Robejšek a Baxa: Přijměme plán rušení zákonů, jinak se ochromí život

0
22

Autor: Irena Válová

Žijeme v době zahušťování práva, což je dokonce vládami plánováno. V důsledku může dojít k „blackoutu“. Na tomto stavu ovšem mají zájem některé profesní skupiny a další zákony jsou pro různá individua tržní příležitostí. Žijeme v době legální loupeže včetně ukradené svobody, vyplynulo ze čtvrteční debaty ekonoma a politologa Petra Robejška a předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy.

robejsek01Pozvánku Petra Robejška do debaty přijal předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa Foto: Institut 2080

Jako pokus nenechat se zastavit zdmi nebo koridory politické korektnosti, která znemožňuje diskusi a řešení, označil debatu o právu v prostorách pražské právnické fakulty Univerzity Karlovy v rámci projektu Bez politické korektnosti předseda Institutu 20/80 Petr Robejšek. K dvouhodinovému rozhovoru pozval předsedu Nejvyššího správního soudu Josefa Baxu.

Petr Robejšek byl tentokrát převážně v roli moderátora, který se pokouší odhalovat, jak právo vlastně funguje, jak se vytváří, co způsobilo dnešní stav hypertrofie práva a co s tím. Jak funguje právo v současné společnosti, hrozí jeho kolaps, ztráta řiditelnosti společnosti a schopnosti vládnutí? Bylo někdy právo jednodušší?, položil hned na začátku řadu otázek.

robejsek02Debata na půdě pražské právnické fakulty probíhá již tradičně ve spolupráci se spolkem českých právníků Všehrd Foto: Institut 2080

Na to se Josef Baxa vydal na krátkou exkurzi do historie. Podle jeho slov právo v dávné minulosti nebylo jediným normativním nástrojem k řešení konfliktů mezi lidmi. Vedle práva existovaly autority.

V minulosti lidé řešili konflikty sami, připomněl Josef Baxa zásadu „oko za oko“. „V určité chvíli společnost pochopila, že spravedlnost musí dát do rukou někoho třetího,“ řekl. Poté připomněl dobu, kdy akty práva nebyly nijak vysvětlovány, dokonce nebyly ani psány, panovníkova autorita byla odvozena od Boha. „Jak se právo měnilo, tak se začalo zdůvodňovat a psát, nastala doba kabinetní justice,“ dostal se předseda Nejvyššího správního soudu k tzv. moderní době.

Nestabilita, tekuté písky, doba plná zákazů a příkazů

Podle Petra Robejška historicky žijeme v době zahušťování práva, kdy vše je do detailu popisováno, zpřesňováno, avšak věci se přesto nelepší, ba naopak.

S tím Baxa souhlasil: „Je to důsledek iluze, že všechny věci se musí popisovat, řídit a kontrolovat. Pan farář, pan starosta a pan lékárník už nejsou autority, vše už víme a umíme napsat a čím lépe to napíšeme, tím lepší bude společnost. Je tomu naopak. Vede to ke kasuistice. Typická pro naši dobu je nestabilita práva, ony tekuté písky, jak o nich často hovořím. Je to sociální inženýrství, které říká, že stát ví nejlépe, co a jak udělat, takže žijeme v době plné zákazů a příkazů, ale přicházíme o svobodu,“ uvedl Baxa.

Poté Robejšek přidal svoji zkušenost z rozhovoru s legislativcem na jistém ministerstvu, který věděl, že lidé by si přáli jasné, jednoduché, přehledné zákony. Jenže takový zákon je nereálné napsat, dodával jedním dechem.

Legislativní plán je hustý les, kam sázíme další stromy

Co s tím? Neplánovat právo, nedávat do vládních prohlášení plány na řadu nových zákonů, nevytvářet záměrně stav nepřehlednosti. „Nesestavovat legislativní plány,“ navrhl jako jeden z nástrojů nápravy Josef Baxa. „Legislativní plán lze přirovnat k hustému lesu, do kterého sázíme další a další stromy. Nelze les stále zahušťovat, je nutno jej prořezávat. To je tak zásadně závažná otázka, protože prostupuje úplně vším,“ upozornil Josef Baxa na fakt, že zákony dnes určují veškeré jednání všech.

Podle Petra Robejška však „existuje mnoho profesních skupin, které na zahušťování práva mají zájem. Část společnosti v tom vidí příležitost k prosazování svých zájmů – zájmů těch, co se vyznají. Nepřehlednost vytváří clonu nezodpovědnosti – ať jsou to obchodní podmínky, podmínky operátorů, tiskopisy, nebo podepisování různých souhlasů v nemocnicích, to vše je tak složité, že lidé jsou nuceni podepisovat, aniž by o obsahu přemýšleli. „Je to normativní horečka a vytváření karteziánské společnosti, čím více víme, tím více převedeme do norem. Budeme kontrolovat totálně všechno a tím společnost uřídíme. Je v tomto bodě představitelný kolaps a má toto nějaké východisko,“ položil Petr Robejšek další otázku.

Co když nastane blackout práva?

Podle Josefa Baxy jsme už kolapsy zažili. „Když nefungují pravidla, vytvoříme paralelní pravidla. Ta jsou ovšem vedena silou,“ varoval. Podle jeho slov čím více máme pravidel, tím jsme zranitelnější. „Bez navigace zahyneme a s navigací jsme současně činěni závislými,“ uvedl přirovnání dnešní společnosti. „Máme několik právních řádů a všechny jsou obklopeny institucemi, což v důsledku vede ke sporu o to, kdo má větší razítko,“ popsal situaci Josef Baxa.

Poté Petr Robejšek upozornil, že „nadnárodní právní systémy zkolabovaly, jakmile začalo pršet“. Umíte si představit posun z nadnárodního systému a návrat k národnímu? „Lidé by se měli chovat přirozeně. Když budu chtít obchodovat s Bavorskem, tak budu. Nadnárodní útvary příliš spěchaly s vytvářením právního rámce, sdělil svůj názor Josef Baxa.

robejsek03Tématem debaty byl především právní stát a fungování veřejné správy Foto: Institut 2080

Co když situace dojde tak daleko, že nastane blackout práva?, položil otázku Petr Robejšek. Podle Josefa Baxy by se lidé vrátili ke společnosti smluv. „Vrátili bychom se ke smlouvě. I Ústava je smlouva,“ upozornil na základní funkci práva.

Každý zákon stojí peníze, mělo by přijít čištění

Poté se debata stočila k institucím a Josef Baxa se dotkl debaty o příslušnosti soudů, kterou srovnal k příslušnosti pacienta k nemocnici, kde se neoperuje: „Justice je nevyrovnaná soustava. U jednoho soudu je délka řízení šestinásobná, než u druhého, ale my si nemůžeme vybrat. Je to jakoby nám byla určena příslušnost k nemocnici, přestože čekací doba je šestinásobná, ale my si nemůžeme vybrat, protože je nám určena právě tato nemocnice, kde nás nebudou operovat. Je to jakoby nám byla určena konkrétní pokladna v supermarketu, kde musíme vystát tu nejdelší frontu,“ uvedl několik příkladů absurdní příslušnosti. „Chtělo by to komplexní řešení,“ dodal k problému.

Umíte si představit strategickou instituci s pravomocemi zasáhnout a les proklestit?, položil další otázku Petr Robejšek. Podle Josefa Baxy dvě třetiny legislativy tvoří vláda, která je charakterizována resortismem.

Když je legislativa schválena parlamentem, přichází na řadu státní správa, která se zákony neumí nakládat. Podle jeho slov je mimo jiné třeba se soustředit na ohrožený druh, což je dnes dobrý legislativec a uvědomit si, že každý zákon něco stojí! „Musel by se přijmout plán na čištění, nikoli na přijímání dalších zákonů. Nebo se zcela ochromí život,“ uvedl Josef Baxa doslova.

Podle Kláry Samkové je Jiří Pospíšil zločinec

Slova o nákladech zákonů vyprovokovala advokátku Kláru Samkovou, která seděla v obecenstvu. Advokátka Pospíšila kritizovala za to že tvrdil, že přijetí nového občanského zákoníku nebude mít ekonomický dopad. Jen propagace byla v řádech miliard korun, zmínila Samková. „Korporace musely následkem NOZ zaplatit daň z podnikání, když byly nuceny přepisovat své zakládající dokumenty, musely znovu platit notáře atd. Tato lež, kterou prohlásil současný europoslanec Jiří Pospíšil, nebyla nikdy potrestána za mlčení většiny všech právníků. Zcela veřejně tímto Pospíšila prohlašuji za zločince a zhoubu tohoto národa,“ uvedla Klára Samková doslova.

Na to reagoval Josef Baxa slovy, že ne zcela vždy s doktorkou Samkovou souhlasí. Podle něho vytvořit nový občanský zákoník bylo něco jako vykonat transplantaci srdce právního řádu. Pospíšil pojal NOZ velmi politicky a vytvořil si k tomu dobrou politickou pozici. Ovšem dodnes nemáme nové zrcadlo občanského zákoníku, občanský soudní řád. Justice potřebuje kontinuitu, životnost ministra spravedlnosti je ale dvanáct až čtrnáct měsíců. Justice potřebuje paměť, opakoval v této souvislosti předseda Nejvyššího správního soudu.

Všichni se ovšem shodli, že náklady na nový občanský zákoník současně „přinesly mnoho tržních příležitostí pro různé jedince, školilo se atd.“, zazněl popis situace, kterou klasický francouzský liberál 19. století Frédéric Bastiat nazývá legální loupež neboli oloupení občanů prostřednictvím řádně schváleného zákona.

Došlo k oligarchizaci a ekonomizaci politiky

Poté zazněl jediný dotaz k Petrovi Robejškovi, a to na stav a roli současného státu. Podle něj došlo v tzv. západních demokraciích k nevyhnutelnému, totiž, že elity, které si lidi volí, přestaly hájit zájmy těchto lidí a hájí pouze svoje vlastní zájmy. Všude dochází k oligarchizaci politiky. Závažný problém je podle Robejška ekonomizace politiky, kdy ekonomie je nad politikou, blahobyt je nad otázkami existence společnosti. Lidem je opakováno, že žijí v nejlepší době. Znamená to, že vše co bylo, je špatné, nejlepší je to současné a ještě lepší je to budoucí, popsal manipulaci s lidmi.

Z pléna dále zazněl dotaz na možnost zpomalení legislativního procesu prostřednictvím prodloužení legislativních a legisvakančních lhůt. „Zpomalení legislativního procesu je jednou z cest ke kvalitě prostřednictvím rozumné diskuse, nikoli za uměle vyvolávané časové tísně a umělých stavů legislativní nouze,“ odpověděl Josef Baxa se znalostí divadla, které před svými voliči hrají politici.

Produkce právníků? Z poloviny makulatura

Další dotaz zněl, zda je reálné nastolit v ČR britský systém schvalování zákonů „jeden za jeden“, kdy při schvalování každého nového zákona se musí zrušit jeden starý. „Reálně by vláda měla přijmout program na zrušení zákonů. Bohužel cílem politika je schválený zákon,“ vyjádřil svoji skepsi Josef Baxa, který se poté dotkl kvality právních profesionálů „Jedna věc je psané právo a další je aplikace a interpretace. Ta je často ještě horší. Ptejme se také, jaká je naše produkce“, obrátil se Baxa k právníkům. „Právnická literatura jde dnes z poloviny makulatura,“ uvedl s tím, že je nezbytná výchova k právnímu myšlení a aby se sami právníci zasazovali o změny.

Tento míč ovšem nakopl přítomný policista, který uvedl, že jsou to právě takové elity, jako oba diskutující Petr Robejšek a Josef Baxa, kteří mohou změny prosadit na rozdíl od tzv. obyčejných lidí, kteří jsou zmanipulováni médii. Policista se poté ptal na osud rekodifikace trestního řádu, ale nic se nedozvěděl, kromě konstatování, že trestní řád je nejinvazivnější norma, která brutálně zasahuje do života jednotlivce a je třeba vést vážnou debatu o hranici mezi zárukou bezpečí a svobodou.

Debatu, která se uskutečnila večer 2. června 2016, zorganizoval právnický spolek Všehrd.

Zdroj článku i fotografií: Česká justice