Ostře sledovaný proces kolem privatizace MUS ve švýcarské Bellinzoně.

0
5

BellinzonaPřed soudem ve švýcarském městě Bellinzona dnes druhým dnem pokračuje proces s exmanažery Mostecké uhelné společnosti (MUS), které švýcarská prokuratura v souvislosti s privatizací dolů obžalovala z praní špinavých peněz, z podvodů a korupce. Tribunál prozatím řeší především procedurální záležitosti. Zamítl také požadavek advokátů obžalovaných, aby byla z jednání vyřazena společnost Czech Coal Services, která se připojila k obžalobě a která je napojena na nástupnickou firmu MUS, Czech Coal.

Obžaloba souvisí s privatizací dolů v 90. letech, na kterou obžalovaní údajně použili peníze vyvedené z MUS. Český stát svým jednáním podle žaloby připravili asi o tři miliardy korun. Švýcarští vyšetřovatelé rozplétali šest let složité vztahy kolem 60 společností ve Švýcarsku, v Lichtenštejnsku, na Kypru či na britském ostrově Man. Mezi těmito společnostmi, v nichž měli obžalovaní podíl, údajně proudily peníze kolem privatizace MUS.  

Jak zveřejnily České Noviny, šetření se rozrostlo v roce 2007 na českošvýcarského podnikatele Jiřího Diviše a později i na ostatní obžalované. Švýcarští vyšetřovatelé rozplétali vazby kolem MUS šest let. Postupně šest prokurátorů se podílelo na šetření, které zahrnovalo kolem 60 společností ve švýcarském Freiburgu, ve Vaduzu v Lichtenštejnsku, na Kypru, na ostrově Man v Británii a v dalších daňových rájích. Obžaloba na 323 stranách a za pomoci grafů popisuje složité vazby mezi společnostmi, mezi kterými proudily peníze související s privatizací MUS. Tvrdí také, že údajně nekale nabyté peníze použili v roce 2002 na nákup podniku Škoda Holding.

Zatímco v ČR je pět exmanažerů obviněno ze zneužívání informací ve služebním styku a z podvodu, ve Švýcarsku jsou obžalováni z většího počtu trestných činů včetně korupce. Na korupci údajně použili pět milionů dolarů. Spis zmiňuje v této souvislosti tehdejšího (v roce 1999) náměstka ministra průmyslu a obchodu Roberta Sýkoru, který údajně pomáhal obžalovaným získat souhlas s odprodejem akcií MUS, jenž byl pro český stát nevýhodný.

Obžaloba také uvádí, že na curyšský účet Sýkorova otce bylo v prosinci 1999 převedeno 85.000 dolarů (tehdy skoro tři miliony korun). Robert Sýkora měl k účtu přístup. Podle obžaloby také část peněz na údajnou korupci směřovala do dvou kyperských společností, které kontrolovali obchodník se zbraněmi Pavel Musela a Jiří Martínek odpovědný za marketing ČSSD.

Přes několikeré urgence švýcarských orgánů (prokuratury, soudu, ministerstva zahraničí) se nakonec Česká Republika nepřipojila k trestnímu stíhání v osobě poškozené strany. Celou kauzu si pánové z vlády, MF, MZV a státních zastupitelství, přehazovali jako horký brambor. Nepomohla ani osobní urgence švýcarského velvyslance, který si vyjednal rozhovor s tehdejším ministrem spravedlnosti Pospíšilem a ten ho odkázal na vrchní státní zastupitelství, ale ani tam nepochodil. Z dokumentů, které jsou k disposici vyplývá, že s největší pravděpodobnosti posledním, kdo celou věc pohřbil, bylo nejvyšší státní zastupitelství, v té době zastoupené Marii Benešovou.

Jeden by možná pochopil, kdyby se jednalo o nějaké termíny v řadech týdnů, nebo měsíců. Ale první žádost švýcarské prokuratury byla do ČR poslána již 25. října 2006. Česká strana tak měla více jak 4 roky na důkladné seznámení se spisem a podáním žádosti o připojení se k trestnímu řízení jako poškozená strana, s nárokem na náhradu škody. Takže dnes ČR vystupuje v procesu zastoupená dvěma právníky ve funkci pozorovatelů a pokud jde o nějakou náhradu škody, zbývá ji jediná cesta civilně právní spor, který všal může trvat roky a bez jakékoliv garance na úspěch. Postup celého tohoto absurdita krok za krokem, můžete vidět na stránce Česká Pozice.

Ironii celého případu je, že jako poškozená se připojila k trestnímu stíhání společnost s názvem Czech Coal, jako nástupce MUS. Podíváme-li se, komu tato společnost patří, pomalu nevěříme vlastním očím. Majitelem, nebo spolumajitelem Czech Coal je v Česku dobře známý privatizátor a tunelář Pavel Tykač. Jestliže někdo z čtenářů náhodou neví o koho jde, nebo již zapomněl na causy Motoinvest, Plzeňská banka a další, může si podrobnosti k osobě pana Tykače přečíst ZDE

Dalším podnikavcem (schválně nepíší podnikatelem), který by rád naplnil své nenasýtné kapsy těmi kulaťoučkými franky, dolary, eury, nebo aspoň korunami, je v Česku dobře známý zakladatel a majitel společnosti Diag Human, Josef Šťáva, takto dobrý přítel nejlepšího ministra financí na svě Miloslava Kalouska.

Pan Štáva, vede mnohamiliardovou arbitráž s Českou republikou, a brousí si zuby na část 661 milionů franků (zhruba 14 miliard korun), které Švýcaři zadrželi v kauze Mostecká uhelná společnost. Na Šťávův popud nechal civilní soud v Ženevě zablokovat 163,6 milionů švýcarských franků (3,4 miliardy korun) na 81 kontech u pěti bank, mimo jiné u UBS a Credit Suisse. Josef Šťáva chtěl původně nechat zablokovat kompletní částku, kterou Švýcaři zadrželi, soud mu však nevyhověl. Šťávovi se zřejmě dostala do rukou obžaloba v kauze MUS. Jinak by nemohl vědět, o která konta se vlastně jedná, protože jsou zmíněna pouze v této obžalobě. Jak se mu dostala do rukou, lze se jen dohadovat. Podrobnosti k této kauze najdete ZDE

Nejsmutnější na celé této kauze je skutečnost, že se na ni podíleli politici všech stran, které se v průběhu posledních 20 let podílely na vládě v ČR. Vše začalo v listopadu 1993. Spojením bývalých státních podniků Doly a úpravny Komořany, Doly Ležáky a Doly Hlubina vznikla Mostecká uhelná společnost (MUS). Část akcií MUS byla privatizován v rámci druhé vlny kuponové privatizace, další část akcií, cca 5% stát rozdal městům a obcím. Státu tak zůstal zhruba 46 procentní podíl, který držel prostřednictvím Fondu národního majetku. Garanci většiny mělo zajišťovat těch 5%, které byly zdarma převedeny na okolní města a obce.

O tom, proč se pak Fondu Národního majetku nepodařilo získat zpět těchto 5% akcií a dosáhnout tak většinu na valné hromadě potřebnou k zastavení celého procesu, snad nejlépe mluví bývalý Předseda FNM, Roman Češka, který pro Českou Pozici prohlásil – Ministerstvo privatizace podcenilo roli obcí. Stát si ponechal 46 procent akcií ve FNM a pět procent bezúplatně převedl na obce. Z dnešního hlediska to byla jasná chyba. Tehdy to asi byla nezkušenost, protože ministerstvo schvalovalo bezúplatný převod pěti procent akcií na obce s naivní představou, že obce se budou podílet na „energetické politice“ uhelných a energetických společností, že budou akcie dlouhodobě držet a že budou hlasovat se státem. Tato představa se brzy ukázala jako zcela falešná. Obce zajímaly jedině prachy. Podrobnosti o celém průběhu této zlodějské privatizace si můžete přečíst ZDE

Co říct závěrem? Kdyby nebylo Švýcarů, celá věc zůstane u ledu na věky věků, tak jako v dalších privatizačních tunelech, které stály tuto republiku, několik biliomů. No a pokud jste si důkladně přečetli celou stránku Česká cesta privatizace (ne jen tu pasáž věnovanou Pavlu Tykačovi), zajisté lépe pochopíte důvody, které vedly bývalého prezidenta Václava Klause k vyhlášení tak rozsáhlé amnestie k 01.01.2013, zejména její druhé části.

Autor
Administrátor

Zdroje:
Česká Pozice – http://www.ceskapozice.cz/hot-top/mostecka-uhelna
České Noviny – http://www.ceskenoviny.cz/tema/index.php?id_seznam=1372