Pojďme to, že jsme strana pro lidi, podpořit činy

0
21

Při podzimních volbách se mi podařil opravdu husarský kousek. Důvod, proč jsem v této straně, přestože se komunistická strana v minulosti nezachovala k mé rodině právě nejlépe jsem již mnohokrát vysvětlila. Jsem totálně znechucená každodenním životem v této zemi a proto jsem to zkusila v levicové straně, kde se dá předpokládat, že slogan: ,,jde nám o lidi“, není pouhou frází ani populistickým před volebním heslem. Paradoxem také je, že má rodina (továrníků a kulaků) v minulých letech nikdy neuvažovala o emigraci, ale má současná rodina, včetně 22 ročního syna hovoří velmi plamenně o emigraci denně.

Květnové volby do evropského parlamentu daly pánům politikům najevo jeden podstatný apel. ,,Vše je nám fuk a už se těchto šaškáren nechceme zúčastňovat! Důvod:  Hlas lidu.  Národ přestal věřit v lepší zítřky a hlavně ,,Koho proboha volit!“ A my nemáme na rohlíky a budeme hlasem pomáhat nějakému poslanci sypat eura do kapes!    

 Ten husarský kousek, o kterém jsem na začátku své úvahy hovořila tkvěl v tom, že se mi podařilo přemluvit většinu známých a příbuzných, aby se k volbám dostavili, na podzim a volili stranu, kde mají svou zástupkyni, tudíž určitého garanta – mě! Volili KSČM! Čas plynul, tato strana získala překvapivě mnoho hlasů a všichni ti, kteří dali na má doporučení čekali, co se bude dít.  Jak strana, která je levicová a jde jí o lidi, svůj interes, podporu a pomoc dá najevo.

Překvapivě však došlo k tomu, že tato strana, na kterou většina voličů upírala své zraky, strčila hlavu do písku, standardně o ní není slyšet a se strachem, hlavně proti nám komunistům nikoho nepopudit mlčíme,  pokládáme věnce,  při květnových svátcích osvobození, postáváme u pomníčků padlých. Nechci snižovat váhu těchto pietních aktů, ale není to trochu málo?

Nečekají od nás běžní, nezaměstnaní, strádající občané více? Proč nevyužít toho, že jsme jediná levicová strana, na kterou mnoho lidí vzpomíná, někteří v dobrém,  jiní ve zlém, ale z vlastní zkušenosti vím, že procento těch, kteří řeknou, že ,,za komančů to tu bylo mnohem lepší“, se zvyšuje a dokonce sousedé u nás v domě, kteří byli zarytí ODSáci a při vyslovení komunismus demonstrativně odplivovali, dnes chodí zkroušeně, se strachem z budoucnosti, z nejistoty, z chaosu, z možné bídy, z toho, že nebudou mít rodičům na pohřeb, že nebudou mít na školné svých potomků, kde budou jejich děti s rodinami bydlet, když jsou nezaměstnaní a úvěr jim tak nikdo nedá, nepřijdou díky dluhům o střehu nad hlavou, nebo milovanou chalupu po rodičích apod.

V rodinách se řeší také propastné rozdíly mezi dětmi ve škole. Objevují se výrazy jako chudé děti, nemajetné děti, to jsou děti, jejíž rodiče si nemohou dovolit zaplatit ŠVP, lyžařský výcvik, nebo snad nemyslitelně červnový pobyt u moře. Tyto děti jsou ,,out“,  jelikož rodiče nemají vůz A třídy, luxusní dům, nákladné dovolené, konta v bankách atd. Pomalu a jistě nám tu mizí tzv. střední třída. Bude to tu jako v Tunisu? Byla jsem vyděšená, když jsem viděla luxus a třpyt na jedné straně vyvolených a tu ukrutnou bídu, žebrání, pláč, otevřené hnisající rány na straně druhé a nic mezi tím.

Na závěr mám na nás všechny prosbu. Přestaňme se bát toho, že jsme komunisté, přestaňme se bát toho, že nás lid utluče čepicemi! Ten lid má opravdu existenční problémy a čeká na pomocnou ruku, čeká na to, že bude moci zase důstojně a beze strachu žít. Proto apeluji na nás na všechny členy strany, zajímejme se o lidi a jejich potřeby, nebuďme lhostejní, ať ubývá strastí a přibývá radostí. Jsem pro heslo: Stop živoření, jsme pro důstojný život!

Mgr. Ludmila Nedělková
kandidátka do ZMČ Praha 15