„Sovětská“ invaze v roce 1968 versus americké vražedné osvobozování v roce 1945

0
94

Vložil: Admin

V souvislosti s 49. výročím vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa (srpen 1968) byli diváci, čtenáři a posluchači na konci léta 2017 „zasypáváni“ sdělovacími prostředky informacemi o tehdejší okupaci vedenou Sovětským svazem. Vše by bylo v pořádku, pokud by zde nebyly dva závažné nedostatky, jež z tohoto mediálního přístupu činí čirou propagandu ve prospěch západního politického trendu.

Prvním vážným nedostatkem je značná nevyváženost v prezentování negativních skutečností, které se vztahují k činům, jež v minulosti zničily životy českých občanů nebo jinak poškodily Československo. Tak se na jedné straně každoročně zdůrazňují oběti sovětské invaze, ale na straně druhé se mlčí o vysokých a zbytečných lidských ztrátách způsobených činností Američanů v roce 1945. Zdůrazňuje se, že počet obětí v důsledku okupace Československa v roce 1968 dosáhl počtu 137 osob (počítáno do konce roku 1968, tedy za zhruba čtyři měsíce). Avšak mlčí se o tom, že Američané (případně s jejich dalšími spojenci) zabili více než 4 000 osob na území Československa v rozmezí od února do dubna 1945 (tedy během tří měsíců).

Pokud vojáci pěti členských zemí Varšavské smlouvy při invazi do Československa zabili 137 českých občanů, je podivné, že Američané při osvobozování Československa zabili více než 4 000 civilistů (vyšší ztráty se vždy očekávají při invazi, kdy čelíme nepřátelským silám, na rozdíl od osvobozování, kdy předpokládáme, že naši osvoboditelé budou maximálně chránit civilní obyvatelstvo). Přitom při osvobozování západní části Čech padlo méně než 200 Američanů, čímž připadá jeden padlý Američan na přibližně 20 zabitých civilistů. V tomto ohledu je správné ptát se na to, koho tady vlastně Američané osvobozovali. Z vojensko-politického hlediska se i ze strany USA a jejich spojenců jednalo o krátkodobou invazi s cílem napáchat co největší škody na průmyslové základně ČSR, neboť v té době si již Spojené státy a Sovětský svaz rozdělily své sféry vlivu, přičemž Československo představovalo nově sovětskou sféru vlivu. Američané tak využili příležitosti co nejvíce poničit území, jež mělo být ve správě jejich budoucího poválečného protivníka, a bombardovali průmyslové lokality ve více než deseti českých a slovenských městech (včetně Plzně a Prahy), přičemž některá města bombardovali dokonce opakovaně. Rovněž pozemní jednotky USA měly na území ČSR své úkoly k ničení techniky, různých zařízení a přístrojů, textilií a dalšího materiálu. Veškerá činnost amerických jednotek byla spojena s působením vojenských zpravodajských důstojníků, kteří se svými skupinami pátrali v českých továrnách po zájmové výrobní dokumentaci.

Čísla uvedená výše, až na číslo 137, nejsou zcela přesná, ale to je úkol historiků ve službách státu, kteří „kdo ví proč“ bádají a zveřejňují své poznatky jen směrem k jedné mocnosti.

Druhým vážným nedostatkem je neustálé srovnávání tehdejší sovětské okupace (provedené společně s dalšími čtyřmi státy) s činností současného vedení Ruské federace s poukazováním na stálou ruskou rozpínavost. Moderátor ČT Jiří Václavek se dokonce ptal svých hostů v pořadu „90′ ČT24“ (vysíláno 21. srpna 2017) věnovanému právě 21. srpnu 1968, jak vnímají, že ne malá část české společnosti (podle určité ankety) projevuje sympatie k Rusku včetně prezidenta Vladimíra Putina. Tím se však moderátor snažil o umělé spojení dvou odlišných období. Z jeho otázky byla patrná snaha o vytvoření dojmu, že mít sympatie k Rusku a prezidentu Putinovi je negativní jev. To lze podpořit tím, že jeho hosty, na něž otázka směřovala, byly osoby s předpojatým protiruským smýšlením, čímž bylo zřejmé, jakých se mu dostane odpovědí. A první odpověď přirozeně byla, že se jedná o politickou omezenost těch, kteří na anketu odpovídali (odpověděl spisovatel Ivan Klíma). Odpověď druhého hosta podtrhla to, že popularita Ruska není v pořádku s poukázáním na to, k čemu spěje tato planeta a jakou roli v tom hrají Rusové (odpověděla hlasatelka a moderátorka Kamila Moučková). Zvláštní byla také jiná otázka moderátora, jíž se ptal, do jaké míry je to historie (rok 1968), ale historie, která hrozí tím, že se zopakuje, a to jednoduše proto, že jsme se z ní nepoučili. Zajímavý to rozbor roku 1968 s jednostrannou extrapolací do současnosti.

Pokud srovnáváme události v roce 1968 se současnými aktivitami Ruské federace, měli bychom potom také srovnávat například současnou německou vládu s nacistickým režimem v případě vyslání německých jednotek do Pobaltí (příkladů a zemí je více). Pro Západ je to situace o to horší, jelikož iniciátory zhoršení situace ve východní Evropě byly právě samy západní země v čele s USA (viz produkt 11010 „Analýza vzniku konfliktu na Ukrajině“ a produkt 11027 „Analýza změny politického režimu na Ukrajině“ s pokračováním v produktu 11028).

Nelze zpochybňovat události v roce 1968, ale také nelze zamlčovat jiné události, které se nás významně dotkly, přičemž je nutné je rozebírat stejnou měrou. V opačném případě se jedná o rys propagandistického způsobu vedení novinářské práce ve prospěch státního aparátu, jenž je poplatný jen těm hodnotám, které jsou stanoveny západními mocnostmi ve jménu boje proti jejich rivalovi. Pokud nechce Česká televize vypadat propagandisticky, měla by kromě dokumentu s názvem „Skryté zločiny osmašedesátého“ vysílat také dokument s titulkem „Skryté zločiny pětačtyřicátého“ ve spojení s americkým bombardováním.

Americká delegace již několik let uctívá v České republice památku padlých Američanů. Značná část českých politiků se klaní americkým osvoboditelům a mluví cosi o demokracii, kterou se nám pokoušeli přinést. Ale nikdo z nich již nemá odvahu a osobní čest jim sdělit, že by bylo mnohem vhodnější se nejprve poklonit (a snad i něco víc) obětem jejich agresivní a nemilosrdné činnosti, a teprve poté vlastním padlým vojákům. I tohle chování českých politiků, především těch, kteří před veřejností tvrdí, jak hájí české zájmy, je jedno z mnoha vodítek pro české voliče.

Čeští politici a vojenští hodnostáři se každoročně v několika městech zúčastňují pietních aktů k uctění památky lidí zavražděných během invaze vojsk Varšavské smlouvy, ale již neorganizují a neúčastní se žádných vzpomínkových aktů k uctění tisíců zavražděných občanů během nesmyslných vzdušných úderů západních „spojenců“ na sklonku druhé světové války. Cožpak tohle není projev politické propagandy? Všichni tito funkcionáři často při svých různých politických vystoupeních vzpomínají na prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka. V tomto duchu by si ale měli nejvíce připomínat jeho slova: nebát se, nelhat a nekrást.

Pravidelně slýcháváme frázi „Kdo nezná svoji minulost, je odsouzen ji opakovat“. Avšak my tu minulost, zejména její negativní část, potřebujeme znát ze všech stran a nikoli vyzdvihovat jen to, co se hodí vůči stanovenému protivníkovi. V tomto pojetí se osmašedesátý může v budoucnu skutečně opakovat, ale z jiné strany s cílem zachovat v české zemi určitý politický trend s potlačením vlastních nezávislých názorů.

Zdroj: Exapro