Nikdy jsem neviděl tak roztříštěný svět!

0
142

Autor: Andre Vltchek

Je úžasné, jak snadno a bez odporu dokáže západní říše zničit „vzpurné“ země, které stojí v cestě.

Pracuji ve všech koutech planety a vidím svět kdykoliv ve Washingtonu, Londýně, nebo Paříži zapálí konflikty, které připomínají utiskující nebo noční můry fikčního světa Franze Kafky.

To, co vidím a popisuji, nejsou jen ty hrůzy, které se dějí všude kolem mě, hrůzy, které ničí lidské životy, ničí vesnice, města a celé země. Snažím se pochopit, že na televizních obrazovkách, na stránkách novin a internetu, se nějakým způsobem zakrývají příšerné zločiny proti lidskosti, přičemž informace se zkroutí a zmanipulují do té míry, že čtenáři a diváci všech části světa nakonec nevědí nic o svém vlastním utrpení, nebo utrpení druhého.

Například v roce 2015 a v roce 2019 jsem se pokoušell diskutovat s hongkonskými vzbouřenci. Byl to skutečně odhalující zážitek! Nevěděli nic, o zločinech, které Západ spáchal na takových místech, jako je Afghánistán, Sýrie nebo Libye, absolutně nula. Když jsem se jim pokusil vysvětlit, kolik latinskoamerických demokracií Washington svrhl, mysleli si, že jsem šílenec. Jak mohl dobrý, něžný, „demokratický“ západ zabíjet miliony lidí a vykoupat celé kontinenty v krví? To není to, co se na jejich univerzitách učilo. To není to, co BBC, CNN nebo dokonce China Morning Post řekl a napsal.

Podívejte se, myslím to vážně. Ukázal jsem jim fotografie z Afghánistánu a Sýrie. Fotografie uložené v mém telefonu. Museli pochopit, že to byly originální věci z první ruky. Přesto vypadali zmateně a jejich mozek nebyl schopen zpracovat to, co jim bylo ukázáno. Obrázky a slova, tito lidé byli připraveni nechápat určité druhy informací.

To se však neděje pouze v Hongkongu, v bývalé britské kolonii.

Možná bude pro vás těžké uvěřit, ale i v komunistické zemi, jakou je Vietnam, země, která nesmírně trpěla jak francouzským kolonialismem, tak americkým šíleným a brutálním imperialismem, lidé, se kterými jsem se spojil, (a já jsem žil v Hanoji 2 roky), nevěděli nic o strašných zločinech spáchaných na chudých a bezbranných v sousedním Laosu, USA a jeho spojenci během tzv. „tajné války“. Zločiny, které zahrnovaly bombardování rolníků a vodních buvolů ve dne v noci strategickými bombardéry B-52. A v Laosu, lidé nevěděli nic o stejných obludnostech, jakých se Západ dopustil v Kambodži, kde zavraždil stovky tisíc lidí kobercovým bombardováním a vyhnal miliony rolníků z jejich domovů.

Když mluvím o tomto šokujícím nedostatku znalostí ve Vietnamu, o regionu a o tom, čím prošel, nemluvím jen o majitelích obchodů nebo dělnících. Týká se to i vietnamských intelektuálů, umělců a učitelů. Je to úplná amnézie a přišlo to s takzvaným „otevřením se“ světu, což znamená s konzumací západních masmédií a později infiltrací sociálních médií.

Vietnam přinejmenším sdílí hranice i bouřlivou historii s Laosem i Kambodžou.

Představte si však dvě obrovské země, které mají pouze námořní hranice, jako jsou Filipíny a Indonésie. Někteří obyvatelé Manily, které jsem potkal, si mysleli, že Indonésie je v Evropě.

Nyní hádejte, kolik Indonésanů ví o masakrech, kterých se na Filipínách dopustily USA před stoletím, nebo jak byli lidé na Filipínách indoktrinováni západní propagandou o celé jihovýchodní Asii? Nebo kolik Filipínců ví o americkém vojenském převratu z roku 1965, který sesadil internacionalního prezidenta Sukarna a zabil mezi 2-3 miliony intelektuálů, učitelů, komunistů a unionistů v „sousední“ Indonésii?

Podívejte se na zahraniční sekce indonéských nebo filipínských novin a na to co uvidíte. Stejné zprávy od Reuters, AP, AFP. Ve skutečnosti uvidíte stejné zprávy také ve zpravodajských střediscích v Keni, Indii, Ugandě, Bangladéši, Spojených arabských emirátech, Brazílii, Guatemale a seznam pokračuje. Je navržen tak, aby produkoval jeden a jediný výsledek – absolutní fragmentace!

*****

Fragmentace světa je úžasná a časem roste. Ti, kteří doufali, že internet zlepší situaci, se hrubě přepočítají. S nedostatkem znalostí také zmizela solidarita.

Právě na celém světě jsou nepokoje a revoluce. Pokrývám ty nejvýznamnější, na Středním východě, v Latinské Americe a v Hongkongu.

Dovolte mi, abych byl upřímný. V Libanonu absolutně neexistuje porozumění tomu, co se děje v Hongkongu nebo v Bolívii, Chile a Kolumbii. Západní propaganda hází všechno do jednoho pytle.

V Hongkongu jsou vzbouřenci indoktrinovaní Západem zobrazováni jako „prodemokratičtí protestující“. Zabíjejí, pálí, ale jsou stále oblíbenými západem. Protože antagonizují Čínskou lidovou republiku, nyní největšího nepřítele Washingtonu. A protože byly stvořeny a udržovány Západem.

V Bolívii byl antiimperialistický prezident svržen převratem vedeném z Washingtonu, ale převážně domorodci, kteří požadují jeho návrat, jsou vylíčeni jako vzbouřenci.

V Libanonu, stejně jako v Iráku, zachází jak Evropa, tak i USA s protestujicími velmi laskavě hlavně proto, že Západ doufá, že pro-íránský Hizballáh a další šíitské skupiny a strany by mohly být protesty oslabeny.

Antikapitalistická a neoliberální revoluce v Chile, stejně jako legitimní protesty v Kolumbii, se uvádějí jako jakási kombinace výbuchu opravdových stížností, výtržnictví a rabování. Mike Pompeo nedávno zdůraznil, že Spojené státy budou vždy podporovat pravicovou jihoamerickou vládu ve snaze udržet pořádek.

Celé toto pokrytí je nesmysl. Ve skutečnosti má jeden a jediný cíl: zmást diváky a čtenáře. Zajistit, aby nevěděli nic, nebo jen velmi málo. A na konci dne zalehli na gauč s hlubokým povzdechem: „Oh, svět je v chaosu!“

Čtěte u nás – Joshua Wong, Juan Guaido, – nová generace prozápadních „svatých“

*****

To také vede k obrovské fragmentaci zemí na každém kontinentu a v celém globálním světě.

Asijské země o sobě vědí velmi málo. Totéž platí pro Afriku a Střední východ. V Latinské Americe doslova zachraňují život Venezuely Rusko, Čína a Írán. Ostatní latinskoamerické národy, s jedinou lesklou výjimkou Kuby, nepomáhají. Všechny latinskoamerické revoluce jsou roztříštěné.

Stejná situace nastává na celém Blízkém východě a v Asii. Neexistují žádné internacionalní brigády bránící země zničené Západem. Velký predátor přichází a útočí na svou kořist. Je to hrozný pohled, protože země zemře před světem v strašlivé agónii. Nikdo nezasahuje. Všichni se jen dívají až země postupně skončí.

Takto by se neměly chovat státy v 21. století. To je zákon přitažlivosti džungle. Když jsem žil v Africe, natáčel jsem dokumentární filmy v Keni, Rwandě, Kongu, projížděl divočinou. Takto se chovala zvířata, ne lidé. Velké kočky hledají svou oběť. Zebra nebo gazela a lov začal, pak pomalé zabíjení a sežrat oběť ještě živou.

Docela podobné jako tzv. Monroeova doktrína. Impérium musí zabíjet. Pravidelně. S předvídatelnou pravidelností.

A nikdo nic nedělá. Svět se dívá. Předstírá, že se nic mimořádného neděje.

Jeden se diví. Může legitimní revoluce uspět za takových podmínek? Může přežít jakákoliv demokraticky zvolená socialistická vláda? Nebo vždy všechno slušné, nadějné a optimistické skončí jako kořist degenerované, brutální a vulgární říše?

Pokud tomu tak je, jaký má smysl žít podle pravidel? Pravidla jsou zjevně shnilá. Existují pouze za účelem zachování současného stavu. Chrání kolonizátory a vyhánějí oběti povstání.

Ale dnes jsem o tom nechtěl mluvit.

Mám na mysli jak jsou oběti rozděleny. O sobě vědí velmi málo. Boj za skutečnou svobodu je roztříštěný. Ti, kteří bojují a krvácí, ale přesto bojují, jsou často znechucení jejich méně odvážnými spoluoběťmi.

Nikdy jsem neviděl tak rozdělený svět. Bude po všem ještě někdo úspěšný?

Ano i ne.

Rusko, Čína, Írán, Venezuela tam se již lidé probudili. Postavili se. Učí se o sobě, učí se od sebe navzájem. Bez solidarity nemůže být vítězství. Bez znalostí nemůže existovat solidarita.

Intelektuální odvaha nyní jasně přichází z Asie, z „východu“. Aby bylo možné změnit svět, musí být západní masová média na okraji společnosti a musí být konfrontována. Všechny západní koncepce, včetně „demokracie“, „míru“ a „lidských práv“, musí být zpochybněny a znovu definovány.

Potřebujeme nový svět, nikoliv vylepšený.

Svět nepotřebuje Londýn, New York a Paříž, aby se o sobě dozvěděl.

Fragmentace musí skončit. Národy se musí o sobě učit přímo. Pokud se tak stane, skutečné revoluce brzy uspějí, zatímco falešné barevné revoluce, jako jsou ty v Hongkongu, Bolívii a na celém Středním východě, budou regionálně konfrontovány a bude zabráněno ničit miliony lidských životů.

*****

Andre Vltchek je filozof, romanopisec, filmař a investigativní novinář. Je tvůrcem Vltchekova světa slov a obrázků a spisovatelem, který napsal mnoho knih, včetně o Číny a ekologické civilizaci. Píše zejména pro online časopis „New Eastern Outlook“.

Zdroj textu a obrázku: New Eastern Outlook

VLOŽTE ODPOVĚĎ

Vložte Váš komentář
Prosím, vložte zde Vaše jméno

*

code