Paul Craig Roberts: Proč a jak skoncovat s hegemonií nejhoršího teroristy

0
137

Paul Craig Roberts

Druhý muž Reaganova fiskálu volá po razantnějších krocích Ruska a Číny.

Obamův projev na Valném shromáždění OSN pobouřil i Paula Craiga Robertse, dřív jednu z klíčových postav Reaganova ekonomického týmu i zástupce šéfredaktora Wall Street Journal. Vyvozuje z ní řadu podnětů pro konkurenční velmoci.

„Je naprosto šokující, předstoupí-li prezident Spojených států před celý svět a vykládá věci, o nichž ví úplně každý, že jsou to nehorázné lži.“ Měří-li přitom i „washingtonským dvojím metrem ve víře, že z domnělé jedinečnosti a výjimečnosti Spojených států plyne i to, že jediným, komu je dáno porušovat zákon, je Washington. O to víc šokuje, že se všichni nezvedli a neopustili sál. Diplomacie světa tam seděla a naslouchala nehorázným lžím nejhoršího teroristy světa. Dokonce mu souhlasně tleskala.“   

Projev sám byl přitom „jedna velká sra..a“(„bullshit“), slepená z nicneříkajících klišé („Jsme na křižovatce“) i bezdůvodné sebechvály („signály pokroku“, „snížení rizika války mezi klíčovými mocnostmi“…). Vše v duchu „teď jsme pánbůh my“.

Jakkoli neskrblil ani spoustou jiných absurdit a lží, korunu všem nasadil následující velechrám ducha: „Ruská agrese v Evropě přivolává zpátky dny, kdy velké země, vedené územními ambicemi, utiskovaly malé…Krym byl anektován proti vůli vlády v Kyjevě. Rusko tím, že na východní Ukrajinu vrhlo svá vojska, podnítilo násilné separatisty a konflikt, který pobil tisíce. Když byl z území, které je pod kontrolou těchto loutek, sestřelen civilní dopravní letoun, celé dny bránilo přístupu na místo katastrofy. Když Ukrajina začala nad svým územím znovu získávat kontrolu, Rusko odhodilo masku pouhé podpory separatistů a vyslalo přes hranice rovnou svá vojska.“

„Celý svět přitom ví“ – vrací to Roberts hlavě vlastního státu – „ že ukrajinskou vládu svrhnul Washington, že právě Washington odmítá zveřejnit satelitní snímky destrukce malajsijského letounu, že Ukrajina odmítá zpřístupnit pokyny, které posádce dávalo její řízení letového provozu, že skutečnému vyšetření katastrofy brání Washington, že evropští experti přímo v terénu identifikovali na obou bocích pilotní kabiny průstřely kanónovou municí coby indicii, že letoun sestřelili ukrajinské stíhače, které ho sledovali.“ Faktu, že „letounu, naváděnému ukrajinským řízení letového provozu, byly tak blízko v patách ukrajinské stíhače, schází vysvětlení“.

„Celý svět ví, že mít Rusko územní ambice skutečně,“ pak by si „poté, co rozdrtilo Amerikou vycvičenou a vyzbrojenou gruzínskou armádu, která napadla Jižní Osetii, Gruzii ponechalo a připojilo zpátky k Rusku, jejž byla součástí po staletí.“

„Za agresi se nemá 13 let bombardování a válek Washingtonu proti sedmi zemím, aniž jim válka byla vyhlášena. Když vyjde Rusko vstříc petici 97 procent obyvatel Krymu, žádající zpětné přičlenění k Rusku, kam spadal až do svého převodu do Ukrajinské sovětské socialistické republiky Chruščovem roku 1954, kdy Rusko a Ukrajina byly součástmi téhož státu, z toho se agrese dělá“.

„Celý svět ví i to, co řekl lídr separatistů z Doněcké republiky: ´Bojovat po našem boku opravdu ruské jednotky, ve zprávách by to nebylo o pádu Mariupolu, ale Kyjeva a Lvova.

„Co je tou ´rakovinou extremistického násilí´ – ISIS, který sťal hlavy čtyřem novinářům, nebo Washington, který v 21. století bombardoval sedm zemí“ – „statisíce civilistů tu povraždil a milióny dalších změnil v psance?“

„Kdo je nejhorší ze všech teroristů – ISIS, překreslující umělé hranice z vůle britských a francouzských kolonialistů, nebo Washington se svou Wolfowitzovou doktrínou, která je základem zahraniční politiky Spojených států a hlásá, že vrcholným cílem Washingtonu je světová hegemonie Spojených států?“

Tím spíš, že „ISIS je výtvorem Washingtonu“, slepeným z „džihádistů, které angažoval svrhnout Kaddáfího v Libyi a pak poslal do Sýrie svrhnout Asada“. ISIS je skutečně „ ´předivem smrti´, vytvořil je však Obamův režim sám“. „Je-li ISIS, jak tvrdí Obama, hrozbou, jak se dá věřit, že s ní bojuje, režim, který ji zplodil?“

„Obama v projevu nezmínil ústřední problém dnešního světa. Tkví v tom, že Washington není s to akceptovat samu existenci silných nezávislých zemí typu Ruska a Číny.“ Řečeno přímo slovy „Wolfowitzovy doktríny“: „Naším nejdůležitějším cílem je nepřipustit, aby se znovu vynořil nový rival, na území bývalého Sovětského svazu i kdekoli jinde.“ „´Rivalem´ se rozumí kterákoli země, schopná hájit zájmy své vlastní či svých spojenců proti hegemonii Washingtonu.“

„Obamův projev Rusku a Číně oznámil, že součástí washingtonského světového řádu mohu být jen za podmínky, že akceptují hegemonii Washingtonu a nebudou do ní strkat prsty. Říká-li Obama Rusku, že ´změní-li Rusko kurs´, budou s ním Spojené státy spolupracovat, říká tím, že Moskva musí akceptovat primát amerických zájmů nad ruskými vlastními zájmy.“

„Číně Obama sdělil, že Washington hodlá být i nadále tichomořskou velmocí v čínské sféře vlivu a ´prosazovat mír, stabilitu a svobodný tok komodit mezi státy´ budováním nových leteckých a námořních základen Spojených států od Filipín až po Vietnam.“ Tedy „tak, že tok zdrojů v Jihočínském moři bude mít pod kontrolou Washington a bude s to od něj Čínu odříznout.“

Je to „pozice natvrdlá a nerealistická. Bude-li na ní Washington lpět, skončí to válkou s Ruskem a Čínou“.

Zatím však „ruské ani čínské vládě vážnost hrozby, přicházející z Washingtonu, nedochází. Nároky Washingtonu na světovou hegemonii se Rusku a Číně zdají praštěné natolik, že je za reálné ani nemají. Reálné jsou však velice.“

„Poněvadž hrozbu neberou vážně, Rusko a Čína na ni ani nereagují tak, aby ji eliminovaly, aniž to povede k válce. Například ruská vláda by NATO zřejmě zlikvidovala, pokud by na sankce uvalené Washingtonem a EU odpověděla oznámením evropským vládám, že Rusko členům NATO zemní plyn neprodá. Rusko však místo toho, aby té moci využilo, EU pošetile umožňuje nahromadit rekordní zásoby zemního plynu na nadcházející zimu.“

„Prodává Rusko své národní zájmy za peníze?“ „Dalo by se předpokládat, že země typu Ruska, zažívající tak extrémní nepřátelství a démonizaci ze strany Západu, využije dodávek plynu na podporu své vlastní měny místo washingtonského dolaru. Neměla by ruská vláda, která ekonomiky evropských zemí, nepřátelských k Rusku, podporuje i nadále a předem tak lidi v Evropě chrání před drkotajícími zuby za nadcházející zimy, pojmout tu unikátní dotaci svých nepřátel minimálně jako krok na podporu své vlastní měny a žádat platbu v rublech? Rusko je ovšem ke své vlastní škodě infikováno neoliberálními ekonomy, vyškolenými Západem a reprezentujícími západní, a nikoli ruské zájmy.“

„Značnou oporou moci a finanční hegemonie Washingtonu je status amerického dolaru coby světové rezervní měny. Rusko a Čína jsou na obranu své suverenity pomalé, ba nedbalé, když šanci podlomit tento pilíř moci Washingtonu nechávají ležet ladem. Například jednání BRICS, jak zrušit dolarový platební systém, se od slov ke skutkům posouvá jen mizivě. Rusko za zemní plyn nežádá platby v rublech dokonce ani po evropských loutkových státech Washingtonu.“

„Čína svých šancí, jak destabilizovat Washington, nevyužívá o nic efektivněji. Je veřejným tajemstvím, které jsme s Davem Kranzlerem doložili opakovaně, že Federální rezervní systém úkoluje své agenty na trzích zlata, aby jeho cenu sráželi dolů, a drželi tak nad vodou hodnotu dolaru.“ Činí tak i prostřednictvím enormní masy ničím nekrytých „obchodů na krátko“ („naked shorts“).

„Předností této taktiky se však mohou chopit Čína nebo Rusko či oba najednou,“ pokud „všechny ´naked shorts´ skoupí“ – a místo hotovostního vyrovnání budou žádat samotná aktiva. Ta „není s to dodat New York Comex ani londýnský trh, takže se celý systém sesype. Následky pro celý západní finanční systém budou katastrofální.“ Až na dřeň obnaží i „zkorumpovanost západních finančních institucí“.

„Čína je s to zasadit i smrtelnější úder.“ Ve vhodný okamžik totiž může „své státní pokladniční poukázky Spojených států za víc než tisíc miliard dolarů, resp. všechny své tituly u finančních institucí Spojených států vhrnout na trh. Federální rezervní systém a státní pokladna USA by se pak ceny svých finančních instrumentů asi pokusily stabilizovat nákupem dluhopisů. Takto generované peníze by však vyvolaly nervozitu kolem hodnoty dolaru“. A právě „v tu chvíli může Čína své pohledávky za více než tisíc miliard dolarů vrhnout na devizový trh. Federální rezervní systém cizí měny, za něž by dolary nakoupil, tisknout není s to. S kolapsem své hodnoty by dolar skončil i jako světová rezervní měna. Spojené státy by rozšířily okruh zemí, nemající čím uhradit své dovozy.“

„Washington by sice mohl přimět Japonsko a Evropskou centrální banku, aby mu jeny a eura, za něž devalvované dolary nakoupí, natiskly. To by však s dolarem stáhlo zřejmě dolů i jen a euro.“ Způsobilo „dezerci k čínské a ruské měně“, ergo i „zánik finanční hegemonie Západu“.

Jsou to však právě „ruské a čínské skrupule“, co Washingtonu ponechává volné ruce k akcím proti oběma zemím. Typu „tisíců operativců nevládních organizací, vyslaných do ulic Moskvy protestovat proti ´Putinově válce proti Ukrajině´. Rusko těm, kdo reprezentují cizí zájmy, pošetile toleruje skupování svých médií, a ta pak před ruským publikem Putina a ruskou vládu soustavně denuncují. Prodalo Rusko svou duši a média za dolary? Dalo snad Rusko do frcu pár oligarchů za švýcarská a londýnská bankovní depozita?“

„Rusko i Čína mají i muslimskou populaci, již CIA ponouká k separaci, vzpourám a násilí. Washington má v plánu Ruskou federaci rozbít na menší a slabší země, které se hegemonii Washingtonu nedokáží postavit. Obavy Ruska a Číny z rozbrojů mezi jejich muslimy dovedly obě vlády ke krajně závažné strategické chybě.“ Roberts za ni má to, že „proti ISIS táhnou za jeden provaz s Washingtonem“ – a chtě nechtě tak „pomáhají uhájit status Washingtonu v muslimském světě“.

Putin a Lavrov apelují na zdravý rozum. K razantnějším reakcím zatím nesahají ani proti politice „sankcí“. Druhý muž Reaganových financí – možná i proto, co o svých pappenheimských ví – to vidí jinak: „Pokud by Rusko a Čína smrtelnou hrozbu, vycházející z Washingtonu, docenily, obě vlády by jednaly v duchu zásady ´nepřítel mého nepřítele je můj přítel´. Rusko a Čína by ISIS vyzbrojily pozemními i leteckými raketami, schopnými sestřelovat americké letouny, a americké porážce by pomohly i svým vojenským zpravodajstvím.“ Ten „debakl by vedl i ke svržení amerických loutkových vládců Saúdské Arábie, Bahrajnu, Kataru, Spojených arabských emirátů, Jordánska, Egypta i všech ostatních, které Amerika v regionu má. Washington by zbavil vlády nad ropou a za petrodolarem by se zavřela voda. Fakt, že Rusko a Čína místo toho pracují na tom, jak americkou nadvládu na Středním východě zachovat, je něčím zcela nevídaným.“

Široká je i škála metod, jimiž jde Washington po krku Číně. „Rockefellerova nadace buduje americkou agenturu na čínských univerzitách. Americké korporace, operující v Číně, vytvářejí čínské správní rady, do nichž rozsazují příbuzenstvo lokálních a regionálních představitelů strany.“ Ti jsou pak logicky „víc, než své vlastní vládě, loajální americkým penězům. Čína má navíc spoustu ekonomů, kteří vystudovali ve Spojených státech, jsou prosáklí ekonomickým neoliberalismem a zastupují zájmy Washingtonu.“

„Znatelné procento obyvatel Ruska i Čínu by bylo rádo ´západní´. Nezdar komunismu a úspěch americké propagandy z let studené války zasely loajalitu k Americe i do vládních kruhů obou zemí. V Rusku jde o zastánce ´atlantické integrace´. O Rusy, prahnoucí po integraci do západních struktur. O jejich čínských protějšcích toho vím méně, materialismus a absence sexuální zdrženlivosti západního střihu však jako lákadlo táhne i tu.“

Fakt, že „ruská a čínská vláda na hrozbu, jíž suverenitu jejich zemí vystavují neokonzervativní nároky americké hegemonie ve světě, zatím nejsou s to adekvátně reagovat, zvyšuje riziko jaderné války. Proberou-li se Rusko a Čína příliš pozdě, dostanou na vybranou jen mezi válkou a hegemonií Washingtonu.“ Právě proto však, že „invaze a okupace Ruska a Číny Spojenými státy a NATO se reálným možnostem vymyká, by to byla válka jaderná“.

Má-li se katastrofě, hrozící sežehnout vše živé, „předejít, vlády Ruska a Číny musí co nejdřív dospět k mnohem realističtějšímu pohledu na zlo, pocházející ze Spojených států, změněných Washingtonem v nejhorší teroristický stát světa“.

„Rusko, Čínu a zbytek světa možná zachrání americký ekonomický kolaps. Medián reálných rodinných příjmů klesá dlouhodobě. Univerzity chrlí absolventy s diplomem a obrovským dluhem, zato však bez šance najít práci.“ Trhem dluhopisů i akcií „manipuluje záplava peněz z Fedu, ´Tým na ochranu před strmým pádem´ a korporace, skupující své vlastní akcie. Dolar drží nad vodou tradice, úzus a měnové swapy.“

„Americký domeček z karet drží pohromadě jen díky benevolenci světa vůči gigantické korupci a dezinformaci i penězům ze zmanipulovaného systému, ukájejícím chamtivost.“

„Rusko a Čína jsou s to ten domeček z karet strhnout, jen co se v jedné či obou zemích najde vedení, které to dokáže.“

Zdroj: Střípky ze světa