Myslíme a jednáme podle většiny. V našich heslech, modelech činnosti a organizačních návrzích vždy musíme brát v úvahu skutečnou úroveň uvědomění širokých mas.

Zabýváme se konkrétními problémy lidí. Revolucionáři jsou nejlepšími obhájci reforem, protože se opravdově zajímají o problémy lidí, ať už velké nebo malé. To, co nás odlišuje od reformistů, je náš způsob, jak zvážit akce pro reformy. Každý boj nabízí možnost uvést v pohyb lidi. Prostřednictvím kolektivní akce se lidé učí, jak vzít svůj osud do vlastních rukou.

Dosahujeme konkrétních věcí. Nepodstrkujeme zbožná přání, jsme lidé, kteří jednají. To je způsob, jakým chceme být vnímáni: jako strana, která dosahuje věci, které jsou lidem blízké. Lidové kliniky Zdraví pro lidi jsou stále nejlepším příkladem toho, čeho jsme schopni dosáhnout. Právníci strany jsou oddáni ochraně odborářů a práva na stávku, k zápasu osob bez dokumentů. Comac (Mládežnické hnutí PTB) pomáhá studentům připravit své zkoušky na každoročních kolektivních studijních táborech.

Pracujeme na dosažení malých vítězství. Malá vítězství jsou důležitá pro uhájení nadšení a schopnosti lidí jednat. Proto je však musíme ukazovat jako vítězství strany.
Podporujeme vše, co je pozitivní. Musíme být schopni zjišťovat tužby pracujících. Ty nejsou nikdy „čisté“, vždy jsou přítomny „kazy“, jako na surovém diamantu. Musíme se naučit objevovat kladné tendence a chránit nadšení pracovníků.

Příklad: podporujeme „populistické“ pohledy lidí na politiky, kteří se o ně dnes nestarají, vydělávají šestkrát tolik, co oni. Na tomto pohledu se snažíme ukázat, že tito politici se chovají tímto způsobem, protože dělají práci pro buržoazii a jsou za to odměňováni.

Rozlišujeme mezi vnitřním a vnějším. Musí existovat dostatek prostoru a pozornosti pro strategické a taktické otázky uvnitř strany. Směrem k vnějšímu světu musíme vědět, co je nezbytné pro oslovení širokých mas. Média nám poskytují omezený prostor a čas, a proto se musíme soustředit na podstatu našeho poselství, i když by novináři mohli chtít věnovat větší pozornost našim vnitřním záležitostem nebo obtížnějším částem našeho programu.

Představujeme zřetelné osobnosti a mluvčí. Hrají důležitou roli v pověsti strany a ve způsobu, jakým lidé stranu vnímají. Stále jsme příliš anonymní stranou, stranou bez tváří.

Pracujeme na pozitivní mediální politice. Většina médií zůstává v rukách několika velkých společností a jejich akcionářů. Ale bylo by zcela hloupé, kdybychom činili na základě toho závěr, že nemáme sami směrem k mediím vyvíjet úsilí. Novináři jsou lidé, kteří mohou ocenit dobré akce, dobře rozvinuté argumenty a dobré výsledky. Chceme neustále hledat možné příležitosti. Tím, že podnikneme iniciativu, sami se kontaktujeme s novináři

Námět si vybíráme sami. Když přijdeme do médií, pravidlem číslo 1 je, že musíme sami vybrat předmět. Nemůžeme si dovolit, abychom odpovídali všem provokacím buržoazie. Chceme se vyhýbat debatám, které jsou ztraceny ještě předtím, než začaly. Můžeme se vždy vyhnout trapné otázce, když se netýká současných problémů, nebo proto, že je to provokace nebo jde o problém, který není pro širokou veřejnost snadno srozumitelný.

Využíváme sílu kladného příkladu. Skutečnost, že ve Francii a v Nizozemsku existuje daň z majetku, vyvrací argument o úniku kapitálu. Pozitivní zkušenosti z boje jsou často mnohem přesvědčivější než mnoho argumentů.

Mluvíme přímým a jednoduchým jazykem, srozumitelným lidem. Chceme, aby bylo vše jednoduché – naše materiály, naše události – aby lidé, s nimiž pracujeme, se s nimi cítili dobře. Musíme věnovat mimořádnou pozornost tomu, abychom se vyhnuli stranickému žargonu, abychom zjednodušili zprávu. Humor je mocný nástroj komunikace.

Necháváme fakta mluvit sama za sebe. V každém problému jsou důležitá fakta, fakta a fakta … tak, aby si mohl čtenář čerpat své vlastní závěry. Lidé to skutečně dokážou!

Usilujeme o co nejširší možnou alianci (zásadu jednotné fronty). V každém hnutí, které bojuje za společenský pokrok, demokracii, mír nebo životní prostředí, rozvíjíme aktivní politiku jednotné fronty.

Profil strany je definován námi. Náš profil je vyjádřen naším východiskem „Lidé před zisky“. Heslo „lidé před zisky“ vyjadřuje přímo to, co jsme a co děláme.

Prostřednictvím tohoto taktického přístupu jsme byli schopni využít naši stranu pro politickou agendu. Tento přístup samozřejmě obsahuje určitá nebezpečí. Buržoazie se snaží útočit na nás ve dvou směrech. Někteří chtějí vytvořit kolem nás „sanitární kordon“ drsnou antikomunistickou kampaní. Jiní doufají, že nás mohou přeměnit na novou sociálně demokratickou stranu. Musíme si být vědomi těchto dvou nebezpečí, které nás mohou zničit jako komunistickou stranu jakéhokoliv politického významu a věnujeme pozornost těmto nebezpečím. Nic není jednoduché. Ale je to cena, kterou musíme zaplatit, abychom se dnes stali silnou komunistickou stranou.

Zdroj: Facebook