Praha 10 – Záběhlice

Zaběhlice mapaZáběhlice (německy Sabechlitz) jsou katastrální území při toku Botiče na jihovýchodě Prahy. Záběhlice byly od románské doby tradiční zemědělskou vsí. Od poloviny 19. století do druhé světové války měly charakter dělnického předměstí s chudinskými koloniemi. Od roku 1922 jsou Záběhlice součástí Prahy. Ve dvacátých a třicátých letech na okrajích území Záběhlic vznikly rozsáhlé čtvrti rodinných domků, Spořilov a Zahradní Město. Ty byly po druhé světové válce rozšířeny rozsáhlými panelovými sídlišti a začátkem 21. století ve východní části Novým Zahradním Městem.

V předhusitském období bylo na území Záběhlic několik dvorů, převážně v církevním majtetku. Některé z nich, například Záběhlice a Práče, se rozrostly v osady. První zmínka o Záběhlicích je v zakládací listině vyšehradské kapituly datované 1088. Části území Záběhlic vlastnili i klášter sv. Jiří na Pražském hradě, čeští králové a pražští měšťané. Románský kostel Narození Panny Marie stojí v někdejší královské části. Ve 14. století byly v Záběhlicích dvě tvrze, tvrz litomyšlského biskupa, z níž později vznikl Záběhlický zámek, a tvrz Václava IV. uprostřed dnešního Hamerského rybníka. V letech 1407 a 1408 zde král osobně pobýval. Z roku 1432 je první zmínka o mlýnu, později nazývaném Hutě. Za husitských bouří zabavili zdejší církevní i královské majetky Pražané, kteří je přidělili Novému městu pražskému. V 15. století se Záběhlice opakovaně staly shromaždištěm vojsk před bitvami. Vlastníci Záběhlic se mnohokrát měnili, v letech 1436-1459 vlastnil Záběhlice Mikuláš Zajíc z Házmburka. V 17. století, kdy Záběhlice patřily do Kouřimského kraje, zde byly při sčítání kromě statku knížete Lažanského čtyři grunty sedláků a sedm usedlostí chalupníků, v roce 1719 se uvádí patnáct usedlostí. V roce 1788 soupis zaznamenal 55 domovních čísel, z toho dvacet selských usedlostí. Číslo popisné 1 měl mlýn, v obci byla i hospoda, kovárna a zámecký pivovar. V roce 1813 svobodný pán Jakub Wimmer připojil ke vsi osadu Roztyly. Od roku 1841 do konce století vlastnil vesnici Karel Korb, rytíř z Weidenheimu, od roku 1879 ministr a moravský místodržitel. Po léta první republiky vlastnil dvůr a zámek Václav Černý. V té době Záběhlice patřily do politického okresu vinohradského. V roce 1907 bylo v Záběhlicích 145 domů a 1368 obyvatel.

Historické jádro obce

Historickým jádrem obce byla dnešní ulice K prádelně (od kostela k ulici Záběhlické) a navazující úsek ulice Záběhlické směrem k Záběhlickému zámku. Podél těchto ulic se nacházely nejvýznamnější chalupy a statky. Modernizace Záběhlické ulice a regulace Botiče však historický vzhled výrazně narušila. Švehlův statek z poloviny 19. století byl pro havarijní stav demolován kolem roku 1975. Lípa, která dala název „U lípy“ křižovatce ulic Záběhlická a U Záběhlického zámku, v jejímž středu stála, byla poražena začátkem 80. let.

Svéráznou částí původních Záběhlic je přilehlý svah vrchu nazývaného dříve Homole s se strmými a křivolakými uličkami Horní chaloupky a Dolní chaloupky a domky spíše chudinského rázu. Donedávna vzbuzovaly pohádkový dojem dávné minulosti, modernizace některých domků však tuto jedinečnost už také narušila.

Horní Chaloupky

Horní Chaloupky

Místní obyvatelé pracovali většinou v místním velkostatku a pivovaru. Již v 19. století se Záběhlice stávaly i centrem chudších dělníků, kteří pracovali v Praze, avšak nebyli dost bohatí na to, aby mohli v Praze i bydlet. Území se zahušťovalo malými chudými domky území Horních a Dolních chaloupek a západním směrem podél Záběhlické ulice. Často zde žila početná rodina v jedné místnosti a další místnosti nebo třeba i půdu malého domku majitel ještě pronajímal dalším rodinám.

Záběhlice v novodobé historii

Novou tvář dostaly Záběhlice v třicátých letech minulého století započetím výstavby Zahradního města. Zahradní Město je sídelní celek zaujímající severní a východní část katastrálního území Záběhlice v městském obvodu Prahy 10.

Je tvořeno kolonií rodinných domků – takzvané staré Zahradní Město

Staré Zahradní Město

Tuto kolonii obklopuje ze západní strany sídliště Zahradní Město západ

Zahradní Město západ

Z východní strany sídliště Zahradní Město východ

Zahradní Město východ

V roce 2005 byla v jihovýchodním okraji Záběhlic vybudována další zástavba, nazývaná Nové Zahradní Město

Nové Zahradní Město

Ještě počátkem 20. století bylo území Zahradního Města nezastavěné, pokryté poli. V okolí byly jen obce Záběhlice, Strašnice, Hostivař a statek Práče. Výstavba Zahradního Města započala kolem roku 1929, kdy byly první domky úředně kolaudovány a stavebníkům předány. Zahradní město byl ve 30. letech 20. století i obecný pojem pro čtvrti rodinných domků se zahrádkami. Druhá světová válka velkoryse plánovanou výstavbu přerušila. V padesátých letech bylo v oblasti ulic Jabloňové a Malinové postaveno několik bloků takzvaných dvouletkových domů, pískově žlutých cihlových domů podobných panelákům se šikmými červenými střechami.

V šedesátých a sedmdesátých letech byla po obou stranách vilového Zahradního Města postavena nová sídliště, sídliště Zahradní Město-východ, jehož přirozeným středem bylo okolí obchodního domu Cíl (dnes Supermarket Albert) s kulatou stavbou restaurace Vesna a kulturním střediskem.

Cíl

A Zahradní Město-západ, jehož středem je obchodní dům Květ (dnes supermarket Tesco plus Rossmann) a poliklinika. V pozadí za OD Květem se nachází vizuální dominanta sídliště, výšková budova Arnika. Byla postavena v letech 1972–1974, o několik let později než bytové bloky v okolí. Původně šlo o „stavbařský hotel“, tzn. o ubytovnu pro pracovníky na stavbách, v 90. letech se stal hotelem Arnica, v letech 1998–1999 prošla budova kompletní rekonstrukcí, po níž se z hotelu Arnica stal bytový komplex. Výška budovy (22 poschodí) je přibližně 65 metrů.

OD Květ

Zajímavostí Zahradního Města je, že jde o největší komplex monotematických názvů ulic v celé Praze. Většina ulic zde nese název květin, rostlin, keřů a stromů. Ku příkladu ulice v sídlišti Zahradní Město západ: Blatouchová, Bramboříková, Břečťanová, Hyacintová, Chmelová, Jetelová, Mečíková, Narcisová, Slívová, Šalvějová, Tulipánová, Třezalková, mimo tematický systém názvů jsou ulice V korytech a Želivecká.

Významná místa a památky Záběhlic

Hamerský rybník

Hamerský rybník

Hamerský rybník, který zatopil záběhlickou tvrz, pochází z roku 1770, kdy byly zřízeny měděné hamry. Mlýn zde byl už před zřízením rybníka. Náhon vede od splavu u záběhlického zámku. V současné době nemá rybník stálý přítok, protože náhon je nefunkční, což se projevuje špatnou kvalitou vody. Městská část Praha 10 usiluje o zprovoznění náhonu, problémem jsou komplikované vlastnické vztahy k pozemkům.

Kostel Narození Panny Marie

Kostel narození Panny Marie

Základ kostela Narození Panny Marie na ostrohu mezi Botičem a Hamerským rybníkem pochází z první poloviny 12. století (kolem roku 1125). Ve 14. století byl z románského stylu goticky přestavěn. V té době býval farním kostelem. K další přestavbě došlo v letech 1876-1880, kdy byla původní románská věž zničená bleskem nahrazena dnešní pseudorománskou. Nástěnné malby vytvořil údajně malíř Koucký. Oltářní obraz Narození Panny Marie je z roku 1861. Rozsáhlejší opravy byly provedeny i v roce 1948, v roce 2000 za finančního přispění městské části byla opravena fasáda.

Královská tvrz Václava IV.

tvrz

Tvrz Václava IV. – Práče, archeologické stopy. V únoru 1960 bylo při bagrování dna vypuštěného Hamerského rybníka odkryto kamené zdivo. Při následném archeologickém průzkumu (prozkoumána byla asi čtvrtina plochy stavby) byl zjištěn půdorys několika místností. V hlavní zkoumané místnosti o rozměrech 11 x 7 metrů se zachovala podlaha z pálených cihlových dlaždic, ve vedlejších zdech byly zjištěny stopy po dřevěné podlaze. V bahenních nánosech byly nalezeny prejzy ze střechy a četné zlomky keramiky, datované do přelomu 14. a 15. století. V místě pravděpodobně stávala tvrz zničená za husitských válek v roce 1420. Pod základy středověkého objektu bylo nalezeno několik zlomků slovanské keramiky, ukazující na možné dřívější osídlení lokality

Roku 1770 byly její zbytky zatopeny Hamerským rybníkem. Při bagrování v únoru 1960 byly nalezeny zbytky zdiva a při následném průzkumu bylo odkryto několik místností středověké stavby, pravděpodobně Václavovy tvrze. Pod základy tvrze byly nalezeny zbytky slovanské keramiky z mladší doby hradištní.

Záběhlický zámek

Záběhlický zámek

Záběhlický zámek je ve své dnešní podobě romantickou novobarokní rezidencí, jeho stavební historie však sahá mnohem dál než jen do 19. století. Předpokládá se, že současná budova v sobě skrývá pozůstatky středověké tvrze, o níž máme zprávu z roku 1398 a kterou pravděpodobně vystavěl litomyšlský biskup.

V renesančním období byla gotická tvrz dále přestavovaná, ale k proměně původní tvrze v zámek došlo až ve druhé polovině 17. století. Roku 1663 totiž Záběhlice koupil saský kníže Julius Jindřich a buď on, nebo některý z následných vlastníků vybudoval z někdejší tvrze nové reprezentativní sídlo, jehož součástí byla i kaple v západním křídle. Majitelé zámku se rychle střídali a teprve roku 1841, kdy Záběhlice získal Karel Korb, rytíř z Weidenheimu, dostal zámek stálejšího pána. Když v roce 1885 zámecké budovy vyhořely, přikročil Ludvík Korb z Weidenheimu k radikální přestavbě podle plánů stavitele Ferdinanda Hauptmanna, civilního inženýra na Královských Vinohradech. Projekt realizovali společně architekti Cornelius Hauschka a Eduard Rechziegel. Z jejich rukou vzešla nynější novobarokní podoba zámku, která přečkala i dobu devastace během druhé poloviny 20. století.

Podle pověsti se na záběhlickém zámku často zjevovala bílá paní. Vyhnaly ji odtud teprve velké zvony, pořízené do kostela Narození Panny Marie, jejichž zvuk bílá paní nedokázala snést a navždy zmizela.

Zámeček Práče

Zámek Práče

Zámeček vznikl v osadě, která je poprvé uváděna v roce 1352. V pramenech se objevuje první zmínka o zámku v roce 1705, kdy je stavba zapsána jako Rittersitz, rytířské sídlo. V roce 1710 dominikáni z Malé Strany odkoupili osadu a nevelké „vnově od kamene vystavěný sídlo“, které dokončili. Po zrušení kláštera v roce 1784 Práče koupil Josef Meissner. Jeho rodina je vlastnila do roku 1867. Roku 1868 koupil dvůr Josef Kašpar, který v roce 1904 převedl dvůr na svého syna Zdeňka. Věno jeho manželky Elvíry umožnilo rozsáhlou modernizaci dvora, z kterého byly obhospodařovány především velmi úrodné pozemky kolem Botiče. V roce 1908 koupil dvůr Jaroslav Kubeš, který nechal budovu přestavět podle návrhu tehdy sedmdesátiletého Františka Václavíka – teprve od té doby je možno hovořit o skutečném zámečku. Stavba dostala novorenesanční průčelí s věžičkou, která byla zničena po znárodnění dvora.V době poslední rekonstrukce v něm sídlil Státní statek hlavního města Prahy, který v něm měl zázemí přilehlého zelinářsko-zahradnického komplexu.

Vodní mlýn v Práčích

Mlýn

Praha 10-Záběhlice, Práčská 1885/12 – Vodní mlýn. Památkově chráněno od 3. května 1958.

Záběhlice jako takové nejsou průmyslovou čtvrtí. Jediným větším průmyslovým objektem je továrna MITAS zejména na výrobu pneu.

Mitas

Jiné větší průmyslové objekty, nebo sklady zde nejsou. V jižní části starých Záběhlic lze najít celou řadu malých autoservisů, vrakovišť apod.

Zdroje: Administrátor, Wikipedie.
Zdroje foto: Admin, Google street view, Wikipedie