Quo vadis historie?

0
182

Autor: Ludmila Nedělková

Ludmila NedělkováNedávno jsme měli květen, měsíc osvobození a konce 2.světové války.

Toto, samozřejmě kromě věty ,,byl, pozdní večer, první máj, byl lásky čas.,, se mi vybaví, již od let, kdy jsem byla školou povinná. Je jasné, že každá doba, každý politický režim má své hrdiny, kteří jsou tak oslavováni, glorifikováni, až máme dojem méněcennosti, když o nich slyšíme.

A nyní nehovořím o bájných hrdinech z knih a filmů, jakými byli Zoro mstitel, Fanfán tulipán, Jánošík či král Artuš. Hovořím o ,,Příběhu opravdového člověka,, a jeho Meresjevovi, o maršálu Koněvovi, o Marušce Kudeříkové, mladé gardě a její Zoje a samozřejmě nesmím zapomenout na J.Fučíka a jeho ,,Reportáži psané na oprátce,,.

Každý můj vrstevník, naši rodiče i prarodiče tato jména znají, neboť to bylo hlavní témata hodin dějepisu i literatury. Zkuste se dnes zeptat našich ratolestí, zda vědí, o kom hovoříte. Mohu se s vámi vsadit, že u nich nastane ,, doba temna,,.

Pak připomenete 2.světovou válku a hrdiny této doby, což jsou právě tyto jmenované osoby a dítko vám řekne :,, Ale vždyť nás neosvobodili rusáci, ale amíci.,, A pomalu vám nevěří, že sovětská armáda bojovala s fašisty a její ztráty na životech byly dechberoucí. Dnes se v hodinách dějepisu učí o jiných ,,hrdinech,,. Např. o bratrech Mašínových, o undergraundu, o disidentech. Hrdina je pro ně každý emigrant, který přejel hraniční čáru ČSSR.

Nemá ani smysl začít se s nimi příst, protože se dozvíte : ,, prosím tě mami, vaše dějiny už se neučí, dnes se učí vše jinak, podle pravdy. ,, ,, A co fakta?,, Já na to. ,, Ty si stejně někdo vymyslel!,,. A hotovo.

Dřívějšímu režimu je vyčítána propaganda a její šíření, říkání polopravd, přizpůsobování si faktů. Ale co dnes? Neděje se náhodou to samé? A to již vůbec nehovořím o tom, že záleží i na samotné osobnosti učitele historie. Jak jsem totiž zjistila, nejen, že se učebnice dějin píší podle taktovky toho, kdo zrovna ,, diriguje,,, ale i kantor občas vypustí z úst něco, nad čím zůstane rozum stát. Jako když onehdá přišla dcera ze školy a zdělila mi :,, Mami, víš, že Kleopatra byla makedonka ?,, A pic kozu do vazu! Kdepak člověk se stále učí. Nebo ne? Já už raději ani nevím.