Nový zákon o státním zastupitelství – zpolicejnění státního zastupitelství

0
131

Autor: Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka Ph.D.

Doc. Judr. KoudelkaNejvyšší státní zástupce opět vyšel s návrhem nového zákona o státním zastupitelství, který nemá nic společného s klasickým fungováním státního zastupitelství v západní Evropě či za první Československé republiky. Návrh převzal ministr spravedlnosti za ANO Robert Pelikán. Nový zákon má 99 paragrafů. Stávající zákon o státním zastupitelství si v roce 1993 vystačil s 46 paragrafy. Je to příklad zaplevelování právního řádu. Návrh je veden snahou odstranit odpovědnost a kontrolovatelnost represivního aparátu. Ovšem nekontrolovatelnost policie a prokuratury je u nás spojena s nejtvrdší diktaturou 1949-53 a ve světě s latinskoamerickými policejními diktaturami.

Vrchní státní zastupitelství

Návrh na zrušení vrchních státních zastupitelství a ponechání vrchních soudů vychází z pochopení situace, že změna ústavy, která je nutná pro změnu soudní soustavy, je obtížná. Státní zastupitelství však může být reorganizováno pouhým obyčejným zákonem. Státní zastupitelství navrhovaným zrušením vrchních státních zastupitelství opustí organizaci soudů jako určující pro organizaci státního zastupitelství. To, že u soudu působí totožné státní zastupitelství, je zásada, kterou přinesl zákon o státním zastupitelství z roku 1993, jenž zastával ideu, že organizace státního zastupitelství je závislá na organizaci soudů. Návrh na zrušení vrchních státních zastupitelství je průnikem zájmu policie, která nemá vrchní (zemský) stupeň, přizpůsobit organizaci státního zastupitelství celostátním útvarům policie. Policie by raději, aby celostátní útvary nemusely kooperovat se dvěma vrchními státními zastupitelstvími. Jde o zpolicejnění organizace státního zastupitelství.

Navíc výrazně mocensky posílí Nejvyšší státní zastupitelství, které získá dohled nad činností krajských státních zastupitelství. Přitom zákon o státním zastupitelství roku 1993 zrušil princip monokracie prokuratury s výsadním postavením generální prokuratury. Tento princip byl zaveden po vzoru stalinské sovětské prokuratury, která byla nástrojem kontroly ústřední komunistické moci nad formálně decentralizovaným sovětským systémem různých stupňů místní vlády v čele s volenými radami (sověty). V rámci odsovětizace systému veřejné žaloby zákon z roku 1993 rozdělil soustavu státního zastupitelství do čtyř oddělených stupňů s tím, že umožnil výkon dohledu vyššího stupně státního zastupitelství jen nad bezprostředně podřízeným. Nejvyšší stání zástupce mohl ovlivnit činnost vrchních státních zastupitelství, ale ne nižších. To byla reakce nového demokratického státu proti obrovskému soustředění moci u bývalého generálního prokurátora. Zrušením vrchních státních zastupitelství by se nejvyšší státní zástupce postavení generálního prokurátora přiblížil. Neboť bude řídit působnost Nejvyššího státního zastupitelství a v rámci dohledu bude moci ovlivňovat činnost krajských státních zastupitelství. To je sovětizace naší veřejné žaloby za situace, kdy není zavedena odpovědnost nejvyššího státního zástupce jako součásti výkonné moci demokraticky legitimovanému orgánu moci v parlamentní demokracii – Parlamentu. Takovou odpovědnost měl dřívější generální prokurátor, byť byla do roku 1989 formální, ale po demokratickém zvratu již byla reálná. Pro demokratický stát je nebezpečné posilovat mocenské orgány bez demokratické kontroly. I u soudů, které jsou nezávislé na parlamentu i výkonné moci, působí jako projev demokracie systém porot nebo laických přísedících. Ale kde je demokratická vazba státního zastupitelství na lid jako suveréna ve státě? Zde lze vzpomenout Hayekova varování před libovůlí veřejných autorit: „Stále širší a širší pravomoci jsou svěřovány novým autoritám, které aniž by byly vázány pevnými pravidly, mají téměř neomezenou libovůli…“.

Zrušení vrchních státních zastupitelství je spojeno s jejich možným nahrazením pobočkami Nejvyššího státního zastupitelství, kde bude působit část státních zástupců za vyšší plat. Uvedené ustanovení může být spojeno se stejnými důsledky jako změna organizace justice roku 1950, která se využila k odstranění totalitnímu režimu nepohodlných soudců a státních zástupců. Zrušení vrchních státních zastupitelství s tím, že stávající státní zástupci vrchních státních zastupitelství se stanou státními zástupci Nejvyššího státního zastupitelství, odhaluje lživost tvrzení hnutí ANO, že chce dobře hospodařit se státními prostředky. Ve skutečnosti chce zvýšit plat lidem, kteří již dnes mají přes sto tisíc měsíčně.

Speciální státní zastupitelství

Zákon zavádí protikorupční Speciální státní zastupitelství v Praze. Jde o projev centralistické namyšlenosti, že lidé v Praze, kteří obsadí nový úřad s vysokými platy, jsou lepší než státní zástupci na krajích a okresech. Opak je pravdou. Vážím si dobré práce lidí na krajských a okresních státních zastupitelstvích, kteří za menší plat dělají tutéž práci. Výrazem hlouposti zákona je, že Speciální státní zastupitelství má řešit úplatek 200 Kč za to, že městský strážník ve Zlíně někomu nedá na auto botičku. Tož to bude pěkně drahé dozorování z Prahy lidmi se stotisícovými platy. Holt někteří si myslí, že to by se ve Zlíně nebo v Brně nezvládlo. Sice tam úspěšně řešili metanolovou kauzu, ale je-li v Praze třeba zřídit nový úřad s vysokými platy, musí jít rozum stranou.

Zákon sice umožňuje přesunout kauzy ze Speciálního státního zastupitelství jinam, ale to je základ manipulace. Jestliže budou chtít držitelé moci ve státním zastupitelství odměnit za státní peníze své kámoše, tak si všechny korupční kauzy nechají v Praze, aby odůvodnili růst počtu státních zástupců na speciálu. Až nová místa dostanou, mohou se většiny práce zbavit. Zákon má být o obecných pravidlech, ne o individuální manipulaci.

Kontrola a odpovědnost

Parlamentní demokracie je založena na odpovědnosti vládní složky výkonné moci parlamentu. Ústava do vládní složky výkonné moci řadí státní zastupitelství. Z ústavy plyne, že vláda je za činnost státního zastupitelství odpovědna Poslanecké sněmovně. Poslanecká sněmovna nemůže uložit závazně orgánu výkonné moci, jak má určitou věc řešit, ale může přijmout nezávazné usnesení, kterým něco doporučí či vyjádří názor na věc. Všechny státní orgány musí v demokracii unést veřejnou kritiku jako součást demokratického státního režimu. K veřejné kontrole patří i projednávání věcí veřejného zájmu v parlamentu. To platí i vůči státnímu zastupitelství. Státní zastupitelství nemůže mít nadměrné pravomoci, které by jej stavělo na pozici čtvrté moci ve státě, bez odpovědnosti. Volání po zrušení kontroly policie a státního zastupitelství je volání po policejním státě.

V rozporu se zásadou odpovědné moci je, že státní zastupitelství nebude za své protiprávní jednání odpovídat poškozeným. Ti se budou domáhat odškodnění po Ministerstvu spravedlnosti, které však nezákonnost nezpůsobilo. Oddělení moci a odpovědnosti není správné. Je nutné respektovat ústavu a její zařazení státního zastupitelství do vládní části moci výkonné. Přičemž vládní část výkonné moci podléhá principu odpovědnosti Poslanecké sněmovny. Jinak jde o tunelování ústavy obyčejným zákonem. Nezmění-li se ústavní zařazení státního zastupitelství, je nutné umožnit mechanismy, které provedou odpovědnost vlády za činnost veřejné žaloby.

Jsme v době, kdy je v zájmu mediálních kampaní snaha obětovat určité hodnoty. Bylo tomu tak ve Spojených státech amerických po 11. září 2001, kdy se za Bushovy vlády prosazoval názor, že boj proti terorismu musí být veden i za cenu nedodržování práv garantovaných ústavou, proto byla zřízena věznice na Guantánamu, což je kubánské území pronajaté USA mimo jurisdikci civilních amerických soudů. Ovšem je správné odmítnout snahy, že účel světí prostředky, v rámci protikorupční kampaně u nás. Boj za svobodu a právo je trvalý a demokratická kontrola zákonnosti činnosti výkonné moci, včetně policie a státního zastupitelství, je nutná. Náš režim vznikl v listopadu 1989 v boji za vládu volených, svobodu a právní stát. Tyto hodnoty musí být nadřazeny.

Zdroj: Advokát Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka Ph.D.