Neototalitní směřování českého soudnictví

0
360

Autor: Vladimír Pelc

Pelc VladimírUskutečňovat totalitu může jen ten, kdo má moc. V současné době se na nynějším totalitním směřování společnosti výrazně podílí české soudnictví.

Bez povšimnutí politiků, komentátorů, novinářů apod. prošel hrozivý názor předsedy Ústavního soudu ČR Pavla Rychetského, který v minulém roce prohlásil, že nejrůznější sociální sítě nyní hrají patologickou manipulativní roli, a to prý obdobně, jako se to dělo ve třicátých letech minulého století v Německu. Rozdíl od působení současných sociálních sítí je prý pouze v tom, že při nástupu nacismu v Německu šlo o hrubé fyzické násilí.

„Historie se občas opakuje, to, co se děje dnes, je velmi podobné tomu, co se dělo při nástupu nacismu ve třicátých letech minulého století v Německu. A je tady jeden výrazný rozdíl. Místo hrubého násilí a uniforem tu patologickou manipulativní roli hrají nejrůznější sociální sítě. A naše moderní civilizace se tomu neumí bránit,“ tvrdil P. Rychetský v rozhovoru pro HlídacíPes.org v rámci projektu Mapa justice. Jistěže si dovedu představit příslušníky jistých bezpečnostních složek, kteří budou postupně požadovat větší míru kontroly komunikace veřejnosti, elektronické komunikace, různých těch facebooků a jiných jevů. Přitom takovou kontrolu nelze realizovat bez velmi zásadních a hlubokých zásahů do lidských práv a svobod. Ta kontrola prostě neumí být selektivní, ta musí být paušální, řekl v rozhovoru P. Rychetský.(1) P. Rychetský tak horuje pro údajnou ochranu občanů před svobodou slova uplatňovanou na sociálních sítích, fakticky však pro neototalitní manipulaci se sociálními sítěmi zaměřenou proti různorodosti názorů prezentovaných ve veřejném informační prostoru. Právě taková údajná ochrana má patologickou manipulativní roli, a chránit má výlučně politické totalizátory, kteří tak upevňují svou moc.(2)

Známý je rozsudek nad invalidním důchodcem Václavem Schneiderem z Plzně.(3) Lump, více než deset let v invalidním důchodu kvůli neuróze, cosi dělal ve své dílničce, byl napaden dvěma policisty. Důvod: Lživé obvinění od souseda, že prý invalida fetuje. Obvinění se nepotvrdilo. Avšak policisté mu při nasazování želízek pro jistotu zlomili žebro a poranili lopatku. Prý je neuposlechl, aby z dílny vypadl; kutil si dál. Pádným důvodem pro jeho odsouzení bylo to, jak soud kvalifikovaně zdůvodnil, že když ho policisté mydlili, tak se jednomu z nich ohnul služební odznak.

Špatná jsou soudní rozhodnutí politicky motivovaná. Politicky mimořádně signifikantní byl rozsudek týkající se krádeže a zničení prezidentské standarty a místo ní vyvěšení obřích červených trenek na Pražském hradě skupinou označující se jako Ztohoven; prý to bylo pouhé recesistické jednání. Kdyby členové Ztohoven ukradli místo standarty prezidenta ČR vlajku z budovy velvyslanectví USA a zničili ji, byl by to zcela jistě trestný čin se všemi soudními následky.(4) A naopak: Když pan Martin Zapletal radikálně vyjádřil svůj politický názor tak, že vystrčil holý zadek na projíždějící konvoj armády USA, samosoudkyně okresního soudu ve Vyškově mu za to udělila − deset měsíců natvrdo s odkladem na dva roky. Kdyby pan M. Z. vystrčil holou prdel na projíždějícího čínského prezidenta Si Ťin-pchinga při jeho návštěvě ČR nebo směrem k ruskému či čínskému velvyslanectví, nebo ještě lépe na nádvoří Pražského hradu směrem ke kancelářím prezidenta – byl by pro mainstreamová média, pražskou kavárnu a vyškovskou soudkyní oslavovaným hrdinou.(5)

Nejnovějším zveřejněným neototalitním hitem českého soudnictví je rozhodnutí Městského soudu v Praze 1, které nyní studují všichni policisté.(6) Před pár lety šéf městské policie v Praze 1 Miroslav Stejskal vytrhl z ruky mobilní telefon muži, který ho při konfliktu týkajícího se parkování natáčel. Podle soudu neměl M. Stejskal v úmyslu způsobit občanovi škodu. Což ovšem není pravda – strážník jednoznačně chtěl způsobit škodu občanovi a to tím, že mu znemožnil vytvořit audiovizuální důkaz o jeho konání, tedy o akci strážníka, kterou občan považoval za porušení svých občanských práv. Nejde o to, zda občan parkoval správně či nikoliv. Jde o to, že mu agresivní fyzický útok strážníka znemožnil jeho jednání, které občan považoval za protizákonné, zadokumentovat. Podle soudu se prý občan-řidič může bránit i jinými způsoby. Což ovšem není pravda – občan nemá v takovém případě žádnou šanci, protože nebude mít pro svá tvrzení nijaký důkaz, a jelikož policisté drží při sobě, jeden policista vždy, a to i při lživém tvrzení, toho druhého podrží. Soudce uvedl, že žádný zákon nestanovuje strážníkům povinnost nechat se natáčet za každých okolností. Což ovšem není pravda – jde o zvrácenou logiku; především žádný zákon občanovi, který se navíc domnívá, že je krácen na svých právech, natáčení policisty nezakazuje; žádný zákon také nevylučuje natáčení strážníků/policistů občany, a to zejména v situaci, kdy je evidentní, že strážníci/policisté zneužívají svou moc. Soudce uvedl, že občan je povinen uposlechnout výzvy policisty či strážníka i tehdy, když by se později ukázala jako neoprávněná. Což ovšem není pravda – občan není podle žádného zákona uposlechnout neoprávněné výzvy policisty či strážníka.

A tak po tomto fajnovém soudním rozhodnutí může občanům kdejaký šmoula od obecní či státní policie odebrat mobil/kameru/fotoaparát se zdůvodněním, že si nepřeje, aby ho natáčeli. Tím se opět prostor naší svobody zúží. Díky neototalitní směřování českého soudnictví.

Zdroj: Vaše Věc