Praha 10 – Strašnice

StrašniceStrašnice (německy Straschnitz) je katastrální území, od roku 1922 čtvrť Prahy. Je z převážné části součástí městského obvodu a městské části Praha 10, malá část Strašnic u hranic se Žižkovem (průmyslové a skladové areály Tesla Strašnice a Pramen Praha a tenisové dvorce v oblasti Třebešína) patří do obvodu a městské části Praha 3. Strašnice sousedí s Vršovicemi, Vinohrady, Žižkovem, Malešicemi, Hostivaří, Záběhlicemi a Michlí.

30. října 2014 byla otevřena naučná stezka Strašnicemi, která měří 3,5 km, má 11 zastavení a začíná u stanice metra Strašnice. Zevrubně seznamuje se všemi významnými fakty (historií, pamětihodnostmi atd.) Strašnic.

Původ názvu

K roku 1185 doloženo spojení „de Strasnic“. Původně Strašnice znamenalo „ves lidí Strašnových“ – od osobního jména Strašen (toto jméno mělo od nositele odhánět – „odstrašovat“ – zlé démony).

Samostatné Strašnice

Strašnice jsou zmiňovány v letech 1185 (kdy patřily vyšehradské kapitule) a 1222. Ve čtrnáctém století zde byly tři dvory (Názův, Štukův a Elingův), v 15. století dvě tvrze. Mezi majiteli se vystřídala královská komora, Staré i Nové Město i soukromí majitelé. Při rakousko-pruské bitvě u Štěrbohol (6. května 1757) byly Strašnice zpustošené.

V roce 1781 byly Staré Strašnice obnoveny a vznikly vedle nich také Nové Strašnice, ty však nikdy nebyly samostatnou obcí. Zhruba od roku 1898 se v matrikách používal sloučený název Strašnice. Strašnicím vedla církevní matriku v letech 1676 – 1784 farnost Prosek, v letech 1673 – 1775 též farnost svatého Ignáce, v letech 1784 – 1920 žižkovská (olšanská) farnost svatého Rocha.

Strašnice byly do 19. století známé pěstováním zelí. Koncem 19. století měly Staré Strašnice 50 domů a Nové Strašnice 14, Strašnice celkem měly 650 obyvatel (rok neuveden). V obci byly dvě cihelny, Vackova a Kosova, jejichž majitelé ve velkém budovali činžáky i rodinné domy. Začátkem 20. století Strašnice získaly poštovní a telegrafní úřad, četnickou stanici, vodovod, v roce 1912 elektrické veřejné osvětlení. V roce 1900 byly Staré Strašnice s 1075 obyvateli a Nové Strašnice se 133 obyvateli vesnicemi žižkovského okresu. Roku 1910 měly již 4 060 obyvatel, roku 1934 již 20 000.

Součástí Prahy

Při sloučení s Prahou 1. ledna 1922 měly celkem 4 800 obyvatel. Od 17. ledna 1923 byly součástí samosprávného obvodu Praha XIII se sídlem ve Vršovicích, do obvodu patřily ještě Záběhlice a Hostivař. Od 21. října 1947 se rozdělením Prahy XIII staly Strašnice sídlem nového obvodu Praha XX-Strašnice, do nějž byla zařazena ještě Hostivař a část Záběhlic zvaná Zahradní Město. Od 1. dubna 1949 byly Strašnice přičleněny do obvodu Praha 10 (s Hostivaří, Malešicemi a Zahradním Městem). Od 11. dubna 1960 jsou Strašnice z převážně součástí obvodu Praha 10 se sídlem ve Vršovicích a z malé části součástí obvodu Praha 3, tvořeného především Žižkovem. Od 24. listopadu 1990 jsou Strašnice součástí městských částí Praha 10 a Praha 3, které jsou jádrem stejnojmenných městských obvodů.

Po vzniku Velké Prahy vznikly ve Strašnicích Masarykova kolonie (1920), Zborov (1920), Kolonie strojvůdců (1922), kolonie Klínek (1923), Rybníčky (1923), Skalka (30. léta).

Sídliště Solidarita

Sídliště Solidarita v Praze tvoří obdélníkovou zástavbu od ulice Bečvářovy (původně Soudružské) po ulici Úvalskou mezi ulicí Černokosteleckou a ulicí V Olšinách. Někdejší kolonie Zborov v oblasti dnešních ulic Rostoklatská a Tuklatská byla zrušena a na její místo zasahuje sídliště. Vybudováno bylo v letech 1947–1951 a bylo první velkou poválečnou bytovou akcí v Praze a prvním pražským sídlištěm v dnešním smyslu slova (byť první náznaky sídlišť, ještě cihlových, se objevily již ve 30. letech. Postavilo jej Stavební družstvo Solidarita, v němž sdružilo své síly šest bytových družstev a šest průmyslových závodů a národních podniků. Vedoucím projektantem byl František Jech a jeho tým, který měl zkušenost s předválečnými funkcionalistickými stavbami a navazoval i na levicové vize o jednoduchém úsporném bydlení, dále jsou jako autoři uváděni Hanuš Majer a Karel Storch.

dvouletky_zahradky

Popis a postup výstavby

Projekt navázal na Le Corbusierovy úvahy o Zářících městech a na vizi proletářského bydlení a „ekonomie nejmenšího bytu“, jakou předtsavila architektonická Levá fronta na výstavě roku 1931. Byl opuštěn princip blokové výstavby s vnitrobloky, kterou ještě do 30. let regulační plán striktně vyžadoval, a nahradily je rovné linie domů v zeleni. Řadové domky měly v přízemí po jedné straně vstupní chodby kuchyni a koupelnu, po druhé straně schodiště do patra, přízemní obývací pokoj má dveře na malou zahrádku za domem. V patře jsou dvě ložnice, z nichž menší má malou terasu nad zahrádkou.

dvouletky_02

Rozhodující část byla postavena jako novátorské řešení kolektivní bytové výstavby s použitím velkoformátových stavebních prvků z betonu, např. sloupů a stropnic, vyráběných přímo na staveništi – předchůdců pozdějších panelových systémů. Zdi jsou ještě cihlové, střechy sedlové s klasickou keramickou krytinou.

Sídliště Skalka, vilové Rybníčky, sídliště Rybníčky

Sídliště Skalka se rozkládá východně od stanice metra Skalka, mezi ulicemi Na Padesátém a Přetlucká. Na jihu k němu přiléhá Jižní spojka, jejíž architektonicky zajímavý zavěšený most šikmo přecházející železniční trať a nákladové nádraží patří rovněž do Strašnic.

Lanový most

Hostivařsko-malešická průmyslová oblast

Část území Strašnic východně od někdejších Nových Strašnic je od zbytku území oddělena nákladovou železniční tratí. V této odlehlé části je stanice metra Depo Hostivař, stejnojmenné depo, větší část opravárenské základny metra (jejíž velmi malá část leží již skutečně na území Hostivaře, podle níž je pojmenována) a přilehlý lesík patřící Dopravnímu podniku a obydlený bezdomovci, s několika manipulačními kolejemi a skládkou materiálu vytěženého při stavbě metra.

Na území Strašnic není žádné náměstí, přesněji řečeno žádné místo pojmenované jako náměstí. Přirozeným centrem Strašnic je dnes Starostrašnická ulice a okolí stanice metra Strašnická, významnými osami jsou také Průběžná a Černokostelecká ulice a lokálním dopravním a obchodním centrem je též okolí stanice metra Skalka.

Významné objekty

Najít ve Strašnicích historicky významné objekty, je poměrně obtížný úkol. Je to čtvrť, které se stavby v dávné historii tak nějak vyhýbaly. Přesto zde najdeme několik zajímavých objektů:

Zámeček Miramare

Miramare

Jedním z typických míst ležících na pahorku vedle proslulého zdejšího místa Na Vinici je stavba připomínající slavné Castello di Miramare. Italský zámek nechal v letech 1856-1860 vystavět rakouský arcivévoda Maxmilián se záměrem vytvořit klidné zázemí pro svoji rodinu. Najdeme ho na skalnaté výspě zátoky Grignano asi sedm kilometrů od Terstu, dnes je tu umístěno muzeum. Nás ale zajímá jeho poněkud mladší nevlastní bratříček, který se pyšně vypíná v ulicích desátého pražského obvodu. Nese téměř stejné jméno, ale jeho osudy mají daleko dramatičtější průběh.

Stavba tehdy ještě nikoli pražského Miramare nad původními Starými Strašnicemi se oproti svému vzoru opozdila o necelých padesát let. Na přelomu 19. a 20. století pojal místní kadeřník Jan Švec záměr vybudovat na malém návrší obce Strašnic, k Praze tehdy ještě nepřipojené, komplex podobný italskému zámku, jehož podoba se nesla v duchu tudorovské novogotiky. Původně mělo jít o honosný hotel, jenže místo vzletných pokojů s jemně táflovaným nábytkem a velkého plesového sálu se tu provozovala činnost daleko prozaičtější a méně ušlechtilá – vzhledem k velkému rozmachu Strašnic na počátku 20. století (připojeny k Praze v roce 1922) a přítomnosti vojenských posádek se Miramare stal hotelem s přídomkem hodinový, sloužící téměř výhradně nositelům zbraní a uniforem. Aby příslušnost k nejstaršímu řemeslu nebyla tak okatá, byla na jižním svahu pod hotelem zřízena zahradní a výletní restaurace. Podrobnosti k objektu Miramare najdete ZDE.

Trmalova vila

Trmalová vila

Význačnou památkou je Trmalova vila, která vznikla podle projektu slavného českého architekta Jana Kotěry v letech 1902–1903 a navazuje na českou lidovou architekturu. Byla postavena pro ředitele obchodní školy Františka Trmala.

Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie

kostel_krupska

Kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie je první sakrální stavbou, která vznikla v Praze po r. 1989, byl postaven podle projektu architekta Jindřicha Synka

Realizovaný projekt vychází ze čtvercového půdorysu, jehož jednu polovinu (na půdorysu pravoúhlého, rovnoramenného trojúhelníku) zabírá hlavní prostor kostela, zatímco druhá polovina je rozdělena mezi kostelní zázemí s oratoří v patře a otevřený vstupní prostor – obojí opět na trojúhelném půdoryse. Působivým momentem je vertikální linie stavby, která je zastřešena důmyslně konstruovanou stanovou střechou, nesoucí nepochybně i symbolické významy. Vidlicový kříž, kterým celá stavba vrcholí, je variací na mystické středověké krucifixy a stvrzuje tak tisíciletou duchovní kontinuitu léna sv. Václava.

Bečvářův statek

Bečvařův statek

Bečvářův statek ve Starostrašnické č.25/16, postavený roku 1830 v klasicistním stylu. Statek je patrový, se středním rizalitem vrcholícím trojúhelníkovým štítem. Fasádu má pozdně klasicistní a přízemní místnosti jsou zaklenuté. Za své jméno usedlost vděčí Tomáši Bečvářovi, který statek vlastnil od roku 1862.

Nejstarší strašnická škola

stara_skola2

Nejstarší strašnická škola, později magistrátní úřadovna, v níž teď sídlí policejní stanice, byla postavena na kopečku podle projektu E. Brabce v roce 1877 jako novorenesanční zámeček s věžičkou, takže by si ji někdo mohl snadno splést s radnicí. V budově, které se všeobecně říkalo „Zámeček“, už v roce 1950 sídlil SNB (Sbor Národní Bezpečnosti).

Sportovní areál Gutovka

Gutovka

Areál Gutovka se rozléhá na ploše zhruba 3,5 hektaru. Je navržen tak, aby umožnil příjemné vyžití a zajímavé trávení volného času pro celou rodinu. Mezi hlavní taháky patří největší venkovní lezecká stěna ve střední Evropě.

V nabídce sportovišť jsou k dispozici čtyři beachvolejbalové kurty, venkovní lezecká stěna největší svého druhu v ČR i ve střední Evropě, hřiště na malou kopanou s exkluzivním trávníkem třetí generace, multifunkční hřiště a velký betonový skatepark.

Nejmenším návštěvníkům patří velká část areálu. Plně k dispozici mají dětské hřiště s mnoha atrakcemi a v letních dnech si mohou vyzkoušet unikátní dětský vodní svět, který jinde v Praze nenajdete. Pomocí různě utvořených zařízení pro hry s vodou si mohou děti hravým způsobem osvojovat například základní znalosti z fyziky. Žlaby, vahadla, stoly, pumpy a mnohé jiné herní prvky nabízejí zábavu, zvláště pak ve spojitosti s pískem a vodou. Vše je o to lepší, pokud se hry společně účastní více dětí najednou.

Pro nejmenší návštěvníky je dětské lanové centrum, které si mohou vyzkoušet zdarma pod dohledem rodičů. Za vratnou zálohu je možné zapůjčit sedák, helmu a jistící karabiny.

Milovníci sportu a zábavy najdou areál Gutovka v Praze 10, pouze tři minuty od stanice metra Strašnická.

Na závěr – strašnické krematorium

Strašnické krematorium

Strašnické krematorium je svou rozlohou největším krematoriem v Evropě, bylo postaveno na začátku 30. let 20. století podle projektu Aloise Mezery. Základem celé dispozice krematoria je „Velká obřadní síň“ o celkové ploše 450m2 a výšce 16m. Katafalk je 2,5m vysoký proto, aby byl ze všech prostor síně dobře viditelný a byl dominantní. Nad katafalkem je umístěna plastika akademického sochaře J.Palouše, znázorňující pět životních etap: zrození, dětství, dospívání, založení rodiny a smrt.

Zdroje: Administrátor, Wikipedie,
Foto: Administrátor.