Střet na Krymu je ovoce západní expanze

0
7

Autor: Seumas Milne
Zdroj: The Guardian
Zdroj překladu: Britskélisty

Seamus Milne
Úsilí zvnějšku ovládnout Ukrajinu přivedlo fašisty k moci a zemi dostalo na pokraj konfliktu.

 Je známo, že diplomatická prohlášení jsou pokrytecká a řídí se dvojím metrem. Avšak západní kritika ruské intervence na Krymu nyní dosáhla extrémní míry sebeparodie. Dosud nekrvavá intervence je „neuvěřitelným aktem agrese“, vyjádřil se americký ministr zahraničí John Kerry. V jednadvacátém století se prostě neprovádějí invaze na základě „naprosto vymyšlené záminky“, zdůrazňoval Kerry a spojenci Ameriky souhlasili, že došlo k nepřijatelnému porušení mezinárodního práva, za něž bude Rusko muset „platit“.   

Že taková tvrzení pronášejí státy, které uskutečnily nejhorší čin nevyprovokované agrese v moderní historii na základě vymyšlené záminky – proti Iráku v protizákonné válce, v níž do současnosti podle odhadů zahynulo 500 000 lidí, které provedly invazi do Afghánistánu, provedly krvavou změnu režimu v Libyi a zabíjejí tisíce lidí útoky bezpilotními letadly v Pákistánu, v Jemenu a v Somálsku, a to všechno bez schválení Rady bezpečnosti OSN, je horší než absurdní, píše v deníku Guardian Seamus Milne.

Nejde jen o to, že západní agrese a protizákonné zabíjení probíhají v naprosto nesouměřitelném měřítku ve srovnání s tím, co, jak se zdá, zamýšlí Rusko, nemluvě o tom, co už způsobilo, a likviduje to jakoukoliv důvěryhodnou základnu, z níž by USA a jejich spojenci mohli zuřit proti ruskému porušování mezinárodního práva. Jde i o to, že západní mocnosti sehrály ústřední roli při vytvoření ukrajinské krize.

Americké a evropské mocnosti otevřeně financovaly protesty, jejichž cílem bylo vyhnat z úřadu zkorumpovanou, avšak demokraticky zvolenou vládu Viktora Janukovyče. Ty protesty vznikly na základě kontroverze ohledně dohody s EU, kdy Evropská unie nabízela „buď všechno, nebo nic“ – dohodu, která by znemožnila hospodářskou spolupráci s Ruskem.

Ve svém nechvalně známém telefonním rozhovoru, prozrazeném minulý měsíc, kdy se americká činitelka Victoria Nuland vyjádřila, že „má jít Evropská unie do prdele“, položila Nulandová základy budoucí ukrajinské vlády po Janukovyčovi – její představy byly pak proměněny v realitu v důsledku eskalace násilí o čtrnáct dní později.

Prezident Janukovyč tou dobu určitě už přišel o politickou autoritu, avšak jeho okamžité vyhnání z úřadu bylo ústavně pochybné. Byl nahrazen vládou oligarchů, neoliberálních primitivů z oranžové revoluce a neofašistů. Jedním z prvních zákonů této nové vlády byl pokus zrušit postavení ruštiny jako oficiálního jazyka, jímž mluví na jihu a na východě Ukrajiny většina obyvatelstva, a dále se tato vláda pokusila zakázat komunistickou stranu, pro kterou v posledních volbách hlasovalo 13 procent obyvatelstva.

Tvrdí se, že roli fašistů při demonstracích zdůrazňuje ruská propaganda, aby mohla ospravedlnit manévry Vladimíra Putina na Krymu. Realita je dostatečně znepokojující na to, aby nepotřebovala přehánění. Aktivisté informují o tom, že extrémní pravice tvořila asi třetinu demonstrantů, ale že měla rozhodující slovo při ozbrojených konfrontacích s policií.

Fašistické gangy nyní hlídkují v ulicích. Avšak fašisté jsou v Kyjevě také u moci. Ultrapravicová strana Svobodaa, jejíž šéf odsoudil „kriminální činnost“ „organizovaného židovstva“ a kterou odsoudil Evropský parlament za její „rasistické a antisemitské názory“, má pět ministerských funkcí v nové vládě, včetně náměstka premiéra a generálního prokurátora. Šéf ještě extremnějšího Pravého sektoru, který byl v centru pouličního násilí, je nyní náměstkem šéfa státní bezpečnosti Ukrajiny.

Neonacisté ve státních funkcích, to je v poválečné Evropě nový rekord. Avšak USA a EU nyní podporují nezvolenou vládu. A v gestu pohrdavého výsměchu obyčejným Ukrajincům, kteří protestovali proti korupci a doufali ve skutečnou změnu, jmenovala nová vláda dva miliardářské oligarchy – jednoho, který řídí svůj byznys ze Švýcarska – novými gubernátory měst Doněck a Dněpropetrovsk na východě země. Mezitím připravuje MMF šokující plán škrtů pro krachující ukrajinskou ekonomiku, které nutně povedou k chudobě a nezaměstnanosti.

Z dlouhodobé perspektivy je krize na Ukrajině důsledkem katastrofálního rozkladu Sovětského svazu začátkem devadesátých let. A v rozporu s přísliby učiněnými v té době, Spojené státy a jejich spojenci od té doby tvrdě rozšiřují NATO až k ruským hranicím. Začlenili devět bývalých států Varšavské smlouvy a tři bývalé sovětské republiky do protiruské vojenské aliance v Evropě. Evropská asociační dohoda, která vyvolala ukrajinskou krizi, také obsahuje klauzule, které mají začlenit Ukrajinu do obranné struktury EU.

Západní vojenská expanze byla poprvé zastavena r. 2008, kdy americký loutkový stát Gruzie zaútočil na ruské jednotky na sporném území Jižní Ossetie a byl odtamtud vyhnán. Tento krátký, ale krvavý konflikt signalizoval konec Bushova unipolárního světa, v němž Spojené státy vnucovaly svou vůli lidem na všech kontinentech bez jakékoliv opozice.

Vzhledem k této situaci je těžko překvapivé, že Rusko jednalo ve snaze zabránit tomu, aby strategicky citlivá a neuralgická Ukrajina připadla s konečnou platností do západního tábora, zejména vzhledem k tomu, že jediná ruská velká námořní základna v teplých mořích je na Krymu.

Je zjevné, že Putinovo ospravedlňování intervence „humanitární“ ochranou pro Rusy a apelem za svrženého prezidenta je právně i politicky pochybené, i když to nedosahuje hrůz „zbraní hromadného ničení“. Ani Putinův konzervativní nacionalismus či oligarchický režim nejsou pro širší svět zrovna atraktivní.

Avšak role Ruska jako aspoň omezené protiváhy vůči unilaterální západní moci atraktivní skutečně je. A ve světě, kde Spojené státy, Británie, Francie a jejich spojenci proměnily mezinárodní právní vakuum prostřednictvím pokryteckého morálního nátěru v trvalou praxi je logické, že i jiní se pokoušejí o totéž.

Naštěstí, zatím vystřelily ruské jednotky jen do vzduchu. Avšak nebezpečí eskalace zahraniční intervence je zjevné. Nyní je zapotřebí vyjednávat o narovnání na Ukrajině. Musí vzniknout široce založená vláda bez fašistů. Federální ústava, která zaručuje regionální autonomii. Ekonomická pomoc, která neožebračí většinu obyvatelstva a šance pro obyvatele Krymu, aby sami rozhodli o své budoucnosti. Cokoliv jiného riskuje rozšíření konfliktu.