O nebezpečném vývoji na Ukrajině

0
8

Prohlubující se politická krize na Ukrajině a hrozba oblastního konfliktu, možná i rozsáhlejší války nad osudem Krymu, je extrémně alarmující. „Válka slov“, vycházející z Washingtonu a Bruselu, vyvolává mezinárodní napětí a mohla by vyprovokovat globální katastrofu. Tuto krizi přiživuje průběžná imperialistická strategie USA a NATO k obkličování Ruska, což je vidět na rozmisťování antiraketových systémů v Polsku a na začlenění Gruzie do aliance NATO. Jejich cílem je izolovat Rusko a Čínu, neutralizovat potenciální překážky rozmachu nadnárodního kapitálu v zemích NATO k vykořisťování zdrojů a pracovních sil celé planety.

Je otřesné, že Harperova konzervativní vláda hraje aktivní roli v této nebezpečné eskalaci, a že běžné sdělovací prostředky neustále vynášejí lži a zkreslené informace kolem posledního vývoje na Ukrajině. Tvrzení pravicových sil, že referendum 16. března o postavení Krymské autonomní republiky je stejné jako nacistická okupace Sudet v roce 1936, je zvlášť odporné. Nekontrolované rozpínání Hitlerova fašismu vedlo ke druhé světové válce, v níž zahynulo nějakých 60 milionů lidí, včetně více než 27 milionů občanů SSSR. Jako autonomní republika má Krym zákonné právo určit si své postavení, bez jakéhokoli zasahování ze zahraničí.

Současná slepá ulička v oblasti byla uspíšená zinscenovanou kampaní pravicové opozice a neofašistických sil uvnitř Ukrajiny – s finanční podporou a pod strategickým vedením USA a dalších západních imperialistických mocností – ke svržení volené vlády presidenta Janukoviče a k jejímu nahrazení současnou nezákonnou koaliční vládou v Kyjevě. Daleko od toho, aby to bylo lidové a prodemokratické povstání, je teď jasné, že puč na Majdanu byla kvalitně zorganizovaná operace, provedená s vojenskou přesností pod vedením mocností USA a EU. Záměrem bylo dokončit rozdělanou práci po rozpadu bývalého Sovětského svazu a později po takzvané „Oranžové revoluci“ z roku 2004 a vtáhnout Ukrajinu zcela pod vliv a nadvládu západních imperialistických mocností. Tento dlouhodobý imperialistický cíl by nejen přinesl ukrajinské přírodní a pracovní zdroje pod svou kontrolu, ale také by oslabil Ruskou federaci ekonomicky i politicky a dal by USA/NATO další opěrný bod podél citlivé jižní strany Ruska, což by posílilo vojensko-strategické obklíčení této soupeřící mocnosti.

Už nechvalně známý uniklý telefonní rozhovor z počátku února mezi asistentkou ministra zahraničí USA Victorií Nulandovou a velvyslancem USA na Ukrajině Geoffreyim Pyattem viditelně ujasnil, že Washington, přímo i přes svou stínovou síť nevládních organizací a Národní nadaci pro demokracii (National Endowment for Democracy), tahal za všechny nitky a arogantně se považoval za toho, kdo má na starost, aby byla po puči v Kyjevě dosazena budoucí vláda. Z toho, že USA a další západní vlády teď odsuzují „zahraniční vměšování“ Ruska do vnitřních záležitostí Ukrajiny a požadují respektování ukrajinské nezávislosti, čiší pokrytectví nejvyššího řádu.

Společný západní tisk- patolízalové imperialismu

Navzdory přibývajícím důkazům o opaku běžný kanadský i mezinárodní tisk stále vykresluje zinscenovanou změnu režimu v Kyjevě jako všelidové povstání většiny Ukrajinců, usilujících o „svobodu“ a „spravedlnost“. Jakékoli odhalení, jež odporuje tomuto scénáři, je příhodně bagatelizováno nebo je zcela zcenzurováno.

Dobře známé neonacistické a fašistické tlupy se nejvíc vyskytovaly mezi pouličními bojovníky na Majdanu. Největší z nich zahrnují Stranu Svobody, Pravi Sector a UNA-UNSO (Ukrajinská národní armáda – Ukrajinská národní sebeobrana). Všechny tyto organizace jsou zdokumentovány jako nositelé profašistické, rasistické a antisemitské politiky a ideologie. Když zabraly a obsadily budovu Ukrajinského parlamentu, vyzdobily ji fašistickými a nacistickými symboly a prapory. Huffington Post byl dokonce nucen přiznat: „Skupiny jako ultranacionalistická Strana svobody, se zlověstnými řečmi o „moskevsko-židovské mafii“ teď hrají klíčovou roli v nové prozatímní vládě. Svoboda kontroluje tři vládní ministerstva a úřad vrchního žalobce.“ Její předáci obsadili několik vládních pozic: Ihor Tenjuk je ministrem obrany, Andrij Parubij je šéfem Rady národní bezpečnosti a Serhij Kvit je ministrem školství. Dmytro Jaroš, spoluzakladatel seskupení Pravi Sector, byl jmenován zástupcem šéfa Rady národní bezpečnosti, zodpovědným za zpravodajství.

Americká, kanadská i další vlády NATO se snaží tato znepokojivá fakta zastírat, a tisk hlavního proudu většinou nedokáže tyto zprávy donést k mezinárodnímu společenství, protože takové odhalení by nabouralo věrohodnost a legitimnost této nesourodé skupiny konspirátorů a reakcionářů.

Teď dokonce vyplavalo na povrch ještě tvrdší odhalení kolem událostí k kritické noci 20. Února na Majdanu, když něco přes 80 pouličních bojovníků a policistů zastřelili snajpři. Z této tragédie byl, jak se dalo čekat, obviněn Janukovič a jeho bezpečnostní síly a pomohlo to jej zbavit moci. Ale soukromý telefonický rozhovor mezi estonským ministrem zahraničí Urmasem Paetem a šéfkou zahraničních věcí EU Catherine Ashtonovou vypráví úplně jiný příběh. V rozhovoru (jehož autenticitu potvrdila estonská vláda) Paet konstatuje: „Veškeré důkazy ukazují, že lidé, kteří byli zabiti snajpery – policisté i lidé v ulicích – na obou stranách je zabili titíž snajpeři. Stejný rukopis, stejné kulky, a je skutečně znepokojivé, že nová koalice nechce vyšetřit, co se vlastně stalo. Takže je stále víc a víc uznáváno, že za snajpery nebyl Janukovič, ale někdo z nové koalice.“

Hanebná úloha Kanady v současné krizi

Poslední prohlášení premiéra Stephena Harpera a ministra zahraničí Johna Bairda obhajují (ne-)legitimnost nově dosazené vlády v Kyjevě a nabízí jí ekonomickou, technickou i politickou podporu. V napadání Ruské federace za „vměšování“ a pokusy o narušení „územní celistvosti“ Ukrajiny jsou dokonce tak daleko, že vyhrožují Rusku vyhozením z G-8 a hromadí další třísky k šíření ohně. Pro Kanadu i další západní imperialistické vlády kritizování Ruska za zahraniční vměšování a narušování územní celistvosti odhaluje neuvěřitelnou aroganci, vzhledem k opakovaným příkladům imperialistického vměšování a jednoznačné agrese – často při porušování Charty OSN – v Iráku, Jugoslávii, Afghánistánu, Haiti, Venezuele, Libyi, Pákistánu a mnoha dalších zemích.

Stejně hanebné bylo oportunistické pózování dalších „opozičních“ stran v Parlamentu kolem tohoto problému. Liberálové i Noví demokraté blahopřáli vůdcům převratu v Kyjevě a s vytříbenou rétorikou odsuzovali „ruskou agresi“. Zdá se, že zde, stejně jako v dalších kritických otázkách, „zpívají z téhož zpěvníku“, i když se mezi nimi jemné rozdíly tu a tam objeví.

Komunistická strana Kanady na druhé straně odsuzuje zločinné imperialistické spiknutí k dosažení změny režimu Ukrajiny a jejího lidu. Jak říká Společná deklarace, již naše strana a nějakých 40 dalších komunistických a dělnických stran nedávno podepsaly: „Odsuzujeme USA a EU v jejich křiklavém zapletení do vnitřních záležitostí Ukrajiny, týkající se přímé podpory, již poskytovaly a poskytují ozbrojeným fašistickým tlupám a podporují tak historický revanšismus proti výsledku 2. světové války, vytvářejí si z antikomunismu svoji oficiální politiku a krášlí fašistické tlupy, jejich zločinnou ideologii a činnost, prosazují rozdělení ukrajinského lidu s plánovanými persekucemi na úkor rusky mluvících Ukrajinců.“

Vyzýváme všechny mírumilovné Kanaďany, aby odmítli příval imperialistické propagandy a ospravedlňování zinscenovaného puče i nátlak NATO k uvalení sankcí proti Rusku. Na pomoc zablokování rostoucí hrozby vojenských střetů a války jsou potřebné okamžité mírové akce dělnických a demokratických hnutí. Harperově vládě bychom měli neodkladně říci, aby přestala podporovat ultrapravicové síly, jež se chopily moci na Ukrajině, obnovila plné diplomatické vztahy s Ruskem a odmítly výzvy k sankcím a dalším hrozbám a ke hře s ohněm proti Rusku.

Ústřední výkonný výbor,
Komunistická strana Kanady
13. března 2014

(překlad Vladimír Sedláček)