Páně Rambouskův kurs marxismu-stalinismu a pan administrátor

0
75

Autor: PhDr. Josef Heller, CSc

Pan, pro mne nikdy soudruh, Rambousek udělil lekci Martě Semelové. A musím přiznat, že jeho slova se mohou leckomu z lidí naštvaných na rozkládající se kapitalistický systém ve stadiu globalismu zdát sympatická, chlapská, jasná. To je ale ten problém. Už V.I.Lenin přišel na to, že vědomí dělníků (můžeme to zobecnit na neprivilegované masy jako takové), kteří neabsolvovali určitý druh praktické zkušenosti (nechme teď stranou jaké), do sebe automaticky nasává ideologii buržoasie (popřípadě jiné třídy s privilegovanou rolí ve vlastnictví i vládě). Naopak se dost brání přijetí ideologie vlastní, v daném případě skutečného marxismu (tedy nikoli stalinismu, neomarxismu apod.) Tito lidé si většinou ani neuvědomují, že to,co konzumují a co se jim zdá být logické a jasné či dokonce, co u nich vyvolává bouřlivé emoce, je ideologie sloužící pánům. Rambousek pro ně může (a často je) přijatelnější, než nějaký Marx žijící v dávných dobách.

Ostatně on ten Rambousek skutečně papouškuje něco, co bylo ve starých učebnicích. Naši čtenáři už nemusí vědět, že pan Rambousek je rasista blízký názorům, že černá rasa je geneticky méněcenná apod., že svými výroky, než řady KSČM opustil, nahrál antikomunistickým médiím tak, že se to muselo řešit na nejvyšší úrovni

Ale dobře – jak říká pan administrátor webu – má právo se vyjádřit. Tak si to rozeberme. Nejvíce humorné je, že v podtextu pan Rambousek podstrkuje čtenáři dojem, že M.Semelová je nějaká umírněná panička zkažená poslancováním a totálně nevědomá v revoluční teorii. Marta sice není žádná teoretička a nemusí se vždy přesně strefit formulačně, ale o marxismu toho ví jistě víc než pan Rambousek, i když je „jen“ učitelka. Rozhodně nepatří k těm, kdo si našli pohodlné parlamentní či jiné křesílko a prebendy a různých radikálních výroků z jejích úst zaznívá až příliš. Patří k čelním představitelům ortodoxního názorového proudu, který je vedle těch zpohodlnělých druhou vážnou pohromou naší strany, její ideologicko-programátorské stránky a já jsem s ní v nesmiřitelném rozporu, i když si ji lidsky vážím.. To je ten nepoctivý útok na ní, který jsem měl na mysli a který nevidí pan administrátor. Ale nechme Martu.

Kdo chce psa bít, klacek si najde – pan Rambousek ho našel ve výroku o slučitelnosti komunismu a demokracie, Martin výrok byl pro něj málo, protože – jak naprosto správně říká – demokracie a komunismus se vzájemně podmiňují. Znalec marxismu by ovšem tento výrok zkritizoval z hlediska toho, jak klasikové i marxistická fronta chápou ty pojmy. Demokracii Lenin vymezil jako formu politiky státu, která s přechodem komunistické formace do její vyšší fáze – komunismu odumírá a je nahrazována všelidovou samosprávou. Politika je totiž de facto zápas tříd o to, kam bude nasměrováno, komu bude sloužit společenské řízení, správa, moc. (Není to tedy žádná služba národu – za národními zájmy se leckdy skrývají zájmy vládnoucích tříd těchto národů). I v té nejdemokratičtější buržoasní demokracii probíhá vlastně diktatura buržoasie – což můžeme sledovat třeba jen na programech ČT.

Situace se mění až tehdy, kdy sice se třídy stále dohadují o společenské správě, ale už to jsou třídy zájmově neantagonistické (dělníci, družstevní rolníci apod.), pro ně je to demokracie, ale oni jako drtivá většina vykonávají diktaturu vůči příp. snahám buržoasie se vrátit k moci a vykořisťování – takto byla chápána diktatura proletariátu jako jediné třídy, která sobě nemůže pomoci jinak, než když pomůže všem ostatním (překonání soukromého vlastnictví, staré dělby práce, třídního dělení apod.). Tohle ví i Marta, ale jako praktička ví taky, že tyhle jemnosti nemůže jen tak někde vykládat, nikdo by jim nerozuměl. Úplně stačí, když naruší ve vědomí už více než dvacet let zpracovávaných lidí schéma – komunismus je nepřítel demokracie, které do nich všechny buržoasní prostředky a formy aktivity perou ostošest. Marta tedy zvolila rozumný kompromis a kritizovat ji za to je na hlavu.

Ale ejhle – tam, kde Marta naopak zaujímá nekompromisní stanovisko, když říká, že je pro změnu režimu, ji zase pan Rambousek kritizuje za přílišné odhalení cíle – proč? Nemáme důvod k tomu, abychom zakrývali fakt, že nejsme pro kapitalismus, který se nachází v hluboké krizi a bezprostředně ohrožuje samotnou existenci lidstva. Naopak – to musíme říkat co nejhlasitěji, abychom se odlišili od vágního reformismu sociálních demokratů. Jiná věc je, že nechceme kapitalismus překonat zkratkou, násilím, politickou diktaturou či gulagy. V tom jsme se ze zániku prvního pokusu o socialismus poučili. ( Musím přiznat, že mne pan Rambousek náramně překvapil tím, že k označení tohoto prvního pokusu použil pojmu, který jsme s mými přáteli sice nevymysleli, ale který dlouhá léta proti odporu ortodoxů prosazujeme, (bravo pane Rambousku, ale to mi nestačí). Naše řešení kombinuje boj za důslednou demokracii – tj. přes omezení buržoasní demokracie s tím nejpodstatnějším – ekonomickou demokracií – vytvoření sektoru zaměstnaneckého vlastnictví dotaženého až do nejvyšších pater společenského řízení. Na tomto místě to nemohu vysvětlovat podrobněji, ale na tomto webu je článek Heller-Neužil – Návrh nové ideologie KSČM, i když Vámi pečlivě upozaděný – ale čtenáři si to mohou najít, případně mohou hledat na mém a Neužilově webu – stačí napsat do vyhledavače nestalinsky-marxismus.

A páně Rambouskovy pseudorevoluční výroky nastoupení této cesty nepomáhají, ale škodí, protože v neinformovaných občanech evokují představu, že před listopadem v zásadě bylo všechno v pořádku a jen lumpové selhali. Připouštím, že pan Rambousek na rozdíl od řady stalinistů uznává, že to nebyl komunismus – dodávám – nemělo jít o komunismus, ale o první fázi komunistické formace – socialismus, fázi poznamenanou různými mateřskými znaménky starého, zejména starou dělbou práce. Bohužel pro skutečný socialismus ještě nebyly především ekonomické podmínky. Klasický proletariát nemohl plnit funkce nutné pro společenské vlastnictví výrobních prostředků a tuto roli převzala nová třída řídícího aparátu. Nešlo tu o zlodějnu,morální nedostatky, lenost lidí nebo nějaké podobné věci. Působily zde reálné ekonomické zájmy a kdo je nepochopí, nedokáže ani nic změnit. Řečí o bibli apod. jsou mimo mísu. Marxismus nestojí na bibli, ale na tvrdé ekonomické a třídní analýze, která se dnes nehodí nejen buržoasii, ale i pozůstatkům třídy řídícího aparátu a těm, kteří k ní sice nepatřili – jako Marta – ale jsou ovlivněni její ideologií – tj.stalinismem.

Toto skutečné řešení dnes odmítá i vedení KSČM, které všemožně blokuje možnost jeho projednávání v široké členské základně. Na OV KSČM Praha 10 se za ně pereme a náš web je jedna z mála možností jak naše návrhy vysílat do veřejnosti. Proto nemůžeme plýtvat prostorem na našem webu k obhajobě ruského imperialismu (ten americký a jiný není samozřejmě lepší), stalinistických receptů, nacionalismu a populismu typu výroků pana Rambouska, o jehož skutečných názorech v oblasti rasismu a nacionalismu čtenáři nic netuší (a netušil to bohužel k jeho i naší škodě pan administrátor) a které by mohly část čtenářů dezorientovat. Proto jsem byl tak ostře proti publikování primitivních názorů pana Rambouska zrovna na našem webu a bez důsledného distancování se od nich Nebojte se pane administrátore, nevracím se k stalinské cenzuře, která dusila i mne, a k normalizaci, do které jsem s mladistvou odvahou a nerozumností vstoupil s diplomkou kladně hodnotící rok 1968, což poznamenalo, díky pomocí jiných ne moc tragicky, celý můj život. Já jsem se snažil přijít na ty podstatné souvislosti, o kterých mluví pan Rambousek. Nezapírám, že jsem musel kvůli obživě i rodině s elitou uzavřít určité existenční (nikoli ideové) kompromisy, ale od marxismu a socialismu jsem neuhnul ani před ani po listopadu 1989, a to tady, na půdě své vlasti a bez finančního efektu.

Jedno vím, zaměření webu ve Vašem pojetí nahrává velmi nebezpečnému trendu – rozpoutání fašismu a nacionalismu pod záštitou ruského imperialismu a přesvědčování lidí, že jen nacionalistická tvrdá ruka nás může zachránit. Jiná frakce globální buržoasie bude mezitím vtloukat do hlav migrantů přesvědčení, že musí vraždit nevěřící a že povinností nevěřících je dát lidu Alláha všechno co chce a nechat se ovládat věřícími. Lidé se budou vraždit a zisky globální buržoasie porostou. Proto nemohu jen tak akceptovat populistické výkřiky pana Rambouska.

Tak co Vy na to, pane adminstrátore– opravdu mi to budete publikovat? Vyjádříte se k tomu?