RPSN 9247,3 procenta. Co dělají vláda, Parlament a Ústavní soud?

0
271

Týdny a měsíce nové vlády běží – a nic nového se neděje. Nadále máme historicky nejvyšší nezaměstnanost (kolem 800 tisíc osob), zadluženost státu (více než dva biliony korun), reálná mzda většiny občanů klesá atd. atd. Popularita současného nejoblíbenějšího politika – Andreje Babiše – roste, ale ani on zatím nějak »viditelně nemaká«. Ústavně zaručená základní práva občanů se nedodržují. Nic nového v prosazování práva na práci a spravedlivé odměny za ni, práva na bezplatnou zdravotní péči apod. Neřeší se problémy naší džungle zákonů. Někdy je to až neuvěřitelné.

Před několika dny jsem zaregistroval na tramvajové zastávce Otakarova v Praze obrovskou, více než deset metrů čtverečních velkou reklamu firmy CreditOn. Propaguje půjčku 2000 korun, zaplatíte poplatek 410 korun, RPSN (roční procentní sazba nákladů úvěrů) 9247,3 procenta; 41,57 % v měsíční splátce. A náš zákon tvrdí, že lichva je u nás trestná. Nikdo však nemůže být potrestán, protože není zákonem stanoveno, kolik procent RPSN je lichva. Podobně je tomu s »přiměřeným ziskem«. Může být i stovky procent z ceny.

Co na to Ústavní soud? Ten se zabývá otázkami dílčími a v současné době problémem zvýšení platů ústavních soudců.

Obsazování pozic místo služebního zákona

Vláda pokračuje v činnosti dřívějších koaličních pravicových vlád. Hospodářské noviny koncem března přinesly informace, že od loňského léta proběhlo na klíčových postech ministerstev (náměstci, ředitelé sekcí) 287 změn. Celkem 132 změn udělala od léta 2013 Rusnokova vláda, dalších 155 přidal po svém nástupu kabinet Bohuslava Sobotky. Sám Babiš patří k přeborníkům v oblasti rozdávání trafik. Za vlády Rusnoka bylo na ministerstvu financí vyměněno šest vedoucích úředníků. Babiš jich vyměnil už jedenáct. Mělo by se to zarazit a řešit tzv. služební zákon. Ten se však již připravuje více než deset let a v dohledné době nemá naději na schválení.

V těchto dnech vyvolává zděšení informace o milionech vyplácených na ministerstvech zbytečně za externí služby. Například na ministerstvu školství bylo zjištěno, že loni úřad vyplatil devadesát milionů korun třem tisícům externistů (různé posudky, právní služby). Přitom na ministerstvu pracuje téměř tisíc zaměstnanců a mnoho z nich má v gesci právě ty úkony, které byly za horentní sumy zadávány externistům. Podobně je tomu na všech ministerstvech i v aparátech měst a obcí. I bez nových zákonů, pouhým zavedením pořádku do práce ministerstev a dalších státních úřadů, by se ročně mohly ušetřit stovky milionů korun. A bylo by dost na zvýšení mnoha minimálních platů a krytí dalších výdajů na společenské potřeby.

Skandální odměňování

Podobným problémem je absolutní džungle v odměňování státních úředníků – v ministerstvech i v podnicích ministerstev. I tam by bylo možné okamžitě sjednat pořádek. Vrcholným číslem v posledních dnech je zveřejnění informace o příjmech bývalého šéfa Českých drah (ČD) Dalibora Zeleného. Byl ve funkci sedm měsíců s platem 400 tisíc korun měsíčně (250 tisíc základní plat, 150 tisíc pohyblivé složky). Koncem února tohoto roku byl odvolán z funkce. Dostane odstupné ve výši dvou průměrných platů. Kromě toho obdrží tři miliony korun (rok 250 tisíc měsíčně) za to, že nebude rok pracovat pro konkurenci a zachová mlčenlivost o interních záležitostech ČD.

Mnohasettisícové platy a odměny existují na všech ministerstvech a státních úřadech a podnicích. Stanovení určitých základních platových podmínek (například že platy vedoucích pracovníků nesmí překročit čtyř nebo pětinásobek průměrného platu v národním hospodářství) by ušetřilo stovky milionů měsíčně na potřebné výdaje – na služby zdravotnictví, důchody, zvýšení minimálních mezd atd.

Nesmyslné privatizace

Ještě větší finanční prostředky nám unikají v důsledku nesmyslné zlodějské privatizace národního majetku. To v menším rozsahu probíhá i dnes. Odhaduje se, že majetek byl rozprodán zejména zahraničním investorům za desetinu jeho skutečné hodnoty. Podle některých odhadů z  firem a podniků, které jsou v zahraničních rukou, odtéká ročně do ciziny zhruba 250-300 miliard korun. A stát například přišel (podle odhadů) za dvacet let o 100 mld. Kč kvůli nízkým poplatkům za těžbu uhlí. Dnes těžařské firmy platí státu 1,5 % z ceny, za kterou uhlí prodají. Podle některých názorů by to mělo být desetkrát více.

Jak je vidět, v důsledku nekvalitního vládnutí a řízení nám ročně unikají ve prospěch soukromníků miliardy korun. Místo nápravy je zatím tendence vše ještě zhoršovat. Proto je třeba situaci kvalifikovaně analyzovat a vypracovat novou hospodářskou a sociální politiku státu, kterou by měli realizovat kvalifikovaní, morálně pevní, demokraticky vybraní představitelé lidu.

Václav VĚRTELÁŘ