Panem et circenses

0
221

Autor: Zdeněk Jemelík

Nic nepotěší lid obecný tolik jako cizí neštěstí, které zvlášť hřeje při naplněném žaludku. Proto římští imperátoři rozdávali luze chléb a dopřávali jí zábavu na gladiátorských hrách. Dnes jsme přece jen na vyšší civilizační úrovni, takže chléb zdarma nahrazuje navýšení důchodů o 40 Kč měsíčně a jiné drobné úlevy. Házení jinověrců lvům by obránci lidských práv kritizovali a odpuzovali by vládnoucím vrstvám voliče, proto je nahrazují televizní přenosy sportovních utkání.

Přibyly k nim reportáže o policejních manévrech proti veřejnosti známým jedincům, jež v sobě nesou žhavý příslib neštěstí cílové osoby. Není-li oběť veřejnosti známa, média z ní příležitostně udělají celebritu s temnou pověstí. Proto jsou tyto hrátky obecenstvem zvlášť oblíbené. Jejich osvědčenými režiséry bývá často populární dvojice Ivo Ištvan-Robert Šlachta, jeden vždy v elegantním, leč střízlivém úřednickém oblečku, druhý v převleku za velmi zanedbaného bezdomovce. Mají zřejmě nadání iluzionistů: jejich akce jsou sice utajené a k únikům informací od policie ani ze státního zastupitelství v žádném případě nedochází, nicméně již od začátku se na klíčových bodech operací náhodně vyskytují reportéři, kteří pak pohotově matou veřejnost.

Je zvláštní, že podobné hry nerozvíjí pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, na které lpí pověst nelítostné sekernice a podléhá jí přibližně třikrát více státních zástupců než jejímu olomouckému kolegovi Ivo Ištvanovi. Je to o to zajímavější, že žalobci z malého olomouckého úřadu v poslední době občas řídí akce v obvodu působnosti pražského vrchního státního zastupitelství a zastupují žalobu u pražských soudů. Lenka Bradáčová se chová nekolegiálně: aspoň jsem neslyšel o žádném případu, kdy by vyslala své podřízené na výpomoc na Moravu. Možná je to tím, že více podléhá právnímu pozitivismu a nemá dostatečné pochopení pro právní kreativitu. Ta je naopak příznačná pro počínání moravských žalobců, kteří ovšem v žádném případě neplní politické zakázky (sic!), jsouce drženi na oprati sfingoidním nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem.

Zadržení pod přímým dohledem novinářů nebo dokonce v přímém televizním přenosu má spolehlivý účinek: oběť, která je z právního hlediska chráněna presumpcí neviny, dostane okamžitě punc podezřelého, ne-li přímo lumpa. Naváže-li na takto zahájené trestní řízení soud v přímém přenosu, doprovázený nenávistnými projevy státních zástupců na adresu oběti a s nimi soutěžících novinářů, cejchu darebáka se již nikdy nezbaví a v některých případech se zhroutí celá její pracně vybudovaná kariéra.

Divadlo, jež 13.října 2015 připravila veřejnosti dvojice Ivo Ištvan-Robert Šlachta, je zvlášť zdařilé. V každém případě překoná puč proti nepolitickému policejnímu prezidentovi Petru Lessymu a blíží se zásahu na Úřadě vlády z 13.června 2013, i když vláda kvůli němu tentokrát patrně nepadne. Podařilo se totiž vrhnout stín nejen na bývalého ministra vnitra, mnohými nenáviděného arogantního Ivana Langera, ale také na veřejnosti prakticky neznámého zkušeného policistu, ředitele Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování PČR Milana Pospíška. I kdyby se očistil z podezření, jeho autorita zůstane podlomena. Neočistí-li se, vzhledem k jeho vysoké funkci to bude těžká újma pro prestiž Policie ČR: jak jí mají občané důvěřovat, když do jejího vedení mohou proniknout zločinci?

Režiséři ale tentokrát nevyužili všech možností žánru a Ivan Langer by si měl stěžovat na nerovné zacházení, neboť mu policisté při převozu do Olomouce nenasadili pouta, ani mu nenavlékli na hlavu pytel. Může litovat, že není žena – to by ho možná vezli v „medvědech“. Péči o jeho bezpečí při přepravě věnovali nedostatečnou pozornost. V tomto případě žertuji, ale je to smutné žertování : naše policie používá při zadržování podezřelých násilí a omezování ve volném pohybu daleko intenzivněji než StB a dle mé osobní ojedinělé zkušenosti i gestapo.

V žádném případě nehájím apriorně nikoho z podezřelých z divadelního představení ze 13. října 2015 proti obvinění z nezákonností, jehož obsah ostatně neznám. Namítám však, že na všechny se vztahuje ústavní princip presumpce neviny a zásada, že orgány činné v trestním řízení mají důsledně chránit osobní důstojnost vyšetřovaných osob.

Medializací realizace v daném rozsahu byla dotčena osobní důstojnost všech postižených, zejména Ivana Langera a plk. Milana Pospíška, to vše s morální podporou ministra vnitra Milana Chovance a policejního prezidenta Tomáše Tuhého. Jejich chlubení, že se policie nebála sáhnout do svých řad, nasvědčuje tomu, že mají jistotu o nezákonném jednání podezřelých policistů: o vině ale zatím rozhoduje pouze nezávislý soud a presumpci neviny dosud z našeho právního řádu nikdo nevymazal.

Srovnávám poměry ve Švejkolandu z hlediska citlivosti k základním právům se Spolkovou republikou Německo a nabývám dojem, že pod taktovkou vlády tvarohově alibistického Bohuslava Sobotky jsme udělali velký krok ke změně v policejní stát. Dne 5. srpna 2015 odvolal spolkový ministr spravedlnosti z funkce spolkového generálního státního zástupce, protože zahájil vyšetřování pro podezření z vlastizrady vůči dvěma bloggerům, kteří veřejně projevili nevhodné názory (jeho postup se velmi nelíbí Lence Bradáčové). Přemýšlím, jak by pánové Milan Chovanec a Tomáš Tuhý obstáli před veřejností Spolkové republiky Německo. U nás budou nepochybně za hrdiny.

Zdeněk Jemelík
Zdeněk Jemelík
člen spolku Šalamoun, autor knihy O skrytých životech Uršuly Koťátkové (2015)

Zdroj: Rukojmí.cz