Paul Craig Roberts: Eutanázie „amerického snu“

0
95

Paul Craig RobertsDruhý muž Reaganova fiskálu o „ekonomice pro jedno procento“

Dow Jones končil v pátek na 17.137, v srpnu však vzniklo jen 125.000 nových pracovních míst, na akutní poptávku zoufale málo, všímá si Paul Craig Roberts, Reaganův náměstek ministra financí (a šéfprojektant reaganomiky).

Jeho poslední knížka Úpadek kapitalismu volné soutěže a ekonomický rozklad Západu (The Failure of Laissez Faire Capitalism and Economic Dissolution of the West) prý brzy vyjde i česky.

Cifry, šířené americkou statistikou – píše její autor v posledním článku – si navzájem odporují. S realitou mají společného pramálo. Burzovní indexy vděčí za to, kam až se znovu vydrápaly, „masivnímu přílivu likvidity, pumpované Federálním rezervním systémem do bankovní soustavy už od roku 2008“. „Místo inflace spotřebitelských cen“, k níž by ta masa peněz jinak zákonitě vedla, tak graduje jen „inflace na burzách a v cenách dluhopisů“.   

„Další příčinou, proč jsou burzy tak uměle vysoko, je to, že americké korporace skupují za tisíce miliard své vlastní akcie.“ Řada z nich si „na to půjčuje v bankách a masivními nákupy vlastních akcií šponuje jejich ceny“. Dělá se to kvůli „maximalizaci šéfovských bonusů a hodnotě akciových opcí pro členy správních rad“. V „reálu je to ovšem vykrádání vlastních firem“. Zatímco ty to „zatěžuje dluhy, vrcholovému managementu a správním radám rostou příjmy“.

Burzovní indexy „nerostou proto, že by snad rostly spotřebitelské příjmy a maloobchodní tržby. Reálný příjmový medián rodin klesá a reálný maloobchodní obrat v nejlepším případě jen stagnuje.“

Příznačná je i „struktura pateticky anoncovaných 125.000 nových pracovních míst“. Zahrnuje totiž i „spoustu pozic na částečný úvazek“. „Počet nových pracovních míst se nerovná počtu těch, kdo je dostali.“ „Spousta Američanů je totiž s to vyjít, jen když pracuje na dva či dokonce tři úvazky.“

„Ekonomika Spojených států už ani není s to produktivní pracovní místa vytvářet.“ Na „nule jsou i ve výkazu The Bureau of Labor Statistics za srpen“. „Pracovní místa ´nově ekonomiky´ jsou špatně placená a v tuzemských službách.“ Amerika už nově nabízí jen práci, „typickou pro ekonomiky třetího světa“.

Letos v srpnu se – o dalších 8.400 – zmenšila i nabídka v maloobchodu. „Profesionální a podnikatelské služby“ sice hlásí přírůstek 47.000 nových pozic. Plných 49 % z nich však tvoří „monotónní administrativa“ a navíc většinou jen coby „přechodný záskok“. 42.000 pracovních míst přibylo v „ambulantních zdravotních službách“, také na nejnižším žebříčku v oboru. O 21.000 příležitostí víc je na „postech“ servírek a barového personálu. Na státní sektor připadá jen 8.000 nových míst (a tedy pouhých 6 % srpnového přírůstku).

„A teď k té skutečné otázce: je těch 125.000 nových pracovních míst k mání doopravdy, anebo to je jen statistická fata morgana? Statistik John Williams (shadowstats.com) totiž říká, že pracovní místa jsou jen fikcí,“ dosahovanou různými triky kolem sezónních fluktuací – ale třeba i tím, že se do výkazů zahrnují místa jen „předpokládaná“ (a ještě „nehlášená nově zakládanými podniky“). Za bernou minci tak, tvrdí Williams, nelze rozhodně brát ani 125.000 nových pracovních míst ze srpna, jakkoli chabě za reálnou poptávkou škobrtají i ta.

„Americká ekonomika, počínaje už Clintonovým režimem, pracuje jen na jedno procento populace.“ Pouze a „jen na ně pracuje proto, že vláda to jedno procento sanuje na úkor 99 procent“. Z „americké ekonomiky je tak aristokratická ekonomika, pracující jen na vládou privilegovanou menšinu, na kohokoli jiného však už ne. Kdo chce té tvrdé realitě porozumět, měl by si přečíst Všechny bankéře prezidentů (All The Presidents´ Bankers) od Nomi Prinse.

„Časy, kdy měla americké korporace smysl pro sociální odpovědnost, jsou ty tam.“ Dřív „cítily odpovědnost vůči svým zákazníkům, zaměstnancům, komunitám a majitelům. V minulých letech se to změnilo. Dnes korporace cítí odpovědnost jen vůči svým akcionářům. Pokud zisky rostou, management za služby akcionářům inkasuje bonusy.“

„Redukce manažerského úspěchu na jediný ukazatel má ovšem enormně negativní důsledky pro všechny ostatní. Američané strádají v řadě směrů. Jejich pracovní místa, ve výrobě i produkčních službách typu softwarových programů, se stěhují do zahraničí a dávají práci cizincům.“

Oč víc „levných peněz“ konzumuje „záchrana bank, jimž deregulace povolila předlužování a hazard“, tím víc to „Američany připravuje i o úroky z úspor“. Na samotné „zákazníky se přenáší i náklady zákaznického servisu“. Dnes musí „trávit spousty času i čekáním na spojení se živým stvořením, jež může chybu společnosti napravit“.

Zelená „chamtivosti coby jediné podnikatelské ctnosti“ – a „tlak Wall Street na maximální zisk“ – likvidují i to, nač bylo spolehnutí už od 19. století. Řada firem se – ve snaze „redukovat náklady a zvýšit zisk“ – zařídila tak, že se zákazník nedočká ani běžné údržby a servisu. „Můj telefon přestal fungovat 3. září a můj operátor, nemající dost opravářů, byl s to mou linku uvést znovu do provozu až 8. září večer. Loni můj operátor dokázal nefungující internet opravit až za 10 dní. Zavoláte-li kvůli vyúčtování či provozními problému, firmy vás, než se dočkáte, nechají donekonečna viset na telefonu a snaží se vám prodat nové služby přesto, že ty, za něž už platíte, nefungují.“

„AT & T pamatuji ještě z dob, kdy to byl monopol regulovaný státem. Tehdy tam fungovalo naprosto vše. Ať už se stalo cokoli, řešení následovalo během dvou hodin. Telefon zazvonil maximálně třikrát a zvedla ho reálná bytost, a ne jen nějaký záznamník, a tato bytost také libovolný problém skutečně vyřešila.“ Člověk se kvůli tomu nemusel prokousávat „menu o půl tuctu či tuctu variant“ – a „pak čekat další čtvrt hodinu, vyplněnou reklamními bláboly.“

„Zisky z toho, že se náklady přenášejí na zákazníky, nejsou legitimním výnosem. Zisky z toho, že se americká pracovní místa stěhují do zahraničí, nejsou legitimním výnosem jakbysmet. Legitimním výnosem nejsou ani zisky z toho, že se selhání manažerů sanují za peníze daňových poplatníků, jimž za to nikdo žádné bonusy neplatí.“

Tím méně jsou jím „zisky z monopolní koncentrace, panující dnes v průmyslu finančních ´služeb´“. „Franšízy“, „řetězce“ a „prodejní megacentra“ zničily vše, co „podnikavým Američanům umožňovalo nezávislou existenci“.

„Amerika deregulovaného volného trhu zplodila ekonomiku, sloužící pouze hrstce.“ Právě to je i klíčem k tajemství „bezprecedentní koncentrace příjmů a bohatství ve stále méně a méně rukou v 21. století – dalšího definičního znaku země třetího světa.“

„Americký kapitalismus upadá. Není s to zajistit lidem práci a svých zisků dosahuje tím, že vlastní náklady dokáže politickými nástroji přenášet na bedra americké populace.“

Zdroj: Střípky ze světa