Navždy nás opustil Míla Ransdorf

0
346
Processed with VSCOcam with hb1 preset

Dnes v pátek v Praze zemřel významný myslitel, historik, poslanec Evropského parlamentu a politik KSČM Miloslav Ransdorf. Bylo mu 62 let. Příčinou úmrtí byla mozková příhoda.

ransdorf_parte

Miloslav RansdorfMiloslav Ransdorf se narodil roku 1953 v Rakovníku. V roce 1972 vstoupil do KSČ. V roce 1977 absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor historie a filozofie. Roku 1978 získal titul PhDr., roku 1982 titul CSc. V letech 1984-1992 pracoval v Prognostickém ústavu Československé akademie věd. Po roce 1989 se zapojil do politiky, nejprve jako člen Demokratického fóra komunistů, které pracovalo uvnitř KSČ. Ve volbách v roce 1990 byl prvně zvolen do parlamentu, zasedl do české části sněmovny národů Federálního shromáždění. Zvolen byl za KSČS, v roce 1991 přešel do poslaneckého klubu KSČM. Znovu zvolen byl ve volbách roku 1992, avšak Federální shromáždění bylo po rozpadu federace rozpuštěno. Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny, mandát obhájil ve volbách roku 1998 i volbách roku 2002. V dolní komoře českého parlamentu setrval do roku 2004, kdy byl zvolen do Evropského parlamentu (EP), přičemž získal nejvyšší počet preferenčních hlasů – 142 444. V EP působil jako místopředseda výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a náhradník ve výboru pro rozvoj. Mandát obhájil ve volbách roku 2009, a to s třetím nejvyšším počtem preferenčních hlasů. Byl opět zařazen do výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. Potřetí byl zvolen v roce 2014, kdy ho preferenční hlasy voličů posunuly ze čtvrtého místa kandidátky na druhé. Stal se pak místopředsedou výboru pro průmysl, výzkum a energetiku.

Zároveň byl do konce života členem Výkonného výboru ÚV KSČM a stínové vlády KSČM, kde zastával post jejího místopředsedy pro zahraniční politiku a spravoval resort zahraničních věcí a průřezový resort vědy a výzkumu. V letech 1993-2004 zastával funkci místopředsedy ÚV KSČM.

Byl polyglotem, ovládal dvacet jazyků. Sám sebe označoval pojmem homo politicus – politika ho vzrušovala, fascinovala, stala se mu osudem. Napsal 25 knih. K nejvýznamnějším patří jeho Nové čtení z Marxe, široce diskutovaná teoretická práce. Ač přesvědčeným ateistou, jeho oblíbeným tématem byly dějiny náboženství, zejména české reformace (práce Kapitoly z geneze husitské ideologie, Z myšlenkového světa reformace, Mistr Jan Hus). Studie věnoval i Janu Amosi Komenskému, Ernesto Che Guevarovi či Thomasi Jeffersonovi. Jakýmisi zpověďmi politika byly knihy … není všem dnům konec a Svět zleva.

Byl politikem, kolem něhož se stále něco dělo. Mužem bonmotů, ostrého šlehu, konfrontace. Věděl totiž, že myšlenka se rodí ze střetu. Své nepřátele dráždil na maximální míru. V 90. letech se stal přirozeným symbolem KSČM. I v posledním období váha jeho osobnosti vždy znovu přitáhla pozornost.

Pronásledovaly ho i aféry a problémy. Ale i ty ho přiváděly k reflexi. »V poslední době hodně přemýšlím o mezích rozumu. V mládí jsem si myslel, že může existovat čistý rozum. Dnes o tom stále více pochybuji. Rozum emoce potřebuje, je jimi oživován, inspirován. Je díky nim silnější, ale i zranitelnější,« řekl redaktorovi Haló novin v nedávném rozhovoru. Do poslední chvíle přitom přemýšlel o úkolech levice v současném světě. »Levice se musí vrátit k úsilí o hledání nových cest, nové společenské racionality. Levice musí být znovu tahounem modernity, hodnot evropského racionalismu a humanismu,« řekl tehdy.

Zdroj textu: Halo noviny

Poznámka Admina: Osobně si pamatuji Mílu Ransdorfa od osmdesátých let minulého století. Pracoval jsem tehdy ve funkci, kdy byla povinnost absolvovat VUML. No a naši třídu učil předmět „marxismus-leninismus“, Míla  Ransdorf. Pár krát jsme se pak ještě potkali při různých příležitostech. Všichni, kdo jste ho znali, vzpomínejte na něj jen v dobrém. Čest jeho památce.